Uvítací projev ruského ministra obrany na zahájení 10. moskevské konference o mezinárodní bezpečnosti

Zahájení 10. moskevské konference o mezinárodní bezpečnosti proběhlo v Centru vojenské a vlastenecké výchovy mládeže Avangard v rámci ARMY 2022 IMTF. K účastníkům akce promluvil ministr obrany Ruské federace, armádní generál Sergej Šojgu:

Dámy a pánové!

Je mi potěšením přivítat vás na 10. moskevské konferenci o mezinárodní bezpečnosti.

Tato konference se koná v době radikálních změn v oblasti globální a regionální bezpečnosti. Bezpodmínečná dominance USA a jejich spojenců je minulostí. Zahájení speciální vojenské operace na Ukrajině 24. února 2022 znamenalo konec unipolárního světa.

Multipolarita se stala skutečností. Póly tohoto světa jsou jasně vymezeny. Hlavní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že jedny respektují zájmy suverénních států a berou v úvahu kulturní a historické zvláštnosti zemí a národů, zatímco druhé je ignorují. Na toto téma proběhla během předchozích zasedání moskevské konference řada diskusí.

V Evropě je bezpečnostní situace horší než na vrcholu studené války. Vojenské aktivity aliance se staly maximálně agresivními a protiruskými. Na kontinent byly přesunuty významné americké jednotky a počet koaličních vojsk ve východní a střední Evropě se mnohonásobně zvýšil.

Je důležité poznamenat, že rozmístění dalších formací společných sil NATO na “východním křídle” bloku začalo již před zahájením speciální vojenské operace na Ukrajině.

NATO odhodilo své masky. Agresivní povaha bloku již nebyla zakrývána formulacemi o čistě obranném zaměření koalice. Dnes jsou ve strategických plánovacích dokumentech aliance zakotveny nároky na globální dominanci. Zájmy Aliance zahrnují Afriku, Blízký východ a Tichomoří.

Podle názoru Západu by měl být zavedený systém mezinárodních vztahů nahrazen tzv. světovým řádem založeným na pravidlech. Logika je zde jednoduchá a ultimativní. Buď kandidát na “demokratického partnera” Aliance ztratí suverenitu a stane se údajně na “správné straně dějin”. Nebo je odsunut do kategorie tzv. autoritářských režimů, proti nimž lze použít nejrůznější opatření až po nátlak.

Vzhledem k tomu, že se konference účastní šéfové obranných agentur a bezpečnostní experti z různých regionů světa, rád bych zdůraznil některé aspekty speciální vojenské operace na Ukrajině.

Na Ukrajině čelí ruská armáda spojeným západním silám, které řídí vedení této země v hybridní válce proti Rusku.

Zvyšují se dodávky zbraní a vojenského vybavení na Ukrajinu a probíhá výcvik ukrajinské armády. Na udržení životaschopnosti nacionalistického režimu jsou převáděny obrovské finanční prostředky.

Akce ukrajinských ozbrojených sil plánují a koordinují zahraniční vojenští poradci. Průzkumné údaje jsou dodávány ze všech dostupných zdrojů NATO. Na používání výzbroje dohlížejí západní specialisté.

Cílem úsilí NATO je prodloužit agónii kyjevského režimu. S jistotou však víme, že nikdo v NATO nepochybuje o tom, že cílů speciální vojenské operace ruského vedení bude dosaženo a že plány na strategické a ekonomické oslabení Ruska selhávají. Dolar nedosáhl stropu 200 rublů, jak předpovídal americký prezident, ruská ekonomika obstála.

Speciální vojenská operace rozptýlila mýtus o “superzbraních” dodaných Západem Ukrajině, které jsou schopny zásadně změnit situaci na frontě. Zpočátku se hovořilo o dodávkách protitankových systémů Javelin, jakýchsi “unikátních” dronů. V poslední době Západ prosazuje roli superzbraní s vícenásobnými raketovými systémy HIMARS a houfnicemi dlouhého doletu. I tyto zbraně však v boji drtí. Neměly výraznější dopad. Ruské zbraně zase v boji prokázaly své nejlepší vlastnosti.

Podrobně se zabýváme trofejními zbraněmi ze Západu. Zohledňujeme jejich vlastnosti a specifické kvality s cílem zlepšit způsob vedení bojových operací a účinnost ruské výzbroje.

Dodávky zbraní NATO Kyjevu znamenají, že západní země nesou odpovědnost za jejich nehumánní použití a za smrt civilistů v Donbasu a na osvobozených územích. Operace ukrajinských ozbrojených sil jsou plánovány ve Washingtonu a Londýně. Nejenže souřadnice cílů, na které se má útočit, poskytují západní zpravodajské služby, ale zadávání těchto údajů do zbraňových systémů probíhá pod plnou kontrolou západních specialistů.

Role Kyjeva v bojovém přístupu Západu se omezila na dodávání živé síly, která je považována za postradatelnou. To vysvětluje obrovský úbytek personálu v ukrajinských ozbrojených silách a útvarech územní obrany.

Skutečné počty mrtvých vojáků a mobilizovaných příslušníků tzv. sil teritoriální obrany kyjevské vedení zatím tají.

Časem se však tyto informace dostanou na veřejnost. Svědectví válečných zajatců AFU nám umožní vytvořit si reálný obraz o tom, co se děje na druhé straně fronty. Přehlíživý postoj ke ztrátám zahraničních vojáků posiluje tezi, že NATO má na Ukrajině čistě sobecké zájmy. Je zřejmé, že koloniální zkušenost Velké Británie jako hlavního sponzora kyjevského režimu se Londýnu při jednání se současným kyjevským vedením velmi hodí.

Na tomto pozadí se v médiích šíří spekulace o údajném použití ruských taktických jaderných zbraní ve speciální vojenské operaci nebo o připravenosti použít chemické zbraně. Všechny tyto informační bláboly jsou lživé.

Z vojenského hlediska není třeba k dosažení cílů na Ukrajině použít jaderné zbraně. Hlavním účelem ruských jaderných zbraní je odstrašení od jaderného útoku. Její použití je omezeno na mimořádné okolnosti, jak je definováno v ruských směrných dokumentech, které jsou veřejně přístupné k nahlédnutí.

Tvrzení o možném použití chemických zbraní na Ukrajině jsou rovněž absurdní. Dovolte mi připomenout, že na rozdíl od USA byly takové zbraně v naší zemi v rámci našich mezinárodních závazků zcela zničeny již v roce 2017. Provokace s otravami se mezitím staly charakteristickým znakem Západem sponzorovaných tzv. organizací občanské společnosti, jako jsou Bílé přilby v Sýrii.

Cílem těchto informačních provokací je odvést pozornost od skutečností zjištěných na Ukrajině, kde američtí experti prováděli zakázaný vojenský a biologický výzkum.

V současné době je nashromážděno značné množství údajů, které jsou pravidelně zpřístupňovány široké veřejnosti. Práce v tomto směru bude pokračovat.

Vojensko-biologické aktivity USA na Ukrajině nejsou výjimečné. Laboratoře kontrolované Pentagonem byly zřízeny a fungují v mnoha postsovětských, asijských, afrických a latinskoamerických zemích. Místní orgány zpravidla nemají kontrolu nad výzkumem prováděným na jejich území, který představuje smrtelnou hrozbu pro místní obyvatelstvo. Důsledky epidemií, jak se domnívám, pocítili všichni v období boje proti šíření koronaviru.

Rád bych se samostatně zaměřil na humanitární aspekty speciální vojenské operace. Dodržování Ženevských úmluv o pravidlech vedení války vždy bylo a zůstává v centru pozornosti velitelů na všech úrovních. Od počátku operace byly vydávány rozkazy, které stanovují postupy, jimiž se mají vojáci řídit při zacházení s civilisty a nepřátelskými válečnými zajatci.

Na územích osvobozených od nacionalistů se vojáci aktivně podílejí na poskytování humanitární pomoci, obnově infrastruktury a udržování veřejného pořádku. Tak tomu bylo v Sýrii, v Náhorním Karabachu a je tomu tak i v Donbasu.

V humanitárních otázkách probíhá plodná spolupráce s OSN a Mezinárodním výborem Červeného kříže. Jsme vděčni za konstruktivní a odpolitizovanou spolupráci vedoucích představitelů a pracovníků těchto organizací, kteří s námi komunikují. Zejména pod záštitou OSN a za aktivní účasti Turecka byl vyřešen obtížný problém vývozu obilí z ukrajinských černomořských přístavů. Specialisté Červeného kříže plní důležitou zprostředkovatelskou misi ve vztahu k zajatým vojákům.

NATO nedávno zahájilo novou fázi rozšiřování aliance, do vojenského bloku vstoupily Švédsko a Finsko. Tvrzení, že důvodem byla ruská speciální operace, není pravdivé.

Praktické sbližování těchto zemí s aliancí probíhá již řadu let. Regionální sdružení NORDEFCO (Výbor pro severskou obrannou spolupráci) je totiž severní pobočkou NATO a slouží jako zástěrka pro účast těchto zemí na společných vojenských cvičeních.

Oficiální zapojení Helsinek a Stockholmu do strategického plánování NATO a případné přidělení území těmto státům pro rozmístění úderných zbraní samozřejmě změní bezpečnostní prostředí v Pobaltí a Arktidě a bude vyžadovat přehodnocení přístupů k obraně ruského území.

Určité závěry již byly přijaty a jsou zakotveny v aktualizované námořní doktríně, kterou 31. července schválil prezident Ruské federace. Práce v této oblasti budou pokračovat.

Posílení vojenského uskupení NATO na “východním křídle” dovršuje degradaci mechanismů důvěry a kontroly zbrojení, které v Evropě vznikly během studené války. Před několika lety navrhovali odborníci, aby se evropské zkušenosti využily při budování opatření na posílení důvěry, zejména v oblasti Tichomoří. Nyní se ze všech “zavazadel” eurodialogu vyváží do Asie pouze myšlenka blokové konfrontace, která nepřinesla pro bezpečnost v Evropě nic pozitivního.

Dnes si již nikdo nevzpomíná na to, jak USA zničily smlouvu o protiraketové obraně, smlouvu o omezení střel středního a kratšího doletu a smlouvu o otevřeném nebi. Přestože dříve byly tyto dohody klíčové pro odzbrojení a budování důvěry.

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, která byla koncipována jako platforma pro dialog a zohlednění různých názorů, se stala generátorem protiruských narativů.

Vídeňský dokument z roku 2011 zůstává formálně v platnosti, ale nemá vyhlídky na praktické provádění. Při absenci důvěry mezi stranami se ověřovací mechanismus fakticky stává zdrojem zpravodajských informací, což není v duchu této dohody.

Složitá je také situace, pokud jde o Smlouvu o omezení strategických zbraní. Tato dohoda zůstává v platnosti do roku 2026. Na ruské straně jsou závazky plněny, deklarované úrovně nosičů a hlavic jsou udržovány ve stanovených limitech.

Tvrzení USA, že Rusko si musí zasloužit právo pokračovat v dialogu s USA, se nebrání kritice. Kontrola zbrojení je obousměrná ulice.

Výsledku lze dosáhnout pouze tehdy, pokud jsou zájmy a závazky všech účastníků vyvážené. Domnívám se, že ruská zkušenost s interakcí se Západem v oblasti odzbrojení ukazuje, že jím prosazovaný tzv. mír založený na pravidlech nezahrnuje plnění smluvních závazků v tradičním smyslu. Tuto skutečnost je třeba brát v úvahu při uzavírání dohod, zejména v oblasti bezpečnosti a kontroly zbrojení.

Západní opozice vůči upevňování multipolárního světa je spolu s Evropou nejaktivnější v asijsko-pacifickém regionu, kde USA začaly likvidovat stávající systém regionální spolupráce založený na sdružení ASEAN. Začalo to vyhlášením iniciativy AUKUS ze strany USA, Austrálie a Spojeného království. Plány na rozšíření tohoto partnerství o nové regionální partnery nebyly utajeny. AUKUS se spojuje s NATO, které se na červnovém summitu naopak přihlásilo k dominantní roli v asijsko-pacifickém regionu. A to i přesto, že všechny země NATO jsou od tohoto regionu vzdáleny tisíce kilometrů.

Ruská federace si 2. srpna připomněla 77. výročí vstupu Sovětského svazu do války s Japonskem, k němuž byla příležitostí militaristická politika Tokia. Porážka japonských vojsk na Dálném východě fakticky zpečetila konec druhé světové války a dala počátek osvobození národů Asie od koloniálního útlaku. Klíčový význam měla pomoc SSSR. Vzpomínáme a jsme hrdí na odkaz našich předků, včetně těch, kteří položili základy vojenské spolupráce mezi Ruskem a zeměmi asijsko-pacifického regionu.

Dalším nebezpečným regionálním trendem je zaměření AUKUS na rozvoj flotily jaderných ponorek v Austrálii. Realizace tohoto plánu by měla komplexní negativní dopad na globální a regionální bezpečnost a vytvořila by podmínky pro podkopání Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.

USA tvrdí, že ponorky s jaderným pohonem jsou v Austrálii potřeba údajně proto, aby vyvážily rostoucí námořní kapacity Číny. Tato logika ve skutečnosti kopíruje jednání USA, jímž odůvodňují své odstoupení od Smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu. Rozpad této dohody byl rovněž motivován potřebou kompenzovat ruské a čínské snahy o vývoj raket s doletem, který smlouva údajně zakazuje.

V celosvětovém kontextu bude vznik flotily s jaderným pohonem v Austrálii záminkou pro další státy, aby začaly vyvíjet podobnou výzbroj. Pandořina skříňka bude otevřena, globální závody v jaderném zbrojení se obnoví.

AUKUS má potenciál přerůst ve vojensko-politickou alianci. Nelze vyloučit, že zkušenosti NATO se společným jaderným plánováním a společnými “spojeneckými” jadernými cvičeními budou přeneseny i do tohoto regionu. Technický základ pro to je již položen aktivní propagací letadel americké výroby. Účast jaderných a nejaderných států na společných cvičeních o použití jaderných zbraní je v rozporu se závazky vyplývajícími ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Přenesení jaderného výcviku z Evropy vyhodí region do povětří.

I když lze předpokládat, že právě to je cílem USA. Provokativní přistání třetí osoby americké byrokratické hierarchie na Tchaj-wanu je dalším krokem k destabilizaci situace.

Bezbloková, rovnoprávná interakce v regionu je výdobytkem, který by neměl být ztracen kvůli zvenčí vnuceným fobiím a pokusům o potírání multipolárního světa.

Mechanismy pro interakci a dialog s mimoregionálními partnery jsou vytvořeny a prokazují svou relevanci a účinnost. V první řadě je to setkání ministrů obrany a partnerů ASEAN, takzvaný formát “ADMM-Plus”. Jeho rozmanité aktivity se zaměřují na bezpečnostní otázky důležité pro asijsko-pacifický region.

Kromě toho existují pozitivní zkušenosti se spoluprací v rámci Šanghajské organizace pro spolupráci, s realizací vzájemně prospěšných projektů na bilaterální bázi.

Stejně jako dříve jsme připraveni podělit se o zkušenosti z bojového výcviku, zejména během strategického cvičení Vostok-2022, které se bude konat v blízké budoucnosti.

Navzdory významným úspěchům v boji proti terorismu na Blízkém východě přetrvává hrozba převzetí iniciativy mezinárodními teroristickými skupinami. Syrská armáda ve spolupráci se spojenci a partnery a s podporou ruských vzdušných a kosmických sil nadále potlačuje nárůsty teroristické činnosti. Zvláštní nebezpečí spatřujeme ve využití kurdského faktoru k narušení situace v Sýrii.

Angažovanost záručních zemí v astanském formátu zůstává prakticky jediným legálním a účinným mechanismem řešení bezpečnostních problémů v Sýrii. Vítáme zvýšenou angažovanost syrského vedení a arabského světa. Překonání rozporů vyvolaných vnějšími silami je možné a nezbytné.

Úloha armády při budování důvěry mezi zeměmi je důležitým prvkem při hledání politických řešení. Očekáváme, že moskevská konference bude jedním z bodů mobilizace pro stabilizaci situace na Blízkém východě.

Po rychlém stažení sil USA a NATO z Afghánistánu zůstává situace ve středoasijském regionu mimořádně napjatá. Nové afghánské vedení čelí vážným vojenským a hospodářským výzvám. Dědictví dvou desetiletí přítomnosti aliančních vojsk je zklamáním. V důsledku toho v regionu přetrvává vysoká míra teroristického nebezpečí.

Bezpečnostní problémy Střední Asie lze vyřešit pouze koordinovaným postupem všech zainteresovaných zemí a mezinárodních organizací. Z naší strany budeme i nadále podporovat naše spojence z Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti při posilování schopností národních ozbrojených sil.

Je důležité, aby téma Afghánistánu zůstalo na pořadu jednání Šanghajské organizace pro spolupráci. Rusko, Čína, Indie, Írán a Pákistán by společně mohly významně přispět nejen ke stabilizaci regionu, ale také k zabránění šíření hrozby za jeho hranice.

Bezpečnost každého regionu má navzdory obecným trendům multipolárního světa svá specifika.

V případě Afriky spočívá specifičnost v touze zemí kolektivního Západu vrátit se k řádu a pravidlům angažovanosti typickým pro koloniální období. Neokolonialismus je vnucován prostřednictvím vojenského nátlaku na vlády suverénních zemí a podpory separatistických a teroristických hnutí. Příkladem je Libye, kde po invazi NATO stále nebyla obnovena státnost. Dalším příkladem je situace v západní Africe, kde byla pod záminkou boje proti terorismu rozmístěna evropská vojska. Tyto mise EU po desetiletí bojovaly proti teroristům a cvičily národní bezpečnostní síly, dokud nepoznaly naprostý neúspěch svého vlastního úsilí.

Chtěl bych poukázat na to, že africké vlády a vedoucí představitelé se v kontextu multipolárního světa drží svého, jak sami říkají, a prosazují svůj vlastní program nezávislosti, suverenity, hospodářského rozvoje a obranyschopnosti.

Ruské ministerstvo obrany usiluje o rozšíření spolupráce s africkými zeměmi v oblasti vojenské a vojensko-technické spolupráce. Výrazně vzrostl zájem o účast národních týmů a delegací z Afriky na mezinárodních armádních hrách a IMTF “ARMY 2022”. Je velmi povzbudivé, že v tomto sále jsou dnes přítomni významní vojenští velitelé z našich spřátelených států – Burundi, Kamerunu, Guineje, Mali, Súdánu, Ugandy, Čadu, Etiopie a Jihoafrické republiky. Vážíme si vaší podpory a hodláme prohloubit spolupráci na oboustranně prospěšných projektech.

Latinská Amerika dnes čelí vážným bezpečnostním výzvám kvůli americké snaze udržet si v regionu vliv podle ustanovení takzvané Monroeovy doktríny. Liberální hodnoty, jejichž dodržování USA vnímají jako souhlas se životem ve světě založeném na jejich pravidlech, ve skutečnosti zakrývají skutečný cíl – vybudovat vojenskou přítomnost zablokováním možnosti suverénního rozvoje států.

Politika USA se zaměřuje na odrazování zemí v regionu od angažovanosti v jakémkoli jiném pólu moci, který je mimo kontrolu Washingtonu. Cílem této politiky je zapojit region do konfrontace s Ruskem a ČLR, zničit tradiční vazby a zablokovat nové formy spolupráce ve vojenské a vojensko-technické oblasti.

V Latinské Americe se rozbíhají protiruské informační kampaně, které zamlčují pravdu o příčinách a průběhu speciální vojenské operace na Ukrajině. Lze uvést analogie s britskými akcemi během konfliktu na Falklandských ostrovech. To, co se dnes děje v západních médiích v souvislosti s informováním o ruské speciální vojenské operaci, se dělo i v době, kdy média sborově vysílala pouze jeden pohled – pohled Londýna.

Vyvstává otázka: je taková politika v zásadním zájmu zemí regionu? Odpověď je jasná – ne. Doufáme, že během diskusí na konferenci uslyšíme hodnocení situace v Latinské Americe od našich partnerů z Venezuely a Nikaraguy.

Desátá moskevská konference o mezinárodní bezpečnosti má pro ruské ministerstvo obrany jako pořadatele fóra zvláštní význam z řady důvodů.

Zaprvé se konference koná v době probíhající speciální vojenské operace na Ukrajině. Navzdory pokusům USA a NATO o opětovnou izolaci Ruska je vaše účast na fóru viditelným potvrzením toho, že se tyto plány zhroutily. Vážíme si vaší podpory.

Za druhé, multipolární svět je realitou dneška. Přechod od dominance jednoho globálního vůdce k několika těžištím není snadný. Vytváří však reálné podmínky pro rozvoj suverénních států.

Za třetí, v nové realitě se mění role vojenských agentur. Armáda nejenže zaručuje bezpečné prostředí pro hospodářský rozvoj, ale prostřednictvím vojenské spolupráce buduje předvídatelnost a důvěru mezi zeměmi.

V neposlední řadě se jedná o jubilejní desátou konferenci, která umožňuje jakési zhodnocení toho, čeho bylo za uplynulá léta dosaženo. Je důležité sledovat, jak se měnily priority diskusí a které závěry a doporučení fóra byly v průběhu let uvedeny do praxe. Krátký historický přehled, který připravili ruští odborníci, si můžete prohlédnout na monitorech mezi plenárními zasedáními.

Přeji vám všem hodně zdraví a zajímavých kontaktů a diskusí během vašeho pobytu v Moskvě.

Děkuji vám za pozornost.

zdroj: https://eng.mil.ru/en/news_page/country/more.htm?id=12433677@egNews (který je v západních svobodymilovných demokraciích blokován, takže pro přístup k němu potřebujete VPN!)

---

sdílet na