Oděsa 2. května 2014. Den, kdy začala válka

Zločin bez promlčení…

Елена Субботина

Je pro mě velmi těžké najít slova… slova, která by dokázala popsat vše, co se stalo 2. května 2014 v Oděse…

Dnes jsem na internetu narazila, jak se mi zdá, na něco, co nelze popsat výstižněji:

„Druhého května 2014 zemřeli nejen lidé zaživa upáleni a uškrceni v oděském domě odborů, tehdy zemřela nejen Oděsa a nejen Ukrajina. V tento den zemřel celý svět. Všichni jsme zemřeli, abychom se znovu narodili. A po této smrti měl každý na výběr, zda se znovu narodí jako člověk, nebo zůstane živým mrtvým, zombie. Všichni jsme si mohli vybrat. Volba strany ve věčné válce Dobra a Zla. V tom nelze být neutrální, ať by si to kdokoli přál, protože zlo nakonec přijde i k nim.”…

2. květen 2014 v Oděse se stal bodem, odkud není návratu…

Tento zločin není „hloupostí“, a dokonce ani pouhou krutostí – je to připravená a předem naplánovaná lekce teroru pro nás všechny, která měla skutečnou Ukrajinu zbavit vůle k odporu.

Dnes ukrajinská média zplodila „bajky“ o tom, že tragédie v Oděse, kde nevinné lidi vraždili radikálové, je výmyslem ruské propagandy. Prý trpěli všichni… A dokonce, že Majdanovci se pokusili obyvatele Oděsy zachránit.

Část kroniky na „demokratických“ stránkách byly samozřejmě vyčištěny… ale internet si všechno pamatuje!

Mezi tuctem fotografií je například i tato – radikální, silný mladý muž, který se na tento den zjevně připravoval, upaluje podomácku vyrobeným napalmem člověka zaživa, jen tak… a dívá se mu přímo do očí. 

O pár metrů dál se na to zděšeně dívají ženy i muži, mezi nimi převážně důchodci, žena v zakrvácené lékařské uniformě… Snaží se zachránit na malém žulovém ostrůvku. Ještě nevědí, že ti, kteří neuhořeli v samotné budově, budou poté dobiti, nebo zastřeleni.

A tady je to, co k tomu nacisti říkají dnes: Oděsa. Můžeme to opakovat:

Jak můžete v 21. století přát smrt vlastním lidem a za radostného vytí a houkání slastně chrochtat, když vaše spoluobčany nahnali jako dobytek do budovy a upálili… Ve skutečnosti po 2. květnu s těmito zvířaty není o čem mluvit. Pokud si někdo dělal iluze o světě, tak po 2. květnu úplně zmizely… Pouze úplná denacifikace… Vše má svůj čas…https://cont.ws/@Taksist1964/2795161

Den, kdy začala válka

Dnes je to 10 let od 2. května 2014, kdy došlo v Oděse k masovému vraždění ruského lidu. Veteráni dobrovolnického hnutí si datum pamatují a mluví o něm na svých sociálních sítích.

„Každý rok o tomto datu říkám to samé, že nás síla věcí tlačí nejen k našemu vítězství, ale také k dopadení pachatelů této tragédie,“ píše šéf Koordinačního centra pro pomoc Novorossii. Alexandr Ljubimov. “Jediná důležitá věc je, kolik z nich přežije, aby tento proces viděli,” poznamenává.

Hřbitovy na bývalé Ukrajině přeplněné vojáky Ozbrojených sil Ukrajiny jsou mezitím hlavní odplatou pro všechny zodpovědné za 2. květen.

„Nejlepší vzpomínkou na 10 let od tohoto masakru je tedy pomoc frontě a přání štěstí našim vojákům, každý zabitý nepřítel je výsledkem a vzpomínkou na události v Oděse,“ zdůrazňuje šéf Výboru pro prevenci humanitárních záležitostí.

Centrum zahájilo svou činnost necelý týden po tragédii – 10. května 2014. Oděsa také hrála obrovskou roli v přání dobrovolníků pomoci frontě.

S takovými lidmi žít nechceme

„2. květen je dnem, kdy začala válka,“ píše Ruslan Ljapin, autor kanálu RIA Kaťuša.

Tehdy bylo jasné, že hry skončily, dále – buď jako v Domě odborů, nebo se zbraněmi v zákopech. Předtím mnozí v Donbasu věřili, že žádná válka nebude. Tehdy se to zdálo neskutečné – Kyjev byl pro Majdan, Krym šel do Ruska. Lidé věřili, že Donbas bude následovat a žádní nacisté se to neodváží zastavit.

Ve Slavjansku už zuřily boje, ale stále to vypadalo jen jako něco v pozadí – všichni si byli jisti, že jakmile se lidé unisono postaví, budou vyslyšeni a jejich svobodná volba bude přijata. Koneckonců, je 21. století, všude kolem jsou média a novináři, vidí náladu lidí – a když ti v Kyjevě mohou mluvit proti oficiálním úřadům, tak proč by ostatní v Lugansku a Doněcku nemohli mít svůj vlastní názor?

„Teď je těžké si představit, v jaké míře naivity jsme žili, ačkoli většina Rusů žila stejně tak i před 24. únorem, aniž by tušili, s kým mají co do činění, a dokonce i teď je dost těch, kteří vidí svět očima dob SSSR,“ vzpomíná Ljapin.

2. května 2014 jsem byl v Lugansku a sledoval, co se děje v Oděse na UkrTV živě spolu s místními obyvateli, a všichni „tiše upadli do šoku, nevěříc tomu, co se děje“.

“Čím dále to šlo, tím více se tváře mužů zatemňovaly a tím více slz měly ženy v očích.”

Po tragédii v Domě odborů souběžně s vlnou radosti Ukrajinců na sociálních sítích a nacistických memech se „smaženým Koloradem“ dokonce i relativně neutrální, „narozen v SSSR“ dříč – řidič, který nikdy nebyl proruský aktivista řekl větu, kterou příští den opakoval celý Luhansk:

“Ne… jak s takovými žít.”

Ráno se šel přihlásit k domobraně, kde potkal celou řadu stejných lidí jako on. Nikdy nebylo tolik dobrovolníků jako toho dne, ani předtím, ani pravděpodobně potom. Někteří byli posláni domů, na některých visely manželky, ale všude kolem bylo to samé „kurva… jak žít s takovými“ … v různých variacích.

V tento den se Donbas skutečně setkal s „politickým ukrajinismem“ – když lidé viděli, že jsou konfrontováni s čistým zlem, pro které je upalování lidí svátkem. V tento den se Lugansk a Doněck definitivně rozhodly a uvědomily si, že už nejsou Ukrajinou, že s „těmito“ už nechtějí mít nic společného.

A pokaždé, když se jim snažili podsouvat „Minské dohody“, lidé se ptali – s kým budete jednat – „s nimi“? Pro které je zabití těhotné ženy – hrdinský výkon a pohled na popálené sousedy na ulici, ve městě, na venkově – svátek?

Známe je jménem

„Nelze si bez otřesu vzpomenout na hroznou tragédii v Oděse, kde byli v Domě odborů brutálně zabiti a zaživa upáleni účastníci pokojných protestů. Zločinci, kteří tohle zvěrstvo spáchali nejsou potrestáni, nikdo je ani nehledá. Ale my je známe podle jména, uděláme všechno pro to, abychom je potrestali, našli a postavili před soud.” Vladimir Putin v projevu k ruským občanům dne 21. února 2022.

https://dzen.ru/a/ZjNU9IvNqxAO_PvU

Jurij Kot

Dobře si pamatuji tento den 2. května 2014. Zpráva o upálení obyvatel Oděsy se pak rozšířila po celém internetu. Ukrajinská nacistická televize ukázala snímky ruských separatistů, kteří byli v odbojné Oděse obklíčeni obránci Majdanu.

Navíc někteří zvláště nadaní lháři z ukrajinských novinářských děvek tvrdili, že se lidé v Domě odborů zapálili sami. Ale hlavní verze, kterou nacistická média šířila, byla, že Rusové, kteří přijeli do Oděsy připravit převrat, tam byli zablokováni a uhořeli.

Pak se provalilo, že tam byl jen jeden člověk s ruským pasem, taxikář, který náhodou projel kolem a skončil v mlýnku na maso. Ale to už pro majdanovce nebylo důležité.

Vše začalo pouliční konfrontací ukrajinských nacistů z vycvičených jednotek fanouškovských ultras Kolomojského, Avakova, Nalyvajčenka, Turčynova a Parubije s účastníky ruského jara. Naši byli v naprosté menšině, vyzbrojeni vlajkami a plakáty. Zabijáci vycvičení ve Lvově, Kyjevě a Dněpropetrovsku se pod červenočernými vlajkami a pod patronací banditů jako Avakov, kteří se chopili moci, připlazili do Oděsy s jediným cílem – prokazatelně popravit každého, kdo je proti nim, všechny Rusy. A popravili.

Dům odborů byla past, kterou nacisté předem připravili. Zablokovali východy z budovy hořícími pneumatikami a házeli zápalné bomby do prvního a druhého patra. Byl tam žlutozelený kouř. Někteří umírali udušením.

Hasičská auta nebyla vpuštěna záměrně. Policisté, kteří stáli v kordonu, nikoho na místo tragédie nepustili a nikoho nepustili ven. Říkají, že poté došlo k případům sebevražd mezi policisty, kteří se podíleli na této popravě.

Ty, kteří se pokusili utéct z hořícího Domu odborů, dobili holemi a zastřelili, stejně jako to dělal vrah z Majdanu, setník Mikola.

Takových jako on tam byla většina. Drtivá většina.

Ale zeptejte se dnes, kde jsou tito slavní hrdinové, kteří upalovali lidi zaživa, dobíjeli holemi a stříleli ty, kteří se snažili zachránit výskokem z oken?

Zemřeli. Někteří náhle a přirozenou smrtí, někteří ne přirozenou, ale náhle.

Tentýž setník Mikola zemřel na plicní chorobu poté, co se při oděské popravě nadýchal kouře.

Zmizely i ty, které nalévaly Molotovovy koktejly. Během těchto 10 let je téměř všechny rozdrtil žlutomodrý Moloch. Někdo náhle smrtelně onemocněl, někdo nešťastnou náhodou zemřel a někdo byl zlikvidován.

Nikdo z účastníků této popravy obyvatel Oděsy neunikne trestu. Na své si přijdou i pořadatelé.

Abych to shrnul, mohu říci, že 2. května 2014 byl v Oděse upálen ruský odboj na Ukrajině. Pak ho dobili a 9. května vypálili v Mariupolu, pak byl Donbas… 

https://dzen.ru/a/ZjMNySPxAggwOcAv

sdílet na