Putin vyjádřil důvěru ve vítězství světla nad silami temnoty

Pravda a světlo vždy porazí temnotu, řekl ruský prezident Vladimir Putin ve videovzkazu účastníkům koncertu na Vasiljevském ostrově v Petrohradě, který byl věnován 80. výročí premiéry Sedmé („Leningradské“) Symfonie Dmitrije Šostakoviče.

Putin zdůraznil, že symfonie Šostakoviče nadále vyvolává nejsilnější pocity v nových generacích, je „důkazem skutečného, ​​velkého umění“. 

Podle jeho slov se „díla, která oslavují skutečné, věčné hodnoty, stávají vždy velkými, spojují lidi všech věků, národností a náboženství, potvrzují pravdu a světlo, které vždy vítězí nad lží, nad silami temnoty,“ uvádí TASS.

Prezident označil Šostakovičovu symfonii za jeden z vrcholů světové kultury. 

Připomněl, že 9. srpna 1942 se „uskutečnila nejvýznamnější premiéra tohoto brilantního díla“. 

V té době symfonie už „zazněla jak v Sovětském svazu, tak v zahraničí, ale to vše se nedalo srovnat s rozsahem a významem vystoupení v obleženém Leningradu,“ řekl Putin.

Premiéra se konala v den, kdy se nacisté chystali oslavit dobytí města, ale „jejich plány zlomit obyvatele Leningradu byly od počátku odsouzeny k nezdaru“ a symfonie zněla „jako hymnus na odvahu a odolnost Leningradu,” řekl Putin.

Přímý přenos koncertu šokoval svět, dodal Putin. 

Za obyvateli Leningradu bylo prvních 11 nejtěžších měsíců blokády. Ale lidé v sobě našli sílu zorganizovat velký, skutečný koncert, předvést novou symfonii. Symfonie obsahovala „skutečně prorocké prohlášení o vítězství a to posílilo víru lidu Leningradu, celého sovětského lidu, všech, kteří bojovali proti nacismu, ve triumf humanismu a spravedlnosti,“ řekl Putin.

5. března uplynulo 80 let od prvního provedení Sedmé („Leningradské“) symfonie Šostakoviče.

Vystoupení Velkého symfonického orchestru v Leningradě v srpnu 1942.

9. srpna 1942 v obleženém Leningradu, Velký symfonický orchestr pod vedením Karla Eliasberga, uvedl Sedmou symfonii Dmitrije Šostakoviče. 

Právě v tento den Němci zamýšleli obsadit město a dokonce měli připravené pozvánky na banket, který se měl konat v restauraci hotelu Astoria. 

Jaká byla cena uvedení tohoto orchestru?

Po hladové zimě 1941 zůstalo v orchestru pouze 15 lidí, ale bylo potřeba více než sto hudebníků. 

Z příběhu flétnisty orchestru Galina Leljuchina:
„V rádiu bylo oznámeno, ať se hlásí všichni hudebníci. Bylo pro mě těžké chodit. Měl jsem kurděje a nohy hodně bolely. Zpočátku nás bylo devět, ale pak jich přišlo víc. Dirigenta Eliasberga přivezli, protože byl hladem úplně oslaben. Dokonce byli povoláni muži z první linie. Místo zbraní vzali do rukou hudební nástroje. Symfonie vyžadovala velké fyzické úsilí, zejména dechové partie – obrovské zatížení ve městě, kde už i tak bylo těžké dýchat.“ 

Eliasberg našel  bubeníka Jaudata Ajdarova, považoval ho za mrtvého, když si všiml, že prsty hudebníka se mírně pohybují. „Ano, je naživu!“. 

Vysílený Karl Eliasberg chodil po nemocnicích a hledal hudebníky.

Hudebníci přišli z fronty:  z kulometné roty, z protileteckého pluku.

Z nemocnice utekl violista, flétnistu přivezli – přišel o nohy. Trumpetista přišel ve válenkách, a to i přesto, že bylo teplo: nohy oteklé z hladu se nevešly do jiných bot.

Klarinetista Viktor Kozlov vzpomínal:
„Při první zkoušce někteří hudebníci nebyli fyzicky schopni vylézt do druhého patra. Natolik byli vyčerpáni hladem. Nyní je nemožné si ani představit takový stupeň vyčerpání. Lidé nemohli sedět, byli tak hubení.  Během zkoušek museli stát.“

V den symfonie všechny dělostřelecké síly Leningradu pálily, aby potlačily nepřátelské palebné body. 

Symfonie byla vysílána v rádiu i v reproduktorech městské sítě. Slyšeli ji nejen obyvatelé města, ale také německá vojska obléhající Leningrad, Němci, kteří věřili, že město je prakticky mrtvé.

Po válce dva němečtí vojáci, kteří bojovali u Leningradu, hovořili s Eliasbergem a přiznali mu:

„Tehdy, 9. srpna 1942, jsme si uvědomili, že válku prohrajeme.“

Pro Pokec24 přeložila Janinna.

https://bit.ly/3SEob6x
https://bit.ly/3d7fwt5

sdílet na