“Dáma s cookies – Fuck the EU” Victoria Nulandová v Moskvě

Návštěva náměstkyně ministra zahraničí USA Victorie Nulandové v Moskvě přitahuje zvýšenou pozornost. Victoria Nulandová je vůči Rusku nakloněna více než kriticky, ne-li drsně nepřátelsky. 

Je čistým odchovancem „hnízda Clintonů“, manželky bývalého prezidenta USA, která nenávidí Rusko. 

Je zapáleným „neokonzervativcem“, se svým manželem, mezinárodním publicistou Washington Post Robertem Kaganem, pracovala na „Novém americkém století“. 

Byla to ona, která krmila účastníky Majdanu v Kyjevě kousky pekařských výrobků a vytrhla Ukrajinu z rukou Německa a Evropy. Nakonec to byla ona, kdo ze všech sil bojovala proti plynovodu Nord Stream 2 a za co nejtvrdší sankce proti tomuto projektu.

A teď tato Nulandová, přezdívaná Fuck the EU, spěchala do Moskvy.

Sama Victoria Nulandová se samozřejmě v Rusku již dávno stala hlavním symbolem americké kontroly nad Ukrajinou – každý si pamatuje její návštěvu Majdanu a rozdávání sušenek. Victoria Nulandová je považována za kurátorku ukrajinského směru v americké politice.

Nulandová byla součástí delegace USA na červnovém summitu Putina a Bidena, ale už předtím bylo jasné, že bude zodpovědná za ruský směr v americké administrativě. Z celého týmu Bidena zná Rusko ze všech nejlépe – žila tam asi tři roky – začínala s prací na sovětském rybářském plavidle za éry Andropova a končila službou na ambasádě na počátku 90. let.

V administrativě Bidena se kromě ní může pochlubit znalostí ruštiny a dlouhým pobytem v Rusku jen William Burns – bývalý velvyslanec v Moskvě, který je nyní ředitelem CIA, to znamená, že není příliš vhodný pro jednání. 

Od roku 2019 má Victoria zákaz vstupu do Ruska – v reakci na další rozšíření amerických seznamů se jmény ruských úředníků. Otázka příjezdu Nulandové byla zpracovávána několik měsíců – Rusko nijak nespěchalo s odpovědí na americkou žádost, ale nakonec souhlasilo, že jí dá vstupní vízum výměnou za vyloučení jednoho z ruských úředníků z amerického seznamu. 

Z toho vznikly – mimo jiné – reakce ve stylu: „No, neměli ji pouštět dovnitř – proč jsme se sklonili?“ 

Ale v tomto případě mluvíme o dvoustranných jednáních o celé řadě otázek, navíc z americké iniciativy, takže přenesení všech rusko-amerických kontaktů na neutrální území by pro Rusko bylo v první řadě nerozumné a nepohodlné. Na druhou stranu není jasné, co může Nulandová nabídnout výměnou za věci, které chce vyjednávat s ruským vedením.

Co mohou Američané nabídnout Kremlu? 

Victoria Nulandová odletěla do Moskvy. Bez sušenek (omlouvám se, nešlo odolat). A bez setkání s „občanskými aktivisty“, jak někteří doufali. Oficiálně bylo řečeno, že „bude diskutovat o řadě bilaterálních, regionálních a globálních problémů“. To se samozřejmě blíží nulové informaci.

Je však zcela zřejmé, že na světě existuje mnoho problémů, které způsobují vážné znepokojení americkému vedení. Jsou to důsledky stažení jejich vojsk z Afghánistánu, je to zhoršující se situace na Ukrajině, je to Írán i Sýrie, je to posílení Číny,…

V každém případě je jedna věc jasná: Spojené státy si dávno uvědomily, že bez Ruska je jednoduše nemožné vyřešit velké množství mezinárodních politických problémů.

Po setkání s náměstkem ministra zahraničních věcí Ruské federace Sergejem Rjabkovem, které trvalo hodinu a půl, se neobjevila žádná tisková konference ani textové komuniké. Stále probíhá schůzka s Kozakem, který má na starosti Ukrajinu. Existuje ale silné podezření, že to nebude o nic produktivnější a efektivnější.

Pokud si Spojené státy myslí, že jim ukrajinské téma pomůže zaujmout silnou pozici ve vztazích s Ruskem, budou hluboce zklamány. 

Pavel Šipilin

Podívejme se na to, jak těsný uzel svázal včerejší den:

Článek Medveděva v Kommersantu o ignorantských a neschopných ukrajinských úřadech, telefonické rozhovory Putina s Merkelovou a Macronem, návštěva Nulandové Moskvy. 

Zkusme ho rozvázat – pojďme zjistit, co po sobě všichni chtějí.

Předtím je však třeba podotknout jednu věc: zástupkyně vedoucího ministerstva zahraničí Victoria Nulandová odletěla do Moskvy, aby hovořila nejen o Ukrajině. Mezi Ruskem a Spojenými státy se nahromadilo mnoho problémů, a tak se pokusí sondovat naše ministerstvo zahraničí, jak dlouho jsme ochotni snášet drzost Američanů. Ukrajina však nepochybně zaujme při vyjednávání významné místo – 20–25 procent času, jak jsem včera konstatoval.

Článek náměstka předsedy Rady bezpečnosti Ruské federace Dmitrije Medveděva se jmenuje velmi výmluvně a nezanechává Vladimiru Zelenskému jedinou možnost k setkání s Vladimirem Putinem:  

„Proč jsou kontakty s aktuálním ukrajinským vedením zbytečné.“ 

Pokud někomu unikl tento zásadní, byť krátký text, pak vřele doporučuji – fascinující čtení.

Jeho vydání v pondělí večer samozřejmě nebylo náhodné – letadlo s Victorií Nulandovou už bylo ve vzduchu a již byl dohodnut telefonní summit hlav Ruska, Francie a Německa. 

Místopředseda Rady bezpečnosti Ruské federace Medveděv dostal pokyn připravit jakousi kolektivní odpověď pro „nepřátele Ruska“, přičemž ve výrazech se neřídil diplomatickým jazykem, pokud to bylo možné, vyhnul se mu. S největší pravděpodobností některé teze diktoval sám prezident Ruské federace, a tak nyní víme, co si skutečně myslí o kyjevské bandě, když s laskavým, řekl bych, chápavým úsměvem, mluví o ukrajinských partnerech, vyjadřuje znepokojení nebo zve Zelenského do Moskvy.

O Zelenském: „Člověk obrácený naruby.“

O jeho bezprostředním okolí: „Ignoranti a nekompetentní lidé“. „Kdykoli se prodají za pět dolarů.“ 

Velmi tvrdé hodnocení. Po takových nálepkách je prostě nemožné počítat se setkáním s ruským vůdcem. Ukrajinští provinciálové se však rozhodli článku si nevšímat. 

Ale samozřejmě si ho všimli na Západě – jak v blízkém, tak v dalekém okolí. A pochopili ho správně.

“Nedává smysl zabývat se s vazaly. Věci se musí projednat s vrchností,“ – to je hlavní myšlenka této významné publikace. Pro nás jasná otázka, kdo přesně je vlastníkem ukrajinské kolonie, v Evropě však byla zjevně vnímána jako výzva. Když se minulý týden ukázalo, že sankcionovaná Victoria Nulandová bude vpuštěna do Moskvy, Emmanuel Macron a Angela Merkelová se rozhodli, že je čas jednat. 

Aby se Američané nedohodli s Ruskem o Ukrajině nejen bez Ukrajiny, ale také bez Evropy.

Přísně vzato, nejen Kyjev potřebuje uspořádat další summit v Normandském formátu. Pro Paříž a Berlín může být – jedinou možností zůstat mezi globálními hráči, kteří rozhodnou alespoň o něčem. Nebudou to ale moci využít, protože evropské země, i ty nejbohatší z nich, nejsou globálními hráči.

Jak například budou schopni splnit podmínku, kterou jim předložil Vladimir Putin:

„Prezident Ruska provedl principiální posouzení linie kyjevských úřadů, které se tvrdošíjně vyhýbají plnění jak svých povinností podle minských dohod, tak i dohod dosažených na předchozích “normandských” summitech, včetně toho v Paříži (9. prosince 2019)“.

Kyjev evropské lídry prostě neposlouchá.

Vrchností – páníčkem, který je zmíněn v kremelském článku podepsaném Dmitrijem Medveděvem, jsou Spojené státy, o tom není pochyb. 

Více než jasný náznak toho, že Rusko bude diskutovat o Ukrajině s Američany. Moskva v posledních letech již přiznala, že kyjevské úřady nepovažuje za subjekt ani v bilaterálních vztazích.

Pokud se Francie a Německo budou chtít také podílet na “vzdělávání” Ukrajiny, budou muset použít nejen mrkev, ale i klacek. Místo toho se EU chystá převést na Ukrajinu 600 milionů eur.

Zkrátka, fuck the EU, jak říkala Victoria Nulandová v dobách Majdanu. Ať platí a nezaclání. 

Ukraine, je samozřejmě také fuck – Američané ji potřebují jen jako vyjednávací žeton ve sporech s Ruskem. Myslím, že host z amerického ministerstva zahraničí se nejprve pokusí – svým obvyklým způsobem – vyhrožovat a stanovovat podmínky, dostane se mu pikantní odpovědi a pak to zkusí z druhé strany, aby dosáhl cíle, se kterým přišel.

Stále je těžké říci, jaký je tento cíl. 

https://bit.ly/3ayIE82

sdílet na