Nejhlubší význam cvičení Defender 2020. Úseky napětí pro Rusko.

Příští rok USA předvedou celé Evropě, kdo je skutečným pánem situace. Uskuteční se největší cvičení Defender 2020 za posledních 20 let v Polsku a Pobaltí, kvůli kterému převedou celou divizi ze Spojených států.

Mnoho let klidu a otevřených lží o „nerozšíření NATO na východ“, které začalo za Gorbačova, je již dlouhou dobu neslučitelné s realitou. Posledních 30 let se ve východní Evropě připravuje plnohodnotné předmostí a zdá se, že tento proces končí.

Vojenský význam těchto procesů je zřejmý – vytvořit údernou sílu, která bude založena na americké armádě, a východoevropské satelity budou sloužit jako pomocné jednotky.

V našem případě je však třeba pochopit, jaký je krátkodobý a střednědobý cíl těchto cvičení, a to nejen
z vojenského hlediska.

Rusko nemá přímou hranici s Polskem, s výjimkou Kaliningradské oblasti, která se dlouhodobě stala opevněným územím a navíc chráněným Baltskou flotilou.

Proč se tedy Polsko stává hlavním spojencem USA v regionu a pobaltské státy Lotyšsko a Estonsko hraničící
s Ruskem hrají vedlejší roli?

Je zřejmé, že Rusko je cílem druhého kroku. V této fázi je prováděna strategie, která je otevřeně popsána ve zprávě Rand Corporation „Overstrain of Russia: Konkurence z výhodných pozic“. 
Konečný cíl: „přetížení“ „přepětí“ „přetažení“ Ruska vytvořením různých hrozeb.

Na příkladu cvičení programu Defender 2020 má smysl určit nejdůležitější „přetížení“, se kterými hodlají „namáhat“ Rusko.

Běloruský úsek: „Jugoslavizace“

Vladimir Putin v reakci na cvičení programu Defender 2020 poznamenal, že je třeba hledat společná řešení společně s partnery v SNS. Ve skutečnosti však Rusko nemá jiné účinné vojensko-politické nástroje než Smlouvu o kolektivní bezpečnosti ( CSTO, také Taškentská smlouva). Posílení USA v Polsku a pobaltských státech však nepředstavuje přímé hrozby pro Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Arménii, a proto většina členů CSTO není motivována ani o těchto hrozbách přemýšlet.

Moldavsko lze navzdory členství v SNS stěží nazvat vojenským spojencem.

Běloruská republika zůstává jediným spojencem v regionu – prezident Lukašenko rovněž říká, že je znepokojen nadcházejícím cvičením a soustředěním úderné skupiny NATO na hranicích republiky.

Rusko a Bělorusko mají spojeneckou doktrínu obrany, ale v poslední době došlo mezi zeměmi k mnoha neshodám, zejména v ekonomice. Moskva není připravena poskytovat zvláštní ekonomické preference
bez politických záruk vyjádřených ve společných institucích a Minsk chce získat preferenční přístup k ener-
getickým zdrojům a domácímu ruskému trhu, aniž by výměnou poskytl podobné ekonomické výhody. Také nesouhlasil s přenesením pravomoci na nadnárodní úroveň.

Mezi republikou a federací se vyvíjí paradoxní vztah: společné výzvy v oblasti obrany vyžadují užší vojensko-politickou integraci, Bělorusko však zahajuje aktivní dialog s NATO a zve do Minsku na oficiální setkání bývalého velitele amerických ozbrojených sil v Evropě Bena Hodgese a bývalého náměstka generálního tajemníka NATO Alexe Vershbowa.

A oni vůbec neskrývají, že mají v úmyslu přesvědčit nejbližšího ruského spojence k „jugoslavizaci“,
tj. inklinovat k multi-vektorismu.

“Navzdory jeho autoritářské vládě se prezident Lukašenko stále více stává běloruskou verzí jugoslávského vůdce Josipa Broza Tita,” píše Glen Howard, vedoucí Nadace Jamestown, který byl také nedávno v Minsku.

Takže první „úsek napětí“ Ruska je běloruský. 
Vojenské zájmy Ruska diktují potřebu větší politické integrace, zatímco ekonomické zájmy vyžadují stále větší pragmatizaci v zájmu ruského kapitálu a producentů. 

Bělorusové mají svůj vlastní rozpor: … Spojené státy nabízejí aktivní dialog a „jugoslavizaci“, ale zároveň vytvářejí útočnou skupinu na blízkých přístupech.

Smyslem cvičení Defender 2020 pro Bělorusko – je vytvářet hrozby a vést k aktivnějšímu dialogu. 
Dokud Bělorusové udržují obranné spojenectví s Ruskem, je nepravděpodobné, že by se Spojené státy odvážily na ně nasměrovat přímou agresi. 

Jak daleko a k jakým důsledkům může dialog vést, není známo, zejména proto, že vstup a odchod ze všech spojenectví a svazů je svrchovaným právem Minska.

Ukrajinský úsek napětí: „Chorvatizace“

Krize na Ukrajině se dostává do chronického stádia. Nová vláda se nijak zvlášť neliší od té staré a není schopna ani ukončit občanskou válku mírem, ani ji vyhrát, ani se dohodnout s Ruskem, ani vstoupit do EU.

Ukrajina je již ve scénáři „jugoslavizace“. Období „multi-vektorismu“ a dialogu skončilo ještě za prezidenta Kučmy a nyní je republika ve stadiu primárního rozkladu:… již byla vtažena do občanské války, ale stále zachovává konvenčně jednotné hranice, měnu a právní oblast.

V roce 2014 ukrajinští politici neskrývali skutečnost, že v rámci „jugoslavizace“ se zajímali o „chorvatský scénář “ – náhlou ránu do povstaleckých regionů Donbasu a Krymu s podporou USA a NATO.

Podle této myšlenky je tento scénář možný pod podmínkou silného „přepětí“ v Rusku, které autoři Rand 
Corporation navrhují stimulovat prostřednictvím ekonomických sankcí a vnitřní krize během přenosu moci.

Ukrajinský „úsek“ Ruska zahrnuje vytvoření plnohodnotného předmostí na ukrajinském území. 
Za tímto účelem se v Nikolajevském regionu  buduje logistické centrum pro potřeby amerického námořnictva,
a na polygonech Lvovské oblasti američtí instruktoři cvičí ukrajinskou armádu již několik let.

Je tak vidět široká infrastruktura tlaku a vytváření hrozeb pro Rusko – od Baltského moře až po Černé moře.

U Ukrajiny proto není cvičení Defender 2020 nic jiného než příprava základny pro rychlý přenos zbraní
v zájmu „chorvatského scénáře“.

Na Ukrajině je tedy scénář „jugoslavizace“ v aktivní fázi. V tomto směru „protahování“ Ruska trvá dlouhou dobu a nutí neustále posilovat obranu jižního federálního okruhu, zejména Krymu.

Možná protiopatření

Zaprvé je třeba si uvědomit, že odpůrci Ruska realizují dlouhodobý projekt, kde je vojenský aspekt důležitou, ale nikoli hlavní složkou.

Strategie „protahování“ a „přetížení“ Ruska se současnou vícerychlostní „jugoslávizací“ Ukrajiny
a Běloruska by měla být předmětem hlubokého zkoumání ve všech aspektech: od vojensko-politického
a politicko-ekonomického po informačně-psychologickou a mediální propagandu.

Za druhé, je třeba se připravit na skutečnost, že Spojené státy investují značné prostředky do „jugosla-
vizace“ Běloruské republiky. Pokud v samotném Minsku nebudou aktivně proti tomu, pak existuje možnost implementovat takový scénář.

Zatřetí, proti Rusku hrají hry celá aliance zemí, z nichž každá má svůj vlastní soubor nároků, stížností
a komplexů. V důsledku toho nejsou Spojené státy v tomto regionu jen členy aliance, ale spojenci ideologicky motivovaní pomstou a odplatou.

Začtvrté, Rusko potřebuje maximální pragmatizaci ekonomické integrace se svými nejbližšími sousedy
a omezení linií sociálních chyb uvnitř Ruska. Protože cvičení jako Defender 2020 se nekonají za účelem přímého vojenského konfliktu, ale pro intervenci do země která:

• postrádá legitimní autoritu a vládu;
• je pohlcena občanským konfliktem;
• s demoralizovanou a rozpadající se armádou a speciálními službami.

A nakonec – jediným státem, s nímž je nutné vybudovat plnohodnotnou vojensko-politickou alianci
je Čína. Důvodem je skutečnost, že USA realizují analogický scénář jak proti Rusku, tak proti Číně.

Kromě toho Peking a Moskva vykazují shodu zájmů – většina zemí SNS závisí na čínské infrastruktuře a kapi-
tálu v mnohem větší míře než na ruské. 

Společná rusko-čínská vojensko-politická linie bude tedy zajišťovat bezpečnost téměř celé Eurasie a zároveň zaručovat bezpečnost investic ve třetích zemích a loajalitu místních elit.

https://www.sonar2050.org/publications/rastyajki-dlya-rossii/

sdílet na