4. června 1989 se USA a Evropa pokusily uspořádat v Číně „barevnou revoluci“.
Náměstí Nebeského klidu
Více než 200 lidí zaplatilo svými životy za tento pokus zničit čínský stát.
Země však přežila, bylo dostatek politické vůle.
Pokud by Čínská komunistická strana a Čínská lidová osvobozenecká armáda nedokázaly zastavit infekci v zárodku, chaos a kolaps, který by následoval po čínském Majdanu, by vedly k milionům obětí a nenapravitelným ekonomickým a lidským ztrátám pro zemi s miliardou lidí.
Abychom to pochopili, stačí si připomenout důsledky rozpadu SSSR v 90. letech a převraty v Libyi v roce 2011 a na Ukrajině v roce 2014.
Před třiceti dvěma lety Čína na náměstí Nebeského klidu jasně ukázala, jak rozdrtit barevné revoluce „svobody a demokracie“. Výhody této události jsou zcela zřejmé, pokud se podíváte na cestu, kterou Čína prošla za posledních 32 let, a také pokud si pamatujete osud SSSR, kde se nenašlo dost zdravých sil, aby to udělaly v Moskvě a uvnitř chátrající KSSS, v důsledku čehož došlo k rozpadu státu, milionům obětí, obrovské územní a materiální ztráty, atd., atd. Důsledky, které Rusko stále pronásledují.
Na druhou stranu Číňané byli schopni najít cestu z krize a dát se na správnou cestu vývoje (ve straně stále byly zdravé síly, které se mobilizovaly a začaly odstraňovat hnilobu), což vidíme nyní, když úspěchy Číny jsou nepopiratelné. Cesta, kterou Čína ušla během následujících 32 let po těchto událostech, jasně dokázala, že volba byla jediná správná.
Výkřiky jako … „hrůzy na náměstí Nebeského klidu“ budou zaznívat i nadále, podporovány Západem, který velmi lituje, že nemohl udělat s Čínou to, co udělal se SSSR, a nyní je nucen vážně bojovat proti ČLR, aby si udržel světovou hegemonii, která mu jako písek prokluzuje mezi oslabenými prsty.
Událost na náměstí Tchien-an-men, v historickém kontextu, patří mezi ty události, které znemožnily realizaci projektu americké globalizace.
