“Zánik Západu”: co zbylo z prognóz Oswalda Spenglera
Uplynulo jedno století od vydání díla německého historika a filozofa Oswalda Spenglera “Zánik Západu”
( “Untergang des Abendlandes”). Jeho práce se již v době svého vzniku setkala s velkým ohlasem a stala
se předmětem neutuchajících diskusí, které umocňuje i aktuální polemika o negativním vlivu bezbřehého liberalismu na další osud evropské civilizace.
Spenglerova srovnávací studie civilizací, která otevřeně vyzývala ke konzervativní revoluci, reflektovala jeho přesvědčení o tom, že demokracie je slepá ulička, přičemž vhodnější alternativu viděl v osvíceném diktátorovi
Německý filozof odmítl marxistické vnímání historie jako kontinuální střídání historických epoch (otrokářství, feudalismus, kapitalismus, socialismus).
Chod světových dějin se podle Spenglera řídí zákony, podobnými zákonům života.
Civilizace se rodí, rostou a hynou, protože ztratily schopnost kreativně řešit nové problémy.
Každá kultura představuje podle Spenglera unikátní organismus a existuje sama o sobě, přičemž prochází jednotlivými etapami svého vnitřního vývoje.
Tyto etapy jsou identické s etapami životních cyklů každého živého organismu:
… narození, růst, rozkvět, stárnutí, smrt (podle Spenglera – jaro, léto, podzim, zima).
Tento cyklus je zákonitý, i když existují výjimky, protože se může stát, že živý jedinec zemře ještě
v mládí v důsledku nemoci nebo jiné nešťastné události.
Totéž platí o některých kulturách, které nestihnou projít celým vývojovým cyklem (Inkové, Mayové, Aztékové).
Každá kultura je neopakovatelná, protože má svou duši. Umírání kultury je poslední fází její existence, kterou Spengler definuje pojmem – civilizace. Vzájemný vztah kultury a civilizace je podle Spenglera kontradiktorní.
Kultura má svou duši, civilizace je bezduchá.
Civilizaci charakterizuje technicismus, materialismus, urbanizace, ateismus, racionalismus, radikalismus a agresivní válka. Duše se definitivně ztrácí, zůstávají pouze chladné kalkulace.
Nehledě na unikátní charakter každé kultury, všechny se řídí univerzálním zákonem určujícím posloupnost jejich vývojových fází. V tomto kontextu jsou Sokrates, Buddha a Goethe “vrstevníky”, protože všichni tři žili
a tvořili ve stejném “podzimním” stádiu rozkvětu své kultury.
Spengler dokonce vypracoval přehled konkrétních kultur, z nichž některé již zemřely, zatímco jiné ještě žijí, přičemž specifikoval i stádium vývojového cyklu, ve kterém se právě nacházejí:
– Babylonská (mrtvá)
– Arabsko-byzantská ( “magická” duše, v rozkvětu)
– Egyptská (mrtvá)
– Indická (za zenitem)
– Čínská (za zenitem)
– Mayská (mrtvá)
– Řecko-římská / antická (“apolónská” duše, mrtvá)
– Západoevropská (“faustovská” duše”, poslední stadium)
– Rusko-sibiřská (stádium zrodu)
Ze Spenglerova přehledu kultur vyplývá, že ruská kultura je nejmladší, přičemž období růstu a rozkvětu
má ještě pouze před sebou. Indie a Čína dospívají do posledního – civilizačního stadia svého kulturního vývoje. Naopak, arabská kultura zažívá období růstu a expanze, přičemž svůj zenit ještě nedosáhla.
Západoevropská kultura je už v posledním civilizačním stádiu a její pokročilý věk předznamenává její soumrak a blízký zánik.
Spengler se při analýze dějin pokusil nabídnout i východisko, které by mohlo zpomalit proces zániku.
Západ už vyčerpal své tvůrčí síly a silnou kulturu ztělesňovanou takovými velikány jako například Goethe, nahradil slabošskou a rovnostářskou civilizací, založenou na pofidérních liberálních heslech svobody a rovnosti.
Budoucnost však podle něj spočívá v síle a pokud je současnost kulturně málo plodná, musí o to více bdít nad svými tradičními konzervativními hodnotami, udržovat pořádek a vědomí povinnosti. Německo by se před smutným osudem slabošského Západu mohlo podle Spenglera zachránit tím, že by se spojilo s barbarským, ale mladým a silným Ruskem. Zároveň varoval před Hitlerovým dětinským a nebezpečným rasismem, který nemůže obstát v konfrontaci s anglosaským parlamentarismem.
Gabriel Gacka
https://www.hlavnespravy.sk/zanik-zapadu-co-zostalo-z-prognoz-oswalda-spenglera/1805319