Válka tankerů
Podle londýnského ruchu se britsko-íránský příběh o vzájemném zadržování ropných tankerů nevyvíjí tak, jak ostrovní vláda plánovala, počítala a očekávala. A zdaleka to není poprvé, což je typické. Zdá se, že podobný přístup se stává hlavním znakem státní politiky Spojeného království.
Stojí za to připomenout, že vše začalo 4. července, kdy byl íránský tanker Grace 1 zadržen u Gibraltaru který,
je zámořským územím Spojeného království. Zadržen byl na základě podezření, že dodává ropu do Sýrie a obchází tím sankce EU. Soud do 15. srpna zadržel několik členů posádky plavidla, včetně kapitána.
Hned bylo zřejmé, jak chce Teherán reagovat na výzvu – problémy britských lodí v průlivu Hormuz, jehož severní pobřeží patří Íránu.
Nicméně, požadovaná “ryba” poměrně dlouhou dobu neplula, i když o další incidenty nebyla nouze.
Například za pašování milionu litrů paliva byla zadržena loď pod panamskou vlajkou.
Vzhledem k tomu, jak se od ní majitelé začali distancovat a Panama okamžitě z lodi odstranila vlajku, byl skutečně zapojen do nezákonné přepravy.
Teherán se v pátek 19. července dočkal a Islámské revoluční gardy zadržely – za porušení několika bodů mezinárodního námořního práva najednou – ropný tanker Stena Impero, vlastněný švédskou společností Stena Bulk (mezi 23 členy posádky byli dokonce tři Rusové).
Současně bylo zastaveno další plavidlo, Mesdar, ale bylo propuštěno po vysvětlení bezpečné plavby.
Rozdíl je v tom, že Stena Impero plul pod britskou vlajku a Mesdar pod liberijskou a tato skutečnost byla klíčem k rozhodnutí Íránců, což také přímo řekli.
Následovala velmi silná reakce Londýna.
Podle mediálních zpráv zaslaly úřady výzvu Radě bezpečnosti OSN, ve které bylo zadržení tankeru nazváno „nezákonným zásahem“. Podle Londýna došlo k incidentu v teritoriálních vodách Ománu.
Mimochodem, i zde došlo
k dalšímu hledání “ruské stopy”.
Podle úniků v médiích britské zpravodajské agentury mají podezření, že Teherán
použil “ruskou špionážní technologii” k narušení souřadnic GPS, což
vedlo k tomu, že posádka, aniž by to věděla, zavedla tanker do íránských vod,
kde spadl do pasti nalíčenou IRG.
Výbor pro mimořádné situace vlády Spojeného království COBRA také doporučil, aby britské lodě „zůstaly stranou“ od Hormuzského průlivu, a to „po určitou dobu“.
Vzhledem ke strategické poloze průlivu, který spojuje Perský záliv se světovými oceány a prochází jím jedna třetina globálního obratu LNG a téměř pětina ropy, si lze představit, s jakým „potěšením“ výše zmíněné doporučení přijal byznys, jehož lodě operují v regionu pod praporem Britského království.
Londýn plánuje uvalit na Írán sankce – diplomatická a ekonomická opatření, včetně zmrazení aktiv.
Kromě toho se očekává, že Británie bude usilovat o to, aby EU a OSN obnovily sankční omezení, zrušená po uzavření jaderné dohody v roce 2016.
Pokud jde o oficiální rétoriku, byla jako obvykle nekompromisní.
Ministr zahraničí Jeremy Hunt uvedl, že odpověď bude „promyšlená a krutá“, a pokud se situace nevyřeší, „bude to mít vážné následky“.
Pravda, patos jeho slov se ukázal být poněkud rozmazaný skutečností, že první, s kým o této věci hovořil, byl americký ministr zahraničí Mike Pompeo. Akce Velké Británie se silně podobají chování ufňukánka co běží ke svému staršímu bratrovi, spoléhajíc na jeho přímluvu a pomoc.
Ale tady, zřejmě, byli Britové nepříjemně překvapeni. Jak Washington, tak NATO ukázaly překvapivě slabé nadšení v podpoře svého partnera. Severoatlantická aliance vystoupila s velmi krátkým, suchým prohlášením a podpořila „veškeré diplomatické úsilí“ pro normalizaci situace.
Pokud jde o USA, jejich reakce vypadá podezřele letargicky. Státy zastoupené Pompeem samozřejmě vyjádřily na adresu Teheránu všechna nezbytná odsouzení. Celkově se však od problému raději distancovaly a vyjadřovaly naději na rozhovory u jednacího stolu.
Stará moudrost říká: nejprve ty pracuješ na reputaci, pak reputace pracuje na tebe.
Je nepravděpodobné, že by v mezinárodní aréně bylo možné najít jasnější ilustraci než je Velká Británie –
s pověstí zákulisního loutkáře světa, a to i po ztrátě statusu impéria a supervelmoci.
Londýn příliš často v posledních letech dával důvod přemýšlet o tom, jak pravdivá je jeho staletá image
o lstivém intrikáři a stratégovi, který kalkuluje na deset kroků napřed.
V důsledku toho celý svět vidí historický proces: přeměnu britského lva na šakala Tabákí.