Fašismus jako státně-teroristické znovuzrození kapitalismu
Nacistické kořeny současné transformace světového řádu.
Další hlavní vrstvou dějin politického terorismu je fašismus, který je v ní popsán jako samostatná kapitola, protože slouží jako základ moderní buržoazně-totalitní, globalizační transformace bývalého buržoazně demokratického světového řádu.
Fašismus a v současných podmínkách jeho pokračovatel globalismus, je živým příkladem teroristické přeregistrace samotné instituce státu a státní moci.
Oficiálně historie fašismu pochází ze „Svazu boje“, vytvořený v roce 1919 budoucím italským diktátorem Mussolinim, který byl v roce 1921 přeměněn na Italskou fašistickou stranu. Atraktivní sociální slogany umožnily fašistům chopit se iniciativy socialistů a komunistů, proti nimž směřovalo fašistické hnutí.
Italská zkušenost se rychle rozšířila po celé Evropě a pokračovala v řadě zemí, kde se objevily její krajně pravicové strany a hnutí s fašistickými postoji.
Zde je jejich neúplný seznam:
– Falangisté ve Španělsku, kde v důsledku občanské války v letech 1936-1939 nastoupila na dlouhá desetiletí fašistická diktatura Franca;
– „Železná garda“ v Rumunsku – se dostala k moci v roce 1940 pod vedením diktátora Antonescu;
– Strana zkřížených šípů vedená Salašim v Maďarsku a režim fašistického diktátora Horthyho;
– Chorvatské revoluční hnutí (Ustašovci) a režim diktátora Ante Paveliće.
Fašismus také pronikl do Latinské Ameriky, kde je spojen s brazilskými integristy, režimem Juana Dominga Perona v Argentině, stejně jako četnými poválečnými diktaturami – od Stroessnera v Paraguayi až po Pinocheta v Chile.
Za hlavní sílu fašismu byl vždy považován Hitlerův národní socialismus (nacismus), který je po Mussoliniho režimu vnímán jako „druhý echelon“ jen proto, že nacisté v Německu přišli k moci o jedenáct let později
než italští fašisté. Ovšem ve stejné době jako Italové vytvořili své vlastní strany.
V roce 1919, se v Mnichově objevil DAP – Německá dělnická strana, která v roce 1920 podle Hitlerova návrhu, byla transformována do nacistické strany NSDAP – Národní socialistická německá dělnická strana.
Tato strana se stala vůdčí v roce 1921, když Hitler jako autor představil její program „25 bodů“.
„Pracovní“ jméno nacistické strany odráží přání velké buržoazie převzít vliv komunistů na dělnické hnutí, odvrátit jej od internacionalismu, nakazit jej nacionalismem a národním šovinismem (u zdroje DAP-NSDAP stál hlavní průmyslník Paul Tafel, ředitel koncernu MAN).
DAP v Mnichově a zvláštní vazby NSDAP na katolické Bavorsko („Pivní puč“ z roku 1923) naznačují účast Vatikánu v tomto projektu, který obnovil svou státnost, zničenou revolucí sjednocení Itálie v roce 1870,
podle Lateránských dohod z roku 1929 s Mussolinim.
Dva hlavní fašistické projekty tedy odhalují jediné římskokatolické koncepční centrum.
Když už mluvíme o fašistickém terorismu, člověk by měl pochopit jednu velmi jednoduchou věc.
Fašismus je zhoubné znovuzrození, svého druhu mutace liberální demokracie kapitalismu.
To je, když kapitalismus ze stadia konkurence přechází do stádia monopolu, nebo podle V.I. Lenina se promění v imperialismus. Moc v takovém imperialistickém kapitalismu je sdílená nadnárodními bankami a korporacemi …… politici se stávají jejich loutkami.
V zájmu posílení monopolismu v politice se demokracie odmítá a nahrazuje se diktaturou.
A v ekonomice maximálně omezují konkurenci na trhu, prakticky ji vylučují. Rozdělují trh mezi velmi malý počet velkých společností. Fašismus je často nazýván „korporační kapitalismus“ – kapitalismus korporací.
Stručně řečeno, fašismus je liberalismus mínus demokracie a mínus konkurence na trhu.
To je represivní monopol vládnoucí velké buržoazie v politice a ekonomice.
Toto je funkční definice fašismu, která se jeví přesnější než oficiální definice.
„Fašismus je ideologie a praxe, která potvrzuje nadřazenost a exkluzivitu určitého národa nebo rasy a jehož cílem je podněcovat národní intoleranci, ospravedlňovat diskriminaci vůči jiným národům, popírat demokracii, zavádět kultovní vůdce, používat násilí a teror k potlačování politických oponentů a jakákoliv formy nesouhlasu, ospravedlnění války jako prostředku řešení mezivládních problémů.“
Tato definice je podle mnoha názorů zcela oportunistická a chromá, a to nejen kvůli nedostatku zmínky
o buržoazním původu fašismu. V hlavní věci je chyba: …… všechno, co je napsáno, platí pro Hitlerovu verzi fašismu. Moderní fašismus se spojuje s globalizací a spekuluje na demokracii a multikulturalismu.
Hitlerův rasový fašismus prohrál v roce 1945, ale na Západě byl nahrazen kosmopolitní, „mezinárodní“ verzí fašismu, která byla praktikována v SS, a kterou dodržovali ideologové tohoto „Černého řádu“ – Himmler, Schellenberg a další (divize Waffen –SS se formovaly na národní bázi). Kromě toho když se díváme dopředu, vidíme, že právě tato verze fašismu úzce souvisí s islamismem.
A o tom v oficiální definici fašismu – není ani slovo. V tom je vědecká a metodologická slabost této definice.
Ještě jedna věc. Na úkor plánování, fašisté, jak se to stalo za Hitlera, začali spekulovat o socialismu, nazývali sebe “socialisty”, jenomže “národními”.
Všechny takzvané „vědecké“ studie na téma „totalitarismus“, většinou poválečné, byly provokativní, nařízené.
Protože sledovaly jediný cíl: …….. zajistit, aby ve veřejném mínění byl srovnáván fašismus s komunismem,
tj., dát do povědomí lidí rovnítko mezi Hitlerovým Německem a SSSR.
A to bylo nutné pro dva cíle.
- Za prvé, vzkřísit západní národy proti Rusku po Velkém Vítězství, pro novou „studenou válku“.
- A za druhé, s cílem oklamat veřejné mínění a přesvědčit ho, že fašismus není přirozeným důsledkem vývoje kapitalismu, ale je „příbuzným“ komunismu.
To znamená – přeložit odpovědnost za vznik fašismu z kapitalismu na socialismus, na Sovětský svaz, který utrpěl největší škody z fašistické invaze, a nejvíce přispěl k záchraně Evropy.
Hlavním, zásadním rozdílem mezi komunismem a fašismem je to, že komunismus je ideologií širokých mas lidu a fašismus je ideologií elit, které chtějí vládnout v neodstranitelném režimu, podrobovat si masy lidí metodami státního teroru.
V důsledku toho:
- komunismus apeluje na velké třídy společnosti a koneckonců na celý národ
- a fašismus na egoismus osoby.
Teroristickou podstatou fašismu je potlačit ty, kteří nesouhlasí uvnitř země, a diktovat svůj řád ostatním zemím na mezinárodní scéně.
Fašismus je korporátním projektem nadnárodních korporací a bank pro založení vlády nad světem.
A po vytvoření takové vlády začíná hlavní etapa fašistického programu – tzv. „Dokončení historie“.
Rozdělení lidstva do dvou hlavních kast:
- kasta celoživotních vládců
- a kasta otroků zbavená všech práv.
Ve druhé světové válce, tohoto stádia nebylo dosaženo jen proto, že Rudá armáda přišla do Berlína a zlikvidovala nepřítele v jeho doupěti. Nyní se tento nepřítel snaží pomstít na globální úrovni.
Existuje jeden velmi zajímavý vzor, nebo pravidelnost: mnoho, ne-li všechny, rozsáhlé globální projekty, svojí informační „propagaci“ zvládnutí veřejného mínění, začínají s informacemi z produkce fikce a fantastiky.
Pojmenujeme si tento sci-fi projekt a připomeneme si tři největší světoznámá díla, kde je fašistický program odhalen na umělecké úrovni.
První je román slavného britského spisovatele sci-fi, a na částečný úvazek vedoucího britské zpravodajské služby v první světové válce, Herberta George Wellse – „Time Machine“ (Stroj času).
Hrdina románu se přenáší do daleké budoucnosti a vidí, že lidstvo je rozděleno na „Eloiové“ – elitáři žijící ve výborných podmínkách a „Morlokové“ – bývalí lidé, více podobné zvířatům, kteří žijí v podzemí, objevují se pouze v noci. Na jedné straně, setrvačností, slouží „Eloiům“, na druhé straně, za nocí je loví, zabíjejí je a jedí.
To není vtip. Takto viděl budoucnost největší intelektuál, představitel inteligence, rozvědčík, který se vždy podílel na tvorbě a na práci všech hlavních stínových, koncepčních „ideí“ britských a západních elit.
Včetně rasistických, jako je eugenická společnost.
Druhým dílem je román „Hyperboloid inženýra Garina“, román sovětského spisovatele Alexeje Nikolajeviče Tolstého „Paprsky inženýra Garina“, „Hyperboloid inženýra Garina“.
Ruský inženýr Garin vytváří hyperboloid – moderní laser s ničivým paprskem, který je absolutní zbraní.
S tímto vynálezem utíká ze sovětského Ruska na Západ a dává si za úkol stát se světovým diktátorem.
Obraz budoucnosti, jak ji vidí Garin, je velmi blízký obrazu Wellse:
několik tisíc rodin elitních „nových patricijců“ vládne světu; významná část obyvatelstva je fyzicky zničena jako…. zbytečná.
Těm, kteří byli ponecháni jako obslužný personál byla provedena mozková operace, což znemožňovalo sociální sebeuvědomění. Malá část je izolována na „krásném ostrově“ výhradně pro chov.
Tolstoj, jako sovětský sci-fi spisovatel, maluje kolaps tohoto projektu, smeteného světovou socialistickou revolucí.
Ve třetí práci, román sovětského sci-fi spisovatele Ivana Jefremova, Hodina býka, pozemšťané ze vzdálené budoucnosti přilétají na vzdálenou planetu, kam, jak se ukázalo, přiletěli ze Země vůdci a část obyvatel kapitalistických zemí po třetí světové válce. Po vítězství komunismu odletěli ze Země.
Ukazuje se, že pro zachování kapitalismu se obyvatelé této planety také rozdělili na ty samé dvě kasty –
„DŽI“ – dlouho žijící a „KŽI“ – krátce žijící, kteří jsou ve věku 25 let posláni slastně umřít do „chrámu smrti“.
Wells a Tolstoj psali své práce dlouho před druhou světovou válkou, před bojem s fašismem.
Jefremov psal po, až v 60. letech. Všichni však jasně vysvětlili rozdělení lidstva na bojující kasty „vyšších“
a „nižších“. Toto rozdělení je obecným znakem fašismu. A terorismus je jeho každodenní praxí.
Dnes se hodně mluví o antikoncepci, regulaci obyvatelstva, aby „chudí nebyli plodní,“ a tak dále.
To je přesně také část globálního fašistického programu.
A nenapsali to šéfové Třetí říše, mezi nimiž měli vyšší vzdělání pouze Heydrich a Bormann, ostatní včetně Hitlera a Himmlera měli střední vzdělání.
To je práce „vyšších myslí“ britské elity, jejímž úkolem bylo ospravedlnit právo na koloniální a všeobecnou světovou nadvládu. Hitler se svou nacistickou stranou a „novým řádem“ – to byl pouze pilotní projekt a generální zkouška budoucího „nového světového řádu“.
A právě jeho kontury dnes pozorujeme.
Zde je jen část tohoto „rozvoje“, z nich vyplývá, že hlavním cílem koncepce tzv. „Udržitelného rozvoje“ je radikálně snížit počet obyvatel.
Z Kodaňské deklarace OSN o sociálním rozvoji (1995):
„Jsme hluboce přesvědčeni, že hospodářský rozvoj, sociální rozvoj a ochrana životního prostředí jsou vzájemně závislé a vzájemně se doplňující složky udržitelného rozvoje, jsou základem našeho úsilí o zajištění lepší kvality života pro všechny lidi“. .
Ze zprávy Komise OSN pro globální správu a spolupráci (1995):
„Pro dosažení udržitelného rozvoje je nutné snížit nejen počet obyvatel, ale také snížit úroveň spotřeby“.
Z Deklarace OSN z Ria de Janeira o životním prostředí a rozvoji (1992), Princip 8:
„Aby bylo možné dosáhnout udržitelného rozvoje a vyšší kvality života, musí státy omezit a eliminovat života neschopné výrobní a spotřební modely a podporovat vhodnou demografickou politiku“ .
Ze zprávy Římského klubu „Limity růstu“ (1972):
„Nadměrný růst populace je jev nedávné doby, je důsledkem poklesu úmrtnosti. Existují pouze dva způsoby, jak tuto nerovnováhu napravit – buď snížit tempo růstu populace a uvést jej do souladu s nízkou mírou úmrtnosti, nebo povolit opětovné zvýšení míry úmrtnosti. “
Všechny tyto citace jsou převzaty z oficiálních dokumentů OSN.
Odkud pocházejí tyto myšlenky, odkud se táhnou nitky?
Ze zprávy Trilaterální komise „Krize demokracie“ (r. 1975):
„Evropa poznala tragické období zrození nového světa z ruin první světové války. Když byl požadován pořádek, vznikl fašismus (!). Fašismus a nacismus je oživení starých forem autority kvůli potřebnému řádu (!), jehož obnovení bylo doprovázeno návratem k bývalým formám sociálního chování.
Může Evropa přežít takové nové období? Možná – ne takové, ale poněkud jiné.
K tomu vede ztráta předchozích názorů, vůle … Chybí však „reakční hnutí“, které je pro to nezbytné.
Takže při čtení zpráv západních konceptuálních center, je fašismus řádem a jeho „výsadba“ v upravené –
ve srovnání s rasistickým nacismem – kosmopolitní, globalizované formě vyžaduje:
- nejprve ohraničení rozvoje – ekonomiky, sociální sféry, demografie – pevný rámec kontroly ze strany stínových konceptuálních, koncepčních elit.
- Za druhé, ve veřejné sféře je toho dosaženo vytvořením „pravicově reakčního“ hnutí, podobného fašistické straně v Itálii a nacistické straně v Německu, ovládaného řídící elitou.
Jaký je příběh pozadí?
Když skončila Druhá světová válka, fašistická strana – NSDAP, elita hitlerovského Německa – “Černý řád” SS, nepodepsaly bezpodmínečnou kapitulaci a na rozdíl od nacistického státu a jeho ozbrojených sil, nepřestaly existovat spolu se Třetí říší. Investovaly svůj kapitál do západních bank a korporací, a spolu s nimi se staly spoluvlastníky globální kapitalistické ekonomiky.
Koncentrační tábory, plynové komory, holocaust, zvěrstva fašistů na okupovaných územích, zvláště v SSSR – všechna tato fašistická teroristická praxe je odkud?
Zaprvé, z iluzí jejich vlastní rasové nadřazenosti, to je to, co absorbovali od Britů.
A za druhé, kde jinde, ne-li v podmínkách války, by mohlo být nalezeno takové množství lidského „materiálu“ pro experimenty? A všechno, co se dělo v koncentračních táborech, výsledky všech těch zločinných „experimentů“ pečlivě, s německým pedantstvím, zaznamenávali a dokumentovali.
Kde jsou tyto výsledky teď? …. Není těžké odhadnout.
Na stejném místě, kde jsou také jaderné a vesmírné technologie Třetí říše.
Ne každý ví, že americký lunární projekt měl na starosti Werner von Braun, generální konstruktér raket „V“.
S pomocí V-1 a V-2, nacisté bombardovali Londýn přes kanál La Manche.
A V-4, přepravené na konci války do Spojených států, neměli čas je použít – už se mohly podle mnoha hodnocení dostat do vesmíru…. Ve 40. letech! Proto Západ potřeboval fašismus, živil ho a vedl k moci.
Po válce, nacistické hnutí nezmizelo; ono se prostě přeskupilo a změnilo vývěsku.
Velké množství nacistů a především peněz, také vědeckých projektů a zařízení bylo přepraveno přes Španělsko a Vatikán do Latinské Ameriky – do Argentiny, do Paraguaye, částečně do Brazílie.
Nacistický kapitál byl investován do předních západních korporací.
Vědecký personál – se realizoval v nejlepších západních centrech; například v americké vládní agentuře NASA – National Aeronautics and Space Administration.
Současný Západ, především USA a západní Evropa, je doslova prolezlý fašismem. A vývoj kapitalismu došel k takovému bodu, za kterým, pokud demokracie nebude omezena, kapitalismus prostě přestane existovat.
A tak pro „dokončení historie“ bude nutné výrazně snížit počet lidí:…. chaos, války, epidemie, a tak dále.
Dnes je ve stejné logické řadě s těmi metodami depopulace i digitalizace a zničení tradiční rodiny.
V rámci buržoazní demokracie nelze problémy lidstva řešit, pouze opuštěním kapitalismu.
Fašistická mutace je proto přirozeným jevem, je to, pokud chcete, instinkt sebezáchovy kapitalismu.
A my, stejně jako všechny ostatní země světa, se budeme muset s tím vypořádat ve velmi blízké budoucnosti. Vlastně tato budoucnost již částečně nastoupila.
Seznámení s fašistickou zkušeností tak umožňuje lepší pochopení povahy moderního mezinárodního terorismu. Vznik tohoto fenoménu úzce souvisí s výsledkem Druhé světové války.
Terorismus se stal nástrojem pro řešení geopolitických úkolů pro přerozdělování světa.
Příkladem toho bylo provedení neoprávněných, ve vojenském vztahu, jaderných útoků, kterými Spojené státy zaútočily na Japonsko. Atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki byly shozeny právě v těch dnech, kdy sovětská vojska začala vítězit nad milionovou armádou Kuantung v severovýchodní Číně (Mandžusko), která předurčila kapitulaci militaristického Japonska.
Podrobením Japonska atomovým bombardováním, Spojené státy přímo přebraly z nacistického Německa „štafetový kolík“ státního terorismu.
Řada zdrojů obeznámených s historií vzniku jaderných zbraní poukazuje na to, že Manhattanský projekt ve Spojených státech dosáhl slepé uličky, která byla překonána pouze díky „dovozu“ na konci války,
v dubnu 1945, řady důležitých materiálů, technologií, výrobků a také jejich konstruktérů ze Třetí říše přes Francovo Španělsko…. za oceán.
Poté na informace o tom, že nacistický jaderný projekt výrazně předstihl americký, bylo uvaleno tabu.
Jaderný vandalismus posílil americké akcie v jednáních se SSSR o budoucnosti Japonska a proměnil Japonsko
v pevnou zónu americké okupace (i když dohody z Jalty z roku 1945 zajišťovaly společné sovětsko-americké určení zón vlivu, s oblastmi pro další vítězné mocnosti – Velká Británie a Čína).
Demokratické ideály, pro které byla Anti-Hitlerovská koalice vytvořena, byly nakonec v březnu 1946 rozptýleny Fultonským projevem Winstona Churchilla, který je na západě i na východě považován za výchozí bod „studené války“.
Svět se ukázal být rozdělen do dvou velkých nepřátelských táborů:
– západního, vedeného USA a NATO, a východního, který byl řízen SSSR prostřednictvím struktur Varšavské smlouvy a Rady pro hospodářskou spolupráci (CMEA).
Mezi těmito tábory vznikl tzv. „nepřipojený“ nebo „třetí“ svět rozvojových států.
A ten představoval arénu soupeření supervelmocí, odkud se snažily čerpat spojence pro posílení svých vlastních pozic a oslabení konkurentů.
A od té doby začal důsledný proces formování mezinárodního terorismu v jeho současné podobě.