“Revoluce” Trumpa
Hurá! Revoluce! Tyrani jsou svrženi! Boj je konce!
Svoboda! Rovnost! Bratrství! Mír! Všichni jsou šťastni!
Podstata konfliktu je velmi jednoduchá:
- na jedné straně – vykořisťovatelé, krveprolití,
- na straně druhé – upřímný a pracovitý lid.
Podíváme se na otázku “volby Trumpa” a všechno, co následovalo.
Z nějakého důvodu převládly některé naprosto dětské víry, že tím, že se ve Spojených státech Trump dostal
k moci, tak všechno bude fungovat lépe a hned. Tento přístup je docela zvláštní.
Je poměrně obtížné říci, odkud pochází toto nepochopitelné množství naivně pozitivních očekávání.
Především každý, dokonce i ten nejvíce “dobrý” prezident Spojených států amerických, bude jednat v zájmu Spojených států, ale ne někoho jiného.
To je zcela normální a přirozené. Je zodpovědný svým voličům, a nikomu jinému. Podle americké ústavy.
To znamená, že dokonce i kdyby byl Trump dokonalým americkým prezidentem v ideální Americe, to samo
o sobě by pro svět a Rusko neznamenalo nic dobrého.
Je to zvláštní, ale je to tak.
V každém případě Spojené státy a Ruská federace zůstanou konkurenti – ať se to někomu líbí, nebo ne.
A mezi nimi zůstanou velmi vážné rozpory.
Skutečnost, že se stanou velkými přáteli, by nikdo neměl očekávat, s libovolnými politickými představiteli
ve Washingtonu a s libovolnou administrativou.
Když se porovnají kandidáti na prezidenta ve Spojených státech a analyzují jejich programy (již dávno před Obamou), dospějeme k jednomu jednoduchému a zřejmému závěru. A to, že kdyby přišel k moci kdokoliv, každý kandidát nejprve bude jednat v zájmu Spojených států a ne někoho jiného (druhou otázkou je, co rozumět pod zkratkou USA).
Mimochodem, tento závěr ve vztahu k Rusku platí jak pro Ameriku, tak pro Evropu, a nekonečné hledání “proruských politiků” je docela zvláštní věc. Je poněkud bezvýznamná. Nebo dokonce – naivní, až dětinská.
Nějaký druh “politiky pro ženy v domácnosti”.
Clintonová byla špatná ne proto, že byla méně “proruská” než Trump, problémem bylo její zaměření
na otevřený konflikt. To je fakt nejen z ruského pohledu, ale i z pohledu mnoha dalších zemí na této planetě.
Clintonová je symbolem barbarské bezohlednosti a úplné neochoty ke kompromisu.
Ale tohle není všechno, z pohledu Američanů, byla Clintonová horší něčím jiným – neměla velký zájem
o problémy “obyčejné Ameriky”, nezastupovala zájmy “malých Američanů”. Myslela “dravě globálně”.
Tento zásadní rozpor americké politiky (jednat v zájmu amerických podniků nebo globálních finančních struktur) byl v zásadě diskutován již dlouho, přinejmenším v ruském tisku.
To znamená, že Trump a Clintonová nejsou dva odlišní politici, jsou to jen dvě zcela odlišné politické linie.
Clintonová nebyla “sama”, měla velmi seriózní podporu.
Ale ani Trump nebyl sám! Za ním je také velmi mocná lobby.
Není to žádný „osamělý rebel“, jak si z nějakého důvodu mnozí lidé myslí.
A “zařídit mu impeachment ” nemá žádný význam, ti, kteří za ním stojí, nikam nezmizí.
Odstranění konkrétně působícího amerického prezidenta nevyřeší žádné problémy a nevyloučí žádné rozpory. Dvě Ameriky ve skutečnosti “jsou ve hře”.
Proč dvě?
Protože zájmy milionů Američanů a přímo amerických podnikatelů jsou jedna věc, ale zájmy globálních finančních institucí jsou věcí zcela jinou. Přibližně tady prochází hranice vymezení.
A domluvit se není možné.
Scénáře zajímavé pro jedny, kategoricky nevyhovují druhým. A naopak.
To znamená, že se můžete pokusit jednat buď v zájmu americké ekonomiky, nebo globální (ve skutečnosti tam i tam amerického prezidenta čekají velké výzvy).
Ale nemůžete se současně pohybovat v obou směrech.
Přezkum Trumpem Transpacifické / Transatlantické obchodní dohody není rozmar, je to principiální pozice.
Skutečnost, kterou máme to štěstí sledovat naživo, je pokus radikálně změnit politiku USA.
Postoj Trumpa k NATO je ze stejné kategorie. Cílem samozřejmě není vystoupit z NATO, ale obrátit Spojené státy směrem k americkým (nikoli globálním) zájmům.
Nekonečné skandály, které otřásají prezidentskou administrativou, jsou přesným vysvětlením – to, co se Trump snaží dělat, to není nějaká “kosmetická úprava”, to je zásadní zvrat.
A Trump není John Kennedy. Je zbytečné ho zabít, problém totiž už není Trump.
Mimochodem, zde se jasně projevuje “demokracie” americké společnosti – pokus demokraticky zvoleného prezidenta něco skutečně změnit, se střetává s hluchým a divokým odporem státního aparátu.
Není divu, že už dávno bylo konstatováno, že prezidenti USA se mění, ale politický směr zůstává beze změny.
To znamená, že “demokracie” jakoby je, ale … má velmi, velmi podmíněný charakter.
Obecně platí, že střet soupeřů a příznivců Trumpa (už po volbách!) je pro Ameriku velmi špatným znamením. To je obvyklé v případě zemí třetího světa a ještě ne ve všech.
Dnes to vidíme v USA.
To znamená, že Trumpovy akce jsou do značné míry pokusem (se zpožděním!) přizpůsobit Spojené státy
21. století. Ale ve Spojených státech existují silné síly, které tomu kategoricky brání.
A budou bránit a zasahovat.
Takže ještě jednou:
dívat se na celý tento cirkus z hlediska proruského / protiruského je dost podivné – všechna tato kaše se ještě neuvařila. Je však nemožné nevzít na vědomí podivné “vynechání” analytiků:
– nějakým způsobem jim unikl “fázový přechod” americké společnosti na nový stát.
Amerika dnes není ve své podstatě taková, jaká byla za George Bushe-juniora.
To je už úplně jiná země s velmi odlišnými možnostmi.
Pod Barackem Obamou (poněkud podivná volba: stále existuje nějaké nedorozumění s jeho americkým občanstvím), bylo jen několik amerických klanů, které usilovaly o nezávislou zahraniční politiku.
Pod Trumpem se to už stalo očividným.
Strmý růst zahraničního dluhu, periodické “Shatdauny” – nějakým způsobem jsou tyto skutečnosti veřejností příliš klidně vnímány. Mezitím je to jen znamení, že se náš svět nezvratně změnil.
Amerika už „netáhne“.
Ne, samozřejmě, může posílat eskadry k ruskému / čínskému pobřeží a nasazovat raketové systémy.
A při pohledu na tyto zbraně, se lidé z nějakého důvodu zapomínají zajímat:
….. co se děje v samotných USA?
A dnes Amerika de facto již s obtížemi, obsluhuje své dluhy a nemůže dělat legendární iPhony (s moderními bojovými letadly všechno také není zcela jednoznačné).
Parafrázovat známý výraz, můžeme říci, že dnes Spojené státy “nemají sílu na říši”.
Jejich schopnosti se rychle zmenšují. A jak tomu bývá za takových okolností, rozvíjí se rozsáhlý konflikt elit,
jak vidíme ve zprávách ze Spojených států.
Z nějakého důvodu se podceňují, nesprávně vyhodnocují ta stálá obvinění Trumpa za jeho “proruský” postoj, přičemž je to jen jasným znamením rychlé degradace Spojených států.
Možná je to problém “zúčastněného pozorovatele”.
Ale vždyť před deseti lety by bylo nesmyslné vtipkovat o takových věcech, jako jsou “ruští hackeři, kteří vybírají hlavu Spojených států”….. Protože by to nebylo ani zábavné, ani srozumitelné.
Spojené státy nejenže degradují – proces stále narůstá.
Neexistuje, aby elita mocného, prosperujícího státu s takovými věcmi žertovala . Vždyť samo podezření,
že nějací “ruští hackeři” mohou ovlivnit volbu “vůdce svobodného světa”, zcela diskreditují americký stát.
To znamená, že „tam“ se opravdu něco stane, něco vážného.
A prezident Trump je jenom symbolem těchto procesů, nic víc.
Ano, v principu USA mají šanci překonat krizi a na určitý čas se stabilizovat, ačkoli existuje i velká šance,
že spadnou do finanční propasti, ale jaká šance pro ně absolutně žádná není? – to je šance zachovat současnou pozici Spojených států na mapě světové moci.
Příklad SSSR jim pomůže.
Narůstá také pravděpodobnost malé občanské války, sami Američané to vnímají.
Proto je velkou chybou posuzovat vojensko-strategické schopnosti Spojených států, jako bychom měli v kalendáři začátek 80. let….. Takové možnosti a příležitosti jako tehdy, už Spojené státy nikdy mít nebudou.
“Revoluce, povstání, hnutí za nezávislost a občanské války nejsou hračky pro děti.
Proč? Ano, protože jen málokomu se podařilo udělat opravdu jasnou a nekrvavou revoluci bez následků.
Důsledky jsou… jako pravidlo,… a jsou strašné”.