Zpátky k doktríně Monroea?

Události, které se v posledních dnech odehrály na světové scéně, jasně naznačily smrt stávajícího mezinárodního právního systému. Ve skutečnosti tento systém přestal žít o něco dřív, ale odstoupení USA
z DRSMD to pro něj byla závěrečná zpráva patologa.

Kroky k tomu probíhají již dlouhou dobu. Washington byl zjevně nespokojen, často jen výhradně formálním poválečným právním systémem, který ačkoli neomezoval jeho činy, ale vynucoval zobrazovat alespoň zdání vzhledu slušnosti. 

Nyní se Spojené státy cítily skutečně osvobozeny, když můžete dělat cokoliv, nedodržovat pravidla a nehledět na nikoho. A absorbováním těchto radostných pocitů, Američané úplně ztratili z dohledu skutečnost – tím,
že zničí globální právní systém, tak tím z něho “uvolní” i ostatní hráče na globální scéně. 
Včetně těch, kteří nemohou být drženi v poslušnosti hrozbami.

Zdá se, že myšlenka, že Rusko vystoupí z DRMSD, přišla na mysl moudrých z Washingtonu teprve poté, co mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharova poznamenala, že Moskva si vyhrazuje právo reagovat a přijímat opatření v souvislosti s pozastavením Spojených států dodržovat tyto smlouvy. 
Není to nic překvapivého – vedení USA tak sebevědomě věřilo ve svou vlastní výlučnost, že “zásah” jiných zemí do “svrchovaného práva Američanů” řídit se výhradně svými zájmy, se zdá být nejen “rouhavým”, ale také neuvěřitelným.

A teď si museli uvědomit, že Moskva nebude dodržovat pravidla, která Američané odmítli plnit. 
A aby vyřešili vzniklou situaci, museli improvizovat. 
Zrovna takový urychlený spěch a podivná improvizace, byla řeč Trumpa před novináři, ve které oznámil,
že Spojené státy hodlají připravit novou smlouvu INF, která bude mnohem lepší než předcházející a spojuje všechny země schopné vytvářet takové raketové systémy.

Otázku, kdo bude chtít jednat se  zemí, která jedná arogantně a unáhleně, jednostranně ničí smlouvy, zdá se, že si Washington neobtěžoval položit. 
Vše nasvědčuje tomu, že jedinou věcí, které se Trump snažil dosáhnout svým představením bylo to, aby Moskva v očekávání nové smlouvy, nespěchala vyrábět raketové systémy se středním a krátkým dosahem, které by pak musela zničit. 

Ale toto nekomplikované “uspořádání” nezafungovalo a 2. února Vladimir Putin ohlásil stažení Ruska od smlouvy po Spojených státech a veřejně nařídil, aby se začalo s vývojem hyperzvukových raketových systémů středního a  krátkého doletu. Prvním krokem těchto prací bude vytvoření raketového systému země-země založeného na osvědčeném „Kalibru“.

Dalším nedávným projevem nové paradigmy západní svévole byla akce Spojených států a jeho „spojenců“ proti suverénní Venezuele, kde nejenže uspořádaly rozsáhlé protivládní protesty, ale také okamžitě rozpoznaly v marginálním samozvanci “legitimní hlavu státu”. 
Ve svém důsledku tím vytvořily zvláštní precedent, kdy “legitimita” toho, kdo se prohlašuje za “prezidenta”,
je určena vnějšími silami, které ho prosazovaly a podporovaly. 

Ve světle této skutečnosti existuje důvod pro zrcadlovou reakci Ruska. 
A tou může být nejen uznání LDNR, ale také například podpora tamního “dočasného prezidenta Ukrajiny” a prohlášení, že je jediným legitimním vůdcem země. Mimochodem, ve světle pochybné legitimity současného ukrajinského režimu, který se dostal k moci v důsledku převratu, by to bylo logické.

Dalším krokem může být podpora a uznání náhle aktivizovaných  sil odporu v řadě latinskoamerických zemí, kde jsou u moci americké loutky. 
A to nejsou všechny možnosti, které otevře právní vakuum vytvořené Západem.

A zdá se, že to bylo odhadnuto i ve Spojených státech, kde si náhle vzpomněli a začali mluvit o doktríně Monroea. Připomeňme, že tak nazývali Deklaraci zásad americké zahraniční politiky (“Amerika pro Američany”), vyhlášenou 2. prosince 1823 ve výroční zprávě amerického prezidenta Jamese Monroea ke Kongresu USA. 

Poprvé zde byl představen princip rozdělení světa do evropských a amerických systémů státního vlivu, vyhlášena koncepce neintervence USA
ve vnitřních záležitostech evropských zemí
a v důsledku toho nezasahování evropských mocností do vnitřních záležitostí zemí západní polokoule.

V roce 1840, doktrína Monroea a apely na kontinentální solidaritu, posloužily k přikrytí zabrání Spojenými státy více než poloviny území Mexika (současný Texas, Kalifornie, Arizona, Nevada, Utah, Nové Mexiko, Colorado, část Wyomingu) v důsledku americko-mexické války
v roce 1846 – 1848.

Nicméně od počátku dvacátého století ve Washingtonu na Monroeovu doktrínu ani nevzpomněli…..
Přinejmenším o té její části, která omezovala vměšování USA do evropských záležitostí. 

Teď už o ní začali znovu mluvit. 
Ve skutečnosti tyto principy jsou v některých bodech, do jisté míry v souladu s tvrzeními Trumpa, který opakovaně uvedl, že Spojené státy by měly snížit své zapojení v Evropě, že odpovědnost za bezpečnost starého světa by měla spočívat na Evropanech. A nakonec, americký prezident také mluvil o vystoupení Ameriky z NATO.

Kromě slov jsou prováděny konkrétní kroky.
– Vyhlášení o stažení vojsk ze Sýrie, snížení počtu kontingentů v Afghánistánu (Trump slíbil, že vyvede všechny, když dojde k dohodě s Talibanem), a konečně, záměr Trumpa, který oznámila tisková služba Bílého domu,
o snížení účasti Spojených států v ozbrojených konfliktech v zahraničí. 

A není žádná náhoda, že řada amerických odborníků začala hovořit o potřebě “vzkřísit” doktrínu Monroe,
i když v mírně upravené verzi, která by měla ukončit “nepromyšlenou a nebezpečnou konfrontaci s Ruskem”.

Prohlášení ozývající se z republikánsko-konzervativního tábora poblíž Donalda Trumpa jsou samozřejmě velmi odlišná od principů prezidenta Jamese Monroea. 
Podle jejich výkladu, by se Spojené státy neměly vzdát svých zájmů na východní polokouli. Vytvoření vztahů
a vytvoření základny pro vzájemně prospěšnou spolupráci s Ruskem bude, podle jejich názoru, vyžadovat přiznání Rusku nějaké zóny životních zájmů, která se částečně dotkne post-sovětského prostoru.

Spojené státy by měly de facto (ne de jure) uznat přidružení Krymu, zaručit, že se NATO už nebude rozšiřovat na východ, že do aliance nebude přijata Ukrajina a Gruzie, že se na hranicích Ruska neobjeví nové základny.

V reakci na to by se Rusko mělo zavázat, že nebude zasahovat do ukrajinských záležitostí, a také bude uznávat nedotknutelné zóny životních zájmů Spojených států – Latinské Ameriky….. a řady dalších regionů.

Vzhledem k tomu, že se Čína v těchto prohlášeních vůbec neobjevuje, lze předpokládat, že ve výchozím nastavení se počítá s tím, že za takové „štědré dary“ Washingtonu, Moskva pokud by se nestala spojencem Spojených států v konfrontaci s Čínou, alespoň by se zdržela podpory Pekingu. 

Uvedené schéma, jak vidíme, vůbec neznamená, že se vzdají Pax Americana podle doktríny Monroe (i když experti hovoří právě o ní), ale pouze předpokládá uznání nějakých práv pro Rusko a uzavření s ním “džentlmenské dohody”. Ve skutečnosti jde o možnost Ruska integrovat se do Pax Americana za privilegovaných podmínek a samozřejmě s odmítnutím globálních ambicí.

To znamená právě to, co hledal “dřívější Putin” (až do slavného mnichovského projevu). 
Na základě toho, američtí konzervativní autoři věří, že takové návrhy mohou být Ruskem přijaty.

Přičemž, hovoří o tom v odborné komunitě a nikoliv na oficiální úrovni. 
A proto je to s největší pravděpodobností možno považovat za “vhoz”. 
Jeho cílem je vytvořit u Moskvy iluzi, že síly blízké americkému prezidentovi se snaží “otestovat” připravenost ruského vedení k projednání těchto podmínek. 

Cílem těchto „námluv“ je snížení aktivity Moskvy ve venezuelském směru, kde Washington hraje vabank
a zapojil se do poměrně riskantní hry. A pomoc Ruska legitimní autoritě venezuelské země může dále komplikovat složitou situaci, v níž Američané jsou. 
Trump si nemůže dovolit ve Venezuele prohrát, ale chtěl by se vyhnout přímému útoku na tuto zemi.

Takové návrhy však Rusku oficiálně nebudou předloženy. 
Boj demokratů a části republikánů proti Trumpovi je spojen nejen s nepřátelstvím vůči němu osobně, ale také proti jeho programu. Mnoho jeho oponentů se upřímně obává, že dokáže uznat a tím legitimizovat již změněný status Ruska jako globální síly. 
A nenávidí Rusko natolik, že nejsou připraveni ani ochotni připustit jiné manévry proti němu, s výjimkou frontálního útoku. Protože jsou přesvědčeni, že v náročné taktické hře je Rusové vždy přehrají.

https://topwar.ru/153488-nazad-k-doktrine-monro-rossii-podsovyvajut-novye-zamanushki.html

sdílet na