Zrada? Ne jen hájení svých zájmů. Sebemrskačství a dvojí metr na dějiny
Po orgiích historických výročí v loňském roce jsem si uložil letos, s výjimkou srpna 69, příslovečného bobříka mlčení. Včetně jubilea, které mělo také 1.září 2019 kulatiny – totiž 80 let od vzniku II.ww.
Nestálo mi za to tu polskou Kaczynského gdaňskou šaškárnu, zaměřenou ryze účelově k polským volbám, jakkoli komentovat. Putin nebyl demonstrativně pozván, Trump neměl čas /tohle muselo Poláky hodně bolet/ a Kaczynski, se vzorně zemanovskou pomstychtivostí a malostí, z obřadů neváhal vyloučit Donalda Tuska. Proč tím ztrácet čas? Tohle ať si Poláci laskavě vyřídí sami mezi sebou, nač se tím zabývat?
Nicméně už za čtrnáct dní jsem toho všeho litoval. Když se český internet a vůbec sdělovací prostor zaplnil moudry a hodnoceními, jak podlí Rusové vpadli bojujícím Polákům zrádně do zad a jak jim,
v hodině jejich nejtěžší zkoušky zasadili smrtelnou ránu.
A jak vlastně, díky paktu Hitler-Stalin, jsou odpovědni za vznik II. světové a celou tu světovou tragedii.
Měl jsem sto chutí sednout za klávesnici a psát a psát a psát. Nějak tu míru zhnusení z těhle idiotských žvástů překrucovačů historie ze sebe vypsat.
Jenže nakonec mi došlo, že k paktu Hitler Stalin nic lepšího, než co jsem kdysi už vypsal v textu
Dvě otázky z historie, na které nejspíš odpovíte špatně
uveřejněném k 75. výročí téhle německo- sovětské smlouvy. Osobně se domnívám, že jde o jeden z mých vůbec nejlepších textů.
Takže jsem opět mlčel. A jen si tak nějak vybavoval, jak a jestli vůbec tihle notoričtí překrucovači historie pojednají jednání Polska vůči Československu během a po Mnichovské dohodě. Kdy, brutálně provedli na Těšínsku a severu Slovenska přesně totéž, co jim Sověti o rok později.
Ovšem o tom, v záplavě těch útoků na Sověty, ale v podstatě cíleno na současné Rusko, nepadlo ani slovo.
Zřejmě ono Polsko ze září 1939 nemělo vůbec, ale vůbec nic společného s Polskem ze září 1938…..
Kdepak, to musely být dva různé státy.
Nyní rok 39 opustím. Před pár dny jsme si připomenuli zase výročí Mnichova. Ani k tomu nebylo potřeba, po loňských článcích na toto téma cokoli dodávat. A zůstalo by to tak, kdyby mne jeden ze čtenářů neupozornil na článek psáče jménem Januš, který vyšel na serveru INFO.cz pod titulkem
Januš: Mnichov nebyla zrada, přiznejme si to. Jako Beneše přehodnotíme i Chamberlaina
Přiznám se, že po jeho „konzumaci“ jsem zůstal naprosto otřesen. Posuďte sami-cituji z toho, pro mne bezprecedentního duševního odpadu:
….Historici Mnichov nepovažují za zradu, jednoznačně konstatoval například ředitel Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Ivan Šedivý a připomněl, že k něčemu takovému spěly události od 20. let a ostatní státy hájily samy sebe. Právě bezprecedentnost tehdejší doby a to, že Velká Británie a Francie vybíraly jen méně špatnou ze všech špatných možností, bychom si konečně měli přestát bát přiznat.
Třeba u příležitosti toho, že Mnichovská konference proběhla už před 81 lety…..
…..podle Šedivého bychom měli rozbít příběh zrady a přestat se na celou věc dívat jen v národním kontextu, nutné je uvědomit si také nároky dalších států, stejně jako další horizont událostí…….
….Tehdejší britský premiér Neville Chamberlain – jehož životní příběh se stále z českého pohledu zplošťuje právě na jeho účast na mnichovské konferenci a následná slova Winstona Churchilla o tom, že Británie vybírala mezi válkou a ostudou, vybrala si ostudu a bude mít válku – chtěl udržet mír, nebo možná ještě lépe řečeno odsunout válku na později, prakticky za každou cenu.
Bál se, že další boje by Britové neunesli, že by je odrovnaly už psychicky. Navíc věděl, že Československo nemá šanci vojensky uhájit, Británie ještě nebyla tou dobou na válku dostatečně vyzbrojená. A Československo bylo v tehdejší podobě neudržitelné…..
Tolik soudobý písmák Januš a tolik reálný český historik Šedivý. Takto dokonce ředitel Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který mimochodem dostal zcela nedávno stříbrnou pamětní medaili Univerzity Karlovy za celoživotní přínos českým dějinám!!!
Po tomhle zjištění mi nezbylo, než okamžitě prolustrovat web Karlovky a ujistit se, že i v roce 2019 platí,
že není ve stavu po 28. říjnu 1939, kdy Němci zrušili její českou část a nechali jen to árijskou s příslušným ideologickým nastavením!
Neuvěřitelné, kam to Karlova univerzita už dopracovala. Abych následně dostal definitivní konečnou ránu, protože mi, v původním rozhořčení, unikla další perla z tohoto textu psáče Januše, kde cituje jiného „zasloužilého badatele“ – Pinkase jistého:
Lze také otevřít britskou perspektivu, z níž se jasně vynořuje příběh státu, který možná ani neměl vzniknout, navrhl pak Jaroslav Pinkas z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Už zbývá jen to , aby se pánové Šedivý a Pinkas zaštítili i slovy , která také zazněla v oněch dramatických časech před 81 roky, aby bylo úplně jasno:
„Nun treten zwei Männer gegeneinander auf, dort ist Herr Benes und da bin ich!
Takže to shrnu:
1- Československo jako stát vůbec neměl vzniknout
2- při posuzování naší historie máme opustit hodnotící hledisko z pozice našich zájmů, v tomto případě existenční, ale
3- máme celou věc posuzovat Z BRITSKÉHO HLEDISKA a tedy pochopit, že oni to tehdy pojmuli s ohledem na SVÉ okamžité zájmy. A bylo to tak správně, i když na náš úkor.
Ale co je náš zájem ve srovnání s tím britským, že?
4- takže nešlo o zradu, nýbrž o oprávněný zájem CIZÍHO státu. Který je víc než zájem náš!
A ty, blbej čecháčku to koukej konečně pochopit!!!!
Nevím jestli opustil elementární rozum mojí osobu nebo pana bohuželředitele Šedivého…
Je snad zájem britského občana důležitější než ten občana československého a dnes českého?
Od kdy je rovnítko mezi slovy zrada a národní zájem?
Proč vůbec nevyškrtnout/nezakázat slovo zrada, když každý zrádce VŽDYCKY jedná v nějakém svém zájmu?
Podobných otázek mi před očima rotují desítky a desítky.
Abych si zachoval nějaký soudný rozum musím je potlačit stůj co stůj.
Protože potřebuji tenhle sloupek dopsat.
Jakkoli je mi zle, když ty bláboly Januše/Šedivého/Pinkase čtu, pokusím se je kondenzovat a nějak uchopit.
Británie prý sice nejednala jako Mirek Dušín, ale pochopte – Chamberlain věděl, že není připravena na válku, že jeho spoluobčané by její vypuknutí nemuseli psychicky unést, takže nejde o zradu. Ačkoli vydírala Francii, že když ta splní svoje smluvní závazky vůči ČSR, ona nesplní svoje vůči ní a nechá ji na holičkách….
Pozor, pozor! Tohle prý není krystalicky čistá a odporná zrada, to je pochopitelný britský zájem!
Před kterým se my navíc musíme sklonit, protože naše zájmy, když dojde na ten z ostrovů za La Manchem, není ani druhořadý, nýbrž až někde kolem třeba 67.pozice důležitosti….
A takhle to musíme vidět!
Překonám se, a na okamžik tohle zrůdné vidění světa a historie přijmu /snad se ho dokáži zbavit, aniž bych se musel jít důkladně osprchovat a převléci/. Potřebuji se totiž vrátit do září 1939.
K tomu vpádu věrolomných Moskalů do zad statečným a příkladným polským demokratům, kteří sami by se něčeho takového, jako učinil Stalin jim -nedopustili! Už jsme si přece řekli, že Polsko 38 bylo nějakým úplně jiným státem než to z roku 39!
V těch tirádách kolem 80. výročí vzniku II. ww byl Stalin a jeho Sovětský svaz mrskán historiky a písmáky typu Šedivý/Pinkas resp. Januš na historickém pranýři, že byl za vznik světové války odpovědný stejně jako Hitler. Ne li dokonce více!
Nebudu opakovat, historický přehled, jak vlastně došlo k jednání a následně podpisu Hitler -Stalin.
To naleznete v tom nahoře nalinkovaném, 5 let starém textu Kosy k 75.výročí. Je v něm doloženo, že ten kdo zasadil konečnou ránu původně plánovanému a vyjednávaném spojenectví mezi SSR, Velkou Británii a Francií, která měla chránit především Polsko, nebyl nikdo jiný než Varšava!
A její zásadní odmítnutí vstupu sovětských vojsk do země, aby mohla splnit svoje závazky vůči Britům a Francouzům, pokud by se dostali do konfliktu s Němci.
Je málo známé, že když Němci na jaře 1939 vypověděli Polsku smlouvu o neútočení!!!!!! pokusil se Beck dohodnout s Berlínem na rychlo smlouvu novou, tentokráte ne o neútočení, ale spojeneckou.
Proti Sovětskému svazu! Jak od něj Hitler požadoval v předchozích létech.
Napsal jsem Beck? To musí být buď omyl nebo nějaký krutý žert, to přece nemůže být ten samý polský ministr Beck, který při odjezdu ze Ženevy 28. září 1934 jako ministr zahraničí Polské republiky prohlásil: „
Polsko o své vůli prohlašuje, že od nynějška spojuje svůj osud s osudem Německa… Polská vláda se prohlašuje od nynějška za osvobozenou od jakýchkoliv závazků vůči Československu a připomíná svoje přání stanovit společnou hranici s Maďarskem.“
Ale už zase jsem přeskočil do Mnichova, ačkoli tvrdím, že pojednávám rok 1939….
Takže co tvrdí takový Šedivý, že je správně?
máme celou věc posuzovat Z BRITSKÉHO HLEDISKA a tedy pochopit, že oni to tehdy pojali s ohledem na SVÉ okamžité zájmy. A bylo to tak správně, i když na náš úkor. Ale co je náš zájem ve srovnání s tím britským, že?
A Stalin, po kolapsu jednání o spojenecké smlouvě s Brity a Francouzi udělal co? Řešil vzniklou situaci, řečeno slovy písmáka Šedivého – s ohledem na svoje okamžité zájmy! Respektive a přesněji :
vybíral jen méně špatnou ze všech špatných možností, konečně bychom si to měli přestát bát přiznat…..
Jenže dnes slyšíme, že Sovětský svaz a Stalin měli dbát nikoli svých zájmů, jak se ukázalo velmi záhy – existenčních a to existenčních i pro celý civilizovaný svět, nýbrž upřednostnit zájmy hroutícího se Polska! Udělal to, co Britové a Francouzi! Jen s tím rozdílem, že jeho s Polskem nevázala žádná spojenecká smlouva!
Jsou tací, co si to, na rozdíl od všech možných Šedivých přiznali a pochopili už dávno. V době, kdy to všechno bylo aktuální napsal,nikdo jiný , než Winston Churchill toto:
16. dubna Sověti předložili oficiální návrh na vytvoření jednotné fronty pro společnou pomoc mezi Velkou Británií, Francií a SSSR… Nemůže být žádných pochyb…, že Británie a Francie měly přijmout ruskou nabídku.“ (Churchill, Winston. Druhá světová válka. Praha: Lidové noviny Str. 326
aby uzavření paktu s Německem ohodnotil v rozhlasového projevu 1. října 1939. Kdy mimo jiné, na konto smlouvy mezi Moskvou a Berlínem řekl řekl:
„Rusko sledovalo chladně politiku vlastního zájmu… Pro bezpečnost Ruska před nacistickou hrozbou bylo zřejmě nezbytné, aby ruské armády stanuly na této linii. Alespoň je tam ta linie a byla vytvořena východní fronta, kterou se nacistické Německo neodvažuje napadnout.“
Zdroj:Churchill, Do boje str. 191
Znovu připomenu datum toho Churchillova hodnocení -1.10.1939. Británie byla měsíc ve válce a Polsko definitivně poražené. A Sověti posunuly svoje hranic e významně na západ.
Takže, jak se v roce 1941 ukázalo, získali přesně to území, které Hitler musel nejdříve dobýt, aby mohl zaútočit na Moskvu a Leningrad. Pod Moskvou mu scházel týden času, aby prolomil poslední obrannou linii před městem a 12 kilometrů, aby Stalina přemohl. A tím nejspíš definitivně vyhrál válku.Minimálně na evropském kontinentu.
Jednal Stalin zrádně,brutálně, zákeřně? Jak jsme přesvědčováni? Brutálně rozhodně ano. Zákeřně? Možná.
Ale nikoli jinak než Polsko vůči Československu v září 1938. Zrádně? Nikoli! Koho zradil? Poláky, kteří zmařili jakýkoli pokus o dohodu? Francii nebo Británii, kteří na spojeneckou smlouvu evidentně nebyli připraveni?
Nikdo další nebyl ve hře. Takže Stalin zradit neměl koho. Na rozdíl od Francie a Británie v září 1938. Kteří spojenecké smlouvy uzavřené měly! Zradila Francie s Británií! Bez ohledu na Šedivého obludnou slovní ekvilibristiku!
Pardon -Šedivý a spol. mi vysvětlují, že si máme přiznat, že o zradu nejde. Protože Británie jen sledovala svoje zájmy a vybrala to nejméně špatné. Stalin udělal přesně totéž.
Vlastně ne – vybíral nikoli to nejméně špatné, ale to nejlepší co zbylo.
Jak se ukázalo už velmi záhy -vybral doopravdy to nejlepší pro celý svět!
A především pro Británii, Francii a Polsko. Jinak by už nejspíš neexistovaly.
Ačkoli dnes, v čase nikoli historiků, ale dogmatických hysteriků je mu měřeno šíleně jiným metrem, než našim tehdejším a také DNEŠNÍM spojencům!… Fuj!
Další fuj! zaslouží to Šedivého a Pinkasovo sebemrskačství vlastního národa. Tohle nemá ve světě obdoby!
Aby takovouhle otrockou samohanu provozoval nějaký jiný národ!
Takže Mnichov byl ok, odsun naopak špatně a se spojenci musíme být vždycky solidární a musíme jim za všech okolností věřit. I kdyby nám to mělo navždy zakroutit krkem!
Kam jsme to dopracovali,když takovýhle lidé vedou celé ústavy na Karlově univerzitě.