Ano, Zelenskij je diktátor

Zelenskij je diktátor, uvádí “The American Conservative”. Dovolil Západu využít jeho zemi k boji proti Moskvě. Ukrajina se stala přímým zástupcem ve válce NATO o oslabení Ruska a Zelenskij nese velkou vinu za tragédii, která postihla jeho zemi.

Ted Galen Carpenter

Ukrajinský režim není třeba cukrovat.

Prezident Donald Trump rozzuřil ukrajinskou skupinu roztleskávaček ve Spojených státech a Evropě, když  Volodymyra Zelenského označil za diktátora. Jejich reakce byla podobná prskajícímu rozhořčení, které obyvatelé města nasměrovali na chlapce, který se odvážil trvat na tom, že císař nemá žádné šaty. Nezáleželo na tom, že každý, kdo měl oči, viděl, že panovník je nahý; bylo politicky nepřijatelné poukazovat na tuto zjevnou pravdu.

Zelenského obránci zaměřili většinu své pozornosti pouze na jedno z Trumpových obvinění: že funkční období ukrajinského prezidenta vypršelo v květnu 2024 a že volby byly odloženy na tak dlouho dokud bude válka s Ruskem pokračovat. Ačkoli se zdá zvláštní hájit koncept „demokracie“, ve které svobodné volby nejsou nedílnou součástí, nezdá se však, že by takový nepohodlný detail zaníceným příznivcům Ukrajiny vadil.

Poznamenávají například, že Británie během druhé světové války odložila volby, což umožnilo premiérovi Winstonu Churchillovi zůstat v úřadu.

Zaměření se na volební téma umožňuje Zelenského fanouškům ignorovat další četné protidemokratické kroky jeho vlády. Ale to, že setrvává ve funkci po vypršení mandátu patří k těm nejmenším prohřeškům Zelenského. 

Za jeho vlády ukrajinská vláda postavila mimo zákon téměř tucet opozičních stran, potlačila tisk, zahájila kampaň proti nespolupracujícím církvím a provedla program svévolného věznění, mučení a vražd.

Velká část tohoto autoritářského chování byla evidentní ještě před ruskou invazí v únoru 2022. Ve zprávě Freedom House za rok 2022 byla Ukrajina zařazena do kategorie „částečně svobodná“ se ziskem 61 bodů ze 100 možných. Zpráva organizace Human Rights Watch o Ukrajině za rok 2021 také zdaleka nebyla příznivá a uvedla různá zneužívání ze strany vládních sil, „včetně svévolného zadržování, mučení nebo špatného zacházení“. Novináři a pracovníci médií „čelili obtěžování a hrozbám spojeným s jejich zpravodajstvím“.

Zpráva Freedom House z roku 2024 potvrdila, že bilance ukrajinské vlády se ještě zhoršila. Země zůstala v kategorii „částečně svobodná“, ale její celkové skóre kleslo na 49 z 61 bodů, kterých dosáhla v roce 2022. Hodnocení politických práv a občanských svobod kleslo ještě více, s tristním skóre 21 a 28. Vlažné hodnocení navíc pocházelo od organizace, která je obvykle přátelská k západním hodnotám a cílům zahraniční politiky vedené USA. Pokud je hodnocení „částečně svobodná“ tím nejlepším, co Ukrajina mohla získat z mimořádně přátelského zdroje, lze si představit, k čemu by došla neutrálnější strana. 

Jednou z obzvlášť odporných akcí, které Zelenského režim podnikl, je transparentní pokus zastrašit kritiky jak na Ukrajině, tak v zahraničí. Centrum ukrajinské vlády pro boj proti dezinformacím (zčásti financované USA)  zveřejnilo „černou listinu“ těchto kritiků, včetně profesora Johna J. Mearsheimera z University of Chicago, tehdejšího moderátora Fox News Tuckera Carlsona, bývalé kongresmanky Tulsi Gabbardové (nyní ředitelky národní rozvědky) a Douga Bandowa, redaktora The American Conservative.

Koncem září 2023 vydalo ukrajinské Centrum pro boj proti dezinformacím revidovaný seznam, včetně adres, 35 hlavních cílů, které označilo za „dezinformační teroristy“ a „válečné zločince“. 

Tohle byla čistá hrozba. Bylo by krajně naivní se domnívat, že američtí kritici jsou zakázaným cílem.

Článek v The  Economist možný rozsah nebezpečí potvrdil.

Značně podrobně popisoval kyjevský program systematických vražd. Cíle „byly zastřeleny, vyhozeny do povětří, oběšeny a příležitostně dokonce otráveny kořalkou“.

Tohle chování nezačalo jako reakce na ruskou invazi z února 2022. K vraždám dochází minimálně od roku 2015, kdy ukrajinská vnitřní bezpečnostní služba (SBU) „vytvořila nový orgán poté, co Rusko obsadilo Krym a východní oblast Donbasu. Elitní páté ředitelství kontrarozvědky zahájilo svou činnost jako sabotérská síla v reakci na invazi. Později se začali zaměřovat na to, čemu se eufemisticky říká „mokrá práce“.

Pokud je výpověď časopisu Economist přesná, takové chování zjevně začalo během prezidentování Petra Porošenka (dalšího amerického klienta, kterého Washington vykresloval jako zastánce demokracie), ale za Zelenského je to stále častější a drzejší.

Navíc je třeba zdůraznit, že cíle, které se staly objektem atentátů, nemají žádný řádný proces. Vládní orgány svévolně rozhodnou, že jsou zrádci, a přistoupí k jejich popravě bez soudu. To je nehorázný způsob chování domnělé demokracie, ale zdá se, že na Zelenského „demokratické“ Ukrajině je to norma. 

Kromě obvinění Zelenského z toho, že je diktátor, Trump učinil další komentář, který vyvolal zuřivost na straně ukrajinských, amerických a evropských partyzánů. Trump tvrdil, že Zelenskij pošetile „začal“ válku s Ruskem, konflikt, který vedl k tak hroznému zničení jeho země.

Západní sponzoři Ukrajiny okamžitě kontrovali argumentem, že Kyjev nenese žádnou odpovědnost za vypuknutí války s Ruskem, a že Vladimir Putin je zrůdný vládce, který se vydá na masivní expanzní flám, pokud Spojené státy a NATO Zelenského opustí.

Trumpovo tvrzení, že Zelenskij „začal“ válku, bylo nešťastnou a nepřesnou volbou slov. Ano, Moskva zahájila vojenskou akci jak v roce 2014, kdy ruské jednotky obsadily Krym, tak během vojenské ofenzívy na několika frontách v únoru 2022. V tomto úzkém smyslu začalo válku Rusko, nikoli Ukrajina. 

Nicméně Trumpovi kritici jsou více než trochu nečestní, když tvrdí nebo naznačují, že akce Moskvy byly zcela nevyprovokované. Spojené státy prosadily expanzi NATO na východ k ruským hranicím. Pro nejmocnější vojenskou alianci v historii bylo zapojení do takového chování ze své podstaty provokativní.

Snaha udělat z Ukrajiny člena NATO, nebo alespoň vojenským aktivem USA-NATO, navzdory opakovaným varováním Kremlu, že takový krok překročí neúnosnou „červenou linii“, pokud jde o bezpečnost Ruska, se rovnalo bezohledné provokaci. 

Přesto byl Zelenskij ochoten dovolit západním mocnostem použít jeho zemi jako zbraň k nepřátelství a pokusu o zastrašení Moskvy. Po únoru 2022 se Ukrajina skutečně stala přímým vojenským zástupcem ve válce NATO s cílem oslabit, porazit a ponížit Rusko. Nese proto velkou vinu na tragédii své země. Zelenského ignorantské chování neomlouvá rozhodnutí Kremlu uchýlit se k vojenské síle proti svému sousedovi, ale potvrzuje, že agrese Moskvy byla stěží „nevyprovokovaná“.

Členové západní proukrajinské lobby musí přestat zobrazovat Zelenského jako hrdinskou postavu a demokratického mučedníka. On nic takového není. V nejlepším případě je to důvěřivý hlupák, kterého prováleční představitelé NATO použili pro vlastní cynickou agendu, aby vyřadili Rusko z řad hlavních světových mocností. V nejhorším případě byl ochotným spolupachatelem této kampaně za strašlivou cenu pro jeho vlastní zemi.

Ted Galen Carpenter

Ted Galen Carpenter je přispívajícím redaktorem The American Conservative, vedoucím pracovníkem Randolph Bourne Institute a vedoucím pracovníkem Libertarian Institute. Působil také v různých politických pozicích po dobu 37 let v Cato Institute. Dr. Carpenter je autorem 13 knih a více než 1200 článků o mezinárodních záležitostech. Jeho poslední knihou je Unreliable Watchdog: The News Media and US Foreign Policy (2022).

https://1url.cz/918aS
https://www.theamericanconservative.com/yes-zelensky-is-a-dictator/

sdílet na