„Ten, kdo čte knihy, ovládá ty, kteří žijí ve světě komiksu.“

Proč se nemůžete naučit historii z komiksu? 

Za první plnohodnotný americký komiks je považován Tigers and Teddy Bears vydaný v roce 1892 v časopise
San Francisco Examiner. Počátky komiksu však vědci nachází jak v mayských kresbách, tak v japonských středověkých „příbězích v obrazech“ i v evropské politické karikatuře Nového času.

Před objevením „skutečného“ amerického komiksu se tento žánr v každé zemi vyvinul svým vlastním způsobem, s množstvím společných rysů a přítomností národních charakteristik. Ale postupem času se cílové publikum „příběhů v obrazech“ změnilo. Kampaň za vymýcení negramotnosti vedla ke skutečnosti, že hlavním spotřebitelem obrázků s texty se staly děti. 

Klasický komiks, který se objevil v severoamerických státech na konci 19. století, měl svou vlastní, zvláštní cestu. Ze způsobu, jak upoutat pozornost imigrantů, kteří neznali angličtinu, se stal kultovým fenoménem, ​​jedním z populárních žánrů masové kultury. Zejména před dobou televize. „Komiksy provázely“ běžnou americkou rodinu z generace na generaci a vytvořily stabilní „koordinační systém a ideologické normy”,
říkají vědci, kteří se zabývají tímto jevem.

Ačkoli koncept „komiksu“ vznikl z anglického comic „vtipný, směšný, komický,…“, postupem času většina amerických komiksů ztratila svou původní komičnost, jejich žánrem se stalo dobrodružství, fantazie, hrůza,.. 

V roce 1938 se objevil Superman, později – desítky dalších superhrdinů, od Kapitána Amerika po Batmana, od Iron Mana po Spider-Mana. Byla přidána i vlastní politika: hrdinové Ameriky během volební kampaně zachrání „správné“ kandidáty a „špatné“ porazí. 

Přičemž běžný Američan tráví celý svůj život ve společnosti stejných hrdinů, a tak dále z generace na generaci. 

“Tito hrdinové jsou propojeni s jeho vzpomínkami z raného dětství, jsou to jeho staří přátelé. Prochází s ním válkami, krizemi, změnami zaměstnání, rozvody,… komiksové postavy jsou nejstabilnějšími prvky jeho existence.“ 

Komiks se stal sběratelským předmětem a na tom není nic zvláštního. Někteří lidé rádi sbírají mince, jiní známky, jiní třeba komiksy. Obvyklá věc.

Dnes je historie komiksu studována jako kulturní jev, na toto téma se obhajují disertační práce, vědci představují zvláštní termíny a vedou vědecké diskuse. 

Nechme však studium tohoto jevu masové kultury a jeho vlivu na vědomí -vědcům, a sbírání – nadšencům. 

Pokusme se stručně odpovědět na počáteční otázku: Proč se nemůžete naučit historii z komiksu? 

Proč nelze učit historii z komiksu?

Proč nelze vydat v komiksové formě Puškina, Dostojevského,…?

Dnes existuje mnoho způsobů, jak pomoci vyjádřit myšlenku, emocionálně ji vybarvit – pomocí „gifů“, „smajlíků“ a dalších piktogramů. Hlavním prostředkem však vždy zůstávají písmena a slova. 

Kniha, koherentní psaný text, zůstává a doufám, že zůstane hlavním zdrojem našich znalostí. 
Kniha – nejde jen o „zdroj znalostí“. 
Knihy mnohem efektivněji rozvíjejí představivost a myšlení než připravené ilustrované části nebo video informace, vnímané s minimálním duševním napětím. Proto každá kniha, dokonce i lehká, zábavná, lépe rozvíjí představivost, intuici, kreativitu než jakékoli hotové obrázky nebo videa. Ale to není vše.

Čtení jako proces není jen trénink imaginativního, obrazového myšlení. 

Vážná četba – to je práce…. dá se říci, že je to fitness pro mozek. 
Vzpomeňte si na hrdinu “Her o trůny”, mazaného Tyriona, který se nikdy nerozloučil s knihami. 

Jon Sníh (Jon Snow) se ho zeptal:

„Proč tolik čteš? Nač to potřebuješ? “

„Můj bratr je rytíř, jeho zbraň je meč, “odpověděl Tyrion. – Moje hlavní zbraň je mozek. Čtení ho naostří,
je to nejlepší cvičení pro mou zbraň.“

Trénink s komiksem – žádná sláva – není to to nejlepší, co může nabídnout dospělému vzdělanému mozku. 
Spíše jde o vynikající cvičení pro předškoláka. To, co je skvělé v první třídě, je na univerzitě stěží použitelné. 
Ale to je můj čistě osobní názor.

Existuje však další faktor určený specifikami žánru, hlavně ilustrující slova a myšlenky hrdinů. 
Téměř v každém komiksu získá postava jednoznačné hodnocení: … dobrý – špatný, hrdina – darebák. 
Ale jakákoli historická postava (nebo hrdina klasické literatury), jakákoli historická událost není přístupná počítačové logice nebo, v jazyce odborníků, binárnímu systému pro popis okolní reality. 

Čtením knih, studiem zdrojů, vytváříme vícerozměrný, objemový obraz osobnosti, událostí, reflektujeme, analyzujeme, snažíme se provést naše – ano subjektivní, ale smysluplné – hodnocení. 
Je téměř nemožné vyjádřit a předat tak složité vnímání komiksem, přesněji řečeno… pak to nebude vůbec komiks, ale nějaké jiné umění. Klasický komiks je – ano nebo ne, černý nebo bílý. Asi tak.

Komiksy mají mnoho nadšených příznivců a mnoho arogantních odpůrců. 
Nejhloupější je – jak umělé omezování, tak umělá propagace. 
Ale přesto čtěte knihy. 

Je známo: kdo čte knihy, vždy ovládá ty, kteří sledují televizi. 
Stejně jako ti, kteří vytvářejí komiksy vždy ovládají ty, kteří je konzumují. 

Nezapomeňte však na jeden z významů slavného románu George Orwella:

„Ten, kdo ovládá vaši řeč, ovládá vaše myšlení.“

Zkráceno, více zde:
https://www.kramola.info/vesti/protivostojanie/tot-kto-chitaet-knigi-upravlyaet-temi-kto-zhivyot-v-mire-komiksov

sdílet na