Temný odhad: Rok 2024. Souběh pěti krizí. Předčasné volby v ČR

BILANČNÍ ROZHOVOR Průvodním jevem uplynulého roku v Česku byla zvyšující se majetková nerovnost. Je to způsobeno obrovskou deformací daňové soustavy, v níž si skupina velmi bohatých lidí vydobyla potřebné legislativní podmínky při tvorbě zákonů o dani z příjmů především fyzických osob. I proto existuje značná část významně zchudlé společnosti. „To je zdroj zřejmě té ‚blbé nálady‘, kterou pan premiér jen není schopen správně interpretovat. A svádět to na Babiše nebo na Putina je naprostá slabomyslnost,“ říká pro Parlamentní Listy.cz makroekonom Jaroslav Šulc.

S čím si coby ekonom budete právě uplynulý rok 2023 v Česku nejvíce spojovat?

Budu si ho spojovat především se souběhem řady už střednědobých krizí. A sice v první řadě nám nabíhá nepozorovaně demografická krize. To znamená, že se nám mění struktura obyvatelstva v tom směru, že nám stárne populace a do produktivního věku přicházejí početně velmi slabé skupiny. O téhle krizi se moc neví, protože je překryta více než čtvrtmilionovou migrací především z Ukrajiny, takže není moc vidět. Ale když se podíváte do většiny firem, které by chtěly růst, tak mají za jeden z hlavních problémů vedle cen energií nedostatek pracovních sil.

Druhý dojem z loňska je zhoršující se nálada analytiků, kteří vcelku systematicky v průběhu roku zhoršovali až na platební bilanci odhady všech makroekonomických ukazatelů, především pokud jde o ekonomický výkon. Nepřekonali jsme rok 2019 a nedostali jsme se přes něj nejen loni, ale pravděpodobně se přes něj nedostaneme ani v roce 2024.

Třetím rysem skončeného roku, a to s tím souvisí, je vysoká inflace, která drtí kupní sílu domácností a implikuje i prognózy firem, pokud jde o náklady a jak mají kalkulovat výrobky.

Čtvrtým faktorem uplynulého roku, bohužel, je velmi nekvalifikovaný zásah ministerstva financí do ekonomického dění v tom smyslu, že v okamžiku stagnace konsolidačním balíčkem dělá více škody než užitku, a to se projeví až letos. Ten loňský rok byl ve znamení varování, že tudy cesta nevede. Ale vláda nedbá a hojí se na krátkodobých efektech, krátkodobých úsporách. Ale jak říká Martin Fassmann, škrty se k prosperitě nikdo nedostane.

Češi čelí poklesu životní úrovně, nejvyšším cenám energií z celé Evropské unie, teď už i nejvyšší inflaci. Máme dražší ceny potravin než v sousedním mnohem bohatším Německu. Co z toho být nemuselo? Co je způsobeno vnějšími vlivy a co jsme si „nadrobili“ sami?

To, že jsme se přitulili k Němcům v tom jejich rychlíku Energiewende nebo Green Dealu, to je naše pitomost, naše nekvalifikovanost a neschopnost si tuto velikášskou, zhoubnou, makroekonomickou a sociálně bouřící operaci dobře propočítat a bouchnout pěstí do stolu a říci: „Tak takhle, prosím, ne! Němci, běžte do háje s tímhle nápadem. Že si řešíte své problémy, je vaše věc, ale neděste tím Evropu.“ Jestli lidé říkají, že jsou nešťastní z cen energií, tak ať se zeptají pana premiéra, na čem se dohodl se šesti energobarony, jakým způsobem budou řešit ceny energií, jak se bude řešit vládní opatření vůči energiím. Už před dvěma měsíci jsem říkal, že je nejvyšší čas podat trestní oznámení za škodu velkého rozsahu v organizované skupině. A na tom si pořád trvám. Pokud vláda nemá dobré poradce, a ti jí neřeknou, jak obrovský multiplikátor je energie, která ne že je všudypřítomná, ale její cenové výkyvy prakticky všude rozkolísají kalkulace, rozkolísají hospodářskou situaci firem, domácností, prostě úplně všeho, tak ta vláda jenom přesvědčuje o své nekvalifikovanosti a o tom, že její členové jsou ve svých funkcích naprostým omylem. Podařilo se jim na antibabišovi vyhrát volby, ale po roce 2023 za nimi zůstala hodně zdevastovaná země. A, bohužel, vyhlídky nejsou lepší.

Premiér Petr Fiala se ve svém projevu na svatého Štěpána převtělil do lidumila, ale přitom dva týdny před tím tepal občany, že si dovolují mít „blbou náladu“ a že se skepsí, naštváním a škarohlídstvím ještě nikdy žádný problém nevyřešil. „Žijeme v jedné z nejbezpečnějších zemí světa. Prakticky neznáme nezaměstnanost. Patříme k nejrozvinutějším státům na naší planetě, ekonomicky a vlastně z jakéhokoliv hlediska. Kvalita našich veřejných služeb je vysoká, a to i ve srovnání s bohatšími zeměmi. Máme fungující demokracii,“ kasal se šéf ODS. Je něco, v čem byste mu nedal za pravdu?

Nedal bych mu za pravdu v ničem. Protože jestliže konstatuje, že jsme jedna z nejbezpečnějších zemí, tak to proto, že o Českou republiku v podstatě nikdo nemá zájem. Česká republika je leda tak dobrá jako tranzitní koridor v případě útoku na Rusko ze západu na východ. A tím to končí. My nejsme pro nikoho zajímaví, protože jsme politicky servilní vůči Spojeným státům, hospodářsky bezvýznamní a vyčerpaní, protože jsme ztratili funkční hospodářský model a nemáme nový. Jestli něco na panu Fialovi obdivuji, tak to, že si dokázal k sobě sehnat partu píáristů, kteří jsou schopni simulovat tyhle růžové obláčky na hodně potemnělé obloze. Tím může oblbnout nějaké servilní přitakávače, ale nemůže tím oblbnout většinu národa.
Parlamentí listy

sdílet na