Bojan Bilbija: Válka o světovou moc

“Pečat”: Západ nebojuje za demokracii, ale za ovládnutí světa

Západ páchá všechny krvavé zločiny v zájmu boje o světovládu. O demokracii se nestará, píše „Pečat“. Neustále ve strachu, že ztratí svou moc, je připraven na všechno a půjde až do konce.

Bojan Bilbija

Zelenskij je dnes nelegitimním a nedemokratickým prezidentem a je těžké mluvit o lidských právech v zemi, kde jsou občané honěni ulicemi jako zvěř v rámci nucené mobilizace.

Dvojí standardy Západu už nikoho nepřekvapují, dokonce ani na Západě samotném. Jestliže kdysi mnozí věřili, že se ve světě dějí velmi špatné věci, různé krvavé zločiny kvůli „starosti o demokracii a lidská práva“, dnes je stále obtížnější o tom přesvědčit i lidi na Západě.

Že je například úplně normální zabít vůdce Hamásu raketou uprostřed Teheránu, ale likvidace vůdce čečenských teroristů v Berlíně se rovná genocidě. Protože tady jde o lidská práva!

Nebo, řekněme, když podruhé za sebou uznáte poraženého v prezidentských volbách ve Venezuele jako „legitimní“ hlavu státu – čímž v této „funkci“ nahradil (pro)americký Edmundo González (pro)amerického a poněkud zapomenutého Juana Guaidóa. Poslední jmenovaný byl v roce 2019 uznán celým západním politickým světem jako „prezident Venezuely“ – kromě samotných občanů Venezuely!

Nebo jiný příklad, jistá Svetlana Tichanovska, která se v roce 2020 vyhoupla do popředí jako kandidátka na běloruského prezidenta, ale získala jen osm procent hlasů, zatímco současný prezident Alexandr Lukašenko získal desetkrát více. Její „západní přátelé“ ji tehdy jmenovali prezidentkou a „certifikát“ osobně vydal prezident sousední Litvy Gitanas Nauseda!

Nauseda je na rozdíl od Tichanovské politik, který nedávno získal nový prezidentský mandát s přesvědčivým výsledkem. A tak se nabízí otázka – proč Nauseda místo sebe nejmenoval prezidentkou Litvy svou protikandidátku Ingridu Šimonite, když ta v prvním kole získala přes 20 procent hlasů, dvaapůlkrát více než Tichanovska? Ale řeknou, to není totéž – jde o demokracii! Podle „demokratického“ výpočtu je osm více než 80, pokud to říkají lídři ve Washingtonu a Bruselu.

PODOBNOSTI JSOU ZŘEJMÉ 

Problém je v tom, že mnoho lidí na světě s tím již nesouhlasí. Taková pravidla jsou neudržitelná. Nemůžete ve Washingtonu oznámit vítěze voleb v Bělorusku nebo Venezuele a nechat celý svět vám tleskat.

Mnozí chápou, že když s tím teď souhlasí, zítra místo nich „zvolí jejich prezidenta“ někdo v cizí zemi. A ještě budou volat k boji za demokracii, lidská práva, ochranu životního prostředí, proti klimatickým změnám nebo cokoli jiného.

Jediné, na čem záleží, je, že se k moci dostane „náš zkurvysyn“, jak kdysi Franklin Roosevelt nazval nikaragujského diktátora Anastasia Garcíu Somozu. Jaký je rozdíl mezi Venezuelanem Gonzálezem a Nikaragujcem Somozou, to je otázka, na kterou se odpověď dozvíme po skončení barevné revoluce v Caracasu proti levicovému prezidentovi Nicolási Madurovi. Podobnosti jsou zřejmé.

Ale i změny ve světě jsou zřejmé. Probíhají stále rychleji. Přispívá k tomu i fakt, že například v Německu se jen za červenec zvýšil počet nezaměstnaných pobírajících státní podporu o neuvěřitelných 82 000! Nejmocnější země Evropské unie má stále větší ekonomické problémy, ale to je jen začátek.

Jak píše “Spiegel”, i “Volkswagen” plánuje velké propouštění a přesun výroby, z velké části do USA. Tyto indikátory částečně vysvětlují nespokojenost Němců vyjádřenou i v nedávných volbách do Evropského parlamentu, kde SPD kancléře Olafa Scholze obsadila až třetí místo. A jsou to právě sociální demokraté, kdo by měl – podle klasické definice – být mezi prvními, kdo bude hájit práva pracujících. Zdá se, že se tam něco podstatného změnilo, když se Scholz a jeho vláda starají více o práva Tichanovské, Gonzaleze a Volodymyra Zelenského než o vlastní lidi. Za Angely Merkelové by se to nestalo.

A zatímco hodnocení Scholze klesá, Zelenského rating stoupá. Alespoň to vyplývá z výzkumu Národního demokratického institutu (NDI) Ukrajiny. Podle těchto údajů má k prezidentovi důvěru až 45 procent Ukrajinců. Není to ale bez velkých problémů. S odkazem na „demokratické principy“ je pro Washington a další západní metropole stále obtížnější vysvětlit – proč je Zelenskij stále v křesle hlavy státu, i když mu v květnu vypršel mandát?

Podle ukrajinské ústavy, pokud prezidentovi vyprší mandát, přebírá moc Nejvyšší rada, a to až do zvolení hlavy státu. Nikde v ústavě není řečeno, že prezidentův mandát lze z jakéhokoli důvodu prodloužit i po jeho vypršení.

A jak to, že Maduro a Lukašenko nejsou legitimními prezidenty, přestože vyhráli volby, ale Zelenskij ano, i když jeho mandát vypršel před třemi měsíci? O „demokratické legitimitě“ Tichanovské a Gonzaleze je lepší nemluvit.

PROTOŽE JE TO „NÁŠ ZKURVYSYN“ 

Výzkumu NDI o „popularitě“ Zelenského nelze příliš věřit, protože proti němu a všeobecné nucené mobilizaci se lidé bouří i v západní Volyni, kde jsou nacionalistické vášně nejsilnější. Pokud by Zelenskij skutečně měl tak vysoké hodnocení, vypsal by volby okamžitě, aby zpečetil další pětiletý mandát, a neuchýlil by se k stannému právu.

Rusko bez problémů uspořádalo prezidentské volby a několik referend na stejných válkou zničených územích. Zelenskij je dnes nelegitimním a nedemokratickým prezidentem a je těžké hovořit o lidských právech v zemi, kde jsou občané hnáni ulicemi jako zvěř v rámci nucené mobilizace. Brusel, Washington a celý „demokratický svět“ k tomu všemu mlčí. Protože je to “náš zkurvysyn”.

Zajímavý je další nedávno zveřejněný průzkum NDI a Kyjevského mezinárodního sociologického institutu, podle kterého je nyní 57 procent občanů pro mírová jednání s Ruskem a 38 procent je proti. Na jednu stranu je to významná změna, protože dříve byla podle oficiálních údajů přesvědčivá většina proti jakémukoli jednání a ústupkům Moskvě a místo toho chtěla válku až do vítězství. A dalo by se to interpretovat jako logické vyústění po dvou a půl letech konfliktu – kde ukrajinská strana sloužila hlavně jako potrava pro děla –, že lidé jsou připraveni na dohodu a kompromis.

Na druhou stranu však ruští experti odhadují, že jde o nové triky Zelenského a jeho západních sponzorů. V podmínkách, kdy každý den ztrácejí část území, které kontrolují, zoufale potřebují zastavení bojů a příměří alespoň na několik měsíců, aby se mohli konsolidovat a přijmout nové zbraně ze Západu, včetně F -16. A pak rozpoutat nový, ještě zuřivější konflikt.

VŠEMOHOUCÍ STRACH

Nedávné prohlášení Volodymyra Zelenského, že „otázka předání území“ Rusku by měla být rozhodnuta lidem Ukrajiny v referendu, by mělo být interpretováno v tomto světle.

Je to jedno z nejdůležitějších, ale zdaleka ne jediné problematické téma pro ukončení konfliktu na Ukrajině ze seznamu požadavků ruského prezidenta Vladimira Putina. Ještě důležitější je, že jednání mohou začít až ve chvíli, kdy poslední ukrajinský voják opustí území, která se stala součástí Ruské federace, ale také povinnost nevstoupit do NATO. Zelenskij o tom nic neřekl, protože kdyby to všechno přijal, nebyl by už pro „západní přátele“ zajímavý. A jeho život by nestál ani za půl hřivny. A z toho je vidět, že příběhy o míru nejsou upřímné. Protože jakmile ukrajinští vojáci opustí frontovou linii, konflikt vlastně skončí a s tím Zelenskij nikdy nemůže souhlasit.

Na prohlášení kyjevského lídra se lze dívat i z jiného, ​​velmi zajímavého úhlu pohledu.

Jak to, že pořádat referenda o statutu území už není nebezpečné, ale prezidentské volby se konat nemohou – kvůli bezpečnostnímu ohrožení volebního procesu? A jak to, že Zelenskému teď tolik záleží na ústavnosti a zákonnosti, a ne na vypršeném mandátu?

Takový dvojí standard už nikoho nepřekvapuje, dokonce ani na Západě samotném. A všem je jasné, že krvavé zločiny po celém světě se nedějí kvůli demokracii a lidským právům, ale kvůli boji o moc, o světovládu a ze strachu, že ji ztratíme. A v tom strachu jsou mnozí připraveni na všechno. A soudě podle všeho teprve budou.

https://1url.cz/M1GIh
Původní článek

sdílet na