Proti ruským raketám holýma rukama?

Vít Klíma 19. 12. 2018  Literárky Na rusko-ukrajinských hranicích už je tolik zbraní, že by bylo s podivem, kdyby nedošlo mezi oběma protivníky k nějakému nechtěnému střetu. Jako viník bude okamžitě označen ruský prezident, Vladimír Putin a v souvislosti s tím se objeví se dvě výrazná pokušení. Pokušení první: slovanské vlády, kryté štítem NATO, budou chtít vyprovokovat Rusko k odvetě a tím i ke konfliktu s Američany. Pokušení druhé: Západ se pokusí využít Rusko – ukrajinskou válku k tomu, aby se Slované mezi sebou pozabíjeli navzájem a byl by už od nich konečně klid a pokoj. Nemyslím si, že se Američané nechají vtáhnout Slovany do války, což zřejmě nechtěně potvrdil i Donald Trump v rozhovoru s reportérem FOX NEWS. Moderátor se ho zeptal, proč by měl jeho syn jet bránit například Černou Horu, pokud by byla napadena. „Rozumím tomu, co říkáte. Pokládám si stejnou otázku,“ odpověděl prezident. „Víte, Černá Hora je drobná země s velmi silnými lidmi. Jsou to velmi agresivní lidé, mohou se stát bojovnými a …. máte tu třetí světovou válku,“ řekl. Donald Trump s podobným vyjádřením o tom, že nechce, aby jeho vojáci bojovali za druhé, vystoupil i na summitu NATO. Právě v reakci na podobné výroky amerického prezidenta se znovuotevřela otázka vzniku samostatné evropské armády. Souhrnně řečeno, Američané i NATO se do války zatáhnout nenechají, spíše bych si tipnul, že se pokusí vyvolat bratrovražednou válku mezi Slovany. Západ má nelíčený strach z jejich jednoty, protože Slovanů je dohromady 300 až 450 milionů, což už je pořádná síla. Síla, jíž ke své škodě, Slované nikdy nedokázali využít. Česko – ruské boláky Češi Rusům nemohou zapomenout „srpen 68´“ a Rusové Čechům zase zradu ve formě vstupu do NATO. Vyčítají nám, že při osvobození Československa padlo 150 000 vojáků Rudé armády a my jsme se jim odvděčili tím, že jsme přestoupili k jejich nepříteli. Rusko – český ozbrojený konflikt? Rusové příliš neoplývají penězi a musejí otáčet každý rublík, takže příliš nevěřím na pozemní válku s Ruskem, protože v ČR není dostatek válečné kořisti, která by Rusům uhradila náklady spojené s dobytím a obsazením naší republiky. Politická „váha“ ČR je také velice nízká, takže ani z tohoto významu nemá naše obsazení význam. Jen pro ilustraci: na oslavách 100 let od založení Československa byl účasten jediný prezident ze sousední země, a to slovenský Andrej Kiska. Ostatní se ani neobtěžovali přijet, nebo ze slušnosti alespoň za sebe někoho poslat; totéž platí i o EU, která k nám nevyslala jediného, byť subalterního úředníčka. Názor, že „armádu sice porazit lze, zemi však úspěšně okupovat ne“, potvrzuje dnes i George Friedman, americký zpravodajský expert a odborník na národní bezpečnost. Očekávám proto, že za zradu nás Rusové potrestají pouze bombardováním, ale žádná okupace následovat nebude. Znovu opakuji, pro Rusy má význam jedině raketový útok, všechny ostatní varianty jsou pro ně ztrátové, a proto velmi nepravděpodobné. Pokud se rakety osvědčí a z Prahy, Brna a Ostravy se stanou nové české Drážďany, poroste po nich, na světových trzích, poptávka. Víme, že rakety ověřené bojem jsou mnohem dražší, než jen ze střelnice. Jak to dnes vypadá s naší protivzdušnou obranou? Nejsem na žádný vojenský expert, ale to co jsem se o ní dočetl je otřesné. Zaprvé, že je zoufale zastaralá a za druhé, že nebetyčnou hloupostí bylo, bez náhrady, zrušit systém PVOS, který byl jeden z nejpropracovanějších v Evropě (zkratka PVOS znamená Vojsko Protivzdušné obrany státu). Cituji: „Způsob obrany byl objektový, protože nikdy nebylo a ani dosud není dosti prostředků k plošnému pokrytí celého území. Takže přikryta byla především politicko-administrativní a ekonomická centra: Praha, Plzeň, Ostrava, Brno, Bratislava, Košice. Objekty byly bráněny protiletadlovými raketovými systémy se solidní účinností. Ostatní města či objekty nezůstávaly bez obrany. Vojsko Protivzdušné obrany státu mělo radiotechnické vojsko, které zjišťovalo nezbytné prvky pro sledování vzdušných cílů, protiletadlové brigády a oddíly k ničení letounů raketami, ale i stíhací letectvo, které působilo i tam, kde nebyla objektová obrana raketami. Se všemi třemi zmíněnými druhy prostředků bylo vojsko PVOS organizováno ve dvou divizích PVOS (1. divize PVOS – Žatec, 2. divize PVOS – Brno). Modernizace protiletadlovými raketami S-200, S-300 a stíhacími letouny MIG-29 významně zvýšila její účinnost. Pro ilustraci mohu uvést, že Američané se asi v polovině devadesátých let vyjádřily o oddílu raket S-300 v tom smyslu, že by spolehlivě ubránil Washington (a my jsme oddíl měli rozmístěn k obraně Prahy)“. Generál Chmelař na otázku, co vlastně dnes zůstalo z tohoto druhu vojsk, odpovídá: Pětadvacátý protiraketový pluk ve Strakonicích, který má za úkol obranu Jaderné elektrárny Temelín, a 22. taktická letka v Čáslavi. To je jediná protivzdušná obrana, která u nás existuje“. K obdobným závěrům dochází i vojenský odborník Martin Keller. A teď si představte, že proti naší zastaralé protivzdušné obraně stojí Vzdušné a kosmické síly Ruska s moderní výzbrojí a obrovskými praktickými zkušenostmi, které získaly v Sýrii. Nebylo by lepší se válce s Ruskem vyhnout? Nebylo by jednodušší, kdyby Slované mezi sebou vůbec neválčili? Závěry: 1. naprosto nesmyslné a nepravdivé jsou výroky, že nás Rusové chtějí obsadit. Nekyne jim z toho žádný rozumný zisk; 2. naprosto nesmyslné a nepravdivé jsou informace o rejdění velkého počtu čínských a ruských agentů na našem území. Čechy nejsou, nikdy nebyli a ani nebudou jejich cílovou stanicí, nýbrž jen přestupní, směrem na Západ; 3. ČR, díky své geniální poloze vyhýbající se hlavním frontovým liniím, vůbec nepotřebuje armádu. Naprosto by stačilo převést současnou armádu pod Ministerstvo vnitra a transformovat ji ve vojska Ministerstva vnitra, které mají za úkol hlídat hranice a vnitřní bezpečnost státu, včetně obyvatelstva; 4. Vojska ministerstva vnitra moderně vyzbrojit, s akcentem na protivzdušnou obranu; 5. domluvit se s vedením NATO, aby většina peněz na obranu mohla směrovat do zdokonalení zejména dopravní infrastruktury. Budeme-li někam potřebovat přesunout těžkou techniku, naše mosty to nevydrží a spadnou. Stav našich železnic a dálnic je také víc než tristní. Investice do infrastruktury prospějí jak armádě, tak i obyvatelstvu; 6. pokračovat v účasti na misích USA a NATO. Slovanští bratři a sestry si od účastí na nich slibují poskytnutí reciproční pomoc ze strany USA a NATO, až ji zase oni budou potřebovat. Naděje by měla umírat poslední; 7. zbytečně dále nehrotit vztahy s Ruskem. O Češích je známo, že se názorově „točí jak korouhvička ve větru“. Vane-li vítr z Moskvy, jsou Rusové jejich nejlepšími kamarády a vane-li ze Západu, jsou titíž Rusové jejich největším nepřítelem. Češi to dělají zištně, v očekávání odměny od protektora; 8.sami Slované by měli trvat na ukončení Rusko-ukrajinského konfliktu. Řeka Dněpr dělí Ukrajinu zhruba na dvě poloviny. Od Dněpru na východ mají převahu proruské síly a od Dněpru na západ proevropské. Není nic jednoduššího, než vypsat referendum a zeptat se Ukrajinců, zda lidé na obou březích Dněpru chtějí žít ve společném státě, nebo na místě jednotné Ukrajiny mají vzniknout dva nezávislé státy. Rozhodnut o své budoucnosti by měli sami Ukrajinci; 9. odstranění rusko-ukrajinského konfliktu by mohlo do Evropy přinést větší klid a válka mezi Slovany by vůbec nemusela vzniknout. Myslím si, že právě sem by měli Slované společně napřít síly. – – –

Právě v reakci na podobné výroky amerického prezidenta se znovuotevřela otázka vzniku samostatné evropské armády. Souhrnně řečeno, Američané i NATO se do války zatáhnout nenechají, spíše bych si tipnul, že se pokusí vyvolat bratrovražednou válku mezi Slovany. Západ má nelíčený strach z jejich jednoty, protože Slovanů je dohromady 300 až 450 milionů, což už je pořádná síla. Síla, jíž ke své škodě, Slované nikdy nedokázali využít. Česko – ruské boláky Češi Rusům nemohou zapomenout „srpen 68´“ a Rusové Čechům zase zradu ve formě vstupu do NATO. Vyčítají nám, že při osvobození Československa padlo 150 000 vojáků Rudé armády a my jsme se jim odvděčili tím, že jsme přestoupili k jejich nepříteli. Rusko – český ozbrojený konflikt? Rusové příliš neoplývají penězi a musejí otáčet každý rublík, takže příliš nevěřím na pozemní válku s Ruskem, protože v ČR není dostatek válečné kořisti, která by Rusům uhradila náklady spojené s dobytím a obsazením naší republiky. Politická „váha“ ČR je také velice nízká, takže ani z tohoto významu nemá naše obsazení význam. Jen pro ilustraci: na oslavách 100 let od založení Československa byl účasten jediný prezident ze sousední země, a to slovenský Andrej Kiska. Ostatní se ani neobtěžovali přijet, nebo ze slušnosti alespoň za sebe někoho poslat; totéž platí i o EU, která k nám nevyslala jediného, byť subalterního úředníčka. Názor, že „armádu sice porazit lze, zemi však úspěšně okupovat ne“, potvrzuje dnes i George Friedman, americký zpravodajský expert a odborník na národní bezpečnost. Očekávám proto, že za zradu nás Rusové potrestají pouze bombardováním, ale žádná okupace následovat nebude. Znovu opakuji, pro Rusy má význam jedině raketový útok, všechny ostatní varianty jsou pro ně ztrátové, a proto velmi nepravděpodobné. Pokud se rakety osvědčí a z Prahy, Brna a Ostravy se stanou nové české Drážďany, poroste po nich, na světových trzích, poptávka. Víme, že rakety ověřené bojem jsou mnohem dražší, než jen ze střelnice. Jak to dnes vypadá s naší protivzdušnou obranou? Nejsem na žádný vojenský expert, ale to co jsem se o ní dočetl je otřesné. Zaprvé, že je zoufale zastaralá a za druhé, že nebetyčnou hloupostí bylo, bez náhrady, zrušit systém PVOS, který byl jeden z nejpropracovanějších v Evropě (zkratka PVOS znamená Vojsko Protivzdušné obrany státu). Cituji: „Způsob obrany byl objektový, protože nikdy nebylo a ani dosud není dosti prostředků k plošnému pokrytí celého území. Takže přikryta byla především politicko-administrativní a ekonomická centra: Praha, Plzeň, Ostrava, Brno, Bratislava, Košice. Objekty byly bráněny protiletadlovými raketovými systémy se solidní účinností. Ostatní města či objekty nezůstávaly bez obrany. Vojsko Protivzdušné obrany státu mělo radiotechnické vojsko, které zjišťovalo nezbytné prvky pro sledování vzdušných cílů, protiletadlové brigády a oddíly k ničení letounů raketami, ale i stíhací letectvo, které působilo i tam, kde nebyla objektová obrana raketami. Se všemi třemi zmíněnými druhy prostředků bylo vojsko PVOS organizováno ve dvou divizích PVOS (1. divize PVOS – Žatec, 2. divize PVOS – Brno). Modernizace protiletadlovými raketami S-200, S-300 a stíhacími letouny MIG-29 významně zvýšila její účinnost. Pro ilustraci mohu uvést, že Američané se asi v polovině devadesátých let vyjádřily o oddílu raket S-300 v tom smyslu, že by spolehlivě ubránil Washington (a my jsme oddíl měli rozmístěn k obraně Prahy)“ (zdroj: zde ). Generál Chmelař na otázku, co vlastně dnes zůstalo z tohoto druhu vojsk, odpovídá: Pětadvacátý protiraketový pluk ve Strakonicích, který má za úkol obranu Jaderné elektrárny Temelín, a 22. taktická letka v Čáslavi. To je jediná protivzdušná obrana, která u nás existuje“. K obdobným závěrům dochází i vojenský odborník Martin Koller. A teď si představte, že proti naší zastaralé protivzdušné obraně stojí Vzdušné a kosmické síly Ruska s moderní výzbrojí a obrovskými praktickými zkušenostmi, které získaly v Sýrii. Nebylo by lepší se válce s Ruskem vyhnout? Nebylo by jednodušší, kdyby Slované mezi sebou vůbec neválčili? Závěry: 1. naprosto nesmyslné a nepravdivé jsou výroky, že nás Rusové chtějí obsadit. Nekyne jim z toho žádný rozumný zisk; 2. naprosto nesmyslné a nepravdivé jsou informace o rejdění velkého počtu čínských a ruských agentů na našem území. Čechy nejsou, nikdy nebyli a ani nebudou jejich cílovou stanicí, nýbrž jen přestupní, směrem na Západ; 3. ČR, díky své geniální poloze vyhýbající se hlavním frontovým liniím, vůbec nepotřebuje armádu. Naprosto by stačilo převést současnou armádu pod Ministerstvo vnitra a transformovat ji ve vojska Ministerstva vnitra, které mají za úkol hlídat hranice a vnitřní bezpečnost státu, včetně obyvatelstva; 4. Vojska ministerstva vnitra moderně vyzbrojit, s akcentem na protivzdušnou obranu; 5. domluvit se s vedením NATO, aby většina peněz na obranu mohla směrovat do zdokonalení zejména dopravní infrastruktury. Budeme-li někam potřebovat přesunout těžkou techniku, naše mosty to nevydrží a spadnou. Stav našich železnic a dálnic je také víc než tristní. Investice do infrastruktury prospějí jak armádě, tak i obyvatelstvu; 6. pokračovat v účasti na misích USA a NATO. Slovanští bratři a sestry si od účastí na nich slibují poskytnutí reciproční pomoc ze strany USA a NATO, až ji zase oni budou potřebovat. Naděje by měla umírat poslední; 7. zbytečně dále nehrotit vztahy s Ruskem. O Češích je známo, že se názorově „točí jak korouhvička ve větru“. Vane-li vítr z Moskvy, jsou Rusové jejich nejlepšími kamarády a vane-li ze Západu, jsou titíž Rusové jejich největším nepřítelem. Češi to dělají zištně, v očekávání odměny od protektora; 8.sami Slované by měli trvat na ukončení Rusko-ukrajinského konfliktu. Řeka Dněpr dělí Ukrajinu zhruba na dvě poloviny. Od Dněpru na východ mají převahu proruské síly a od Dněpru na západ proevropské. Není nic jednoduššího, než vypsat referendum a zeptat se Ukrajinců, zda lidé na obou březích Dněpru chtějí žít ve společném státě, nebo na místě jednotné Ukrajiny mají vzniknout dva nezávislé státy. Rozhodnut o své budoucnosti by měli sami Ukrajinci; 9. odstranění rusko-ukrajinského konfliktu by mohlo do Evropy přinést větší klid a válka mezi Slovany by vůbec nemusela vzniknout. Myslím si, že právě sem by měli Slované společně napřít síly. – – –

sdílet na