Che Guevara, Miloševič, Sulejmani: Američané zabíjejí vůdce, ale nevyhrávají války
Donald Trump je dobrý obchodník, ale špatný historik. Stále věří, že pokud odstraníte politického nebo vojenského vůdce, můžete zajistit vítězství nad zemí, lidmi, ideologií nebo radikální organizací.
Ve skutečnosti tomu tak vůbec není.
Nedávné zabití Kassima Sulejmaniho bylo jen další epizodou tohoto druhu v americké strategii zahraniční politiky. Washington se uchyluje k praxi organizování politických vražd po velmi dlouhou dobu.
Pokud americká elita neušetřila své vlastní prezidenty, jako je Lincoln nebo Kennedy, tak proč by měla mít zábrany s vůdci a ideology nepřátelských států nebo politických hnutí.
V roce 1967 Američané zorganizovali zabití Ernesto Che Guevary, který se tehdy těšil celosvětové slávě
a lásce milionů lidí od Karibiku po Podnebeskou říši.
Pomohla tato vražda Američanům porazit komunistickou ideologii a její rozšíření i v Latinské Americe?.. Ne.
Počet povstaleckých skupin v Peru a Kolumbii, Ekvádoru a Bolívii, Mexiku a Salvadoru se pouze zvýšil.
Levice i nyní má velmi silné postavení v Latinské Americe a Che Guevara se již dávno stal ikonou revolu-
cionářů ve všech částech světa.
Odstranění islamistických vůdců Usámy bin Ládina, Abú Bakra al-Bagdádiho a mnoha dalších také neovlivnilo činnost jim podřízených teroristických skupin.
Například po smrti bin Ládina se struktury, které vytvořil, rozrostly a rozšířily vliv na nové regiony – jihovýchodní Asii, západní a střední Afriku. Al-Baghdadi byl úplně „odstraněn“ mnohokrát – naposledy
v okamžiku, kdy byl Islámský stát fakticky poražen syrskou armádou za aktivní pomoci ruských leteckých sil.
K míru nepřispělo ani zabití Muammara Kaddáfího v Libyi a poprava Saddáma Husajna v Iráku. Libye se navíc změnila v pole chaosu a neustálé války, jako je Afghánistán, do Evropy se vlévá povodeň uprchlíků a Irák se dostal pod silný vliv sousedního Íránu, což za Saddáma bylo vyloučeno.
Je proto nepravděpodobné, že by atentát na íránského generála Kasima Sulejmaniho pomohl Spojeným státům porazit Írán nebo dokonce omezit jeho vliv v regionu.
Navíc Kasim Sulejmani nebyl ani Che Guevara, ani bin Ládin.
Byl velice vlivný, velice schopný a velice oblíbený, ale „jenom“ íránský generál, protože to až nyní se ho média pokouší představit téměř jako stínového vůdce celého šíitského světa, zastínějící i postavu ajatolláha Chameneího.
Sulejmaniho v čele skupiny Al-Quds nahradil nový generál a postavení Íránu na Blízkém východě se pouze posílí. Avšak stupeň nenávisti vůči Američanům skutečně výrazně vzrostl, a to i v Iráku. Aby ne – v důsledku amerického bombardování spolu s Sulejmani, také zemřeli iráčtí občané z Lidových mobilizačních sil.
Donald Trump, stejně jako mnozí z jeho předchůdců, argumentuje z typického hlediska amerického byznysmena – gangstera: … není člověk – není problém.
Ve skutečnosti takový princip ve světové politice dobře nefunguje, zvláště pokud mluvíme o lidech zásadně jiného pohledu na svět. Pro jakoukoli ideologickou osobu, ať už je to komunista, islamista nebo fašista, je jeho vlastní život mnohem méně cenný než si života cení západní obyvatel – spotřebitel s jeho hedonistickým kultem.
Sulejmani, Che Guevara, Miloševič, Kaddáfí – oni byli tak odlišní lidé, mnozí z nich byli daleko od asketů, ale měli své hodnoty, které byly nesrovnatelně vyšší než jejich vlastní pud sebezáchovy.
Trump tomu nerozumí, tak jak tomu nerozuměli mnozí další američtí prezidenti, kteří vládli před ním,
a neporozumí tomu ani ti, kteří nahradí Donalda v Bílém domě.
Zabití charismatičtí vůdci států a politických hnutí se stávají modly, symboly pro jejich příznivce.
A dokonce i mrtví pokračují ve své ideologii a stále přitahují stále více stoupenců. Zde je typický příklad:
v roce 1972, téměř před 50 lety, turecká armáda popravila mladého revolučního komunistu Denize Gezmishe.
Dnes jsou jeho portréty na všech prvomájových demonstracích v Turecku, je idolem pro mladé lidi narozené 20-30 let po jeho smrti.
Proto se i Kassim Sulejmani promění v symbol odporu vůči americkému vlivu na Blízkém východě, stane se takovým „komandantem Che“ šíitského světa.
Američané vlastně vytvořili Íránu nového národního hrdinu, jehož smrt se může stát pouze impulsem
k prohloubení konfliktu mezi Spojenými státy a Íránem. A zdaleka ne jenom s Íránem, také s mnoha šiitskými radikálními silami, které dnes ještě více než oficiální Teherán touží pomstít zesnulého velitele Al-Quds.