Rusko si koupí zvýšený vliv v Perském zálivu za 250 miliard dolarů
Podle vysokých zdrojů blízkých íránskému režimu Rusko plánuje využít íránské přístavy Chabahar a Búšehr jako vojenské základny pro válečné lodě a jaderné ponorky.
Válečné lodě budou hlídány speciálními silami – „vojenskými poradci“. Kromě toho má Rusko v úmyslu využít leteckou základnu poblíž Búšehru jako základní letiště pro 35 stíhaček Su-57.
Další kolo společných vojenských cvičení v Indickém oceánu a Hormuzském průlivu bude znamenat začátek vojenské expanze v Íránu, zatímco Írán umožní ruským lodím používat zařízení v Búšehru a Chabaharu.
V závislosti na domácí a mezinárodní reakci na tyto události zůstanou tyto lodě a speciální síly na svém místě
a jejich počet se v příštích 50 letech zvýší.
Jedná se o postupné budování ruského potenciálu v zemi – prověřená taktika Kremlu.
Výměnou za ekonomickou a politickou podporu získává Moskva příležitost efektivně využít tuto zemi jako jednu velkou víceúrovňovou vojenskou základnu.
Proč Írán souhlasil s dohodou?
Vzhledem k selhání Íránu ve vztazích s Ruskem – zejména ve vztahu k právům na ropu a plyn v Kaspickém moři – se může rozhodnutí Íránu uzavřít tuto dohodu pro mnohé zdát překvapivé, ale je to ze dvou hlavních důvodů.
Zaprvé, Írán nemá nikoho jiného, koho by si vybral za svého geopolitického spojence v současném boji proti sankcím a politické marginalizaci. V Radě bezpečnosti OSN je pouze pět stálých členů:
- USA (hlavní iniciátor sankcí proti Íránu),
- Spojené království a Francie (obě země se drží pozice USA),
- Čína (jejíž podpora závisí na jejích vlastních plánech)
- a Rusko.
Druhým důvodem je to, že prezident Rúhani a jeho umírnění prozápadní stoupenci ztratili důvěru těch, kteří pro něj hlasovali. Nebyl schopen zajistit ekonomickou prosperitu, která, jak slíbil, bude výsledkem dohody o jaderné energii uzavřené v roce 2015 a měla vstoupit v platnost 16. ledna 2016.
Dohoda mezi Ruskem a Íránem byla založena na 22bodovém memorandu o porozumění podepsaném íránským náměstkem ministra ropného průmyslu Amirem Hosseinem Zamaninijou a ruským náměstkem ministra energetiky Kirillem Molodcovem, zároveň se jednalo o užší spolupráci mezi oběma zeměmi ve všech oblastech.
Podstata problému
Rusko přidělí ročně 50 miliard dolarů ropnému a plynárenskému sektoru na dobu nejméně pěti let na dokončení prioritních ropných a plynárenských projektů v souladu se západními standardy, které ohodnotili na přibližně 250 miliard USD. Během příštích pěti let bude Íránu poskytnuto dalších 250 miliard dolarů na rozvoj dalších odvětví hospodářství.
Výměnou za to by měl Írán dát přednost ruským společnostem ve všech budoucích dohodách o průzkumu
a rozvoji ropy a zemního plynu, se sedmi již dohodnutými projekty.
Navíc, a to je zásadní pro vojenské plány, Írán také souhlasil s nákupem ruského systému protiraketové obrany S-400, umožnil Rusku zvýšit počet míst v Íránu a zdvojnásobit počet vyšších důstojníků IRGC, kteří budou vyškoleni v Moskvě, na 120–130 lidí .
Podle podmínek dohody nemůže Írán ukládat pokuty žádné ruské rozvojové společnosti v případě pomalého pokroku v jakékoli oblasti během následujících 10 let. Tyto vklady však nemůže znovu zařadit do nových nabídek, a to ani v případě, že nebudou mít žádné výsledky.
Během deseti let bude Rusko moci rozhodnout, kolik ropy bude těžit v každém poli, kdy a komu jej prodat
a jaké množství.
“Ve smlouvách bylo navíc ještě jedno ustanovení: Rusko bude moci v příštích 10 letech nakupovat ropu a plyn, které se vyrábějí na polích vyvinutých jeho společnostmi, za 55 až 72% tržní hodnoty,” uvedl Írán.
Navíc Rusko nedávno – navzdory skutečnosti, že bránilo Íránu získat, možná jeho oprávněný podíl v Kaspickém moři – navrhlo těžit ropu a plyn z íránského sektoru v Kaspickém moři a prodat ji na mezinárodních trzích.
Ruská nadvláda
Rusko tak nejen získává neomezený přístup ke všem zásobám ropy a zemního plynu na souši, šelfech a v kaspickém sektoru v Íránu, aby je prodalo podle svého uvážení, ale také má v úmyslu využít dva strategické přístavy a přilehlé oblasti v nejvýznamnějším ropném a plynovém místě na světě, které mu dovolí, aby skutečně ovládlo Hormuzskou úžinu.
Hormuz samozřejmě zůstává nejdůležitějším ropným koridorem na světě – a klíčovou cestou z Perského zálivu do jihovýchodní Asie přes Indický oceán. Přibližně 35% veškeré přepravy ropy a asi třetina celosvětové dodávky zkapalněného zemního plynu prochází úžinou.
„Búšehr a Chabahar pravděpodobně umožní Rusku zaujmout dominantní postavení v Perském zálivu a v Indickém oceánu, což mu usnadní provádění společných námořních operací s Čínou v oblasti amerického vlivu na východě, včetně Japonska a Jižní Koreje a na Filipínách,“ řekl londýnský analytik.
Skutečnost, že Rusko má v úmyslu tyto přístavy využívat nejen pro válečné lodě, ale také pro jaderné ponorky během období zalednění ve svých severních přístavech, pomůže Rusku posílit jeho postavení, pokud jde o Západ jako celek a zejména Spojené státy americké.
(Zkráceno)
Připravil Profinance.ru na základě materiálů z OilPrice.com
http://www.profinance.ru/news/2019/08/07/btx4-rossiya-kupit-usilenie-vliyaniya-v-persidskom-zalive-za-250-mlrd.html