Nositel Nobelovy ceny: Zelení šíří dezinformace

Tak hodnotí nositel Nobelovy ceny za fyziku Steven Chu současnou energetickou politiku

RT Deutsch píše:

„Americký nositel Nobelovy ceny za fyziku Steven Chu ostře kritizuje německou energetickou politiku a zejména vyřazování jaderné energie. Tvrdý je i vůči Zeleným, ti podle vědce šíří spoustu nepravdivých informací.

Chu je profesorem fyziky na Stanfordské univerzitě. V letech 2009 až 2013 byl ministrem energetiky za bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy. Jeho specialitou je ovlivňování atomů lasery, v roce 1997 obdržel Chu spolu s Williamem Phillipsem a Claudem Cohenem-Tannoudjim Nobelovu cenu za fyziku za chlazení a zachycení atomů laserovým světlem. Fyzik čínského původu se již nějakou dobu věnuje výzkumu obnovitelných energií.

Pro Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung kritizoval Chu jasně rozhodnutí federální vlády postupně ukončit jadernou energetiku a vyzval k přehodnocení rozhodnutí v energetické politice a zejména vzhledem k vyřazení jaderné energie. V rozhovoru řekl:

‚Byl jsem přesvědčen, že Němci nebudou schopni nahradit energii, kterou tyto elektrárny poskytují. Alespoň ne pouze obnovitelnými zdroji energie. Domníval jsem se, že k tomu budou nakonec potřebovat fosilní elektrárny. A přesně to se stalo.‘

Těžký průmysl, zejména chemický a petrochemický průmysl, ‚mají továrny, které se jen tak nezapínají a vypínají jako: Jejda, právě teď jsme bez proudu, tak je na den zastavme. Dokonce i montážní továrna, automobilka nebo továrna na výrobu polovodičů vyžadují ‚extrémně stabilní elektřinu‘.

Společnost proto musí pochopit, že tato odvětví potřebují levnou elektřinu – 24 hodin denně. ‚A pokud ji nedostanou, budou výrazně nepříznivě ovlivněna.‘

‚To by mohlo vést k exodu těžkého průmyslu z Německa, a to by bylo pro německou ekonomiku katastrofální. Takže když jednotliví lidé říkají, že nechtějí toto, nechtějí tamto, nechtějí jadernou energii, nechtějí uhlí, mohou všechno dělat s obnovitelnými zdroji energie, pak tito lidé evidentně neprovozují továrny na polovodiče, chemické továrny nebo výrobní závody,“ vysvětlil Chu.

Pokud si chcete udržet prosperující ekonomiku i pracovní místa a prosperitu a zároveň dosáhnout klimatických cílů, jaderná energie ‚už nevypadá tak špatně‘. Sezónní zásobníky energie jsou velmi drahé, a proto nejsou alternativou. Problém je, že je potřebujete pouze jednou nebo dvakrát ročně.

‚A pokud si pak operátoři účtují částku, kterou potřebují k přežití, pak náklady jdou do nebes. To jsou věci, na které musí odpůrci jaderné energie myslet.‘

Chu kritizoval zejména stranu Bündnis 90/ Zelení:

‚Mnoho dezinformací pochází od Zelených. Pokud by tito lidé byli rozumní, což mnozí nejsou, pak by dali přednost jaderné energii před jinou alternativou, totiž plynovými elektrárnami, jejichž skleníkové plyny se musí filtrovat.‘

Každý, kdo chce zemní plyn bez zachycování, se ‚ve skutečnosti nezajímá o klima a udržitelnost,‘ vysvětlil Chu.

Místo toho obhajuje použití menších modulárních reaktorů, které produkují několik stovek megawattů nebo méně, a jejich použití pro nouzové napájení. Kritizoval také iracionální strach z havárie v jaderné elektrárně. Statisticky řečeno, jaderná energie vede k 0,03 úmrtí na vyrobenou terawatthodinu (všechny jaderné havárie na světě sečteny). Dokonce i vodní energie je vyšší s 1,3 úmrtími, protože se občas protrhne přehrada.

Chu uznal, že problém jaderného odpadu je významný. Přesto byl optimistou, že se to podaří dostat pod kontrolu. Dále kritizoval, že postoj zelených je ‚neslučitelný s budoucí realitou:

‚Toto je další postoj Strany zelených, který není slučitelný s naší budoucí realitou: rostoucí prosperita, rostoucí poptávka po energii. Pokud tato energie musí být čistá, pak to nemohou být uhelné elektrárny.‘

Chu je však optimista: ‚Žijeme v demokracii. A pokud se veřejné mínění změní, politici nakonec poslechnou. Lidé se nestarají jen o energii, klima, udržitelnost nebo životní prostředí. Starají se také o svou vlastní, slábnoucí prosperitu Pokud uvidí, že jsou přijímána rozhodnutí, která ohrožují tuto prosperitu, pak se znovu zamyslí. Musíme tedy správně diskutovat: Kam by měla cesta směřovat? A ne v ideálním světě, ale ve skutečném světě, ve kterém ekonomika roste a naše klimatické cíle přesto nebudou ohroženy.‘

Zda se však naděje nositele Nobelovy ceny za fyziku naplní, je úplně jiná otázka,“ píše se v článku RT.

sdílet na