Před rokem a půl dokázal Vladimír Putin během jediného dne zlomit „kovidovou magii“,

Jaroslav Štefec -fb

Před rokem a půl dokázal Vladimír Putin během jediného dne zlomit „kovidovou magii“, jíž jsme byli jako uhranutí. A stejně, jako jsme předtím byli unaveni a znechuceni kovidem, jsme dnes unaveni a znechuceni Ukrajinou, kterou naše tzv. „vláda“ při každé příležitosti používá jako omluvu vlastní funkční impotence a neschopnosti zajistit občanům ČR slušný a bezpečný život. Poučeni kovidem, měli bychom být připraveni, že i v tomto případě dojde k radikální „léčbě šokem“. Obávám se, že teprve pak se ukáže v plné nahotě neschopnost našich „politiků“ vnímat realitu a včas reagovat na skutečné hrozby. Nejen ty, které nám přinesla válka na Ukrajině.

V aroganci a sebestředném obdivu k vlastní velikosti jak náš sbor politických amatérů, tak i naprostá většina profesionálních západních politiků dodnes nedokázala pochopit, jak může ruská armáda bez větších problémů čelit zuřivým útokům ukrajinských nacionalistů, vycvičených západními instruktory, vybavených západní technikou a masivně podporovaných zdánlivě nekonečným tokem financí, munice a výzbroje ze zemí NATO. Nedokázali také pochopit, jak Rusko může ustát sankce, kterými se ho západ snažil ekonomicky, vojensky i ideologicky zlomit ve všech myslitelných oblastech života, sportem a kulturou počínaje a mezinárodním obchodem a bankovnictvím konče, a ještě se úspěšně rozvíjet.

Velké překvapení čekalo i moderní sortu polovzdělaných válečných teoretiků. Jejich představy kosmických válek, vedených prostřednictvím počítačů s nasazením supervybavených profesionálních miniarmádiček, během pár měsíců roztály jako sníh na slunci. Rychle se ukázalo, že dva a půl tisíce let starý traktát Umění války mistra Sun-c’ je stále v kurzu. Kde nestojí pevně noha dobře vyzbrojeného, vybaveného a motivovaného pěšáka, to není ovládnuto, zákopová válka je stále „in“ a pozice dělostřelectva coby boha války je neotřesitelná.

Ukrajinské bojiště také předznamenalo nový směr budoucího vývoje situace na válčištích, charakterizovaný masivním nasazením široké škály dronů. Zatím především ve formě poměrně primitivních „rukodělných“ úprav komerčních zařízení, kterou lze přirovnat k éře prvních tanků, ale jsou zde jasně vidět náznaky nových směrů vývoje tohoto druhu vojenských technologií, primárně určených k průzkumu, ničení techniky a zabíjení lidí.

V armádách NATO, včetně naší pidiarmádky, ještě neodezněl šok z novinek, které přinesla válka na Ukrajině, a už dopadla další rána v podobě války mezi Izraelem a radikálním islámským hnutím Hamás. Sotva se ve vojenských akademiích začali chystat k přepisování učebnic válečného umění na základě ukrajinských zkušeností, objevil se další zcela nový fenomén, který, jak se ukázalo, dokázal v první fázi války zaskočit nejen izraelskou armádu, považovanou za jednu z nejvycvičenějších a nejmotivovanějších na světě, ale i vysoce profesionální izraelské tajné služby.

Překvapivý útok Hamásu vůči Izraeli, otevřeně oslavovaný obyvateli mnoha muslimských států a charakterizovaný bezprecedentní krutostí útočníků, během několika málo hodin radikálně změnil nejen pohled na možnosti vzniku válek, ale také prognózy budoucího vývoje bezpečnostní situace nejen na Středním východě, ale i v Evropě a dalších oblastech světa.

Necelé dvě tisícovky bojovníků zaútočily z moře na lehkých výsadkových člunech, ze vzduchu pomocí paraglajdů a dronů s podvěšenými výbušnými systémy a po zemi na lehkých pickupech a motocyklech. Nejprve zničili pomocí dronů příhraniční strážní stanoviště a buldozery a výbušninami vytvořili kolem třiceti průchodů v oplocení. Vzápětí zaútočili na pohraniční vojenské posádky a policejní stanice, jejichž překvapené osazenstvo většinou pobili. Ukořistěné zbraně naložili na vozidla a odvezli, těžkou techniku, obrněné transportéry a tanky zničili výbušninami.

Co je ale obzvláště odpudivé a varující, je krutost vůči civilnímu obyvatelstvu. Bojovníci Hamásu od počátku vraždili každého, na koho narazili. Muže, ženy, děti i staré lidi. Zajatce a rukojmí krutě mučili a odváželi do pásma Gazy. Nemilosrdně pobili také více než čtvrt tisíce mladých lidí, kteří se bavili na hudebním festivalu nedaleko hranic s Gazou. Přitom bylo od počátku jasné, že útok bude potlačen, jakmile se Izraelská armáda vzpamatuje z počátečního šoku a začne aktivně bojovat. Přesto vedení Hamásu nechalo svá komanda řádit a vraždit. Proč? Důvod je zřejmý.

Hamás zřejmě počítá s tvrdou izraelskou odvetou. Jeho cílem je dát popud k aktivaci dosud spících islamistických buněk v Evropě (včetně ČR), vyvolat nepokoje a zastrašit původní obyvatelstvo. Obdobné nepokoje, jaké proběhly v červenci ve Francii, se můžou velmi rychle rozšířit i do mnoha dalších zemí po celé Evropě. Můžeme jen doufat, že se nepřelijí i k nám. Vedení policie ČR se totiž domnívá, že má vše pod kontrolou a s teroristickými útoky moc nepočítá, zatímco „tajné“ zpravodajské služby vydávají nesmyslná veřejná prohlášení a největšími nepřáteli současného režimu (samozřejmě kromě Ruska a Číny) jsou samostatně myslící lidé, kteří se snaží upozornit na reálné hrozby.

Naše tzv. „armáda“, na rozdíl od té izraelské, není na podobné útoky vůbec připravena. Vojáci nejsou ani vycvičeni, ani připraveni podobným útokům čelit, chybí jim pořádná výbava, většina bojeschopné výzbroje a dalších zbraní, včetně těch za těžké peníze modernizovaných, skončila na Ukrajině. Její velení se chystá na válku s Ruskem, respektive s Čínou, a místo co by armádu připravovalo na obranu území ČR, jak mu to ukládá zákon o ozbrojených silách, plánuje vyvedení jejích bojeschopných složek „v sestavě spojenců“ (rozuměj americké armády) do války, vedené mimo území ČR.

Jak jsem psal už někdy v roce 2018, kdyby došlo na území ČR k podobnému útoku vycvičeného islamistického komanda jako v Izraeli, vybaveného lehkými zbraněmi, pickupy, motocykly a drony, počty mrtvých by ve srovnání s Izraelem byly prakticky okamžitě řádově vyšší. Totální chaos ve státní správě by vedl k dezintegraci řízení ozbrojených složek a pravděpodobně i k rozpadu systému zásobování obyvatelstva. Prvotními cíli útočníků by samozřejmě byly prvky kritické infrastruktury, elektrárny, bez nichž by rychle zkolabovalo spojení a služby (vzpomeňte na akce tzv. řetězářů), podzemní skladiště plynu, vojenské sklady, letiště, ministerstva, vládní úřady atd.

Tohle není šíření poplašné zprávy, ale varování. Co se stane, když usne na vavřínech nejlépe vycvičená armáda na světě, jsme viděli jen před pár dny na vlastní oči. My armádu v pravém slova smyslu nemáme. Je nejvyšší čas, aby se naši politici probrali a začali nás (a sebe) připravovat na skutečné hrozby, kterým budeme muset brzy čelit. Včera už bylo pozdě.

sdílet na