USA se snaží překreslit mapu Latinské Ameriky

Americký ministr zahraničí Mike Pompeo 23. února 2019 řekl, že administrace prezidenta Trumpa změní režimy nejen ve Venezuele, ale také v Nikaragui a na Kubě.

Již 2. prosince 1823 americký prezident James Monroe ve své výroční zprávě americkému kongresu oznámil, že Američané budou od nynějška bez evropského vlivu. Tak se objevila Monroeova doktrína (“Amerika pro Američany”), podle níž si Spojené státy vyhrazují právo řídit celou Ameriku: …. jak Severní, tak i Jižní.

Latinská Amerika má zvláštní místo, je v oblasti životních zájmů Spojených států. 
V řadě analytických dokumentů týkajících se tohoto regionu je výslovně uvedeno, že “síla Spojených států
se především rozšiřuje na západní polokouli”.

25% všech surovin spotřebovaných ve Spojených státech pochází z latinskoamerického subkontinentu. 
Toto území obsahuje 35% světových vodních zdrojů, 27% uhlí, 24% ropy, 8% plynu a 5% uranu.
Kromě toho je v této oblasti soustředěno 40% světové biologické rozmanitosti a 25% světového lesa.
Území je bohaté na minerály, jako je bauxit, koltan, niob, thorium, nezbytné pro výrobu zbraní a vybavení.

Podle informací z roku 2017, Venezuela má zásoby 300 miliard barelů ropy, přičemž tyto zásoby, při zachování úrovně produkce roku 2017, vydrží 341 let.
Z hlediska ověřených zásob ropy je země na prvním místě na světě.

Venezuela nebude mít klidný život s takovým bohatstvím a zahraniční politikou nezávislou na USA. 
Washington věnoval a věnuje Venezuele velkou pozornost, aby zrušil stávající politický režim a vytvořil podmínky pro vnější správu.

Co se týče prohlášení o Nikaragui a Kubě, to nejsou nové zprávy. Již dříve bylo známo, že Spojené státy plánují změnit vlády v řadě latinskoamerických zemí v následujícím pořadí:

1. Venezuela,
2. Kuba,
   
3. Nikaragua.

V poslední době USA změnily mapu Latinské Ameriky. Podařilo se jim přivést loajální politiky k moci
v Kolumbii, Argentině a Brazílii. Mimochodem, po změně vlády v Brazílii se stupeň vzájemného působení ozbrojených sil obou zemí okamžitě zvýšil. Třeba nedávné rozhodnutí brazilské vlády začlenění současného brazilského generála do jižního velitelství ozbrojených sil USA.

Dříve byla brazilská armáda na vedoucích pozicích pouze v misích pod záštitou OSN. 
Podřízení vedoucího vojenského důstojníka Brazílie americké vojenské struktuře, zejména v souvislosti
se zhoršením situace s Venezuelou, je velmi významné. Zóna zodpovědnosti jižního velitelství ozbrojených sil USA zahrnuje střední (kromě Mexika) a jižní Ameriku a Karibik.

Jaký byl důvod k ostrému zhoršení situace ve Venezuele? 
Existuje důvod se domnívat, že rozhodnutí drasticky urychlit proces změny vlády v této zemi bylo provedeno po příletu dvou strategických raketových jednotek Tu-160 ruských leteckých sil na Venezuelské mezinárodní letiště dne 20. prosince 2018

Vojensko-politické vedení Spojených států si velmi vážně uvědomilo potenciální možnost přítomnosti ruských letadel s jadernou zbraní ve Venezuele. Ruské rakety se v této zemi nacházely dříve, v září 2008, ale nyní je
v Bílém domě nová administrativa, která je připravena okamžitě reagovat na tyto výzvy.

Tento předpoklad potvrzuje další průběh událostí ve Venezuele. Dne 23. ledna 2019 vůdce opozice, předseda Venezuelského národního shromáždění Juan Guaidó , sám sebe prohlásil za úřadujícího prezidenta země.

Podle amerického vydání časopisu The Wall Street Journal předcházel vyhlášení Juana Guaidó jeho noční telefonát od amerického viceprezidenta Michaela Pencea.
Tato výzva zahájila tajný plán pro změnu režimu ve Venezuele.
Publikace také uvádí, že plán byl vyvinut v posledních týdnech. To znamená, že bezprostředně po návštěvě ruských strategických raketových dopravců Tu-160 ve Venezuele.

Mimochodem, samozřejmě Juana Guaidó okamžitě uznal prezident Spojených států Donald Trump, který také vyzval prezidenta Venezuely Nicholase Madura, aby odstoupil a předal vládu opozičnímu vůdci.

V této situaci je to typická revoluce barev, tj. speciální operace, která se provádí pod maskou populárního protestu, “touha občanů svrhnout diktátora a jít ke svobodě a demokracii.” 
Všechno se děje podle scénáře, který už byl vypracován:
opozice v zemi oponuje legitimnímu prezidentovi a neuznává jeho moc, pak se opoziční vůdce prohlašuje prezidentem, Spojené státy a jeho spojenci ho uznají.
Lidé jsou přivedeni k protestům, které mohou pokračovat v ozbrojené konfrontaci s vládou.

Washington si je dobře vědom slabých míst ve Venezuele. 

Asi 90-95% zahraničních příjmů země pochází z vývozu ropy a ropných produktů. Země vyrábí málo. 
Dováží potraviny a základní zboží, které nakupují za peníze pocházející z vývozu.

Koncem ledna 2019 Spojené státy uložily velmi tvrdé sankce proti venezuelské státní ropné a plynárenské společnosti PDVSA. Vzhledem k uloženým sankcím společnost prudce snížila vývoz a odhaduje se, že za rok dosáhne ztráty ve výši 11 miliard USD. Ministerstvo financí USA navíc zablokovalo na svém území veškerý majetek společnosti PDVSA ve výši 7 miliard dolarů.

Podmínkou odblokování aktiv je, že Nicolas Maduro opustí prezidentský úřad a přenesení moci v zemi
na “demokraticky zvolenou vládu”.

V listopadu 2018 Spojené státy uložily sankce proti vývozu zlata z Venezuely. V roce 2018 bylo dodáno pouze do Turecka zlato za 900 milionů dolarů. Po uložení sankcí však turecká společnost Sardes okamžitě přerušila operace s venezuelským zlatem.

Venezuelské vedení tak již zažívá akutní nedostatek finančních prostředků na nákup potravin a základního zboží, což přispěje k sociálnímu výbuchu a nespokojenosti občanů. To je první velký problém.

Na druhé straně Spojené státy a jeho „koalice“ poslaly do Venezuely humanitární zásoby, které by měla opozice rozdělovat mezi obyvatelstvo pod vedením úřadujícího prezidenta. To se děje proto, aby Nicolase Madura zbavili podpory obyvatelstva a dali legitimitu alternativní vládě země.

Tři střediska pro získání humanitární pomoci z USA a EU již byly zřízeny kolem Venezuely:
na ostrově Curaçao (federace podléhající Nizozemskému království), ve městě Cucuta (Kolumbie) a ve státě Roraima (Brazílie).

K zastavení tohoto humanitárního „zásahu“ uzavřel venezuelský prezident Nicolas Maduro hranice s Brazílií, Kolumbií a třemi Karibskými ostrovy. Samozvanec Juan Guaidó naopak vydal svůj dekret č. 001 o volném přístupu humanitární pomoci na území země a aby mu v tom venezuelská armáda nebránila.
Dále vyzval své příznivce, aby se přesunuli na hranice země, aby zajistili průchod humanitárních konvojů.

Tato provokace Guaidóa zapracovala.
Ráno 22. února venezuelští vojáci použili slzný plyn a gumové projektily, došlo ke střelbě, ke střetům se skupinou civilistů, kteří se pokoušeli prolomit část hranic s Brazílií, aby vpustili humanitární pomoc.
Dva lidé zabili, více než dvacet zraněných.

Kvůli tomuto zhoršení situace americký poradce pro národní bezpečnost prezidenta John Bolton zrušil návštěvu Jižní Koreje před nadcházejícím summitem o jaderném programu KLDR.
25. února americký viceprezident Michael Pence uskuteční v Bogotě, hlavním městě Kolumbie, setkání s vůdci několika západních zemí.

V souvislosti s nevpuštěním humanitární pomoci Venezuelou na své území, americká vláda připravuje proti této zemi nové sankce, které může v nadcházejících dnech oznámit.

Je třeba poznamenat, že vojenští a venezuelští úředníci, zejména vojáci, jsou pod silným psychologickým tlakem. Americký prezident Donald Trump, jeho poradce pro národní bezpečnost John Bolton opakovaně vyzýval venezuelskou armádu, aby přešla k opozici a 20. února se podobným způsobem dovolával admirál Craig Faller, velitel jižního velitelství ozbrojených sil USA.
Armádě je zaručena amnestie a klidný život v kruhu jejich rodin.

Psychologický tlak má částečné výsledky. A to je druhý velký problém legitimních orgánů Venezuely – zrada.

27. ledna přešel plukovník José Luis Silva, vojenský atašé venezuelského velvyslanectví ve Spojených státech, na stranu Juan Guaidó. Později ho podpořili generální ředitel divize strategického plánování venezuelské letecké jednotky generál Francisco Esteban Janes Rodriguez a venezuelský velvyslanec v Iráku Jonathan Velasco Ramirez. Před několika dny uznal vojenský atašé u stálé mise OSN, plukovník Pedro Cirinos, Juana Guaidó legitimním prezidentem.

Nicholas Maduro však stále dokáže ovládnout armádu a státní aparát. Existuje zrada, ale není masivní.
V této obtížné situaci je jedním z nejdůležitějších úkolů zajištění osobní bezpečnosti Nicolase Madura.
Koncem ledna bylo odhaleno spiknutí, jedním z cílů byla fyzická likvidace legitimního prezidenta Venezuely.

Závěrem je nutno říci, že klíčovou otázkou zachování pravomoci prezidenta Nicolase Madura je vyřešení problému zásobování obyvatelstva země potravinami a základním zboží, v souvislosti s prudkým poklesem vládních příjmů. ……. Již v roce 1973 řekl Henry Kissinger:

“Ten, kdo ovládá potraviny, ovládá lidi.”

http://www.iarex.ru/articles/64716.html

sdílet na