Proč mizí hmyz? Rozhovor s entomologem, který sleduje změny v české přírodě

V České republice se vyskytuje na 38 000 druhů hmyzu. V posledních letech ale z krajiny postupně mizí – ať už jde o včely či chrousty. Co s tím má společného výskyt nemocí nebo cena mléka?,,Motýli na rakousko-českých hranicích při pohledu na ,,poušť” řepky olejné často otočí zpátky do Rakouska,” říká entomolog Petr Šípek, který působí na katedře zoologie Přírodovědecké fakulty UK. V přírodě podle něj platí jednoduchá mantra – vyšší diverzita = vyšší stabilita. Právě s diverzitou, tedy druhovou pestrostí, má česká příroda zásadní problém.,,O vymírání vzácných druhů hmyzu se dnes ví poměrně dost, ale o běžných druzích české krajiny se příliš nemluví,” nastiňuje téma, kterému se v poslední době věnuje nejvíce. Zájem o vymírání hmyzu k němu přitom přišel spíše z nutnosti – entomologové podle něj vidí, jak česká krajina trpí a postupně z ní mizí život. ,,Zvířata tu nemají kde žít,” říká.

Ilustrace k rozhovoru dodal grafik Marek Bulíř. O něm se dozvíš více na konci článku.

Co činí entomologa entomologem?

Asi vášeň. Těžko se stane entomologem někdo, kdo nemá rád zvířata. Nejdřív se pro to musíte nadchnout a následně hledáte způsob, kterým byste to nadšení přetavili v něco skutečného. U mě se taková vášeň projevila už v dětství – vždycky jsem chtěl být zahradník, teprve časem se z toho vyvinul ochránce přírody a k entomologii jsem se dostal až přes chovatelství.

Sledování hmyzích proměn pro mě vždycky bylo sledováním zázraku v přímém přenose.

Do jaké míry přírodu o hmyz okrádají Češi?

Máme příliš mnoho smrkových, produkčně orientovaných lesů, na což ,,lesáci” v současnosti doplácí tím, že je dohání klimatická změna. Smrky se k intenzivnímu pěstování využívají až poslední dvě století, dříve šlo o dřevinu, která se vyskytovala hlavně v údolích potoků či na horách. Smrky ale rychle vynášely a dobře se pěstovaly, a tak naši předkové vysázeli monokulturní smrkové lesy a nemysleli na to, že tyto stromy nesnáší sucho a teplo.

Sucha, která přišla letos a v roce 2015 urychlují to, co už se dlouho vědělo – k nám patří duby, buky a borovice, nikoliv smrky.

Teď se ale Česko otepluje a prší čím dál méně. To vede k tomu, že se naše smrkové lesy neudržitelně blíží k záhubě. Můžeme si představit, že to u nás časem bude vypadat jako v jižním Maďarsku – vegetační změna krajiny nás nejspíše nemine.

Od ornitologů víme, že běžných polních druhů ptactva u nás v průměru v posledních patnácti letech ubylo o 40 %. Za stejnou dobu se efektivita našeho zemědělství o 40 % zvýšila. Taková statistika nám ukazuje, že zvířatům chybí místa, kde by se u nás zdržovala.

V čem se současná situace liší od minulosti?

Většina druhů vymizí, aniž bychom si toho všimli. A možná, že se tak dělo odjakživa – druhy zmizely a později se zase objevily v závislosti na přirozené změně klimatu. Současné změny ale cílí na celé ekosystémové skupiny. Většina hospodářských zvířat je odčervována a jsou jim podávány různé léky, které se z jejich trusu ekosystémem dostávají dál. Pokud je kráva přeléčená Ivermectinem, mají zvířata, která se v její ,,stopě” vyskytují, například brouci, kteří se živí trusem, problémy s rozmnožováním. Jejich absence ale nahrává mouchám, které se zde vesele množí.

Za posledních sto let vyhynula třetina denních motýlů.

Jakou roli hrají v úbytku hmyzu pesticidy a hnojiva?

Největším problémem se v poslední době ukazují glyfosáty a neonikotinoidy. Při sledování efektu glyfosátu (například Roundup) na mšicích se zjistilo, že z kolonie zasažených mšic, která měla v průběhu sledování vyrůst přibližně na 9 milionů, napočítali jen 90 000. I takový škůdce, jakým je mšice, musí v potravinovém řetězci nutně nějakému druhu chybět – třeba ptákům.

Motýli si na rakousko-českých hranicích radši vyberou pestřejší rakouské prostředí než poušť z řepky olejné.

sdílet na