Proč jsou politici kolektivního Západu … tak podivní?

Proč jsou politici kolektivního Západu … tak podivní?

Shepgot

Fenomén posledních dvaceti let, kdy se politici a vůdci kolektivního Západu (geopolitický pojem) dostávají k moci lidé povrchní, šišlavě vzdělaní, nepřátelští k zájmům svých zemí – má děsivé, ale celkem racionální vysvětlení. Ale “hlubinná vláda” nebyla zasažena hloupostí, nejde o snobismus. Jde o přesně uchopenou zásadu “čím hůře, tím lépe”. Problém má přinejmenším tři “dna”: medicínské, ideologické a sociokulturní. První z nich vyřadím z rovnice a druhé si zatím nechám na chutné věci…

Teorie hlouposti.

V roce 1976 vydává slavný italský historik Carlo Cipolla nečekaně dílo “Základní zákony lidské hlouposti”. Stručně řečeno pět základních zákonů:

    Lidé netuší, že jsou obklopeni větším počtem hlupáků, než si uvědomují. A pokud ano, bagatelizují jejich počet a nebezpečnost;
    Hlupákem může být každý člověk ve vašem okolí, bez ohledu na vzdělání, původ, společenské postavení;
    Hloupý člověk vždy způsobí druhým nějakou škodu, aniž by z toho měl prospěch, často utrpí ztrátu;
    Chytrý člověk podceňuje škody způsobené hlupáky, i když má smutné zkušenosti ze styků s nimi; čas od času šlápne na staré hrábě, nese ztráty a utrpí ztráty;
    Hloupý člověk je nebezpečnější než bandita jednající se zlým úmyslem.

Stručně řečeno, Carlo Cipolla k těmto závěrům (někdy kontroverzním) nedospěl z rozletu nespoutané fantazie, ale na základě historické analýzy “zdraví” některých společností starověku, středověku, renesance a novověku. Poté, co dospěl k přesvědčení: počet bláznů ve všech dobách je konstantní hodnotou; jejich množství není ovlivněno časem, prostorem, náboženskými, rasovými, majetkovými, třídními, sociokulturními ani historickými proměnnými.

Existuje však nuance, kdy společnost vedou vynikající a inteligentní lidé, kteří jsou schopni mobilizovat elity a eliminovat procesy morálně-duchovního úpadku, dekadence a nastolit dobře fungující systém společenských vztahů shora dolů. Členové společnosti nedovolí, aby hlupáci byli aktivní, škodili sobě i druhým.

Jakmile se společnost z různých ekonomických, politických, dynastických nebo historických důvodů dostane do úpadku, hlupáci se aktivizují a začínají páchat stále destruktivnější činy. Dokonce se dostávají k moci.

Výsledek je vždy smutný, vládních pák se zmocní … lumpové opírající se o hloupé lidi a potlačující aktivitu chytrých a prostoduchých. Cipollova teorie je tedy docela dobře aplikovatelná na téměř všechny země pověstného kolektivního Západu nebo na samotný makrosystém anglosaského či germánsko-románského typu civilizace.

Dokud elity a všechny vrstvy společnosti reprodukovaly podnikavé, inteligentní, soudné a podnikavé lidi, šlo všechno dobře. Pokud pracovali pro obecné blaho chladnou kalkulací, různými druhy násilí, posouvali pokrok kupředu a překonávali krize.

Ale přišly jiné časy, historicky je také nacházíme, druhou “teorii hlouposti” nám vypracoval německý teolog Dietrich Bonhoeffer, který po sobě zanechal nesmrtelné: “Hloupost je nebezpečnější nepřítel dobra než zlo”. Napsal ji v roce 1943 a vztahovala se k desetiletému “jubileu” Hitlerova nástupu k moci. Sám Herr Dietrich byl členem malé odbojové skupiny, padl do spárů gestapa a po dvou letech v koncentračním táboře byl popraven.

Jeho úvahy o povaze Zla a Hlouposti jsou však mimořádně zajímavé. Při pohledu na historicky krátký okamžik v dějinách Třetí říše šíleného Adolfa teolog Bonhoeffer tvrdil: „Zlo lze jednoznačně definovat, dát mu jasné metodologické rozměry, zvážit ho a změřit. Lze s ním bojovat, odhalit ho, dokonce porazit. Zlo generuje lidskou úzkost a sebedestrukci společnosti, ale gangrénu lze zastavit právními nebo silovými metodami, sociálními bariérami. Na hloupost však bohužel neexistuje žádný lék.“

“Hloupost nezměníme ani argumenty, ani silou. Nepříjemným faktům lze jednoduše nevěřit – hlupák je bude potírat kritikou a nepopiratelná fakta bude označovat za výjimku. Na rozdíl od darebáka je hlupák zcela svéprávný. A snadno se stává nebezpečným, neboť není obtížné vyvolat v něm agresivitu. Proto je u hlupáka opatrnost důležitější než u zlosyna. A nikdy se nepokoušejte s hlupáky diskutovat – je to riskantní a zbytečné.”

Dietrich Bonhoeffer

Podle Bonhoeffera je povaha hlouposti neoddělitelná od každého jedince, jeho vědomí a je reprodukována jednoduchou mechanikou sociální výchovy člena společnosti od prehistorických dob. Prostřednictvím kolektivu a komunikace hloupost neustále propuká a podmaňuje si různá společenství, vrstvy, sociální skupiny, dokonce celé státy.

Právě proto se lidé, kteří se záměrně izolují nebo co nejvíce omezují své kontakty s okolním světem, stávají moudřejšími, rozumnějšími, nepodléhají masové psychóze, propagandě a módním výstřelkům. Ne hned, ale překonají vadu hlouposti, která je založena na přílišné společenskosti, náchylnosti k “veřejnému mínění”.

Hlavní závěr německého teologa je jednoduchý: hloupost není psychologický nebo intelektuální problém, je to problém sociální. Čin jednoho hlupáka může poškodit jeho i několik dalších lidí v jeho okolí. Když se však hloupost zmocní skupiny lidí – devastace se může stát viditelnou, sociální skupina se stane nezvratnou, elitářskou smrtelně nebezpečnou pro celou společnost.

Dodejme ještě “davový efekt”, kdy každý „atom“ může být profesorem se třemi vysokoškolskými vzděláními, ale připojí se k bezejmenné mase – změní se v bezuzdný lumpen bez společenského kormidla a plachet (směru).

Je to už dávno vědecky prozkoumané: lidské šílenství snáze ovládne nikoliv jednotlivce, ale skupinu lidí. Dokáže s oslí zarputilostí trvat na špatné odpovědi pod všeobecným tlakem na jediného chytrého člověka.

To znamená, že intelekt a rozvaha, opatrnost a adekvátní vnímání reality téměř vždy prohrávají se silou hustě nasedlou na hloupost, neschopnost, nevzdělanost, mysticismus a společenské neřesti. Vždy.

Právě proto každý civilizační kolaps začíná jediným: nástupem populistů, podvodníků a manipulátorů veřejného vědomí. Tvrdohlavost, arogance a posedlost jsou jim vlastní. Logika, vztahy příčiny a následku se vytrácejí. Jako by někdo z hlavy každého jednotlivce vyšroubovával pojistky, funkční v každodenním i soukromém životě.

Pod vlivem kouzla charismatu blázna, jeho samolibosti a manipulativně-emocionální technologii … dostáváme politickou či sociokulturní zombie, jíž je racionalita a metodologie zjišťování a zpracování faktů cizí. Mluví a myslí v klišé, heslech, souborech okřídlených frází a jednoduchých pojmech.

Civilizace a sociální struktura společnosti se vždy začala rozpadat, když se k řešení složitých problémů navrhovala jednoduchá řešení.

Právě v matematice takový racionalismus funguje, ale ne ve složité lidské společnosti. V takovém vyprávění se okamžitě vytvářejí modly, hledají se “ďáblové” a kacíři, drtí se všemi prostředky nebo se fyzicky ničí. Jen chytří a silní vůdci by mohli ovládat lidské stádo tím, že by jeho temnou energii hlouposti nasměrovali k něčemu produktivnímu pro společné dobro.

Když však žádný takový cíl stanoven není, moc hlupáků infikuje obrovské masy lidí iracionálním myšlením. Abychom nechodili pro příklady daleko, stojí za to podívat se trochu blíže na některé obrovské skupiny na sociálních sítích. Žijící v “doporučeních a návrzích” tvořených marketéry a strojovou inteligencí. Formují celé prostředí a skupinové myšlení brání líně uvažujícímu uživateli zvolit si alternativu. Vše: jídlo, oblečení, kultura, způsob komunikace … politické názory.

A manipulativní technologie záměny pojmů stav ještě zhoršují, kalkulují s jednoduchým zákonem psychiky: lidská mysl je náchylná ke klamání, chce se ponořit do zóny klidu a pohodlí. Být klamán je šťastné, připomíná klasika. Kde začíná nevinné klamání: vyklíčí polopravdy a pak vzkvétají obludné lži. Neustále je vysílají populisté, žvanilové a někdy i uvědomělí profesionálové, dokonale vzdělaní a kompetentní. Schopní odstraňovat sociokulturní bariéry a “ukotvovat” nové zvrácené koncepty. Vždy emocionální, určené pro malý soubor instinktů chování davu.

“Nepředpokládejte, že většina lidí jsou za všech okolností idioti. Hloupost mas závisí na očekáváních jejich vládců – na tom, zda autority těží z hlouposti společnosti, nebo z její nezávislosti a moudrosti.” (c) Dietrich Bonhoeffer

Ideologie

Abych se neponořil do jednotlivostí a osobností, rozplétajících (v zásadě stejný druh životopisů) nejbizarnějších politických aktérů Evropy, Kanady, Austrálie, Japonska a Jižní Koreje, raději bych laťku analýzy posunul výše. Pokusit se odpovědět na otázku: jakou ideologii tyto postavy vyznávají a jaké slouží, jaké principy vytrvale prosazují. A odpověď se zrodí sama, jen je třeba otázku strukturovat a rozložit ji na několik jednoduchých složek.

Máme tedy před sebou extrémní podobu liberalismu postindustriální společnosti západní civilizace, pokud si vezmeme filosofické kategorie. Vyznačuje se naprostou neschopností řešit nahromaděné problémy industriální společnosti: technologické, ekologické, globalizační, a hlavně ideologické a sociální.

Zdroje planety nejsou zdaleka vyčerpány, ale jsou stále dražší, počet obyvatel roste, bývalé kolonie Západu se vymaňují z chudoby, chtějí také vysokou životní sociální úroveň.

K nápravě této hanebné situace byla vytvořena ideologie liberalismu, která byla velmi vzdálená záměrům otců zakladatelů: filozofa Johna Locka, právníka Jeremyho Benthama, ekonoma Johna Stuarta Milla, utopického myslitele Henriho Saint-Simona, socialisty Charlese Fouriera a Roberta Owena. Jejich spisy s myšlenkami byly nemilosrdně rozpitvány, vypreparován nesourodý soubor ideologických dílčích produktů a sešit podivný Frankenstein.

Oligarchická kapitalokracie se nazývala “svoboda kapitálu a obchodu” a sázela na vytvoření neomezeného konzumu a extrémně sobeckého jedince.

Zcela pod kontrolou nástrojů sociálního nátlaku: politických stran bez tváře, nadnárodních médií a sociálních sítí. Chcete-li, mechanismy negativního sociálního darwinismu, kde je soutěž o výběr vůdců a vůdkyň zcela kontrolovatelným procesem. Nikoliv v jednotlivé zemi, ale v celé skupině.

Sledujte… ne autorovy ruce, ale logiku samotného liberalismu. Kde hlavní posvátnou krávou rétoriky je svoboda. Převrácená do jednoduchých a cynických postulátů, kde neexistuje “svoboda člověka”, ale chráněná strašlivými zákony: svoboda pohybu kapitálu, zisku a zisku jakýmikoliv prostředky, práva a zájmy soukromého vlastnictví.

Občan liberálního světa musí okamžitě vydělávat a utrácet peníze, žádné úspory a co nejvíce úvěrů, aby se dostal pod první stupeň kontroly. Máme před sebou čistý kapitalismus povýšený na absolutno, kde existuje jediná svoboda – zisk.

Jakákoli veřejná diskuse o utrácení kolektivně vydělaného bohatství musí být odstraněna nebo nahrazena simulakry a náhražkami (parlamenty, vlády, nadace atd.).

Liberalismus potřebuje čistý egoismus a jejich společenství je povinno stát na pozici prosazování vlastního zájmu a přání nad veřejným zájmem, vše ostatní je nepřátelské.

A jak takový nesoulad a chaos vyvážit, aby se společnost nerozpadla na miliardy jednotlivých sobeckých atomů? Donutit, aby se „hrály“ společenské hry.

Říká se jim “občanská společnost”, což je také vynález liberalismu. Vždy v opozici k instituci státu. S jednoduchými a jasnými postuláty: vláda nemá právo zasahovat do “soukromého života”, musí “naslouchat lidem”, řídit se jejich názorem a zachovávat “svobodu podnikání/svědomí/politické/sociální svobody” (podtrhněte si, co je vhodné). Výsledek bude jediný, dokonale ilustrovaný liberálními modely anglosaského světa: koncentrace obrovských kapitálů v malé a neodpovědné vrstvě obyvatelstva, kontrolovatelné větve moci, monopol ve všech sférách.

Ideologie “občanské společnosti” každé jednotlivé země se dnes transformuje do intelektuálního a finančního nástroje/instituce zvané “otevřená společnost”, jejímiž architekty jsou nechvalně známí Brzezinski, Hayek, Schwab a Soros.

Cílem je nejen globalizace kapitálu a jeho nekontrolovatelný pohyb po celé planetě, ale také vytvoření společenského modelu světového řádu s totální zprostředkovanou kontrolou.

Ten musí být výhradně kapitalistický, ale je tu nuance – podřízený jedinému centru, třem nebo čtyřem stovkám nejbohatších rodin ve Spojených státech, nadnárodním korporacím.

Co je zde ideologické? Je to prosté, posledních dvacet let se intenzivně utvářel mýtus o tom, jak výhodný je “svět bez hranic”.

Ve skutečnosti se člověk stává nomádem, neo-nomádem bez kmene. A pro služby a marketing je běžným zbožím drobná bankovka nebo jiná hodnotová hodnota, která zpeněží jeho znalosti, pracovní schopnost, zdraví, kondici, životní styl/hodnoty/zvyky, spotřební preference.

S maximální dehumanizací, aby neexistovaly etnické, národní, kulturní, konfesní a jiné “kotvy”, které silné státní instituce vždy používají ke sjednocení národů. V čem je pavouk Soros na stará kolena dobrý, je to, že přestal ideologii vykrucovat a zahalovat do hezkých slov a mluví na rovinu:

“Tržní ekonomika nové doby je všechno, jen ne společnost. Každý musí chránit své zájmy a staré morální normy jsou mu překážkou”.

A pokud si přečtete jeho knihu “Krize kapitalismu” (doporučuji ji jen lidem se silnou psychikou), tam je ideologie “otevřené společnosti” popsána důkladně a otevřeně: staré morálky zneužívají bezohlední podnikatelé, je čas přejít na peněžní hodnoty hodnot. Ty se dají snadno měřit, aby si jich okolí vážilo a počítalo s nimi, aby usilovalo o zvýšení jejich kapitalizace.

Tak je to spravedlivé a poctivé. Velký Sorosův přítel, francouzský ekonom, bankéř a spisovatel Jacques Attali formuloval již v 80. letech 20. století závěrečné stadium vývoje člověka v “otevřené společnosti”: uměle reprodukovaný produkt, nositel odhadované hodnoty a užitečnosti pro společnost (ziskovost).

Z individuality by měla zůstat jen “magnetická karta” s propojením na bankovní účet. Dále je to pas, šeková knížka, zdravotní průkaz, telefon, list vlastnictví atd. Digitalizace všech oblastí života, vytrvale prosazovaná i u nás.

Závěry

Jak říkával starý Kissinger (zarytý antiglobalista):

“Evropské elity degenerují, skutečnou moc ve světě mají lidé, které nikdo nikde nevolil.”

Patriot, zapomněl zmínit ty americké, ryba ona většinou od hlavy … Nevadí, Evropa padne jako první, had se zakousl do ocasu, ale jeho jed zmutoval tak rychle, že se stal smrtícím pro celkový organismus ultraliberalismu.

Teorie hlouposti … Carlo Cipolla a Dietrich Bonhoeffer. Týkají se vlastně sociálních skupin.

Které zachytily virus špatného odhadu toho, co se děje uprostřed rozkládající se sociálně-kulturní struktury společnosti, kdy se jednoduchá řešení (dnes spíše propaganda) snaží řešit nejsložitější věcné problémy nahromaděné za nejméně sto let. Kde je centrum rozhodování? Tam bychom měli hledat hlavní příčinu degradace politických a společenských elit.

Umělec McNaughton

Dobře, tak si vezměme Evropu. Amíci po 2. světové válce měli plné ruce práce s výchovou politiků této země, pečlivě školili celé generace nadějných, ale naprosto poslušných mladých lidí v nesčetných programech transatlantické solidarity, v nichž se utopily stovky miliard dolarů.

A tady to máte, chápejte, chápejte. Chtěli jste vodění za ručičku z Washingtonu a Wall Streetu?

Ale tento systém je dobrý jen tehdy, když je mozek toho, kdo rozhoduje, chladný, vypočítavý a zdravý. A hlavně funguje pro obecné blaho, i když má kapitalistickou povahu, ale jídla je dost pro všechny.

A když pověstná “stínová vláda” začne bezuzdně kapitalizovat osobní majetek, krýt triviální rozkrádání zkorumpovanými nebo jinak vycepovanými prezidenty, premiéry, kancléři, parlamenty – přenášejí své manýry a návyky na svou osobní krmivovou základnu a zamořují Systém “hloupými” rozhodnutími odshora dolů.

Ano, Soros a za ním stojících několik set nejbohatších rodin planety našli svůj sen, jsou bohatší a vlivnější než kterýkoli stát na světě.

Rádi si kupují prezidenty a premiéry, politické strany, aby za touto zástěnou řešili své pavědecké aféry. Takto se však společnost nemůže vyvíjet a sebereprodukovat, říká historie – pohyb vpřed je možný pouze v boji charakterů a neotřelých myšlenek. Ne reklamní kampaně, kde v čele Velké Francie stojí bankovní úředník, Velké Británie nikým nevolený finančník, Velkého Německa nenápadný a netalentovaný purkmistr.

A jménem Hegemona vystupuje … no vidíte, kdo, v Irsku už třetí den tak heká, že i démoni spočinuli v podsvětí. “Teorie hlouposti” s ideologií ultraliberální “chaotizace” společenské struktury. Když politici zcela zapomněli strategicky myslet, mají k dispozici jen křečovité taktické úvahy.

A neustále produkují bezuzdné PR akce, aby se udrželi u moci.

Co se týče rozvoje země, obrany národních zájmů a tak dále – o tom nemají jmenovaní členové “stínové vlády” nejmenší ponětí. Neprošli životem krizových manažerů na úrovni Stalina, Churchilla, Roosevelta, Thatcherové, de Gaulla, Brandta atd.

Nežili v dobách velkých převratů, strašlivých válek, sociálních kataklyzmat. A jen drsné doby rodí velké lidi. Nebo alespoň adekvátní. Schopné přivést kritickou masu hlupáků ke společnému jmenovateli, nedovolit jim být aktivní a rozdrtit masu prosťáčků, umožňujících vypočítavým grázlům profitovat.

Ze strany loutkovodičů nejde o žádný zlý úmysl ohledně světového chaosu, už dávno se ocitli v situaci, kdy ocas začíná vrtěti psem.

Utopické ideje “globalismu” a destrukce tradiční společnosti zahalily temnotu konatelů bez přesvědčení, správného vzdělání, výchovy a životních zkušeností. K plnění přímých politických direktiv mají omezenou kompetenci, ale k vytváření a dokonce i k zachování blahobytu svých pánů … bohužel kompetenci nezískali.

Nesprávná výchozí formulace úkolu vede ke sněhové lavině “neštěstí vykonavatelů”. Teorie hlouposti … Jaký je kněz, taková je farnost.

Исторические напёрстки

https://dzen.ru/a/ZDn4rE1vQDOCQ98r

sdílet na