Autor Chris Hedges

Original pro ScheerPost

Chris Hedges

Schéma, jak nás váleční pasáci lákají od jednoho vojenského fiaska ke druhým, včetně Vietnamu, Afghánistánu, Iráku, Libye, Sýrie a nyní Ukrajiny, se nemění.

Svoboda a demokracie jsou ohroženy. Zlo musí být poraženo. Lidská práva musí být chráněna. V sázce je osud Evropy a NATO spolu s „mezinárodním řádem založeným na pravidlech“. Vítězství je zajištěno.

Výsledky jsou také stejné. Ospravedlnění jsou lživá. Radostná prognóza je falešná. Ti, v jejichž prospěch údajně bojujeme, jsou stejně krutí jako ti, proti kterým bojujeme. 

Ruská invaze na Ukrajinu byla válečným zločinem, i když byla vyprovokována rozšiřováním NATO. Ale také tím, jak Spojené státy v roce 2014 podporovaly puč na Majdanu, který svrhl demokraticky zvoleného ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče. Janukovyč chtěl ekonomickou integraci s Evropskou unií, ale ne na úkor ekonomických a politických vazeb s Ruskem. 

Současnou válku lze ukončit pouze jednáním, které umožní etnickým Rusům na Ukrajině získat autonomii a zároveň zaručí ukrajinskou neutralitu, což znamená, že země nemůže vstoupit do NATO.

Čím déle se tato jednání budou odkládat, tím více Ukrajinců bude trpět a umírat. Jejich města a infrastruktura budou i nadále v troskách.

Ale tato zástupná válka na Ukrajině je navržena tak, aby sloužila zájmům USA. Obohacuje výrobce zbraní, oslabuje ruskou armádu a izoluje Rusko od Evropy. Co se stane s Ukrajinou, je irelevantní. 

„Za prvé, vybavit naše přátele v první linii k obraně je mnohem levnější způsob – jak v dolarech, tak v amerických životech – jak snížit schopnost Ruska ohrožovat Spojené státy,“ připustil vůdce republikánů v Senátu Mitch  McConnell.

„Za druhé, efektivní obrana svého území ze strany Ukrajiny nás učí, jak zlepšit obranu partnerů, kteří jsou ohroženi Čínou. Není žádným překvapením, že vysocí představitelé z Tchaj-wanu proto podporují snahy pomoci Ukrajině porazit Rusko.

“Za třetí, většina peněz, které byly přiděleny na bezpečnostní pomoc Ukrajině, ve skutečnosti na Ukrajinu nejde.  Investuje se do americké obranné výroby. Financuje nové zbraně a munici pro americké ozbrojené síly, aby se nahradil starší materiál, který jsme poskytli Ukrajině”.

Dovolte mi, abych to řekl zcela jasně: tato pomoc znamená více pracovních míst pro americké dělníky a novější zbraně pro americké vojáky.

Jakmile pravda o těchto nekonečných válkách pronikne do veřejného povědomí, média, která tyto konflikty otrocky propagují, drasticky omezí pokrytí těchto konfliktů. 

Proto vojenské debakly, jako v Iráku a Afghánistánu, pokračují z velké části mimo dohled. V době, kdy USA přiznají porážku, si většina z Američanů sotva pamatuje, že se tyto války vedou. 

Váleční pasáci, kteří organizují tato vojenská fiaska, migrují z administrativy do administrativy. 

Mezi jednotlivými posty jsou usazeni v think-tancích — Project for the New American Century, American Enterprise Institute, Foreign Policy Initiative, Institute for the Study of War, The Atlantic Council a The Brookings Institution — financovaných korporacemi a válečným průmyslem.

Jakmile ukrajinská válka dospěje ke svému nevyhnutelnému závěru, budou se tito lidé snažit zažehnout válku s Čínou. Americké námořnictvo a armáda už  Čínu ohrožují a obkličují. Bůh nám pomoz, pokud je nezastavíme.

Rétorika ze staré učebnice

Tito váleční pasáci podvádějí Američany, vlečou je od jednoho konfliktu ke druhému s lichotivými příběhy, které vykreslují USA jako spasitele světa.

Ani nemusí být inovativní. Rétorika je převzata ze staré učebnice. Američané naivně spolknou návnadu a obejmou vlajku – tentokrát modrou a žlutou – aby se stali nevědomými účastníky našeho sebeupálení.

Přestalo záležet – alespoň podle válečných pasáků – zda ​​jsou tyto války racionální nebo prozíravé. Válečný průmysl metastázuje v útrobách amerického impéria a devastuje ho zevnitř. USA jsou hanobeny v zahraničí, topí se v dluzích, mají zbídačenou dělnickou třídu a jsou zatížené rozpadlou infrastrukturou i mizernými sociálními službami. 

Neměla se ruská armáda – kvůli špatné morálce, špatnému generálovi, zastaralým zbraním, dezercím, nedostatku munice, která údajně nutila vojáky bojovat s lopatami, a vážnému nedostatku zásob  – zhroutit už před měsíci?

Neměl být ruský prezident Vladimir Putin vyhnán od moci? 

Neměly sankce uvrhnout rubl do spirály smrti?

Nemělo odstavení ruského bankovního systému od SWIFT – mezinárodního systému převodu peněz – ochromit ruskou ekonomiku? 

Jak to, že míra inflace v Evropě a Spojených státech je navzdory těmto útokům na ruskou ekonomiku vyšší než v Rusku?

Nemělo téměř 150 miliard dolarů v sofistikovaném vojenském hardwaru, finanční a humanitární pomoci  přislíbené USA, EU a 11 dalšími zeměmi zvrátit vývoj války?

Jak je možné, že třetinu tanků, které Německo a USA poskytly, rychle proměnily ruské miny, dělostřelectvo, protitankové zbraně, letecké údery a střely na ohořelé kusy kovu hned na začátku vychvalované protiofenzívy?

Neměla tato nejnovější ukrajinská protiofenzíva, která byla původně známá jako „jarní ofenzíva“, prorazit silně opevněné ruské frontové linie a získat zpět obrovská území?

Jak můžeme vysvětlit desítky tisíc ukrajinských vojenských obětí a nucené odvody ze strany ukrajinské armády? 

Dokonce ani naši vysloužilí generálové a bývalí představitelé CIA, FBI, NSA a Homeland Security, kteří pracují jako analytici v CNN a MSNBC, nemohou říci, že ofenzíva byla úspěšná. 

Ochrana “demokracie”

A co ukrajinská demokracie, za kterou bojujeme?

Proč ukrajinský parlament  tři dny po převratu v roce 2014 zrušil oficiální používání menšinových jazyků, včetně ruštiny? Jak lze vysvětlit osm let války proti etnickým Rusům v oblasti Donbasu před ruskou invazí v únoru 2022?

Jak vysvětlíme zabití více než 14 200 lidí a osud 1,5 milionu lidí, kteří byli vysídleni před loňskou ruskou invazí?

Jak obhájíme rozhodnutí prezidenta Volodymyra Zelenského zakázat 11 opozičních stran, včetně Opoziční platformy pro život, která měla 10 procent křesel v Nejvyšší radě, ukrajinském jednokomorovém parlamentu, spolu se Stranou Šarij, Naši, Opozičním blokem, Levou opozicí, Svazem levicových sil, Státem, Progresivní socialistickou stranou Ukrajiny, Socialistickou stranou Ukrajiny, Socialistickou stranou a Blokem Volodymyra Salda?

Jak můžeme přijmout zákaz těchto opozičních stran – z nichž mnohé jsou na levici – zatímco Zelenskij dává zelenou fašistům ze  stran Svoboda a Pravý sektor, stejně jako Banderovskému Azovu a dalším extremistickým milicím? 

Jak se vypořádáme s protiruskými čistkami a zatýkáním údajné „páté kolony“, která se prohání Ukrajinou, vzhledem k tomu, že 30 procent obyvatel Ukrajiny jsou rusky mluvící?

Jak reagujeme na neonacistické skupiny podporované Zelenského vládou, které obtěžují a útočí na LGBT komunitu, romské obyvatelstvo, protifašistické protesty a ohrožují členy městské rady, média, umělce a zahraniční studenty?

Jak můžeme přijmout rozhodnutí USA a jejich západních spojenců zablokovat jednání s Ruskem o ukončení války, přestože Kyjev a Moskva  byly zjevně na pokraji vyjednávání o mírové smlouvě? 

Reportoval jsem z východní a střední Evropy v roce 1989 během rozpadu Sovětského svazu. 

NATO, jak jsme předpokládali, se stalo zastaralým.

Prezident Michail Gorbačov navrhl bezpečnostní a ekonomické dohody s Washingtonem a Evropou. Ministr zahraničí James Baker v administrativě Ronalda Reagana spolu se západoněmeckým ministrem zahraničí Hansem-Dietrichem Genscherem ujistili Gorbačova, že NATO nebude rozšířeno za hranice sjednoceného Německa.

Naivně jsme si mysleli, že konec studené války znamená, že Rusko, Evropa a USA již nebudou muset přesměrovávat obrovské zdroje do svých armád. 

Takzvaná mírová dividenda však byla chimérou.

Pokud by Rusko nechtělo být nepřítelem, bylo by Rusko nuceno stát se nepřítelem. Váleční pasáci naverbovali bývalé sovětské republiky do NATO tím, že vykreslili Rusko jako hrozbu.

Země, které vstoupily do NATO, mezi které nyní patří Polsko, Maďarsko, Česká republika, Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Albánie, Chorvatsko, Černá Hora a Severní Makedonie, překonfigurovali své armády, často prostřednictvím desítek milionů západních půjček, aby se staly kompatibilními s vojenskou technikou NATO. Výrobcům zbraní to přineslo miliardové zisky. 

[Související: Chris Hedges: Chronicle of a War Foretold]

Ve východní a střední Evropě po rozpadu Sovětského svazu bylo všeobecně chápáno, že rozšiřování NATO je zbytečné a je to nebezpečná provokace. 

Nedávalo to geopolitický smysl. Ale dávalo to komerční smysl. Válka je velký byznys.

V utajované diplomatické depeši – získané a zveřejněné WikiLeaks – ze dne 1. února 2008, napsané z Moskvy a adresované Sboru náčelníků štábů, Cooperative NATO-Evropská unie, Národní bezpečnostní radě, ruskému moskevskému politickému kolektivu, ministru obrany a ministru zahraničí – panovalo jednoznačné pochopení, že rozšiřování NATO riskuje konflikt s Ruskem, zejména o Ukrajinu.

„Rusko nejenže vnímá obklíčení [NATO] a snahy podkopat ruský vliv v regionu, ale také se obává nepředvídatelných a nekontrolovaných důsledků, které by vážně ovlivnily ruské bezpečnostní zájmy,“ píše se v depeši.

„Odborníci nám říkají, že Rusko se obzvláště obává, že silné rozpory na Ukrajině ohledně členství v NATO, s velkou částí etnicko-ruské komunity, která je proti členství, by mohly vést k velkému rozkolu, zahrnujícímu násilí nebo v nejhorším případě občanskou válku. V takovém případě by se Rusko muselo rozhodnout, zda zasáhne; rozhodnutí, kterému Rusko nechce čelit. . . .“

„Dmitrij Trenin, zástupce ředitele Carnegieho moskevského centra, vyjádřil obavy, že Ukrajina je z dlouhodobého hlediska nejvíce potenciálně destabilizujícím faktorem v americko-ruských vztazích, vzhledem k míře emocí a neuralgií vyvolaných jejím úsilím o členství v NATO. . .“.

„Protože členství zůstalo v ukrajinské vnitřní politice rozdělujícím faktorem, vytvořilo by prostor pro ruskou intervenci. Trenin vyjádřil obavu, že prvky v ruském establishmentu budou povzbuzovány k tomu, aby se vměšovaly, což by stimulovalo americkou otevřenou podporu protichůdných politických sil a nechalo USA a Rusko v klasické konfrontační pozici”.

K ruské invazi na Ukrajinu by nedošlo, kdyby západní aliance dostála svým slibům nerozšiřovat NATO za hranice Německa a Ukrajina by zůstala neutrální.

Váleční pasáci znali potenciální důsledky expanze NATO. Válka je však jejich cílevědomým posláním, i když vede k jadernému holocaustu s Ruskem nebo Čínou. 

Je to vojenský průmysl, nikoli Putin, kdo je naším nejnebezpečnějším nepřítelem….

Chris Hedges je držitelem Pulitzerovy ceny , novinářem, který byl 15 let zahraničním zpravodajem deníku The New York Times, kde pracoval jako vedoucí kanceláře pro Blízký východ a vedoucí kanceláře pro Balkán. Dříve pracoval pro The Dallas Morning News, The Christian Science Monitor a NPR. Je hostitelem pořadu „The Chris Hedges Report“.

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://consortiumnews.com/2023/07/05/chris-hedges-they-lied-about-afghanistan-now-theyre-lying-about-ukraine/

sdílet na