Prý nejhorší smrt je smrt z vyděšení
Anebo by se také dalo říct, s použitím už legendární filmové hlášky, “jen je nechme, ať se bojí”.
Toho vyděšeného kdákání je tady u nás, v naší krásné zemi, v posledních pár letech pořád víc a víc.
Svůj strach až zděšení nám sděluje kde – kdo, od už přesčasově a kontraproduktivně sloužící poslankyni, jak někdo trefně napsal, Mirky Stojedničky Němcové, přes Báru Koloběžku Štěpánovou, která politiku pořád vnímá jako jeden velký mejdan, až po naši BIS, která svého času chtěla psát osnovy dějepisu na školách a naše Národní obrození považuje za nežádoucí a nedobrý panslavizmus.
Kdyby to nebylo tak, v podstatě opravdu strašné, bylo by úsměvné, jak nás straší strachem a jedním dechem dodávají, že máme prý strach, který nám někdo očkuje. Že se může vrátit autoritářský režim “skrze strach cíleně vyvolávaný v lidech”.
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Bara-kolobezka-Stepanova-ma-strach-Muze-se-pry-vratit-autoritarsky-rezim-601368
Sami strach omílají a podsouvají společnosti, doslova straší (někteří a některé už jenom svým podobenstvím, výrazivem a děsnou rétorikou), vyvolávají téměř špionománii, naléhavě varují před nálety zase nějaké, tentokrát východní, mandelinky, kterou usilovně vyrábějí ve svých zpolitizovaných laboratořích.
Raději ani nepitvat, na čí zadání a dle jakých a čích scénářů.
Mám za to, že má-li někdo strach, opravdové obavy, tak to rozhodně není běžný obyvatel tohoto státu, této země. Nevystraší ho ani hnědokošiláč v roli vůdce milionchvilkařů, byť se o to snaží doslova vší silou.
Ano, ten, který (podporován nějakým soudcem, sic!), by chtěl přepisovat pro změnu dějiny světa a tvrdí, že demokracie není vláda většiny!
Ani hloučky zpovykaných, v Praze žijících, studentů a politických aktivistů, za vydatné pomoci naší – jejich veřejnoprávní televize, částí umělecké fronty v čele s Hrušínským, Smoljakem mladším a jiných zastydlých svazáků, dnes bůhvíkolikátými už v řadě odbojáři.
No a samozřejmě všichni další pražskokavárníci, hnaní a motivovaní základním, nosným programem, kterým je nenávist k vítězům voleb, nerespektování výsledků těchto voleb. Ať už parlamentních, nebo prezidentských.
Sami se bojí, až z nich padají ty nevábné a smrduté kostky nenávisti, protože jim s konečnou platností dochází, že mejdan na Hradě a ve státě vůbec, už dávno skončil. Občas se ještě nějaké párty konají na Kavčích Horách a v Senátu, ale i tady už čují, že roh hojnosti má také své dno a jejich zhovadilá zhýřilost začíná běžnému občanovi hodně vadit. Poněvadž jim to musí platit, ten občan, volič, koncesionář.
Má-li veselá i v myšlení tenkrát herečka Bára pocit, že se vzdáváme svobody, ať si své hloupé až pitomé, sobě vlastní, pocity ráčí vetknout za svůj rozjařený klobouček (“Už dnes má pocit, že se své svobody dobrovolně vzdáváme. Za koblihu a za tisíc korun …”). Závidět důchodcům valorizace a přidání na důchodu těch tisíc korun a vydávat to za vzdávání se svobody, je hodně hnusné, herečko Štěpánová. Však nepotrvá až tak dlouho a i vy budete vděčna za tu tisícikorunu navíc …
Svoboda, o které mluví ona a oni vůbec, ti, o kterých mluví též, ti co praktikovali a dovolovali („Neměli jsme kam se podívat, kde se inspirovat. Samozřejmě že se to dělalo divoce. A ano, vždycky se najdou lidé, kteří takové situace zneužijí“) divoké rozkrádání republiky, podvodné privatizace a restituce, kde rozhodně nepůsobil jako “kazišuk” (https://www.parlamentnilisty.cz/…/Schwarzenberg-o-28-rijnu-…) Schwarzenberg, spíše jako bordelmamá (ale vždy o tom mluvil jako o noblese, byť to byla, s prominutím, prasárna jedna z největších v našich dějinách), to je ta jejich svoboda, té se neradi vzdali a ještě se pokouší ji zachránit.
Nechte si to strašení, nevážení revolucionáři, nepodsouvejte nám svůj vlastní strach z napravování všech těch vašich divočin, co jste tu zavedli při svých divokých jízdách, i na koloběžkách, na Hradě a ve státě vůbec.
Lidé, občané, voliči, vám už na to nenaletí, už zjistili, že jste je podvedli, oklamali, zneužili jejich touhu po skutečné demokracii. Ano, té demokracii, kterou dnes začínáte popírat, kterou byste chtěli demontovat
a zvráceně vykládat její základní principy.
I za pomoci nějakých zběhlých studentíků teologie, kteří se pasují do role vůdců v příznačně hnědých košilích.
I za přizvukování soudců některých, což už je důvod k obavám o nezávislost justice, ale rozhodně ne strach, tato společnost je v jádru zdravá a dokáže ještě eliminovat zvrácený “právní názor”.
Ve společnosti obecně strach nepanuje, snad jenom mírné obavy z nich. Z těch, kteří už nemají tu moc drancovat republiku a dělají vše možné i nemožné, aby se jim ta moc vrátila.
Třeba i nějakým divokým Majdanem, který jim má vrátit tu dobu zhýřilých mejdanů.
Šanci ale už nemají. Koloběžkáři vystrašení.
Růžena Chrastekova
http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/pry-nejhorsi-smrt-je-smrt-z-vydeseni