Cui bono? Přišel čas rozdělení Saúdské Arábie?

Více než před rokem byla vyhodnocena  americká strategie scénáře pro Střední východ, pokud jde o klíčové geopolitické hráče v regionu. Nedávné události (válka tankeru, útoky na rafinerie  atd.) tuto linii velmi dobře zobrazují, ale logika okolností je taková, že před zabitím berana (Saúdská Arábie) je lepší ho ještě ostříhat.

A právě přípravu na stříhání nyní pozorujeme, čas zničení saúdského státu přijde o něco později.

Před analýzou událostí má smysl odpovědět na důležitou otázku – Cui prodest (pro koho je to výhodné, komu to prospívá, lat.). Navíc nesmíte zapomenout na předchozí události – stažení USA z jaderné dohody s Íránem, pravidelné hrozby použití vojenské síly, plány USA na stažení z Blízkého východu a Afghánistánu, konflikt mezi Saúdskou Arábií a Katarem (klanovo-kmenový charakter), vzájemné zajetí tankerů Íránu a Británie atd.

A ano, nemusíme přikládat velký význam slovům politiků – události jsou důležité. Konec konců tajné dohody nejsou v žádném případě fantasy spiknutím, pro americké průmyslové elity je ve střednědobém horizontu mnohem výnosnější vítězství Íránu, než Saúdské Arábie.

Ukazuje se, že z rostoucího konfliktu na Blízkém východě těží mnoho lidí, a mnozí nyní hrají důležitou roli
v regionální politice.

Podívejme se, co každý z nich může získat, pokud se konflikt rozroste směrem k přímé válce:

• Americké průmyslové elity získají oslabení Číny tím, že brání výstavbě Nové hedvábné cesty do Evropy, a kolapsem vývozu ropy a plynu z Perského zálivu na světový trh;

• Rusko – přeorientování dopravních toků z Číny do Evropy přes ruské území, rostoucí ceny uhlovodíků, oslabování Číny a Evropy;

• Írán – vyhlídky na získání kontroly nad všemi zásobami ropy a zemního plynu zemí Perského zálivu a šíitskými zeměmi;

• Izrael (v rámci židovského projektu) – přenesení pozornosti islámského světa na své vnitřní střety (běžný vojenský konflikt u hranic);

• Británie – oslabení / zmizení sunnitských politických center (Saúdská Arábie, Turecko), výklenek pro výstavbu vlastního pan-regionu ( strategie „dědictví Lawrence z Arábie“), odvedení pozornosti od Brexitu (sjednotit se před společnou hrozbou atd.).

Budeme objektivní – každý z těchto hráčů bude připraven podporovat rostoucí konflikt na Blízkém východě,
a to formou konfrontace mezi šíity a sunnity (v osobě Íránu a Saúdské Arábie).

Není tak důležité, kdo přesně zahájil útok na rafinerie ve východní provincii Saúdské Arábie, v zásadě to není příliš zajímavé, ale kdo na to dal nástroje, kdo zavřel oči nad dopravou, kdo slíbil politickou podporu atd.

Nevěřím v “pouhou iniciativu” jednotlivých jemenských kmenů. Nezáleží na tom, který z výše uvedených hráčů byl za těmito činy, je důležité, že všichni by měli prospěch z eskalace konfliktu.

A ano, heslo – „přejeme úspěch všem stranám konfliktu“, se stane základem diplomacie v Perském zálivu.

Existují geopolitičtí hráči, jejichž zájem není jednoznačný (existují výhody i nevýhody):

• Kontinentální Evropa – oslabení institucí EU vs. příliv uprchlíků;

• Finanční systém ( Finintern = globální finanční systém, který funguje pouze za účelem zisku, ignoruje zájmy lidí a jejich problémy) – zničení systému světového obchodu a vztahů, pokles významu globálních institucí vs. posun pozornosti ostatních hráčů od boje s nimi;

• Turecko – posílení vyhlídek na to, že se stane lídrem v islámském světě vs. riziko eskalace konfliktu a vtažení do něj;

• Egypt – posílení postavení v boji za vedení v islámském světě, snížení rizika útoku na Suezský průplav vs. kolaps tranzitních nákladních toků.

Pozice těchto hráčů bude záviset na celkové orientaci a dominantním trendu. Připojí se k větší síle, nebudou plavat proti proudu, ušetří své vlastní zdroje. Vzhledem k tomu, že americké průmyslové elity budou v násle-
dujících 2-3 letech na „první straně“, od těchto hráčů by se neměla očekávat aktivní opozice.
(Možná se někdo z nich pokusí zachytit „oblast Těšínska“, v rámci dalšího mnichovského spiknutí… taková real politic…. No a osud Polska pro málokoho bude poučením.)

Pro koho je tato situace v každém případě nevýhodná:

• Saúdská Arábie – co je saúdská armáda, jsme všichni viděli v jejich konfrontaci s polopartyzánský-
  mi kmenovými oddíly Húthiů. Východní provincie, kde jsou umístěny hlavní zásoby ropy a plynu, je osídlena šíity, tj. pokud dojde na „sebeurčení“, výsledek je zřejmý;

• Země Arabského zálivu – opakování rozkladu Saúdské Arábie, s nepatrnými rozdíly;

• Čína – zničení  dvou základních strategií  (tj. zničení téměř všech plánů), prudký nárůst cen energie;

• EU, Německo, Francie – příliv uprchlíků (dezorganizace systému vládnutí), ztráta vlivu na Středním východě, narušení obchodních cest.

Evropa nemůže ničím pomoc Arábii, liberální evropské elity praktikují nesmírně impotentní politiku, a to jak zahraniční tak i domácí.

Pokud jde o Čínu, vzrůstající napětí v Hongkongu vypadá velmi logicky a „úspěšně“ (předpoklad byl, že začnou na Čínu tlačit přes Ujgury) – to vážně svazuje ruce Nebeské říše.
Čím déle Peking odkládá řešení a ukazuje nerozhodnost, tím horší pro něj. Ztráta tváře je stále zjevnější.

Je nepravděpodobné, že by Hongkong a Arábie byly přímo (natvrdo) propojeny, spíše musíme mluvit o využí-
vání plánů a akcí jedněch hráčů (konsenzus Fininterny a amerických průmyslových elit ohledně potřeby oslabit Čínu) a druhých (zjistit, kdo z toho má užitek). A ano, v určitých otázkách mohou mít nepřátelé společné zájmy.

Nezáleží tedy na tom, kdo organizoval problémy Saúdské Arábie, ve skutečnosti nezáleží na tom, kdo je povolil nebo dopustil. Klíčový okamžik je jiný – pro téměř všechny aktivní hráče v regionu je vojenský konflikt mezi Saúdskou Arábií a Íránem (sunnity a šíity) zajímavý a užitečný.

Logika okolností je taková, že Saúdská Arábie sama o sobě není pro nikoho zajímavá a není schopna se sama chránit, brzy nebo možná se již stalo, jí bude nabídnuta volba – ostuda (vykoupit se) nebo válka.

S ohledem na tradice a kulturu bude vybrána první možnost, tj. bude zaplaceno za odklad.
Seznam ústupků je jasný a tradiční – zadávání veřejných zakázek, „investice“ a platby projektů zahraniční politiky jiných hráčů, přenos plné kontroly nad všemi jejich „proxy“, stažení z Jemenu, ústupky šíitům v zemi, smíření s Katarem, střet s finančníky atd.

To bude stačit do konce roku 2020, kdy bude otázka jednoduchá – nadešel čas nechat Blízký východ vybouchnout? Konflikt na Blízkém východě je ranou pro dlouhodobé strategie Číny a EU.

Saúdská Arábie je jen objekt, území boje.

Mohou současné události vést k válce tady a teď? – mohou, ale pravděpodobnost tohoto scénáře je malá, protože nejprve musíte Saúdskou Arábii okrást. Pokud v nadcházejících týdnech nikdo nevyhodí do vzduchu několik objektů v Íránu / nepotopí několik lodí atd., situace bude uvolněna.

Co má dělat v tomto spiknutí Rusko? … Popřát úspěch všem stranám konfliktu …

https://aurora.network/articles/11-analitika-i-prognozy/71760-prishlo-li-vremja-razdela-saudovskoy-aravii

sdílet na