Co má společného výpad Jourové proti Maďarsku a “Chvilkaři”?

Zdánlivě nelogická otázka a dvě nesouvisející témata. Nicméně zkusme se zamyslet a dát do souvislostí některá fakta na časové ose – jako obvykle to důležité bývá za oponou.

Napřed k Jourové – není tajemstvím, že zastává celkem vysoký post “Místopředsedkyně pro hodnoty a transparentnost”. Definici její oblasti působnosti najdete zde.

Zapamatujte si, že vše se točí kolem “transparentnosti“, “otevřenosti” a “práva“.

Proti dohledu nad těmito hodnotami nemůže nikdo normální nic namítat. Problémem ale je, jak se k tomu postavila sama Jourová. Aktuálně je její největší starost o Maďarsko, ve kterém podle ní Orbán “vytváří nemocnou demokracii”, přičemž přitom stihla urazit maďarské voliče.

Otázka zní, proč jde do otevřeného konfliktu s představitelem země, který v transparentních a demokratických volbách 4x vyhrál a získal se svou stranou 2x až ústavní většinu.

A o tom, že to konflikt je pořádný, svědčí oficiální požadavek rozzuřeného Maďarska na odstoupení 
Jourové a omluvu. Spekuluje se také, že pokud se minimálně Maďarsku neomluví, pak mohou být na pořadu dne sankce proti Českým firmám, které operují na tamním trhu.

Tedy, otázka “proč” tak nabývá jen na aktuálnosti.

Teď k Maďarsku a Orbánovi – rovněž není tajemstvím, že Orbán nemá příliš pochopení pro nejšílenější výmysly EU soudruhů. Asi každý zaregistroval, že z Maďarska vyštípal Sorosovic pohůnky, alias všechny možné jím sponzorované neziskovky. Obrovským problémem pro Bruselské ovšem je, že Orbán regulérně vyhrál už počtvrté volby a z toho dvakrát získal ústavní většinu.

Má tedy to, co nemají Bruselští – podporu vlastních občanů, tedy nespornou legitimitu. A opět je zde ožehavá otázka, proč jeden z nejvyšších představitelů dohlížející na “transparentnost, “otevřenost” a “právo” jde do otevřeného konfliktu s politikem, který v transparentních, svobodných a demokratických volbách získává opakovaně mandát, o kterém se Bruselským může jen zdát.

AML (Anti Money Laundering) – poslední díl skládačky. Opatření v Česku známé jako “zákon o praní špinavých peněz. S tímhle se už měl čest seznámit asi každý. V principu jde o to, prokázat odkud peníze máte a co s nimi chcete udělat – samozřejmě to platí od nějakého limitu.

V důsledku tak např. nemůžete oficiálně zaplatit (nebo přijmout) hotově 1 mil. Kč, když vybíráte z banky nadlimitní část, podepisujete na co to použijete, když vkládáte nadlimitní obnos, pak opět stvrzujete, že nepochází z nejasného původu, resp. trestné činnosti. A pokud by Vám na účet přistál řekněme 1 mil USD,
pak se vsadím, že nevyberete jediný dolar, dokud nedoložíte zdroj peněz.

Podstatné v tomto příběhu pak je, že s tímto nařízením se plně ztotožňuje Brusel a přímo ho vyžaduje.

Pojďme k časové ose – v r. 2017 Maďarsko přijalo zákon, který se týkal NGO, tedy neziskových organizací.
A jistě čirou shodou okolností začali mít Bruselští někdy poté starost o stav tamní demokracie.

Naším mainstreamem se jako na povel prohnala vlna nevole a hlavně se zdůrazňovalo, že ti chudáci NGO musí v Maďarsku mít všude na papírech a webech oznámení, že jsou financovaní ze zahraničí (pokud souhrnně za kalendářní rok překročí stanovený limit).

Po první střetu s Bruselskými pak Maďaři ustoupili v tom, že to tedy nemusí být natištěno na všech hlavičkových papírech dané NGO, ale jen u svých veřejně dostupných údajů a zůstala povinnost se k tomu oficiálně přiznat a sdělit, v souladu s nařízením AML, kdo to platí.

Přesto tohle stačilo k tomu, aby Soros a jeho boys v NGO z Maďarska vycouvali.

Neznalému pozorovateli muselo být divné, že kvůlivá takovéto “prkotině” to Soros v Uhrách zabalil. Kroutil jsem nad tím hlavou, ale nakonec jsem mávl rukou a říkal si – je to sice divné, ale hlavní je, že Orbán dokázal vyštípat Sorosem placené rozvraceče svého státu.

Včera jsem ale četl na, dle sluníček, proruském, konspiračním a tuti lživém alternativním webu, jehož název se snad ani nesmí vyslovit natož napsat, úvahu na stejné téma. Tam to sice skočilo spiknutím světového židovstva, ale v jednom bodě ten chlap asi má pravdu. A pokud pravdu má, tak by to vypovídalo, že Orbán má nejenže jako premiér k dispozici zprávy dobře fungující maďarské rozvědky, ale hlavně je umí využít proti Bruselským za použití jejich vlastních zbraní – což zajisté uznáte je těžce přitěžující okolnost, rozžhavující sluníčka do běla.

Aby bylo všem jasné, kde je zakopán pes, vrátím se k důvodu odchodu Sorosovic Open Society a přiblížím ten rozpor na fiktivním příkladu. Představte si, že v obci Horní-Dolní si někteří místní rozvedení muži nebo svobodní mládenci ustanovili spolek s programem rozvracet fungující rodiny. Navíc veřejně přiznávají, že je platí ze sousední vesnice zbohatlík Pepa Surový, který také aktivně podporuje veřejné mínění v tom, že ten ansámbl v Horní-Dolní financuje.

A keď máme hen tú demokraciu, tak starosta může jen skřípat zuby, ale dokud hoši neporuší zákon, nemůže dělat nic jiného, než se koukat. Pak ale dostane nápad a vydá vyhlášku, která říká – dobrá, když už to tak je, tak alespoň zařídím, že vejde oficiálně ve známost, kdo za tím ve skutečnosti je. A vyzve spolek, aby se dostavil na obec a dali oficiálně na papír, to co každý ví, tedy že jsou placeni zbohatlíkem ze sousední vesnice a vyvěsili si to na svoji oficiální nástěnku.

A najednou se začnou dít věci … Zbohatlík Pepa Surový, který má pod palcem média ve své dědině i v Horní-Dolní spustí kanonádu, že to vyvěšení informace na nástěnku spolku, kdo to celé platí (= informaci, kterou v obou dědinách ví každý!) je strašně obtěžující a diskriminační a proto raději činnost té smečky, který zprostředkovává mužům “správný” pohled na institut rodiny, v Horní-Dolní ukončuje.
Přitom ale vůbec neventiluje, že (v souladu s praktikovaným AML v EU) musí také zveřejnit zdroj financování – o tom je potichu, jak myška.

Dává to někomu smysl? Mně to smysl nedávalo – až do včerejška.

Ta správná otázka totiž není proč Sorosovic pohůnci opouštějí Maďarsko, ale proč nelze oficiálně stvrdit informaci, kterou najdete každý den v každém médiu – tedy, že to celé platí Soros.

Takže, co je (dle mého) v pozadí a proč to nemůže být prezentováno – z logiky věci vyplývá ovšem to, s čím ale Bruselští nemohou moc operovat. Pokud totiž nějaké NGO v Maďarsku přistanou na účet peníze ze zahraničí, musí sdělit od koho. Jinými slovy – Maďarsko začalo aplikovat mechanismus AML nejen na své občany a firmy, ale rovněž na NGO – a to naprosto v souladu s nařízením Bruselských, což je musí dohánět k patřičné zuřivosti.

A proč to nemůžou bruselští ventilovat?

No, představte si, jak vysoký představitel pro “transparentnost“, “otevřenost” a “právo” zakazuje Maďarsku zjišťovat, odkud vlastně jsou financované NGO působící na jeho území.

Komisařka pro “transparentnost“, “otevřenost” a “právo” by brojila proti “transparentnosti“, “otevřenosti” a “právu“. Ona by prakticky bojovala proti mechanismu AML, který je v celé EU na všechny uplatňován … tedy až na neziskovky.

Tohle by už asi dav nezkousl, proto se to nikde nepřetřásá.

A nyní je čas vrátit se ke správně položené otázce, proč Sorosovic kumpáni nechtějí oficiálně doložit, že peníze přicházejí od Sorose, což mají přece všichni vědět. 

Správná odpověď je pouze jediná – protože by vyšlo najevo, že buď to nefinancuje Soros a nebo je to financováno z velmi pochybných zdrojů. Namísto toho je stále velmi intenzívně vytvářen dojem, že vše financuje “Soros”, ale při rozsahu financování si spíše začínám myslet, že Soros je jen obyčejný “bílý kůň” a v pozadí je někdo větší.

Takže, největší prohřešek Orbána je, že prosadil, aby neziskové organizace v Maďarsku musely, podle pravidel proti praní špinavých peněz, odkrýt zdroje financování – tohle může být a nejspíše bude hlavní důvod odchodu “Sorosovic” neziskovek z Maďarska.

Zkrátka najednou by bylo jasné kdo to celé platí.

Zároveň by to vysvětlilo zuřivost Bruselských, protože nemohou proti tomu otevřeně vystoupit. Zkrátka nemohou jít s pravdou ven – mj. i proto bez většího mediálního zájmu proběhla u Soudního dvora EU žaloba a byl prezentován výsledek sporu. Samozřejmě pro Maďarsko nepříznivý. Tady zkrátka nemůže Brusel konat moc hlasitě a tahá za kratší konec špagátu.

A Orbán se beztak směje. Proto “jdou oklikou” přes zástupné důvody, jako je starost o demokracii a svobodu médií … a přitom vrchnímu dozorovateli nevadí např. katalánští političtí vězni ve Španělsku.
Právě to Katalánsko, kde silou rozprášili poklidné referendum a organizátory a sympatizanty zavřeli na dlouhá léta do vězení, usvědčuje Brusel z faktu, že o žádné zabránění ohrožení demokracie nejde.

A říkáte si co tohle vše má společného s našimi “Chvilkaři”?

No, je to jednoduché, nezisková organizace NEMUSÍ mít transparentní účet. Některý dárce ho může vyžadovat jako podmínku daru, ale to je vše. Zkrátka je to hra “jako že” na transparentnost.

A teď – uvědomte si, že i na “Chvilkaře” prasklo, že mají těch účtů více a není v našich silách zjistit, kdo vlastně financoval ty demonstrace, protože s tím transparentním účtem to bylo jen divadlo pro občany.

Není v našich silách zjistit, zda nám náhodou, dle Foldyny “nerozjebává” stát nějaký zahraniční subjekt.

I u nás tak může být legitimní požadavek, kdo posílal peníze na netransparentní účet …. Putin? … Mosad? … CIA? … Johny Smith?… Mustafa Al-něco … nevíme.

Už chápete do čeho jim Orbán zřejmě hodil vidle? A proč se s ním veze prakticky celá V4?

Státy V4 byly, dle mého, zahrnuty do této Bruselské kampaně z toho důvodu, že je zde silné protibruselské myšlení a k podobnému nápadu (zjistit, kdo to “rozjebávání” států financuje) mohou mít představitelé V4 pod tlakem svých voličů nebezpečně blízko.

Tolik subjektivní pohled burana na věc, kterému to takhle celé nyní dává smysl.

A sci-fi poznámka nakonec – Babiš propásl další příležitost získat voliče … kdyby předběhl Orbána a vznesl požadavek na rezignaci Jourové sám … to by bylo … to by byl fičák :-).

Autor: David Dvořák
https://daviddvorak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=758215

sdílet na