Zahraniční investice bychom měli brát jako něco, co nás ohrožuje

Co banky? Nejsme jen územím, kde mají skvělý „vejvar“, obrovské zisky, zatímco naše firmy si na úvěry moc nesáhnou a nemají za co investovat? Banky jsou v cizích rukou…

Trh s úvěry prochází vývojem. Někdy jsou snadno dostupné, jindy nikoliv. A samozřejmě, že když jde do tuhého, francouzská banka raději půjčí francouzské firmě a českou pošle ke dnu. Udělá to i za cenu nižšího zisku.

Ale ještě významnější roli hrají zakázky. Přijde korporace, převezme původně českou firmy a řadu místních dodavatelů nahradí zahraničními. Nakonec tu zakázku realizuje stejný člověk, ale už ji nedělá v roli majitele či partnera, ale v roli obyčejného zaměstnance, za zlomek peněz. Tento mechanismus vytlačování českých firem z českého trhu ekonomové vesměs ignorují. Neoprávněně.

Ekonom Tomáš Munzi se ve svém článku v MF Dnes ptá: „Jak je možné, že statisticky naše ekonomika prosperuje, ale reálně jsme stále ta zoufale bohatá země chudých lidí, cen zboží jako na Západě a předražených nemovitostí? Kde jsou ty peníze a proč netečou lidem, ale spíše utíkají za hranice?“ On to vysvětluje tím, že ČNB manipuluje kurs měny. Jak byste to vysvětlil vy? A co proti tomu lze dělat?

Jestli ČNB stanovuje měnové kurzy správně, to je otázka pro ekonoma.  Ale je jasné, že když pravidla v nějaké zemi určují cizinci, určí je tak, aby to bylo výhodné pro cizince a nevýhodné pro místní lidi.

Rozhodně ale nesouhlasím s tím, že by bylo dobré, aby korporace své místní zisky investovaly v České republice. Vždyť tím by se zmocnily ještě větší části naší země. Ve skutečnosti potřebujeme, aby část korporací odešla a další začaly pracovat s dramaticky nižším ziskem. A aby na jejich místě vyrostly české firmy, podobně jako vyrostly v 90. letech na místě bývalých státních podniků. 

Od toho platíme vládu, aby vytvořila takové podmínky, že Češi budou moci snadno zakládat vlastní podniky a že nebudou nuceni pracovat pro zahraniční korporace.

V roce 1950 odváděly velké firmy v Německu na daních zhruba dvakrát více než zaměstnanci. Počátkem sedmdesátých let se firmy podílely na odváděných daních z jedné poloviny, zatímco druhou polovinu platili zaměstnanci. V roce 2000 odevzdávali již zaměstnanci na daních téměř čtyřikrát tolik co firmy. K podobnému posunu dochází i v dalších zemích EU, říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz sociolog, profesor Jan Keller. Piketty odhaduje pro Francii, kde míra zdanění národního důchodu činila v roce 2010 celkem 47 %, že polovina obyvatel s nejnižšími příjmy odevzdává na daních 40 až 45 % svých příjmů (jedná se především o daně nepřímé, zejména DPH), střední vrstvy odevzdávají na daně 45 až 50 % svých příjmů, ale desetina nejbohatších odevzdává pouze necelých 35 % svých příjmů… Není problém, že dnes většinu daňové zátěže nesou střední třídy a financují jednak nadnárodní korporace a jednak „nepřizpůsobivé“? Korporace mohou zisky převést do daňových rájů, malí podnikatelé a občané jen těžko…

Je asi normální, že bohatší lidé mají víc možností, jak se vyhnout zdanění. Tak tomu bylo ve všech dobách a zemích a nikdy tomu nebude jinak.  Neumím si ani moc představit, jaké škody by mohlo působit, že na bankovních účtech super boháčů leží ještě víc peněz. Už tak jsou jejich prostředky neomezené.

Více by ale měly varovat statistiky o rostoucích příjmových nerovnostech.  Reálná kupní síla amerického dělníka vzrostla od roku 1978 o 11 %, což je, mimochodem, nižší nárůst životní úrovně, než jakého dosahovaly socialistické ekonomiky založené na centrálním plánování. Reálná kupní síla vrcholového manažera se ve stejném období zvýšila 10násobně. Přitom manažeři  – na rozdíl od dělníků – nenesou odpovědnost za svá rozhodnutí a jejich rozhodování podle toho mnohdy vypadá. Hospodářství, kde začnou příliš převládat příliš velké organizace, je ekonomicky iracionální a vede k nespravedlnostem.

Rozhodně ale nesouhlasím s tím, že by bylo dobré, aby korporace své místní zisky investovaly v České republice. Vždyť tím by se zmocnily ještě větší části naší země.

Jak lze docílit toho, aby v ČR byly vyšší mzdy a byl zde silný český kapitál?

Především je zapotřebí porozumět tomu, že protikladem k vládě nadnárodních korporací není vláda českých korporací, a už vůbec ne státních podniků. Vláda státní byrokracie vede ke stejným problémům jako korporátní.

Potřebujeme dosáhnout stavu, kdy české ekonomice budou znovu dominovat menší místní firmy. To je žádoucí nejen z hlediska ekonomického, ale především z hlediska bezpečnosti a sociální soudržnosti. Úspěšnost hospodářské politiky by měla být posuzována především z hlediska toho, kolik místní lidé zakládají podniků. Skutečných podniků, ne poradenských firem.

Musí okamžitě skončit veškeré zvýhodňování korporací a musí být vystavěny ostré bariéry, které zabrání ovlivňování politického života ze strany korporací. Ale to jsou jen teoretické úvahy. Dnes mají korporace dostatečnou moc, aby jakékoliv změně jdoucí tímto směrem zabránily. Rád bych se mýlil, ale obávám se, že dřív či později bude muset dojít na vyvlastňování korporátních majetků, razie v centrálách, nucenou správu a podobně. V každém případě platí, že obyvatelé České republiky by odchodem investorů nic neztratili. 

Hospodářství, kde začnou příliš převládat příliš velké organizace, je ekonomicky iracionální a vede k nespravedlnostem.

sdílet na