Příběh nacistického generála, který se nakonec stal šéfem NATO

Příběh nacistického generála, který se nakonec stal šéfem NATO Veterán z první světové války, velitel operací nacistické armády, tajný agent CIA a předseda vojenského výboru NATO.

V období největších politických a sociálních otřesů se největšách nepřátelé mohou přes noc stát velcí spojenci. Ačkoli existují tisíce takových příkladů, jen málo životopisů je tak překvapivých jako životopis německého generála Adolfa Heusingera, jehož životopis je jedním z těch, které berou dech: byl veteránem první světové války, generálem a šéfem operací nacistické německé armády, tajným agentem CIA a předsedou vojenského výboru NATO.

Heusinger, muž, který se stal hlavou Severoatlantické organizace (NATO), se narodil 4. srpna 1897 v Holzmindenu, malém městě ve středním Německu, které bylo tehdy součástí Brunšvického vévodství a následně Německé říše. . Přestože pocházel z rodiny teologů a lékařů, rozhodl se mladý Heusinger po vypuknutí 1. světové války, ještě než mu bylo 18 let, narukovat do armády.

Jeho kariéra u pěšího pluku byla raketová, i když plná událostí. V červenci 1917 byl povýšen na podporučíka (ekvivalent, což podle španělské hierarchie odpovídalo funkci alfereze, první důstojnické hodnosti), ale jen o několik týdnů později a poté, co byl dvakrát zraněn v boji, byl zatčen britskými jednotkami. Heusinger měl zásadní roli při plánování okupace Rakouska, a když vypukla druhá světová válka, na invazi do Polska, popisuje Miguel Ayuso ve zprávě pro El Confidencial.

Jeho kariéra u pěšího pluku byla blesková, i když rušná. V červenci 1917 byl povýšen na podporučíka (což podle španělské hierarchie odpovídalo funkci alfereze, první důstojnické hodnosti), ale jen o několik týdnů později a poté, co byl dvakrát zraněn v boji, byl zatčen britskými jednotkami.

Po první světové válce byl Heusinger vyznamenaným profesionálním vojákem (na jeho uniformě visel prestižní Železný kříž) v zemi s armádou čítající pouhých 100 000 mužů, v Reichswehru, jediné síle, kterou Německo smělo po Versailleské smlouvě mít.

V roce 1931 byl přidělen do operační divize Truppemant, tajného generálního štábu německé armády během Výmarské republiky, protože Versailleská smlouva existenci této instituce zakazovala. I když v době Reichswher, vzhledem k jeho omezené velikosti, povýšení bylo vzácné,Heusinger se stal v roce 1932 kapitánem a v roce 1936, tedy již v době nacismu, velitelem.

“Než se stal šéfem NATO, sloužil pod Führerem”

S nástupem Adolfa Hitlera k moci byla omezení stanovená Versailleskou smlouvou ignorována a Generální štáb byl pro všechny účely obnoven. V srpnu 1937 byl Hausinger přidělen k operačnímu velitelství. V roce 1939 byl povýšen na podplukovníka a v roce 1940 byl jmenován velitelem této základní jednotky armády v hodnosti plukovníka.

Heusinger hrál klíčovou roli při plánování okupace Rakouska a po vypuknutí druhé světové války při invazi do Polska, Dánska, Norska, Francie a Nizozemska. V průběhu války byl Heusinger jmenován brigádním generálem a později generálmajorem.

V červnu 1944 onemocněl náčelník generálního štábu armády generál Zeitler a Heusinger dočasně převzal jeho funkci, ovšem s takovou smůlou, že se kvůli své nové funkci musel setkat s Hitlerem ve „vlčím doupěti“, a to 20. července 1944, v den, kdy byl proveden neúspěšný pokus o atentát na všechny nacistické špičky.

Vůdce byl útoku zcela ušetřen, ale Heusinger, který stál hned vedle něj, byl jedním z generálů, kteří byli zraněni. Poté, co prošel nemocnicí, byl zatčen a vyslýchán gestapem, aby se zjistilo, zda hrál nějakou roli ve spiknutí s cílem zabít Hitlera. Přestože existovaly důkazy, že Heusinger byl v kontaktu s mnoha spiklenci, gestapo na ně nenašlo žádné přímé spojení a v říjnu 1944 byl propuštěn, ale umístěn do zálohy. V armádě nezastával žádnou funkci až do 25. března 1945, kdy byl jmenován velitelem mapovací divize, aby byl o dva měsíce později zajat americkými jednotkami.

Špión CIA a Adenauerova pravá ruka

Jako vysoký úředník nacistické armády musel Heusinger svědčit v Norimberském procesu. Odtajněný dokument CIA o tomto generálovi – který byl zveřejněn v roce 2006 díky zákonu o odhalení nacistických válečných zločinů – ujišťuje, že se mohl podílet na válečných zločinech, neboť některé z jím podepsaných rozkazů zpečetily osud několika ruských politických vězňů a spojeneckých velitelů.

Přesto byl obvinění zproštěn. Jak prohlásila většina nacistických velitelů a Heusinger ujišťoval, omezil se na parafování rozkazů, které mu předávali. Na něco, co mohlo hrát roli při jeho omilostnění, však poukázal odtajněný dokument CIA, v němž se uvádí, že „měl kolaborantský postoj“, a co víc, že v průběhu makroprocesu generál pracoval jako „vyšetřovací poradce“ pro Spojené státy. Vztah, který byl od té doby velmi proměnlivý.

V roce 1947 se Heusinger stal součástí zpravodajské kanceláře generála Reinharda Gehlena, dalšího bývalého nacistického důstojníka – generála Whermachtu – který se po prohrané válce přihlásil jako americký špión. Gehlen Organization byla síť špionů organizovaná americkými okupačními silami v Německu na základě zpravodajských sítí vytvořených nacisty, kteří sehráli zásadní roli při špehování Sovětského svazu a jeho spojenců, samozřejmě především NDR.

Odtajněné dokumenty CIA nešetří chválou a uvádějí, že „si získal respekt svých amerických a německých kolegů pro svou odbornou způsobilost a osobní integritu“. Tajné dokumenty přiznávají, že CIA vážně uvažovala o tom, že Heusingera nahradí Gehlen, ale v padesátých letech se generál rozhodl pokračovat ve vojenské kariéře ve Spolkové republice Německo, a přestože zůstal „vlivným představitelem amerických zájmů v německé remilitarizaci a Gehlenově organizaci“, postupně svou práci ve zpravodajské službě opustil. Nikdy však nepřestal být dobrým důvěrníkem CIA.

Heusinger byl až do svých 67 let předsedou Vojenského výboru NATO, což je nejvyšší hodnost ve vojenské branži organizace.

V roce 1950 se generál stal hlavním poradcem kancléře Konrada Adenauera pro vojenské záležitosti a pracoval v Amt Blank, vládním „oddělení“ vedeném Theodorem Blankem, které se v roce 1955 stalo západoněmeckým ministerstvem obrany.

Po obnovení německé armády v roce 1955 se do ní Heusinger vrátil a byl jmenován generálporučíkem a šéfem Vojenské rady. V roce 1957 byl povýšen na armádního generála a stal se prvním generálním inspektorem nového Bundeswehru, kde působil až do roku 1961. V tomto roce byl jmenován předsedou Vojenského výboru NATO – nejvyšší hodnosti v necivilní složce organizace – a tuto funkci zastával až do roku 1964, kdy ve svých 67 letech definitivně odešel do důchodu.

Generál zemřel v Kolíně nad Rýnem v listopadu 1982 ve věku 85 let. Na jeho uniformě visela vyznamenání armád Německého císařství, Třetí říše a Německé spolkové republiky, ale také Legie za zásluhy udělená Spojenými státy a další podobná vyznamenání z Itálie, Maďarska a Finska.
Ronald Ángel

–

https://www.snopes.com/fact-check/hitlers-chief-of-staff-nato/

https://en.wikipedia.org/wiki/Adolf_Heusinger

https://www.cia.gov/readingroom/docs/HEUSINGER,%20ADOLF_0006.pdf

https://www.hitler-archive.com/index.php?t=Adolf%20Heusinger

Adolf Heusinger

sdílet na