Sleduji, jak na pozadí války na Ukrajině, na západ od nás prudce narůstají počty migrantů muslimského vyznání.

Jaroslav Štefec fb

Sleduji, jak na pozadí války na Ukrajině, za našimi zády a bez jakéhokoliv zájmu médií a politiků prudce narůstají na západ od nás počty imigrantů muslimského vyznání. Zároveň narůstají i projevy cílevědomého a dobře organizovaného „měkkého” teroru, jehož cílem je šířit strach mezi domorodým obyvatelstvem a dosahovat ústupků ze strany orgánů dotčených zemí, počínaje úrovní státu a konče místními samosprávami. S některými projevy tak zvaného „kulturního obohacování“ jsme se ostatně už měli možnost seznámit i u nás, byť zatím naštěstí jen marginálně.

Logika řízení rizik říká, že hlavní starostí představitelů Evropské unie by mělo být hledání cest, jak tento problém řešit. Jak s přihlédnutím ke specifickým podmínkám jednotlivých zemí vypracovat legislativní pravidla a postupy pro účinné uplatnění donucovacích prostředků, jejichž kombinace buď donutí imigranty přizpůsobit se našim zákonům a pravidlům, nebo je umožní rychle a efektivně vyhostit mimo území EU. A protože prevence je daleko levnější než napravování následků, zajistí také nulovou prostupnost hranic schengenského prostoru, včetně těch námořních.

Vidíme ale něco úplně jiného. Vedení EU je na jedné straně ochotno „do posledního dechu“ bojovat proti ruské okupaci Ukrajiny a za nedělitelnost jejího území, posílat ukrajinské armádě zbraně kritické pro obranu evropských zemí a vyhazovat ve jménu této ideje stovky miliard euro, korun či zlotých. Na druhé straně okázale ignoruje fakt, že v evropských zemích vznikají a neustále se rozrůstají enklávy, reálně okupované a obsazené muslimskými dobyvateli bez jediného výstřelu a bez jakéhokoliv odporu ze strany politiků a státních správ dotčených zemí. Enklávy, na jejichž hranicích končí platnost národních zákonů a vliv státních institucí, dotované štědrými sociálními dávkami na úkor a z peněz původních pracujících obyvatel. Právě zde jsou od dětství vychováváni bojovníci, připravení vyjít do ulic, šířit strach a fyzicky zabírat další území hostitelských států nejen ideologicky, ale i fyzicky.

Šéfové EU i naprosté většiny evropských států (včetně toho našeho) tento proces svými imigračními pakty a dalšími aktivitami na podporu masové imigrace z cizích kulturních okruhů do zatím ještě aspoň trochu našeho světa intenzivně podporují a pilně pracují na zániku naší tisícileté evropské civilizace. Chovají se jako šílenci bez jakékoliv odpovědnosti. Vědí, že nově příchozí si přinášejí vlastní kulturní a etnické tradice a nechtějí se nám přizpůsobovat, ale je jim to jedno. Necítí žádný vztah k rodným zemím ani k vlastním spoluobčanům, necítí historickou odpovědnost vůči našim předkům, kteří zde žili, pracovali, bojovali a umírali pro nás, jejich potomky. Hodlají nás bez odporu hodit napospas novodobým dobyvatelům, kteří sem nepřicházejí žít s námi, ale místo nás.

I my, Češi, žijící na tomto kousku země už více než 1500 let, se bez ohledu na historické animozity ocitáme s dalšími národy Evropy na jedné lodi strategického ohrožení naší existence. Stovky let trvající kulturní a etnická rovnováha, kterou se nepodařilo narušit ani turecké Osmanské, ani německé Čtvrté říši, je metodami sociálního inženýrství cílevědomě erodována a ničena. Na území evropských států, které se navenek tváří jako suverénní země, vznikají fyzicky ohraničené a fakticky uzavřené náboženské a kulturní oblasti s paralelními právními systémy, paralelními ekonomikami, paralelní šaría policií a dokonce i paralelními armádami, dobře vyzbrojenými dokonce i těžkými zbraněmi, paradoxně často pocházejícími z dodávek jejich „domovských“ států válčící Ukrajině.

Vytváření sítě legálních i pololegálních mešit a modliteben, sloužících k šíření myšlenek radikálního islámu, skrytých uzlů islámského finančního systému, jimiž jsou mj. i vybrané prodejny kebabu a směnárny, ale i konkrétní projevy kriminální činnosti, obchodu s drogami, distribuce kradeného zboží, nebo obchodu s „bílým masem“ vidíme už i v současné ČR. Je jen otázkou času, kdy začnou i u nás otevřené přestřelky muslimských gangů z různých zemí o sféry vlivu, známé ze Švédska, Dánska, Francie, ale i z Německa. Vůči těmto jevům nejsou imunní ani velké země, Rusko nebo USA, kde projevy muslimské nesnášenlivosti vůči nemuslimskému obyvatelstvu rovněž narůstají.

Pokud bychom se chtěli my, obyvatelé ČR, pokusit pronikání islámu na naše území zastavit, rychle zjistíme, že máme obrovský problém. Je jím téměř absolutní akční impotence politického vedení českého státu, životně závislého na pokynech z USA a EU, jdoucí ruku v ruce s neschopností a pocitem bohorovnosti české státní správy. K naší smůle jsou tímto „neduhem“ bohužel nakaženy i vedení ozbrojených sil a bezpečnostních sborů.

Naši politici místo sebemenší snahy o řešení problémů dávají spíše najevo okázalé pohrdání námi, „plebsem“, našimi problémy a starostmi. Lidi, kteří se snaží upozornit na reálné hrozby, pronásledují a nálepkují jako chcimíry, proruské šváby, užitečné idioty Kremlu či dezoláty, aby zabránili jakékoliv diskusi o jejich kompetentnosti řídit stát.

Začínají tvrdě používat bolševické praktiky, včetně cenzury, vypínání nepohodlných „alternativních“ zdrojů informací a dokonce i věznění případných oponentů. Schovávají se za zástupné problémy, jimiž je ve srovnání s kritickou hrozbou radikálního islámu i válka na Ukrajině, místo aby hledali cesty, jak této existenční hrozbě pro naši civilizaci čelit. Bohužel, díky nim ztrácíme vzácný čas, který bude budoucím vládám při hledání účinného řešení zoufale chybět. Proto čím dříve skončí, tím lépe.

sdílet na