Čučkaři už bulí
Neúnavný čekatel na povýšení, plukovník Koudelka, současný ředitel BIS, si nedávno postěžoval, že jeho podniku hrozí podkopání důvěry. „Získáváme v poslední době řadu informací o tom, že se proti službě připravuje diskreditační kampaň,” prohlásil doslova.
A dodal, že: “Tyto aktivity souvisejí s naší činností, která některým skupinám velmi komplikuje plány.”
První, co občana, který se jen letmo setkal s „výsledky” BIS napadne je, o jaké důvěře to pan plukovník mluví? Činnost jeho organizace je sice tajná a s jejími výsledky se, dle zákona, seznamuje jen úzce vymezený okruh osob, ale to málo, co občas pronikne k širší veřejnosti, nelze nazvat jinak než bizárem.
Ze starších, veselých kousků služby, můžeme například připomenout zprávu BIS za rok 2017, určenou veřejnosti, ve které lovci špionů zabrousili do vyučování dějepisu.
V rámci „hybridní strategie” ruských tajných služeb.
Věta: „Moderní dějiny prezentované ve školách jsou de facto sovětskou verzí moderních dějin a proruským panslovanstvím je do jisté míry zasažena i výuka českého jazyka, resp. literatury (národní obrození)” svého času zčásti pobavila a zčásti vyděsila veřejnost. Najdete ji v poznámce na straně 7.
Z nejnovějších eskapád pak nelze nevzpomenout na „ricinovou causu” z jara letošního roku.
Ano, šlo o toho „ruského zabijáka”, který (podle podivného úniku informací) přijel z Moskvy s kufříkem ricinu, aby zahubil statečné bojovníky za demokracii, Koláře, Hřiba a Novotného.
Naprostou blamáž „tajné služby” korunovala policejní ochrana, kterou naše policie musela na žádost ruské ambasády udělit onomu agentu, Andreji Končakovovi, jehož jméno podivně uniklo do časopisu Respekt.
BISoni se ze zpackané provokace pokusili vykroutit křečovitou historkou o jednom pracovníkovi ruské ambasády, který chtěl poškodit svého kolegu a „naprášil” ho anonymně BIS, což bylo zhruba tak stejně důvěryhodné, jako „Skripaliáda” o rok dříve. Ale vyhošťovalo se, loni i letos, a tak bylo zadání splněno.
Ono je to vůbec zajímavé čtení, tyhle zprávy BIS, určené veřejnosti. Najdete je všechny pohromadě na jejich stránkách. A všemi, úplně všemi se, jako ona pověstná nit, táhne jedna linka – čínská a ruská hrozba.
Jen tyto dva státy nás totiž ohrožují, jen tyto dvě velmoci se vměšují a jen jejich agenti tu předou sítě.
Pravda, za určitého přicmrndávání domácích extrémistů (to jsou ti, co mají výhrady k liberální demokracii Unijního typu) a desinformačních webů (které se poznají podle toho, že se jejich narrativ liší od ČT).
Naproti tomu jiné velmoci a státy u nás zájmy zjevně nemají, muslimové tu žádné sítě nebudují, wahábisté od spřátelených Saudů a Emirátů tu nikoho ropnými penězi neplatí, Německo je naším přítelem nejvěrnějším, vedení Únie chce pouze a jedině naše dobro, neziskovky žijí ze vzduchu a neúkoluje je nikdo… A tak by se dalo dlouho pokračovat.
Ale vraťme se k meritu věci. K onomu nářku BIS o blížící se „diskreditaci” a jeho pravděpodobné příčině.
První náznak, odkud vítr fouká, najdeme v nejčerstvější zprávě BIS. V té za rok 2019. V souvislosti s velkými státními zakázkami v energetice se tu mluví o „možné účasti problematických subjektů” v nich.
A tím je šídlo z pytle venku. Dukovany…
Už letos v létě nás, během své návštěvy, varoval americký ministr zahraničí, Mike Pompeo, že „…partnerství
s Rusy by oslabilo českou národní bezpečnost a suverenitu.” Kdyby tedy přece jen dostali příležitost, účastnit se tendru na plánovanou zakázku na dostavbu Dukovan.
A když ani jeho jemné ponouknutí nestačilo a premiér Babiš ihned hujersky nevyrazil zabouchnout Rusům dveře, byla aktivována parlamentní agentura. Proti účasti Rusů a Číňanů v otevřeném výběrovém řízení vystartovali jak ohaři Piráti společně s TOPkou. Ale ta zatrachtilá vláda stále nic. Stále uvažuje v jakýchsi zastaralých a hloupých sportovních termínech, jako spravedlivá soutěž, rovné podmínky…
Takže na koho rychle hodit, v dálce se již rýsující, neúspěch lobbingu? No přece na ty, co vždycky!
Na ruskou propagandu, Putinovy hackery, desinformační weby.. A na následné „podkopání důvěry.”
Aby se šéfstvo nezlobilo. Pochopitelně že ne to „naše”. Ale to skutečné.
Shrňme si to.
Existuje velmoc, která považuje Rusko za svého hlavního protivníka a Čínu za svého hlavního konkurenta. Logicky se je snaží vyštípat z oblastí, které považuje za svou sféru vlivu. Za svůj dvorek.
Pak tu máme tajnou službu. Která drtivou většinu svého úsilí vynakládá na boj s Čínou a Ruskem, v zásadě pomíjejíc hrozby z jiných azimutů. A jako z udělání, její šéf nedávno získal vysoké ocenění tajné služby oné velmoci. Za spolupráci.
Takže, milý pane čekateli Koudelko, důvěra je odvozena od slova „věřit”.
A těch, kteří ještě věří, že kopete (jen a pouze) za zájmy České republiky, tu kvapem ubývá.