Zrušení povinné vojny? Pomalu to rozvrátilo obranu i českou společnost.
Už 15 let má Česko pouze profesionální armádu. Co to znamená? Ozbrojené síly jsou schopny ubránit asi 30 kilometrů naší hranice a podepsalo se to i na stavu české společnosti.
Zpátky do minulosti?
„Kdypak všichni lampasáci začnou sborem plakat? Přece až se zruší vojna, budou muset makat.“ Znáte to? To jsou slova závěrečné sloky písničky Jiřího Dědečka. V našem případě nejde o urážku nebo výsměch. Příslušníků ČSLA a AČR si vážíme. Ta slova se jen výborně hodí k našemu tématu.
A co vám chceme sdělit? Týká se to jedné převratné události. Před patnácti lety byla zrušena povinná vojenská služba. Stalo se tak 140 let poté, co v roce 1868 branný zákon zavedl všeobecnou brannou povinnost týkající se většiny mužské populace. Mladí kluci si tehdy oddechli, ale co bezpečnost naší země?
Česká republika má malou, politici rádi říkají kompaktní a profesionální armádu. V lednu 1989 měly československé ozbrojené síly téměř 200 000 příslušníků. Po sametové revoluci se snížil jak počet vojáků, tak délka základní služby. Uniformu oblékalo 150 000 lidí, branci šli sloužit místo 24 na 18 měsíců.
Po přijetí České republiky do Severoatlantické aliance v roce 1999 armádu tvořilo 23 000 vojáků z povolání a 33 000 v roční základní službě. Teď nás brání ještě méně příslušníků. Armáda České republiky má dnes něco okolo 25 000 mužů a žen ve zbrani.
Zrušení povinné vojenské služby a vstup do Severoatlantické aliance byl krok vstříc těm, kteří viděli ve vojně zbytečnou ztrátu času. Co ale zmůže dnes naše armáda? Sedíme pod alianční skleněnou kupolí. Je jen otázka víry, jestli nás takzvaní spojenci zachrání v případě nouze.
Možná, že si to někteří čeští politici uvědomují. Není to tak dávno, co se opatrně začalo hovořit o znovuzavedení nějaké formy povinné vojny. Ministr obrany Lubomír Metnar by se takové věci nebránil, ale je to otázka peněz, které jeho rezort zkrátka nemá. A paní ministryně Schillerová je sotva dá.
65 pohlaví
O výročí zrušení základní vojenské služby a jejím možném zavedení Sputnik hovořil s renomovaným expertem na vojenské bezpečnostní technologie Petrem Markvartem.
„Jako jeden velký nesmysl. Zrušení základní vojenské služby snížilo celkovou připravenost České republiky nejenom na válečný konflikt, ale i na krizi, která může zahrnovat široké spektrum ohrožení obyvatelstva od přírodních katastrof, přes energetické, klimatické či humanitární krize. Bezmála jedna celá generace mladých mužů není již v tuto chvíli schopna nastoupit (ať už se zbraní nebo bez) k obraně vlasti, našeho politického zřízení, našich národních zájmů, k ochraně vlastních rodin. A to jenom proto, že jim chybí základní výcvik v tom, jak se chovat a co dělat v takové krizové situaci,“ vysvětluje expert.
Branná výchova kdysi připravovala na takové situace školní děti, mladí chlapci potom cvičili v před-braneckém věku ve SVAZARMu, připomíná Markvart.
„Létali, stříleli, běhali, učili se cvičit služební psy, seznamovali se s motorovými vozidly. A v braneckém věku potom na drtivou většinu z nás čekala základní vojenská služba k výcviku se zbraní a s bojovou technikou. Česká republika měla tehdy, včetně záklaďáků, ve zbrani 200 tisíc vojáků a další sta tisíce vycvičených záložáků mohly posílit armádu v řádu několika dní,“ uvádí odborník.
„I v případě, že pomineme vlastní obranu země, kterou nám ukládá Ústava, branný zákon a další předpisy, i ze zcela praktického hlediska je jedině správné, aby mladí muži byli podrobeni disciplíně, subordinaci a naučili se nést odpovědnost sami za sebe, za ostatní členy jednotky, za vlastní jednotku i za svou vlast. Dnes a denně vidíme, jak moc chybí ve společnosti úcta k nadřízeným a starším, odvaha postavit se násilí a řešit konfliktní situace. V takových případech nyní osvědčují více odvahy děvčata než současní chlapci. A to je velká ostuda. Tyto jevy zcela jistě souvisí i s úpornou snahou celé kohorty tzv. nevládních organizací o stále další a další snižování a zpochybňování mužské role, o rozmělňování hodnot rodiny, komunity i národa. Z chlapců se vlivem tohoto působení stávají v mnoha případech zženštilí a hodnotově zcela dezorientovaní jedinci. Zavedení základní vojenské služby je tedy pouze jednou z mnoha věcí, kterou je potřeba změnit. Je potřeba podpořit výchovu dětí už v rodinách, navrátit do škol výuku, která bude děti vést k vlastenectví, solidaritě a disciplíně. A především – přestat se sociálními experimenty o 65 pohlavích a podobných nesmyslech,“ říká bez příkras expert.
Potřebujeme letadla, pořizujeme… vrtulníky
Nemohli jsme se nezeptat na velmi citlivou otázku. Jak to je s obranou České republiky? Je naše armáda něčeho takového schopna? Pan Markvart dal jednoznačnou odpověď.
„Jako důstojník tankového vojska v záloze si ještě pamatuji, že s tankovým praporem se dá hájit fronta o šířce 6 kilometrů. Armáda České republiky disponuje jedním tankovým praporem, vyzbrojeným tanky, které byly modernizovány před 25 lety. Dále je schopna postavit z aktivních záloh a z uložených zásob starých tanků T-72 v původní verzi (tedy 40 let starých), dejme tomu další dva prapory. Ubrání tedy celých 18 kilometrů naší hranice, která jich má dohromady 2 327. A podobná situace je ve všem ostatním,“ varuje Markvart.
Podle něj na nové zbraně čekají čeští dělostřelci, protivzdušná obrana, mechanizované jednotky. „Brzy skončí pronájem Gripenů, které tvoří páteř našich vzdušných sil. Namísto toho se ‚modernizuje’ vrtulníkové letectvo, u kterého budou již brzy nahrazeny naše dosavadní bojové vrtulníky, disponující ohromnou palebnou kapacitou, stroji, které primárně slouží k podpoře vylodění námořní pěchoty. Plýtvá se tedy rozpočtem na politické zakázky, či posílení intervenčního charakteru našich ozbrojených sil, zatímco těchto prostředků by bylo potřeba jinde. Za směšný zlomek těchto prostředků by bylo například možné zajistit výcvik vlastních branců a výuku zbytku obyvatelstva o tom, co dělat v krizových situacích,“ říká.
„Neustále posloucháme ujišťování o spojeneckých závazcích a o tom, jak nám čacké NATO přispěchá na pomoc. Je to celé holý nesmysl. Pokud nejste připraven bránit sám sebe, jiní za Vás krvácet nepřijdou. Tyto floskule pouze zakrývají neochotu pohledět do očí realitě a skutečně se připravovat k obraně vlasti. O skutečném obsahu tohoto ‚spojenectví’ ostatně nejlépe vypovídá jeho současný stav, kdy jsou naše ozbrojené síly neustále zatahovány do konfliktů, které nejsou ani v našem zájmu, ani nepřispívají k uklidnění mezinárodní situace,“ míní specialista.
Co by mohlo nahradit NATO?
Pan Markvart se jednoznačně vyjádřil pro znovuzavedení povinné základní služby. „Zařekl jsem se, že už nebudu volit ani podporovat politické strany, které nebudou mít ve svém programu jasně zakotveno znovuzavedení základní vojenské služby. Jak jsem však již uvedl – je to jen jeden z mnoha kroků, které je potřeba uskutečnit, aby celý systém začal opět fungovat,“ říká důstojník ve výslužbě.
A teď na lehčí notu. Pana Markvarta jsme se zeptali, jak sám vzpomíná na působení v ozbrojených silách. Je to příjemné povídání.
„Jako většina z nás – tehdy jsme na vojnu nadávali, dnes vzpomínáme na ty dobré věci, na kamarádství a legraci, která se užila. Jistěže tehdejší vojna – zatížená ideologickými nesmysly a mnohdy řízená nepříliš kompetentními veliteli – měla i své stinné stránky. Přesně před čtyřmi lety jsem se pokusil najít a oslovit bývalé spolubojovníky po třiceti letech od našeho propuštění do civilu. Pár oslovených odmítlo, někteří pochybovali o smyslu takového setkání. Nakonec jsme se sešli v naší bývalé posádce – shodou náhod jedné z těch, kde armáda přežila i do současnosti – v Bučovicích, kde se dnes nachází 74. lehký motorizovaný prapor 7. mechanizované brigády. Dva dny jsme si povídali, vzpomínali a procházeli se městem, které jsme dříve považovali za svůj žalář. Přesto, že takřka polovina bývalých spolubojovníků přijela do Bučovic z dnešního zahraničí, tedy ze Slovenska, jsem stále přesvědčen o tom, že v případě potřeby bychom se uměli poprat i za ně, stejně jako oni za nás. A v tom je ta budoucnost naší obrany. Skutečně efektivní a funkční systém jsou totiž schopny zajistit pouze regionální (nikoli globální) vojenské pakty složené ze zemí s podobným historickým osudem a zkušeností, které po staletí sdílejí společný prostor a hodnoty,“ říká renomovaný bezpečnostní expert.
Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem zdroje.
https://bit.ly/39UDfGO