Svědectví ze 7. října ukazují, že izraelská armáda “ostřeluje” izraelské občany tanky a raketami

MAX BLUMENTHAL * 27. ŘÍJNA 2023

Izraelská armáda dostala rozkaz ostřelovat izraelské domy a dokonce i jejich vlastní základny, když byli 7. října napadeni radikály z Hamasu. Kolik izraelských občanů, o nichž se říká, že byli “upáleni zaživa”, bylo skutečně zabito palbou do vlastních řad?

Několik nových svědectví izraelských svědků k překvapivému útoku Hamasu na jižní Izrael ze 7. října přispívá k rostoucímu počtu důkazů, že izraelská armáda zabila své vlastní občany v jejich boji neutralizace palestinských ozbrojenců.

Tuval Escapa, člen bezpečnostního týmu kibucu Be’eri, zřídil hotline pro koordinaci mezi obyvateli kibucu a izraelskou armádou. Řekl Izraelským novinám Haaretz, že když začalo docházet k zoufalství, „velitelé v poli činili obtížná rozhodnutí – včetně ostřelování domů na jejich obyvatele, aby eliminovali teroristy spolu s rukojmími.”

V samostatné zprávě zveřejněné v Haaretzu se píše, že izraelská armáda byla „nucena požádat o letecký úder” proti svému vlastnímu zařízení uvnitř přechodu Erez do Gazy „s cílem odrazit teroristy”, kteří se zmocnili kontroly. Tato základna byla v té době plná izraelských důstojníků a vojáků civilní správy.

Tyto zprávy naznačují, že od vrchního velení armády přišly rozkazy zaútočit na domy a další oblasti uvnitř Izraele, a to i za cenu mnoha izraelských životů.

Izraelská žena jménem Yasmin Porat potvrdila v rozhovoru pro izraelský rozhlas, že armáda “nepochybně” zabila 7. října mnoho nebojujících Izraelců během přestřelek s ozbrojenci Hamasu. „Zlikvidovali všechny, včetně rukojmích”, uvedla poukazujíc na izraelské speciální jednotky.

Jak David Sheen a Ali Abunimah uvedli v Electronic Intifada, Porat popsala “velmi, velmi těžkou křížovou palbu” a Izraelské tankové ostřelování, které vedlo k mnoha obětem mezi Izraelci.

Když byla Porat zadržena ozbrojenci Hamasu, vypráví: „oni nás nezneužívali. Bylo s námi zacházeno velmi lidsky… nikdo se k nám nechoval násilně.”

Dodala: „Cílem bylo unést nás do Gazy, ne nás zavraždit”.

Podle Haaretze byla armáda schopna obnovit kontrolu nad Be’eri až poté, co nepochybně “ostřelovala” domovy Izraelců, kteří tam byli drženi v zajetí. “Ta cena byla hrozná: nejméně 112 obyvatel Be’eri bylo zabito“, poznamenávají noviny. „Ostatní byli uneseni. Včera, 11 dní po masakru, byla v jednom ze zničených domů objevena těla matky a jejího syna. Předpokládá se, že v troskách stále leží další těla”.

Velká část ostřelování v Be’eri byla provedena izraelskými tankovými posádkami. Jak poznamenal během své návštěvy Be’eri jeden reportér pro outlet I24News sponzorovaný izraelským ministerstvem zahraničí, „malé a kuriózní domy [byly] bombardovány nebo zničeny” a „dobře udržované trávníky [byly] rozryty od obrněného vozidla, zřejmě tanku”.

Útočné helikoptéry Apache také těžce figurovaly v reakci izraelské armády 7. října. Piloti sdělili izraelským médiím, že vyrazili do bitvy bez jakýchkoli zpravodajských informací, neschopni rozlišovat mezi bojovníky Hamasu a nebojujícími Izraelci, přesto odhodláni “vyprázdnit břicho” svých válečných mašin. „Ocitám se v dilematu, na co střílet, protože je jich tolik”, komentoval jeden pilot Apache.

Video natočené uniformovanými ozbrojenci Hamasu jasně ukazuje, že oni 7.října úmyslně zastřelili mnoho Izraelců s puškami Kalašnikov.

The IDF just screened 43 minutes of horrors from the Hamas massacre on October 7 for foreign journalists. I was not there, my colleague @cjkeller8 was.

Here is the one minute of footage approved for mass publication at this point, barring most of it out of respect for the dead. pic.twitter.com/UDmQSrkYBL

— Amy Spiro (@AmySpiro) October 23, 2023

The IDF just screened 43 minutes of horrors from the Hamas massacre on October 7 for foreign journalists. I was not there, my colleague @cjkeller8 was.

Here is the one minute of footage approved for mass publication at this point, barring most of it out of respect for the dead. pic.twitter.com/UDmQSrkYBL

— Amy Spiro (@AmySpiro) October 23, 2023

Izraelská vláda se však nespokojila s tím, že by se spoléhala na ověřené videozáznamy. Místo toho pokračuje v prosazování zdiskreditovaných tvrzení o „sťatých dětech”, zatímco distribuuje fotografie „těl spálených k nepoznání”, trvajíc na tom, že ozbrojenci sadisticky upálili své zajatce, a dokonce některé znásilnili, než je zaživa upálili.

Cíl výstavení zvěrstev v Tel Avivu je jasný: vykreslit Hamas jako „horší než ISIS” a zároveň pěstovat podporu pokračujícímu bombardování Pásmy Gaza izraelskou armádou, které si v době této publikace vyžádalo přes 7000 mrtvých, včetně nejméně 2500 dětí. Zatímco stovky zraněných dětí v Gaze byly ošetřeny na to, co jeden chirurg popsal jako „popáleniny čtvrtého stupně” způsobené novými druhy zbraní, fokus západních médií je stále zaměřen na izraelské občany, kteří byli 7. října údajně „upáleni zaživa”.

Přesto narůstající důkazy o rozkazech palby do vlastních řad vydávanými izraelskými armádními veliteli silně naznačují, že přinejmenším některé z nejvíc otřesných obrazů ohořelých izraelských mrtvol, izraelských domovů zredukovaných na trosky a vyhořelých hromádek vozidel jak prezentovány západním médiím, byly ve skutečnosti dílem tankových posádek a pilotů vrtulníků pokrývajících izraelské území šrapnely, dělovou palbou a raketami Hellfire.

Jeví se, že 7.října se izraelská armáda uchýlila ke stejné taktice, jakou použila proti civilistům v Gaze, čímž zvýšila počet obětí svých vlastních občanů nevybíravým používáním těžkých zbraní.

Izrael bombarduje svou vlastní základnu, nervové centrum obléhání Gazy

Hamas a Palestinský islámský džihád (PIJ) zahájily 7.října v 6 hodin ráno operaci Al-Aksá Flood a rychle přemohly vojenské základny, ze kterých Izrael obléhá Pásmo Gazy. Hlavním z cílů nastíněných Hamasem a PIJ bylo propuštění Palestinců uvězněných Izraelem, včetně až 700 dětí, které se každý rok dostávají do toho systému, spolu s 1264 Palestinci, kteří jsou v současné době drženi bez obvinění.

Výměna v roce 2011 za Gilada Šalita, izraelského vojáka zajmutého před pěti lety a propuštěného výměnou za 1027 vězňů, poskytla jasnou inspiraci pro akci Al-Aksá Flood. Útokem na vojenské základny a kibucy se palestinští ozbrojenci snažili zajmout co nejvíce izraelských vojáků a civilistů a přivést je živé zpět do Gazy.

Ten přímý útok přemohl okamžitě izraelskou divizi Gazy. Video zaznamenané kamerami GoPro namontovaných na přilbách palestinských bojovníků ukazuje izraelské vojáky v rychlém sledu, mnozí stále ve spodním prádle, totálně zaskočeni. 7.října bylo zabito nejméně 340 aktivních vojáků a zpravodajských důstojníků, což představuje téměř 50 % potvrzených izraelských úmrtí. Mezi oběťmi byli vysoce postavení důstojníci jako plukovník Jonathan Steinberg, velitel izraelské brigády Nahal. (Zabito b ylo také mnoho záchranářů a ozbrojených izraelských civilistů).

Přechod Erez je sídlem masivní armády a vládních koordinačních aktivit na [okupovaných] územích (COGAT), které funguje jako nervové centrum izraelského obléhání Gazy. Když ji 7. října obsadili palestinští bojovníci s houfy armádních byrokratů uvnitř, izraelská armáda propadla panice.

Podle Haaretze se velitel divize Gazy brigádní generál Avi Rosenfeld „zabednil v podzemní válečné místnosti divize spolu s hrstkou mužských a ženských vojáků, zoufale se snažíc zachránit a zorganizovat napadený sektor. Mnoho vojáků, z nichž většina nebyla bojovým personálem, bylo zabito nebo zraněno venku. Divize byla nucena požádat o letecký úder proti samotné základně [Erez Crossing], aby odrazila terorist”.

Video zveřejněné izraelským COGATem deset dní po bitvě – a po izraelském náletu – ukazuje vážné strukturální poškození střechy budovy Erez Crossing.

Izraelské vrtulníky Apache útočí uvnitř Izraele: „Jsem v dilema, na co střílet”

V 10:30 podle zprávy, kterou armáda poskytla izraelskému zpravodajskému serveru Mako, „většina [palestinských] sil z původní invazní vlny již opustila oblast pro Gazu“. Ale po náhlém kolapsu izraelské vojenské divize Gazy, lupiči, běžní diváci a partyzáni nižší úrovně, kteří nebyli nutně pod velením Hamasu, volně proudili do Izraele.

V tomto okamžiku měly dvě izraelské vrtulníkové letky Apache ve vzduchu 8 vrtulníků, „a neexistoval téměř žádný průzkum, který by pomohl učinit zásadní rozhodnutí”, uvedl Mako. Ty letky nedosáhly plné síly než do poledne.

Protože vlna infiltrací z Gazy vyvolala v zemi chaos, zmatení izraelští piloti rozpoutali šílenství raketových a kulometných salv: „Piloti Apache svědčí o tom, že vystříleli obrovské množství munice, během několika minut vyprázdnili „břicho vrtulníku”, letěli znovu se dozbrojit a znovu a znovu se vraceli do vzduchu. Ale nepomohlo to a oni to pochopili”, zaznamenává Mako.

Vypadá to, že vrtulníky Apache se zaměřily na vozidla proudící zpět do Gazy z festivalu elektronické hudby Nova a z nedalekých kibuců, útočily na auta s jasným vědomím, že uvnitř mohou být izraelští zajatci. Stříleli také na neozbrojené lidi vystupující z aut nebo pěší chodce na polích okraje Gazy.

V rozhovoru pro izraelský zpravodajský outlet Mako se jeden pilot Apache vyznal ze zapeklitého dilematu, zda střílet na lidi a auta vracející se do Gazy. On věděl, že mnoho z těchto vozidel mohlo obsahovat izraelské rukojmí. Ale stejně se rozhodl zahájit palbu. „Vybíral jsem si takové cíle”, vzpomínal pilot, „kde si říkám, že šance, že zde střílím i na rukojmí, je nízká“. Připustil však, že jeho úsudek „nebyl 100 %.”

„Já chápu, že musíme tady střílet a velmi rychle”, řekl velitel jednotky Apache, podplukovník E., k outletu Mako v samostatné zprávě. „Střílet na lidi na našem území – to je něco, co jsem si nikdy nemyslel, že bych dělal“.

Podplukovník A., záložní pilot ve stejné jednotce, popsal mlhu zmatku: „Ocitám se v dilematu, na co střílet, protože je jich tolik”.

Ve zprávě izraelského outletu Yedioth Aharanoth o letkách Apache se píše, že „piloti si uvědomili, že v okupovaných postech a v osadách je strašně nemožné rozlišit, kdo je terorista a kdo voják nebo civilista… Rychlost střelby proti tisícům teroristů byla zpočátku závratná a teprve v určitém okamžiku začali piloti zpomalovat útoky a pečlivě si vybírat cíle”.

Velitel letky vysvětlil outletu Mako, jak málem zaútočil na dům izraelské rodiny okupovaný ozbrojenci Hamasu, ale pak střílel vedle domu palbou dělovými náboji. „Naše síly neměly ještě čas dosáhnout do tohoto osidlení”, vzpomíná pilot, „a já už jsem neměl žádné rakety, které by umožňily více přesnější zásahy”.

S rodinou uvnitř opevněného protileteckého krytu, se pilot „rozhodl vystřelit z děla 30 metrů od toho domu, velmi obtížné rozhodnutí. Střílím tak, že pokud tam jsou, oni uslyší ty bomby uvnitř domu, a pochopí, že my víme, že tam oni jsou, a tedy doufáme, že ten dům opustí. Říkám vám také pravdu, došlo mi, že jsem střílel na ten dům.”

Definitivně, izraelští piloti vrtulníků vinili chytré taktiky Hamasu za svou neschopnost rozlišovat mezi ozbrojenými militanty a nebojujícími Izraelci. „Ukázalo se, že armáda Hamásu to úmyslně ztížila pilotům vrtulníků a operátorům UAV (dronů)“, tvrdil Yedioth Aharanoth.

Podle izraelského listu „ukázalo se býti jasné, že invazní síly byly v posledních briefingech požádány, aby pomalu najížděly do osídlení a do základen, a za žádných okolností neutíkat, aby si piloti domnívali, že jsou Izraelci. Tento podvod fungoval po značnou dobu, dokud si piloti Apache uvědomili, že nemusí dbát na všechna omezení. Teprve kolem 9:00 začali někteří z nich sami střílet teroristy, bez povolení nadřízených.”

A tak, bez jakékoli průzkumu nebo schopnosti rozlišovat mezi palestinskými a izraelskými, ti piloti rozohnili zuřivost dělové a raketové palby na izraelské oblasti pod nimi.

Tankovým střílením do domovů kibucu Izraelská armáda „zlikvidovala každého, včetně rukojmích”

Fotografie následků bojů uvnitř kibuců, jako je Be’eri – a izraelského bombardování těchto komunit – ukazují sutiny a ohořelé domy, které připomínají výsledky izraelských tankových a dělostřeleckých útoků uvnitř Gazy. Jak řekl novinám Haaretz Tuval Escapa, bezpečnostní koordinátor v kibucu Be’eri, velitelé izraelské armády nařídili „ostřelování domů na jejich obyvatele, aby eliminovali teroristy spolu s rukojmími”.

Yasmin Porat, účastnice hudebního festivalu Nova, jež uprchla do kibucu Be’eri, řekla Izraelskému rozhlasu, že když izraelské speciální jednotky dorazily během patové situace s rukojmími, „oni eliminovaly všechny, včetně rukojmích, protože došlo k velmi, velmi těžké křížové palbě”.

„Po šílené křížové palbě”, pokračovala Porat, „byly do domu vystřeleny dva tankové šrapnely. Je to malý kibucový dům, nic velkého”.

Video zveřejněné na Telegram od izraelských South Responders ukazuje těla Izraelců objevená pod troskami domu zničeného silnou výbušninou – zřejmě tankovým šrapnelem. Pravicový New York Post zveřejnil zprávu o podobném případu o spálené mrtvole chlapce, nalezené pod troskami jeho domu v Be’eri.

Fenomén ohořelých mrtvol, jejichž ruce a kotníky byly svázány a které byly nalezeny ve skupinkách pod troskami zničených domovů, vyvolává také otázky o „přátelské” tankové palbě [do vlastních řad].

Yasmin Porat, rukojmí, která přežila patovou situaci v Be’eri, popsala, jak ozbrojenci Hamasu svázali za zády ruce jejího partnera. Poté, co se jeden militantní velitel vzdal a použil ji jako lidský štít, aby zajistil svou bezpečnost, viděla svého partnera ležet na zemi, stále naživu. Uvedla, že izraelské bezpečnostní síly „nepochybně” zabily jeho a ostatní rukojmí, když zahájily palbu na zbývající ozbrojence uvnitř, používajíc tankových šrapnelů.

Izraelské bezpečnostní síly také zahájily palbu na prchající Izraelce, které si spletly s ozbrojenci Hamasu. Obyvatelka Aškelonu jménem Danielle Rachiel popsala, že byla téměř zabita po útěku z hudebního festivalu Nova, když tam zaútočili ozbrojenci z Gazy. „Když jsme dorazili na kruhový objezd [v kibucu], viděli jsme izraelské bezpečnostní síly!“ vzpomíná Rachiel. „Drželi jsme hlavy dolů, [protože] jsme automaticky věděli, že oni by nás mohli podezřívat, v malém pomláceném autě… ze stejného směru, ze kterého teroristé přicházeli. Naše jednotky začaly po nás střílet!”

„Když po nás naše síly vystřelily, rozbila se nám okna”, pokračuje. Teprve když křičeli hebrejsky: „My jsme Izraelci!”, střelba se zastavila a byli odvezeni do bezpečí.

Někteří Izraelci neměli takové štěstí jako Rachiel. Adi Ohana byl zastřelen izraelskou policií poblíž svého domu poté, co si ho spletli s palestinským partyzánem. „Nevinný muž byl zabit tím nejvíce možným způsobem nedbalosti”, stěžuje si jeho neteř. V izraelských médií se nyní objevují zprávy o tom, jak armáda pobíjí krajany Izraelce, i když bránili své domovy před palestinskými ozbrojenci.

Zobrazovaly izraelské – nyní zmizelé – fotografie “zvěrstva Hamásu” vlastně mrtvé bojovníky Hamásu?

Mezi nejhroznější videa z následků 7. října, zveřejněná také na Telegram izraelskými South Responders, je vidět auto plné ohořelých mrtvol (viz dole) u vchodu do kibucu Be’eri. Izraelská vláda to označila za izraelské oběti sadistického násilí Hamásu. Nicméně, roztavené ocelové tělo a zřícená střecha vozu a kompletně spálené mrtvoly uvnitř však svědčí o přímém zásahu rakety Hellfire.

Je také možné, že mužští cestující v autě byli aktivisté Hamasu, kteří proudili dovnitř poté, co byly probořeny ploty. Možná, že se také vraceli do Gazy s izraelskými rukojmími v autě.

Izraelský velvyslanec při OSN Gilad Erdan ulazoval fotografie zachycující mrtvé bojovníky Hamasu během své tirády 26.října v OSN. Erdan vztekle na pódiu gestikuloval a vykřikoval, „my bojujeme se zvířaty”, a pak vytáhnul papír s QR kódem „Scan to see Hamas’ atrocities” (skenuj vidět zvěrstva Hamasu).

Když jsem ten den v poledne naskenoval ten kód, našel jsem zhruba 8 příšerných obrazů spálených těl a zčernalých částí těla. Jeden ukazoval hromadu úplně shořelých mužských mrtvol naházených do kontejneru. Likvidovali by izraelští záchranáři a zdravotníci tímto způsobem mrtvé židovské Izraelce?

Všichni Izraelci, kteří byli zabiti 7. října, byli podle všeho uloženi do jednotlivých pytlů a převezeni do márnic. Mezitím, četná videa zaznamenaná Izraelcemi ukazovala, jak jsou znesvěcovány nahé mrtvoly ozbrojenců Hamasu zabitých bezpečnostními silami, ti na ně močí a zmrzačují jejich těla. Naházení jejich mrtvol do kontejneru se zdá být součástí této de facto jejich politiky týrání mrtvol.

Jen něco málo přes dvanáct hodin poté, co velvyslanec Erdan propagoval údajné fotografie zvěrstva Hamasu v OSN, soubor na Google Drive obsahoval pouze jedno krátké video. Mezi těmi záhadně zmizelými fotografiemi byl obrázek toho kontejneru naplněného spálenými mrtvolami. Byl smazán, protože ukazoval bojovníky Hamasu zapálené raketou Hellfire, a ne Izraelce „upálené k smrti” Hamasem?

Izraelský velvyslanec Gilad Erdan v OSN, 26. října. QR kód, který v současné době zobrazil, vede teď k oznámení 404.

Destrukce připomínající izraelské útoky na Gazu

Někteří záchranáři, kteří dorazili na místa krveprolití v jižním Izraeli po 7. říjnu, uvedli, že takovou zkázu nikdy předtím neviděli. Avšak pro ty, kteří byli svědky izraelského bombardování Pásma Gazy, ty obrazy vybombardovaných domů a spálených aut byly jim dobře známé.

Při reportáži o 51-denním izraelském útoku na Gazu v roce 2014 jsem narazil na zničené vozidlo v centru Gazy, které patřilo mladému taxikáři jménem Fadel Alawan, jenž byl zavražděn izraelským dronem poté, co nevědomky vysadil zraněného bojovníka Hamasu v nedaleké nemocnici. Uvnitř vozu byly stále vidět zbytky Alawanova sandálu roztavené do plynového pedálu.

Odpoledne 7. října byla klidná osídlení a pouštní silnice napříč jižním Izraelem olemována zbombardovanými vozy, které vypadaly podobně jako Alawanovo taxi. Byli lehce vyzbrojení bojovníci Hamasu opravdu schopni uskutečnit destrukci v takovém komplexním měřítku?

Distribuuje izraelská vláda fotografie obětí střelby do vlastních řad?

Letos 23. října shromáždila izraelská vláda členy mezinárodního tisku k propagandistickému neformálnímu zasedání. Uvnitř uzavřené vojenské základny, úředníci bombardovali tisk páchnoucími filmy a sbírkou odporných obvinění o „drásavých scén vražd, mučení a dekapitace z útoku Hamasu 7.října,” podle Times of Israel.

V nejvíc znepokojujícím dokumentu předloženém izraelskou vládou byli reportéři uštědřeni videem, které ukazuje „částečně spálenou mrtvolu ženy se znetvořenou hlavou … šaty té mrtvé ženy jsou vytaženy až k pasu a její spodní prádlo bylo odstraněno,” podle Times of Israel.

Daniel Amram, nejpopulárnější soukromý zpravodajský blogger v Izraeli, tweetoval to video spálené mrtvoly ženy a tvrdil, že „byla znásilněna a upálena zaživa”.

Ve skutečnosti se jeví, že mladá žena byla okamžitě zabita silným výbuchem. A zdá se, že byla odstraněna z auta, ve kterém seděla – které mohlo patřit nějakému únosci z Gazy. Vozidlo bylo kompletně zničeno a umístěno na prašném poli, stejně jako mnoho dalších aut napadených od vrtulníků Apache. Byla spoře oblečená s roztaženýma nohama.

Je myšleno, že se účastnila festivalu elektronické hudby Nova, kde mnoho účastnic bylo oblečeno spoře. Přestože její ohnuté údy byly typické pro tělo, které sedělo v autě po rigor mortis, izraelští vědci a úředníci přišli s tvrzením, že byla znásilněna.

Obvinění sexuálního napadení se ale zatím ukázaly jako nepodložené. Mluvčí izraelské armády Mickey Edelstein trval na tiskovém briefingu z 23.října novinářům na tom, že „máme důkazy” o znásilnění. Ale když byl žádán o důkazy, řekl k Times of Israel: „nemůžeme je sdílet”.

Byla tato mladá žena další obětí palebných rozkazů izraelské armády do vlastních řad? Pouze nezávislé vyšetřování může určit pravdu.

Izraelská armáda zabíjí izraelské zajatce v Gaze, reptá na jejich propuštění

Uvnitř Gazy, kde je asi 200 izraelských občanů drženo jako rukojmí, není pochyb o tom, kdo zajatce zabíjí. 26. října ozbrojené křídlo Hamasu známé jako brigády Al-Qassam oznámilo, že Izrael při raketových útocích zabil “téměř 50 zajatců”.

Pokud by se izraelská armáda úmyslně zaměřila na oblasti, kde věděla, že zajatci jsou drženi, její akce by byly v souladu s izraelskou směrnicí Hannibal. Tato vojenská procedura byla zavedena v roce 1986 následujíc dohodu Jibril, dohodu, ve které Izrael vyměnil 1150 palestinských vězňů za tři izraelské vojáky. Po následné silné politické reakci vydala izraelská armáda tajný polní rozkaz, aby zabránila budoucím únosům. Navrhovaná operace dostala své jméno podle kartáginského generála, který se rozhodl otrávit sám sebe, než aby byl držen v zajetí nepřítelem.

Poslední potvrzená aplikace Hannibalovy směrnice se uskutečnila 1. srpna 2014 v Rafahu v Gaze, když bojovníci Hamasu zajali izraelského důstojníka, poručíka Hadara Goldina, což přimělo armádu, aby vystřelila na oblast více než 2000 bomb, raket a šrapnelů a zabila toho vojáka spolu s více než 100 palestinskými civilisty.

Jestli Izrael zabíjí úmyslně své zajaté občany v Gaze nebo ne, se projevilo, že je podivně alergický na jejich okamžité propuštění. 22.října, poté, co odmítl nabídku Hamasu na propuštění 50 rukojmí výměnou za palivo, Izrael odmítl nabídku Hamasu osvobodit Yocheved Lifshitz, 85-letou izraelskou mírovou aktivistku, a její 79-letou přítelkyni Nurit Cooper.

Když Izrael o den později souhlasil s jejich propuštěním, video ukázalo, že Liftshitzová si podala ruce s militantem Hamasu, loučila se s ním „Shalom”, když ji vyprovázel ven z Gazy. Během tiskové konference toho dne ona vyprávěla o humánním zacházení, kterého se jí  dostalo od svých věznitelů.

Podívaná  na propuštění Lifshitzové byl spinmeistery izraelské vlády považován jako propagandistická katastrofa, že umožnit jí veřejně mluvit byla vážná „chyba”.

Izraelská armáda nebyla o nic méně spokojena s její náhlou svobodou. Jak uvádí Times of Israel, „armáda se obává, že propouštění dalších rukojmích Hamasem by mohlo přimět politické vedení k oddálení pozemního ofenzivy nebo dokonce k jeho zastavení”.

MAX BLUMENTHAL

ŠÉFREDAKTOR

Max Blumenthal, šéfredaktor The Grayzone, je oceňovaný novinář a autor několika knih, včetně bestsellerů Republican Gomorrah, Goliath, The Fifty One Day War, and The Management of Savagery.  Produkuje tištěné články pro řadu publikací, mnoho video reportáží a několik dokumentárních filmů, včetně Killing Gaza. Blumenthal založil The Grayzone v roce 2015, aby vrhnul novinářské světlo na poměry věčné války USA a na její nebezpečné domácí dopady.

email korespondence a překlad: JaM

sdílet na