…. a potom jsme se prostě báli
“Nejprve jsme se Rusům smáli, pak jsme je nenáviděli.”
… A pak se prostě báli“
Pohled na Rusy z druhé strany fronty, od bývalého bojovníka IS.
Rozhovor je rozdělen do několika videí, takže sledujte, poslouchejte a čtěte.
Začínám příběhem o samotných vůdcích Islámského státu a těch členech Chalifátu, kteří skutečně věřili ve své poslání jménem Alláha. (překlad pod videem)
Překlad:
Bývalý islamista:
„Naši velitelé seděli ve velkých městech jako Raqqa a Deer ez-Zor. Bydleli komfortně, nic jim nechybělo.
Nezajímali se o nic jiného než o ropu a plyn. Ve městě nebylo na prodej nic. Většinu bojovníků poslali strážit naleziště. A menší část na ochranu kontrolních stanovišť a osad.
V Chalifátu se ti, kteří skutečně věřili, stali buď mulláhy, kteří vyzývali k víře a učili, jak se správně vyhodit do povětří. Nebo se stali sebevražednými atentátníky a odpálili se v davu lidí.
Řekli nám hodně o náboženství a ukázali různá propagandistická videa. To vše se dělalo proto, aby bylo jasné:… děláte správnou věc. Ale ve skutečnosti to všechno se dělalo pouze kvůli penězům.“
Dále – již vyprávění přímo o Rusech očima islamistů IS.
Pokračoval:
„Američané proti nám nebojovali. Ale pokud se rozhodli na nás zaútočit, naši emirové nás předem varovali.
Ale když nás bombardovali Rusové, nikdo varoval. Pamatuji si, že v roce 2015 jsme měli velmi velké ztráty.
Předtím jsme si byli jisti, že za dva nebo tři měsíce dorazíme do Damašku. Ale bohužel nedošli.
Slyšel jsem, jak Rusy nazývali „měkké tlapy“. Když na nás chtěli zaútočit, přišli zezadu. Všimli jsme si jich tehdy, když už byli na našich pozicích. Rusové bojovali velmi tvrdě. Šli do bitvy ve dne i v noci. Nikdo z nás nikdy nic takového neviděl. Orientovali se lépe než původní obyvatelé.“
Pokračoval:
„Slyšeli jsme v Katibu zvěsti, že Rusové zaútočí na Deer-ez-Zora, aby pomstili Rusy, které jsme zajali.
Nejprve jsme se Rusům smáli, potom nenáviděli. A pak se prostě báli.
Ani sebevražední atentátníci, kteří se pokusili dostat k Rusům v autech, aby je vyhodili do vzduchu, nedosáhli svého cíle. Letadlo je okamžitě objevilo a spolu s dělostřelectvem na ně provedli přesné útoky.
Nikdy jsme v životě neviděli takovou věc, aby byla auta zničena z druhého nebo třetího výstřelu.
V Deer-ez-Zor se bratři pokusili třikrát zaútočit na malý dům, ve kterém se Rusové usadili.
Ale nemohli se k nim dostat. Do domu nedojelo jediné auto s výbušninami. Všechny je Rusové zničili.
Pokud se tam dostanete, uvidíte, dodnes jsou tam spálené.“
Pokračoval:
„Jednou jsem od svých bratrů slyšel, že plánují zaútočit na Rusy zezadu.
Tehdy Rusové šli směrem k Palmyře. Postupovali v horách. Bratři zaútočili na Rusy. V reakci na to Rusové začali odrážet náš postup dělostřeleckou palbou. Tehdy jsme utrpěli velmi velké ztráty.
Bratři okamžitě šli na jih, ale dostali se do slepé uličky. Neexistovala cesta ani vpřed ani vzad. Rusové pak poslali několik lidí, aby zaminovali všechny přístupy k jejich týlu. Řekli mi, že tam bylo pět Rusů.
Pokryli jsme je palbou. Dva z pěti ustoupili za kopec, zatímco tři zůstali v našem dohledu.
Bojovali jsme s nimi déle než tři hodiny, dokud se nesetmělo. A zabili jsme je. Najednou jim přišla na pomoc ještě jedna ruská skupina. A bojovali s námi až do půlnoci.
Pokusili se dostat ke svým kamarádům, i když věděli, že ti tři už byli zabiti.“