Ďáblův kalich

 Oleg Adolfovič

Zatímco „nejlepší přítel Afriky“ – těmito slovy pozdravil prezident Azali Assoumani Vladimira Putina – si podává ruce s vůdci sedmi afrických zemí, kteří přijeli do Petrohradu, je čas promluvit si o tom, o čem toto setkání ve skutečnosti je – a zdaleka nejde jen o zběsilou Ukrajinu nebo jídlo pro Afriku.

A je zde důležitá poznámka. Způsob, jakým jsou Afričané vítáni v Rusku, se radikálně liší od toho, jak jsou vítáni Afričané v zemích KoZa (kolektivního Západu – s vaším dovolením, teď budu používat právě takové označení). 

Ale není to jenom o tom. Mentalita představitelů zemí KoZa se nemění ani po staletích, ani desetiletích – můžeme se podívat na Německo. Jak se okamžitě zvedlo proti Rusku a zapomnělo na těžké historické lekce.

Ještě jedna poznámka. Politologie, jako věda, se opírá a vychází z historie – a to je právě věda. Historie je pro politology jakýmsi pozadím pro události probíhající dnes – a každá taková událost má svou obdobu v minulosti. Není to přímá obdoba, ale stále analogie – a ta dává určitou možnost uvažovat o tom, co se děje dnes, prizmatem skutků a slov, které dříve někdo udělal a řekl.

Z tohoto pohledu není historie pro politologa deskriptivní, není popisným ale zcela aplikovaným nástrojem – a ze stejného úhlu pohledu bude historie pro politology vždy poněkud jiná než je v běžné školní výuce. 

Úplně jiná – a o tom si dnes budeme povídat.

Z pohledu současné války KoZa proti Rusku probíhá vše naprosto obvyklým způsobem. Nejprve skupina „expertů“ a „analytiků“ přesvědčuje všechny kolem, že Rusko již dávno není Ruské impérium a dokonce ani Sovětský svaz. Že Putin zdaleka není Stalin a Šojgu není Žukov. Že ruská armáda je slabá a naše ekonomika – nějaká ubohá 2 % té celosvětové.

Jinými slovy, od dob Napoleona Rusko zůstalo bastardem a od dob Hitlera kolosem na hliněných nohách.  Ruská vítězství – nešťastná shoda okolností, náhody a výsledek chyb minulých pokusů o dobytí. 

No, kdo by si pomyslel, že v Rusku mají tuhou zimu a je potřeba dopředu myslet na zásoby teplého oblečení?  Chyba? Chyba – ale současní lídři KoZy jsou mnohem chytřejší než jejich předchůdci. V každém případě si to sami o sobě myslí a nevěnují pozornost deskám s ruskými nápisy z roku 1945 podél okrajů zasedací místnosti Bundestagu.

Ano, všechna vítězství Ruska jsou jen náhody, jiné vysvětlení prostě neexistuje a nemůže být.

Ale podívejme se trochu hlouběji. Ne na války obyvatel KoZy s Ruskem, ale na jednu z válek co vedli mezi sebou – na dobu občanské války v USA v letech 1861-1865.

Podívejte se blíže na tuto mapu:

Tohle je mapa tehdejšího největšího města na Mississippi – Natchez, které bylo také nejdůležitějším říčním přístavem té doby.

Všimněte si hluboké rokle podél břehů Mississippi – stále nese jméno „Devil’s Punchbowl“. Nyní je z velké části zasypána, ale její pozůstatky lze stále v Natchez nalézt. V naší době se však Natchez stal docela malým městem s populací 14,5 tisíce lidí – dnes je jediným městem v Adams County, Mississippi.

Ale dříve město žilo, především kvůli rozsáhlým bavlníkovým plantážím v jeho okolí – a protože Natchez byl součástí Jihu, na polích pracovali pouze černí otroci.

Pak ale vypukla občanská válka a v roce 1863 seveřané po úporných a dlouhých bojích obsadili město – a jelikož byli proti otroctví, otroci ze všech okolních plantáží prchali do Natchezu v naději na lepší život a spravedlnost.

A protože jsme u poučení z historie, sluší se říci, že tehdy svět znal dvě Ameriky na území dnešních Spojených států. Prezidentem Jihu byl Jefferson Davis, politik, plantážník a vlastník otroků. Davisovým viceprezidentem byl také politik, plantážník a majitel otroků jménem Alexander Stephens.

Severu vládl Abraham Lincoln – byl to on, kdo vydal zákony o usedlostech a zrušení otroctví, které nakonec určily výsledek této občanské války. Pokud někdo zapomněl:  zákon o usedlostech, díky němuž mohli osadníci získat bezplatně 160 akrů půdy, znamenal, že získali právo vlastnit jakýkoli neobsazený pozemek na západě Spojených států. Právě se zákonem o usedlostech začal Divoký Západ, který vidíme ve westernech.

V době, kdy seveřané obsadili Natchez, byl zákon o zrušení otroctví již několik měsíců schválen – a otroci, když slyšeli o takové radosti, houfně prchali do Natchezu, jako nejvhodnějšího místa pro další tranzit po řece do blahoslavené země Severu.

V té době už zlom ve válce pociťoval každý, takže stoupenci Konfederace už nemohli útěku otroků bránit – na to nebyla ani síla, ani čas, ani nadbytečné bajonety a prostředky.

A tady otroky čekalo „překvapení“. 

Seveřané také nehořeli nadšením postarat se o potřeby uprchlých černochů – a poté, co jich bylo více než 40 tisíc, lidé, kteří zrušili otroctví a obhajovali všeobecnou rovnost, zahnali všech 40 tisíc do rokle, postavili kolem ohradu, natáhli ostnatý drát a zřídili obyčejný koncentrační tábor.

Stalo se tak v červenci 1863. 

Začátkem podzimu už v Kalichu ďábla (Číši, Míse) zemřelo 2 tisíce lidí a ve výsledku počet mrtvých dosáhl poloviny uprchlíků – zhruba dvacet ze čtyřiceti tisíc tam zůstalo navždy.

Pohár se stal pro příznivce Konfederace velkolepým dárkem, který jim umožnil vzdorovat seveřanům ještě téměř dva roky a počet uprchlých otroků v okolí Natchezu se nejen snížil, ale stal se mnohokrát menší.

Spojené státy nikdy neuznaly „Devil’s Punchbowl“ za koncentrační tábor. Američtí historici navíc vždy upozorňovali na to, že tam umírali nejen černoši, ale i běloši – a skutečně tomu tak je.

Podstata je v tom, že otroci s sebou často dovlekli zvláště horlivé a kruté dozorce, pro které oprátka byla málo. Kromě těchto mravních zrůd tam byli ještě Irové – ty, nehledě na barvu pleti, také nepovažovali za lidi. Ani na Jihu, ani na Severu.

Až na to, že na 20 tisíc černochů zemřelo několik desítek bělochů – takže po skončení občanské války na rokli raději rychle zapomněli. 

Navíc více než třetinu přistěhovalců z Evropy do Severní Ameriky tvořili Němci, o něco méně bylo Angličanů – mentalita těchto národů se naplno projevila v boji proti domorodým kmenům a ve vztahu k černochům a Irům.

Tolik historická odbočka.

Proč je důležité si to připomenout právě teď? Protože náš Náčelník (Putin, pozn.red.), když mluví o koloniálním přístupu KoZy k Africe, moc dobře ví, o čem je řeč – celá Afrika si pamatuje Kalich, bývalí otroci, kteří přesídlili do Libérie přinesli tento příběh na kontinent a tam teprve získal ty nejfantastičtější detaily (Libérie – země svobody – byla založena v duchu boje proti bezpráví a útlaku. Stala se v první polovině devatenáctého století cílem osvobozených amerických otroků, pozn.red.).

„Nejlepší přítel Afriky“ naprosto přesně chápe, proč návrat afrických zemí do náruče Západu nepřipadá v úvahu – takových příběhů jako „Devil’s Punchbowl“ je v Africe od 17. století až do současnosti spousta. 

Před necelými sto lety Belgičané v Kongu ještě sekali dětem ruce, pokud jejich rodiče nesplňovali normu pro sběr kaučuku – přičemž Belgie je stále považována za civilizovanou a dokonce vyspělou zemi a aspiruje na roli jednoho z politických center našeho světa.

Tohle všechno ví nejen Putin. Tohle ví Si Ťin-pching, ví to i Ind Módí, Peršan Raísí, Arab Mohammed bin Salman, Egypťan As-Sísí, Alžířan Tebbun a každý jednotlivý vůdce globálního Jihu. 

Ano, stále hrají podle mezinárodních pravidel KoZy, ale doba Západu už pominula. S tím je možno polemizovat, ale už to nelze popírat.

Tomuto věnujte pozornost. K udržení současné životní úrovně Západ potřebuje, aby se za jeho hranicemi vytvářelo sociální peklo – v takovém případě dostává KoZa zdarma ty nejvzdělanější lidi a všechny prostředky a zdroje, které KoZa potřebuje. 

Jakmile ale „džungle“ odmítá žít starým způsobem, pak KoZa nemá jinou možnost, než proměnit v sociální peklo část sebe – proto byl Nord Stream vyhozen do vzduchu, kapitál a podniky jsou z Evropské unie vysávány, migrace z nejchudších zemí severní Afriky a Blízkého východu do Evropy nabírá na síle.

Ano, tento úpadek ještě není pro obyvatelstvo evropských zemí tak patrný – úspěšně ho zakrývá rusofobie, čínofobie a mnohé další fobie, včetně všechno kolem rozmanitosti, klimatu a ekologie.

Je to jako v příběhu s Kalichem – i když Spojené státy lžičkou vyjedí mozek Evropy a zorganizují v Evropě sociální koncentrační tábor, nikdy to nepřiznají – řeknou, že sami evropští lídři udělali spoustu chyb, nedopočítali důsledky konfrontace a hloupě se zapomněli zásobit zimním oblečením.

Opakování Bereziny a Stalingradu je nevyhnutelné, ale ne v tom smyslu, jak všichni očekávají – nyní se Berezina a Stalingrad odehrají na území Evropy a bez účasti Rusů. K tomu stačí migranti.

Příběh s Kalichem je docela starý – ale tady jsou události, současníci a svědci, z nichž ještě všichni nezemřeli – mluvím o jaderném bombardování Japonska. Podívejte se na Japonce – obyvatelstvo z velké části ví, kdo koho bombardoval atomovými bombami, ale v Japonsku nevidíme žádné protesty ani vyvozené závěry. A nikdy to nebude – samurajové jsou pryč a místo nich zůstala populace. Bez ducha a historické paměti, s vymytými mozky skrz naskrz – a všichni tito si troufají Rusku něčím vyhrožovat?

A ještě něco. 

Vytvoření BRICS a ŠOS, vznik společných měn pro Afriku, Jižní Ameriku a arabské země je známkou slabosti KoZy. Zdroje pro ovlivňování došly – a Putin zahájil souboj právě ve chvíli, kdy se KoZa ocitla v ekonomické a měnové slepé uličce. 

I fakt, že za pouhých deset dní po dohodě v Kongresu přeskočil státní dluh USA přes 32 bilionů dolarů, sám o sobě hovoří o započaté finanční agónii. Více než 600 miliard dolarů za pouhou dekádu – to, řeknu vám, je teprve jenom zvoneček.

Takže Afričané se tedy neshromáždili v Petrohradu nadarmo – a nemyslete si, že jsou tam proto, aby diskutovali o podmínkách kapitulace zběsilé Ukrajiny. Jsou tam proto, aby v srpnu v Jihoafrické republice překvapili celý svět – zdá se mi, že taková upřená pozornost a přátelská objetí Putina s Afričany mohou říct mnohem víc než oficiální zprávy a tiskový mluvčí Dmitrij Peskov.

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://1url.cz/1urLu

sdílet na