Před 20 lety ČR rozšířila řady NATO a hned se zapojila do kampaně proti Srbsku. Jsa členským státem, ČR mohla zabránit bombardování! Češi jsou nyní rozpolceni. Primátor Hřib lichotil dnes NATO proklamací, jež každých 20 minut hřímala stěnami metra, na Klárově se sešel mítink, vyslovivší NATO jasné NE! Petr Hannig odpověděl Hřibovi, také v metru.

„Nepotřebujeme obranný, natož útočný pakt – potřebujeme mírový pakt.“ (Karel Růžička)

„Nyní je to poprvé, co patříme k alianci viníků.  Je to nový pocit […] Povinná nenávist proti Rusku může být drahá, až studená válka přeroste ve skutečný střet […] svět je na pokraji zničující války, které se Ruská federace snaží zabránit.“ (L. Procházková)

Mně na tom, co říká primátor Hřib, nejvíce zaujalo, že říká v angličtině – „Dear citizens of Prague (Drazí občané Prahy)…“. Co to znamená, že budou v budoucnu Češi z Prahy vytlačeni? Co říkají Rozumní k NATO? Říkáme toto – EXIT!“ (Petr Hannig)

Primátor Hřib se dnes překonával. Každých 20 minut v pražském metru po krátkém varovném „pípnutí“ zahalasila naléhavá Hřibova děkovačka ve svižném tempu, kdy primátor téměř na jedno nadechnutí odříkával Pražanům děkovný hymnus na NATO. Dle jeho slov se ČR před 20 lety vydala jasně západním směrem a posílila svou obranyschopnost. Hřibovy světlé vize již nesdílelo srocení aktivistů na Klárově, kteří na NATO nenechali ani jednu nit suchou. Mítink nedaleko Vltavy navazoval na nedávnou konferenci v Domě odborových svazů. Proto čtenářům dnes zprostředkujeme výroky řečníků, na něž se nedostalo v minulém článku, kde jsme se věnovali oné konferenci. Dále se z textu níže dozvíte, kdo z přihlížejících politiků poskytl Sputniku rozhovor na právě aktuální téma.

„Sankce? Nějak tu válku vyprovokovat musíme!“ (plakát iniciativy Ne základnám)

Na improvizované tribuně se střídali řečníci jako Lenka Procházková, Milan Neubert, Karel Růžička, Milan Krajča, Ivan David (SPD), Vladimíra Vítová, Josef Skála. Mluvčí spojoval negativní vztah vůči NATO, přičemž bychom chtěli citovat z obzvlášť hutných projevů Růžičky a Procházkové.

„Buďme heretiky žádajícími, aby se NATO řídilo svým základním dokumentem.“ (Karel Růžička)

Na Klárově „ťal do živého“ Karel Růžička. S ničím se nepáraje, rovnou zacitoval Washingtonskou smlouvu, zakladatelský dokument NATO: „Smluvní strany – členské státy NATO – se zavazují k MÍROVÉ politice, zavazují se bránit MÍR, bezpečnost, spravedlnost…“ Růžička připomněl i oblíbený článek 5 dotyčné smlouvy: „V případě napadení některého státu si každý stát rozhodne, jak zareaguje.“ Z tohoto bodu dle Růžičky vyplývá, že jiné státy nám nemusí přispěchat na pomoc automaticky, neměli bychom se proto obelhávat, že NATO nám bezezbytku zaručí ochranu ČR. Řečník šel ještě dále, když vypíchl, že dle Washingtonské smlouvy státy nemusí ani přikračovat k „humanitárnímu bombardování“, když je tu přece celý arzenál diplomatických prostředků, o nichž se ve Washingtonské smlouvě rovněž hovoří. Růžička řekl, že o SSSR (potažmo Rusku) není ve Washingtonské smlouvě ani slovo.

„Jen ohnuté lze ovládat!“ (Plakát iniciativy Ne základnám)

NATO tedy nesmí být vnímáno jako nástroj proti Ruské federaci, jíž se v ČR neustále v poslední době účelově straší (bohužel se tak děje). Růžička pak hlavně uzavírá, že problémem NATO není ani tak Washingtonská smlouva, jako spíše její nenaplňování, ještě dodává: „Nenechme se natlačit do pozice zjevných odmítačů, likvidátorů NATO, jakýchsi extrémistů, pacifistických snílků, bláznů ignorujících nebezpečí současného světa […] Buďme raději těmi, kteří žádají po představitelích ČR a NATO, aby skládali účty z plnění článků Washingtonské smlouvy.“

„Varšavská smlouva byla odpovědí na vstup NSR (nikoli plně denacifikovaného, pozn.) do NATO. Byla to sovětská reakce na změnu pravidel.“ (Lenka Procházková)

Mezi důležitý leitmotiv Procházkové promluvy patřila zdůrazněná skutečnost, že armáda ČSSR se nikdy nepodílela na žádné invazi do cizí země (což bohužel nelze konstatovat o současné ČSR v rámci paktu NATO!). Procházková ještě připomněla, že „ […] když se bubáci v železných maringotkách (Sověti) konečně stáhli z našeho území a když došlo v Praze

Exner: Toto shromáždění dokazuje, že naši lidé nesouhlasí s orientací na severoatlantický pakt (NATO). Bylo tu dnes připomenuto, že role NATO byla v udržení USA v Evropě, Německa při zemi, Ruska na východě. Plán vlastně selhal začleněním Německa do NATO. Rusko se přitom do Evropy necpalo. (Exner reaguje na objektivní informaci, že NATO vzniklo před Varšavskou smlouvou.) NATO je dnes paktem útočným! NATO se angažuje základnami po celém světě. Naši lidé s tím nechtějí souhlasit. Jsme v NATO 20 let, což je lhůta umožňující odchod z NATO, to bychom ale nesměli mít současné politiky, jaké máme.

Sputnik: Jak se díváte na to, že Češi nerozhodli o vstupu do paktu v referendu?

Pikantní na tom je to, že mezi těmi, kteří se tenkrát zasloužili o to, že o vstupu referendum neproběhlo, byl i náš současný prezident, tenkráte v roli premiéra ČR. Dnes se snaží, aby lidé opět nehlasovali, tentokráte v otázce možného opuštění NATO […] Současné NATO není pro nás prospěšné. © Sputnik . Václav Exner kritizuje NATO

Na závěr: Co čtenářům Sputniku, hlavně pak primátoru Hřibovi, vzkázal z nástupiště metra Petr Hannig?

Na tom, co říká primátor Hřib, mě nejvíce zaujalo, že říká v angličtině – „Dear citizens of Prague“. Co to znamená, že budou v budoucnu Češi z Prahy vytlačeni? Co říkají Rozumní k NATO? Říkáme toto – EXIT!“

roku 1991 k rozpuštění Varšavské smlouvy, brala to většina občanů Československa jako opožděnou satisfakci. Většina občanů také předpokládala, že podobným způsobem bude rozpuštěno i NATO. Předpokládal to i prezident V. Havel […]To, že dnes stojíme, jako člen NATO, na straně spoluviníků i dalších obdobně motivovaných válek a agresí, je obrovská psychologická změna“. Procházková nakonec zalitovala, že spíše starší generace dokáže číst mezi řádky a nepodlehnout současnému oplošťování vespolných názorů cestou sociálního přeprogramování lidských myslí, hlavně pak vědomí mladých lidí.

Sputnik zaznamenal v hloučku přihlížejících doktora Václava Exnera, pan doktor byl tak laskav a poskytl nám improvizovaný rozhovor.

Lenka Procházková: Vědomí a svědomí

13. března 2019 – 07:20
Projev Lenky Procházkové 12.března 2019 na demonstraci k výročí vstupu ČR do NATO:

Severoatlantická aliance byla založena v dubnu roku 1949. Cíl jejího vzniku byl shrnut do tří bodů: Udržet USA v Evropě, Rusko mimo západní Evropu a Německo při zemi. Sovětský svaz nicméně v březnu 1954 požádal bývalé spojence o vstup do NATO. Žádost byla zamítnuta. Ale už v říjnu téhož roku byla neočekávaně pozvednuta ze země  NSR a oficiálně vyzvána ke vstupu do Severoatlantické aliance. Ten se uskutečnil 5. května 1955. O devět dní později vznikla Varšavská smlouva. Jako reakce na změnu pravidel.

Československá armáda se jako člen VS nikdy nepodílela na invazi do cizí země a byla cvičena výhradně jako armáda obranná. Při invazi vojsk VS na naše území se však obranná armáda musela stáhnout do kasáren.  Srpnový vstup vojsk, vysvětlovaný obavou o osud socialismu v Československu, měl i další, ryze strategický motiv. Naše republika byla  v té době jediným státem  Varšavské smlouvy, na jehož území nebyly přítomny sovětské jednotky.  Přičemž na území NSR rozšiřovala NATO  základny včetně jaderného arzenálu. Představitelé Polska, NDR a jestřábi z Kremlu tedy prosadili, aby Varšavská smlouva posunula svou obranu i do Československa, blíž k západoněmeckým hranicím. Zpětně viděno je zřejmé, že existence dvou vojenských bloků fungovala na principu balancování.  

Invaze pěti armád spřátelených zemí, která se vyvinula v okupaci už pouze sovětskými vojsky, byla součástí té křehké balance. Když se bubáci v železných maringotkách konečně stáhli z našeho území a když došlo v Praze roku 1991 k  rozpuštění Varšavské smlouvy, brala to většina občanů Československa jako opožděnou satisfakci. Většina občanů také předpokládala, že podobným způsobem bude rozpuštěno i NATO. Předpokládal to i prezident V. Havel. Jenže když z jedné misky vah sundáte závaží a z druhé ne, zůstanou předpoklady takříkajíc v luftu. A tak si nás přitáhla ta  zatížená miska s názvem NATO. Dvanáct dní po vstupu  využila Aliance náš vzdušný prostor pro zásah v Jugoslávii, jehož skutečné motivy jsme mnozí pochopili až opožděně, protože mediální krytí ještě nemělo tak rozšířenou konkurenci v internetu.



To, že dnes stojíme, jako člen NATO, na straně spoluviníků i  dalších obdobně motivovaných válek a agresí, je obrovská psychologická změna.  Dosud jsme byli, po celé generace, formovaní opakovanou rolí oběti tzv. vyšších (čti cizích) zájmů.  Nyní je to  poprvé, co patříme k alianci viníků.  Je to nový pocit. Pochopitelně, že netrápí každého. Mnozí si tu  změnu nepřipouštějí a spokojují se deformovaným pohledem na svět, který jim poskytuje mainstream. Nicméně i mainstream se občas nevyhne tomu, aby zveřejnil informace, které působí varovně. Například v deníku Právo nedávno ministr obrany Lubomír Metnar připustil, že po zrušení dohody INF (o likvidaci raket středního a krátkého doletu) může NATO prosazovat, aby v Evropě byly umístěny další americké základny. O této hrozbě svědčí i závěrečný dokument ze setkání B9 v Košicích. A jak asi s tímto trendem souvisí návštěva premiéra Andreje Babiše v USA? Je zřejmé, že v mezinárodních vztazích přituhuje. V době, kdy politici tzv. suverénních evropských států  selhávají a nejsou schopni a ochotni klást odpor  plánům NATO na další základny v Evropě, jejichž existence není obranná ale expanzivní, je řada na občanech těchto zemí, aby koordinovaně čelili skutečnosti, že povinná nenávist proti Rusku může být velmi drahá, až studená válka přeroste ve skutečný střet.

Zdeněk Lanz: Podivná logika generála Pavla

Když před lety vznikla iniciativa NE ZÁKLADNÁM, dokázala svým apelem proti umístění amerického radaru získat pozornost a probudit ostražitost české veřejnosti. Dnes se varující informace šíří mnohem obtížněji, protože mediální prostor je kontrolovanější, než byl před deseti lety. Starší generace, která má z dob normalizačního zpravodajství vypěstovaný odpor k cenzuře a umí „číst mezi řádky“, si však povětšinou dokáže  obraz o stavu současného světa sestavit.  Působí paradoxně, že spíš mladým lidem, trávícím na internetu dlouhé hodiny,  mnohdy chybí čas  vyhledávat „různobarevné“ informace a tvořit si z nich mozaiku odlišnou od té oficiální černobílé. Tento zdánlivý paradox je ale výsledkem dlouhodobého úsilí o plošné programování mladých mozků už od raného dětství s cílem porušit tzv. kolektivní paměť. Psala jsem o tom jako informovaný laik už mnohokrát, psali o tom i skuteční odborníci.

Nyní začínají výsledky manipulace hodnotit i politici. Ale kupodivu zjišťují, že proces převýchovy národa na stádo není v praxi tak rychlý a úspěšný, jak se teoreticky předpokládalo. Především se ukazuje, že dětí určených k plošnému programování se rodí čím dál méně, zatímco důchodci disponující kritickým rozumem se hromadí. Úroveň a dostupnost našeho zdravotnictví sice dlouhověkost nepodporuje, vzrůstající ceny energií, nájmů a potravin také ne, a přesto tato „stará garda“ vzdoruje decimaci a ještě má tu drzost předávat si informace a svými názory kazit i mládež a infikovat jí ideály o smyslu lidského života. Proč to dělají ty babičky a dědečkové? Proč používají slovo mír, když NATO (čti USA) potřebuje 2 % z HDP na své dobyvačné války? Proč ti pamětníci invaze vojsk někdejší VS už nevnímají dnešní Rusko černými brýlemi staré nenávisti? Komu jsou poplatní? Odpověď je prostá: svému svědomí. Vnímají, že svět je na pokraji zničující války, které se RF snaží zabránit. Tak jednoduchá je ta křížovka, k jejíž tajence naše „stará garda“ celým svým životem dospěla a nyní se svolává k poslednímu odporu. Heslo je stejné jako za mlada. VÁLKA JE VŮL!  

(rp,prvnizpravy.cz,foto:ps)

sdílet na