Čas pro Evropu se krátí

Irina Alksnis, RIA

Včera vedoucí ukrajinské delegace na jednáních s Ruskem David Arachamja v rozhovoru pro “Hlas Ameriky” řekl, že Kyjev by se mohl vrátit k jednacímu stolu na konci srpna. Podle jeho slov, Kyjev do té doby očekává provedení protiofenzívy, která by měla posílit jeho „vyjednávací pozici“. 

Politik zároveň zdůraznil, že Ukrajina nepřijme „ztrátu území, to je právně nemožné“.

Není pochyb o tom, že prohlášení Arachamje přímo souvisí s událostmi posledních dnů a zároveň jsou otevřeným výsměchem kontinentální Evropě a jejím představitelům.

Stojí za připomenutí, že v pátek, den po široce medializované návštěvě lídrů Německa, Francie a Itálie (a rumunského prezidenta, který se k nim připojil) v Kyjevě, tam náhle přispěchal britský premiér.

Vysvětlení tohoto nečekaného výletu je jednoduché.

Podle zpráv západních médií, navzdory veřejnému vyjádření evropské podpory Ukrajině, za zavřenými dveřmi Macron, Scholz a Draghi „přesvědčovali Zelenského, aby usedl k jednacímu stolu“ s Ruskem.

Na druhé straně Londýn a konkrétně Boris Johnson zaujímají radikálně jestřábí postoj. 

Proto je zcela přirozené, že britský premiér, který všeho nechal, přispěchal do Kyjeva, aby se osobně ujistil, že představitelé Evropské unie nedokázali přesvědčit ukrajinské úřady k mírumilovnosti, nebo alespoň prosadit záblesky zdravého rozumu.

Čerstvá prohlášení Arachamje potvrzují, že obavy Johnsona byly zbytečné: Kyjev je nekompromisně připraven pokračovat v boji až do posledního Ukrajince.

V současné situaci přitom hlavním terčem není ani tak Rusko, jako Evropa, která znervózněla, protože si uvědomila nepříliš příjemnou pro ni určenou roli – obětního beránka.

Po zahájení speciální vojenské operace na Ukrajině se národně orientované a proatlantické části evropské elity, které proti sobě předtím dost tvrdě bojovaly, spojily v divokém rusofobním záchvatu. 

Zdá se, že všichni jednomyslně věřili, že „pekelné sankce“ skutečně zlomí Rusko během několika týdnů, ne-li dnů, v důsledku čehož Evropa dostane vše co potřebuje, hned a zadarmo.

Jen o tři měsíce později Evropě začalo docházet, že se zase – jako ve své historii mnohokrát – přepočítala. A místo kolapsu Ruska se na ní valí – a to rychle – krize takového rozsahu, že pro její popis je vhodnější používat termín „katastrofa“.

Navíc další partneři západní koalice – především Spojené státy a Velká Británie – stále méně skrývají své záměry „rozkulačit“ bohatou Evropu. A rozhodnutí přijatá EU v posledních měsících tento proces mimořádně usnadňují.

Není tedy nic překvapivého na tom, že evropští lídři, kterým došly děsivé vyhlídky jejich zemí na rychle se blížící zimu, se na troskách spolupráce s Ruskem snaží najít způsoby, jak proces obrátit, nebo alespoň zastavit. A stejně tak je přirozené, že narážejí na odpor anglosaských spojenců, kteří potřebují opak – aby rozchod Evropanů s Moskvou dospěl ke konečnému bodu. Čerstvé intriky Kyjeva jsou toho dalším příkladem.

A zde je nejzajímavější postavení naší země.

Rusko celá desetiletí mělo zájem na budování strategického partnerství s Evropou – od „Lisabonu po Vladivostok“. A ve snaze pomoci Evropanům osvobodit se od vazalské závislosti na Spojených státech Moskva často v těžké chvíli podala pomocnou ruku, byla vždy připravena na kompromisy a obecně všemi možnými způsoby demonstrovala svou spolehlivost jako partner.

A teď tento model jednání se před našima očima hroutí.

Minulý týden Gazprom drasticky omezil dodávky přes “Nord Stream 1”, a to z mimořádně dobrého důvodu kvůli protiruským sankcím.  Stálý představitel Ruska při EU Vladimir Čižov navíc připustil, že kvůli problémům se „sankcionovanými“ turbínami by mohlo dojít k úplnému zablokování potrubí. 

Evropa již je nucena odčerpávat ze zásobníků plyn určený na zimu. A do toho se zastavuje “Turkish Stream” kvůli plánované údržbě, která je samozřejmě dohodnuta se všemi zainteresovanými stranami.

Plus nouzový stav v americké továrně na výrobu LNG Freeport LNG, kvůli kterému nebude minimálně tři měsíce fungovat její exportní terminál – a zhruba 70 procent produktů společnosti směřovalo do Evropy. A ještě Španělsko, které se pohádalo s Alžírskem a může úplně zůstat bez plynu, který právě z Alžírska dostává.

Obecně platí, že bez přijetí nouzových opatření se obraz evropské zimy rýsuje v přímo apokalyptických barvách. A jednání mezi Němci a Kanaďany o osudu zadržené turbíny Siemens hrozí, že se potáhnou ještě dlouho.

Moskva ze své strany nemíní pomáhat Evropě, která je rozzuřená na základě rusofobního rasismu. 

Pravda – dveře, na které lze zaklepat, přesto Moskva ukázala: šéf Gazpromu Alexej Miller na SPIEF řekl, že “Nord Stream 2” je z technického hlediska zcela připraven přepravovat plyn do Evropy.

Pokud však Evropa půjde touto cestou, bude se muset pohádat s „vyspělým lidstvem“ a v jeho očích bude kříženec Putina.

Na druhou stranu Rusko již nebude ani nabízet, ani přesvědčovat a ani vytvářet komfortní podmínky s maximálním zachováním tváře Evropy. Je čas, aby Evropa převzala plnou zodpovědnost za svůj život.

A na rozhodnutí zbývá velmi málo času. Ne nadarmo Ukrajinci deklarují záměr táhnout jednání až do konce srpna. Vždyť pak už je podzim a chladné období.

Zima přichází.

Pro Pokec přeložila Janinna.

https://bit.ly/3zKNjl5

sdílet na