Pravda o vzniku Druhé světové války

Bohumil Svoboda5.1.2020
Do diskuze o začátku 2.světové války, kterou z velké části ovládly lži, překrucování a protiruská propaganda a které se zmocňují různí demagogové, zaslal jako hlas zdravého rozumu svůj příspěvek pan profesor Bohumil Svoboda. Přehledně shromáždil a uvádí fakta a souvislosti, které předcházely prvním dnům války a vyvrací některé pracně konstruované lži, metodicky tvořené na základě vytrhávání faktů ze souvislostí a jejich desinterpretací. 

ÚVODEM – tohoto článku chci říci, že jsem se pokusil o rešerši množství faktografických informací uváděných z celé řady dosud utajovaných dokumentů přednesených ve „Vystoupení V.V. Putina o vzniku Druhé světové války.“ na jednání hlavních představitelů Společenství nezávislých států Ruské federace, ze kterého jsem důsledně čerpal. Předpokládám, že tím tento dokument zpřístupním i těm, kteří ruský jazyk neovládají i přesto, že obsahuje simultánní překlad do češtiny. Děkuji za pochopení.

Hlavní zdroje protiruské nenávisti

Protiruská nenávist a její intenzivní šíření, se stala v posledních létech, zejména měsících, hlavním zdrojem šíření hysterické propagandy většiny Evropských vlád a jejích zkorumpovaných hromadných sdělovacích prostředků, před kterou by bledl závistí i nechvalně známý nacistický ministr propagandy Goebbels. Většina našich sdělovacích prostředků a prodejných novinářů nestojí v pozadí, ale naopak v tom vyniká. Mlčí k tomu i naše vláda a zřejmě si neuvědomuje, že svým mlčením otvírá dveře evidentnímu šíření nacionalismu. Velmi nebezpečná pro postoj a myšlení lidí, nejen v současnosti, ale především v budoucnu, je skutečnost, že překrucováním dějin a historické pravdy je nejvíc zasažena mládež. Překroucená historie a cílevědomé lži o příčinách vzniku Druhé světové války se dostává do učebních osnov některých základních a střeních škol, které nejsou jednotné a mohou být koncipovány na základě názorů jednotlivých nevědomých ředitelů.

Otřesné je jedno z posledních vystoupení Evropského parlamentu z 19. Září 2019 „O významu historické paměti pro budoucnost Evropy.“ Podle výsledků a dokumentů tohoto jednání je pakt „Ribentrop – Molotov“, podepsaný ministry zahraničí Sovětského svazu a fašistického Německa, jako mezivládní dokument, který „rozdělil Evropu a území nezávislých států mezi dva totalitní režimy (fašistické Německo a Sovětský svaz) což položilo cestu k začátku druhé světové války“. Dále Evropští poslanci na tomto jednání sprostě požadují aby: „Rusko zastavilo své úsilí o zkreslování historických faktů a propagaci teze, že skutečnými strůjci války jsou Polsko, země Pobaltí a Západ.“ Přitom neexistuje žádný dokument, který by potvrdil, že by Rusko něco takového někdy prohlašovalo. Kde je tedy pravda?

Které země podepsaly před válkou smlouvy a pakt s fašistickým Německem

Skutečná, naprosto přesvědčivá historická pravda vyplývá z autentických dokumentů z předválečné doby, které naprosto evidentně dokazují skutečné události. Rusové po těchto dokumentech sáhli a uvedl je na světlo V. V. Putin ve svém vystoupení „O vzniku Druhé světové války“, na schůzce vedoucích představitelů zemí SNS (Společenství nezávislých států).

Je zajímavé, že po zhruba devadesáti létech evropský parlament vytrhává z dějinných předválečných událostí právě smlouvu Ribentrop – Molotov z 23. Srpna 1939. Položme si otázku: Byla tato smlouva snad jediným dokumentem podepsaným jedinou zemí s fašistickým Německem? (Tehdy Sovětským svazem.) Odpověď je jednoznačná: NEBYLA !

Dokazují to oficiální vládní dokumenty a smlouvy mezi fašistickým Německem a nejvyššími tehdejšími vládními představiteli řady velmocí a Evropských států. Problém je v tom, že dnešní vlády těchto států se za tyto smlouvy nejen stydí, a proto je dodnes udržují jako přísně utajované, ale demagogicky tvrdí, že se s hitlerovským Německem paktoval pouze Sovětský svaz, což je další nehorázná lež.

Vyjmenujme jenom některé smlouvy a prohlášení, které dokládají konkrétní historické dokumenty z té doby, a uveďme jejich stručný účel.

1. Prohlášení o nepoužití násilí mezi Německem a Polskem. (podepsané roku 1934.) Jde ve skutečnosti o pakt Pilsudski – Hitler. (Pilsudski byl Polským maršálem a ministrem obrany. Usiloval o dohodu s Německem a 26. ledna 1934, podepsal polsko-německý pakt o neútočení, který měl platit deset let.)

2. Anglo – Německá dohoda (podepsaná roku 1935). Touto dohodou poskytla Velká Británie Hitlerovi možnost mít svoje válečné námořnictvo. (To v rozporu s výsledkem první světové války a Versailskou smlouvou.)

3. Společná Anglicko – Německá deklarace Chamberlaina a Hitlera – (podepsaná 30. září 1938 z iniciativy Chamberlaina), Uvádí, že: „podepsaná Mnichovská dohoda a Anglo – Německá námořní dohoda symbolizují shodu vzájemného porozumění“…

4. Francouzsko – Německá deklarace (podepsaná 6. 12. 1938) v Paříži, ministry zahraničních věcí Francie a fašistického Německa Bonnetem a Ribbentropem.

5. Smlouva mezi Litevskou republikou a Německou říší, (podepsaná 22. 03. 1939 v Berlíně) ministrem zahraničí Litvy a opět Ribbentropem „O spojení Klaipedskéo kraje s Německou říší“

6. Smlouva s Německou říši a Lotyšskem (podepsaná 7. června 1939)

7. Smlouva „Ribentrop – Molotov“ (podepsaná 23. Srpna 1939) je „Smlouva o neútočení mezi Sovětským Svazem a Německem.“

Z uvedené a barevně zvýrazněné časové posloupnosti je zřetelně vidět, že smlouva „Ribentrop – Molotov“ byla poslední v řadě těch, které byly podepsány jinými evropskými zeměmi, jakkoliv měly či neměly zájem o zachování míru v Evropě. Zde je namístě zdůraznit, že „Sovětský svaz se odhodlal k podepsání tohoto dokumentu, až po vyčerpání všech možností, kdy byly odmítnuty všechny návrhy na vytvoření společného bezpečnostního systému, antifašistické koalice, v podstatě v celé Evropě.“

Kořeny nacismu a nenávisti fašistického Německa k evropským národům. 

Pro správné porozumění situace v tehdejší době je třeba se zamyslet nad situací po první světové válce a jejích důsledcích pro Německo zakotvených roku 1919 ve známé Versaillské mírové smlouvě. Tato smlouva byla Německem chápána jako symbol krutého národního ponížení a nespravedlnosti. Němci tvrdili, že jde v podstatě o oloupení Německa. K tomu jenom několik čísel.

Německo mělo podle ní zaplatit členům Dohody 269 miliard zlatých marek, což byl ekvivalent asi 100 tisíc tun zlata. Jenom pro srovnání s rokem 1919 a dneškem to jsou zásoby zlata v USA 8 130 tun, v Německu 3 370 tun a v Rusku 2 250 tun. Při současné ceně zlata 1 464 dolarů za trojskou unci jde o reparace v řádu 4,7 bilionů dolarů. Při tom HDP Německa v roce 1918 byl zhruba pouhé 4 biliony dolarů. Dlužno říci, že poslední splátka byla uskutečněna vlastně nedávno 3. října 2010 ve výši 70 milionů eur., a to v den 20.výročí sjednocení Spolkové republiky. (Zdůrazňuji – ještě jako reparace za první světovou válku!)

Dá se tedy říci, že duch Verzaillské smlouvy byl vlastně zdrojem a živnou půdou revanšistických radikálních nálad. Nacisté systematicky zneužívali téma Versaillské smlouvy a ve své propagandě slibovali národu, že zbaví Německo národní hanby. Západní státy jim dali vlastními rozhodnutími, výše uvedenými smlouvami a pakty, naprosto volnou ruku k uskutečnění odvety za domnělé bezpráví.

Hodnocení Versaillské smlouvy tehdejšími významnými politiky

Celou tehdejší situaci po uzavření Versaillské smlouvy zhodnotil objektivně tehdejší vítěz v první světové válce francouzský velitel maršál FOCH, když prorocky řekl: „To není mír, ale jenom příměří na dvacet let“. (Čas mu dal za pravdu.)

Také americký prezident Wilson varoval slovy: „Naší největší chybou bylo dát Německu pohnutku pro pomstu.“

Winston Churchill napsal: „Ekonomické články smlouvy byly zlé a hloupé natolik, že se stávaly zjevně nesmyslnými“. 

Mezi základní nedostatky smlouvy patří svévolné vymezení hranic nových států v Evropě, určených vítězi první světové války. Hranice byly přerozděleny a tak byly vytvořeny podmínky pro vznik tzv. sudetské krize, tj. té části Československa, ve které žilo kompaktně i Německé obyvatelstvo. To vedlo následně k tzv. Mnichovské konferenci.

V roce 1938 mělo Československo 14 milionů obyvatel a z toho asi 3,5 milionů Němců. Nebylo mezi nimi rozporů až do 13. září 1938, kdy v pohraničí vypukly boje. Vzápětí se objevily návrhy Velké Británie k jednání s Hitlerem a jeho přemlouvání na záchranu světa před válkou. To vedlo, jak všichni víme k tzv. Mnichovskému jednání a podepsání Mnichovské dohody.

Zápisy z jednání a hlášení politiků k otázkám tehdejší zahraniční politiky

K otázkám tehdejší zahraniční politiky a k reálným událostem se významní politici a velvyslanci zainteresovaných zemí vyjádřili podle autentických utajovaných dokumentů následovně.

1.  Šifrovaná informace sovětského velvyslance ve Francii ze dne 25. května 1938 svému ministru zahraničí Litvinovovi o svém důvěrném rozhovoru s francouzským ministrem zahraničí Daladierem, k postojům Polska k Mnichovské dohodě, na základě které měly být Německu postoupeny Sudety říká: „Sondáž v Polsku přinesla nejhorší výsledek, jaký se dal očekávat. Nejen že není možno počítat s polskou podporou Československa, ale nelze vůbec vyloučit, že Polsko na něj nezaútočí z týlu.“ A dále: „Navzdory polskému ujištění nevěřím v loajalitu Polska při přímém napadení Francie Německem.“ Požadoval jsem po Polácích jasnou a jednoznačnou odpověď na otázku: „S kým jste v době míru i války?“ V tomto duchu jsem dal také několik přímých otázek polskému velvyslanci ve Francii Lukaševičovi. Ptal jsem se ho např. „Pustíte sovětská letadla přes svůj vzdušný prostor na pomoc Československu?“ Na to polský velvyslanec odpověděl: “Ne, v takovém případě po nich zahájíme palbu.“ Na otázku: „Přijde Polsko na pomoc pokud v případě, že Německo napadne Československo a Francie, na základě smlouvy o vzájemné pomoci pomůže a vstoupí s Německem do války?“ odpověděl Polský představitel jednoznačně: „NE!“ Dále Daladier napsal: „Nevidím žádný smysl ve Francouzsko – Polském svazku, ani v obětech, které v jeho jménu Francie přináší.“

To svědčí o tom, že Sovětský svaz byl připraven Československu před okupací fašistickým Německem pomoci, ale nemohl svou pomoc uskutečnit, protože mezi ním a Československem byla uzavřena smlouva, že tak může učinit pouze v případě, kdy své závazky vůči Československu současně splní také Francie. Francie ovšem měla svou pomoc spojenou s pomocí Polska, které ji jednoznačně odmítlo.

2. Další dokumenty potvrzují, že Polské mocenské orgány si počaly nárokovat vůči Československu územní požadavky na severní Slezsko ihned, jakmile si fašistické Německo začalo zabírat část Československého území – tak zvané Sudety. Netajili se tehdy ochotou použít ke splnění svých požadavků vojenské silové prostředky. K tomu už zformovaly tři pěchotní divize, jezdeckou brigádu a další podpůrné jednotky.

3. Hlášení velitele samostatné operační skupiny SILESIA pana Bortnovského – „O přípravě operace k převzetí Těšínské oblasti, a výcviku vojenských jednotek ke splnění tohoto úkolu a vedení aktivní přípravy k rozdělení a okupaci Československa.“

4. Záznam rozhovoru Německého velvyslance Moltkeho v Polsku s polským ministrem zahraničí Beckem, který v něm otevřeně říká: „Věřím, že v oblastech které si Polsko nárokuje nevzniknou rozpory s Německými zájmy“. To jenom dokumentuje skutečnost, že už došlo k rozdělení Československého území. Je zřejmé, že ihned po podpisu Mnichovské dohody 30. září 1938.

5. Varšava vyslala do Prahy ultimatum s bezpodmínečným požadavkem na předání části Československého území – Těšínské oblasti Polsku. Zřejmě tak okopírovala nacistické metody. Francie ani Británie nepodpořily Československo a přinutilo ho smířit se s touto okupací a potupným útiskem. Polsko tak spolu s fašistickým Německem zahájilo 1. října 1938 přímou okupaci Československého území. Tím věrolomně porušilo dohodu, kterou s ním dříve uzavřelo.

6. Další dokument hovoří o vrcholné – konečné smlouvě o hranici mezi Polskem a Československem ze dne 20. července 1920. Na jejím základě byla západní část Těšínska ponechána Čechům, zatímco východní připadla Varšavě. Obě strany tuto dohodu uznaly a dokonce garantovaly. Nu a na základě toho si polští náckové uvědomovali, že bez Hitlerovy pomoci se jim nepodaří uplatnit žádné uzemní nároky na Československu.

7. Záznam z Varšavského rozhovoru německého velvyslance v Polsku Moltkeho s ministrem zahraničí Polska Beckem ze dne 1. Října 1938, o polsko – českých vztazích a postojích Sovětského svazu k těmto otázkám. Moltke o tom svým nadřízeným do Berlína dokladuje následující: “Beck při rozhovoru vyjádřil velkou vděčnost za loajální pojetí polských zájmů na Mnichovské konferenci a také za upřímnost vztahů v době českého konfliktu. Polská vláda i veřejnost si plně cení postoje vůdce a říšského kancléře.

Protože polští představitelé nebyli pozváni k účasti na Mnichovské konferenci, zastupoval jejich zájmy Hitler. Polsko současně do procesu rozdělení Československa zatahovalo i Maďarsko a vědomě tak zasahovalo do porušování mezinárodního práva. To vše bylo jasné i Francii a Velké Británii.

8. Zpráva francouzského velvyslance v Německu svému ministru zahraničí Bonnetovi z 22. září 1938. Z té vyplývá demarše zaslané Polskem a Maďarskem na adresu vůdce, které měly za cíl demonstrovat, že Varšava a Budapešť nebudou souhlasit s tím, aby vůči jejich etnickým menšinám začleněným do československého státu byl uplatněn méně příznivý režim než ten, který bude poskytnut sudetským Němcům. To mělo za následek,, že Praha se bude muset zřeknout Těšínska, protože tam žila velká část Poláků a Slovensko kvůli 700 tisícům Maďarů se bude muset odtrhnout od Čechů. Následně i díky tomu, došlo k rozdělení Československa, o což usilovali Němci a slovenští nacisté. Vlády Francie a Anglie proti těmto štvanicím na Československo nic neudělaly a vyhověly tak Hitlerovi. Domnívaly se, že k rozdělení dojde neodvratně a bez války ještě před koncem roku 1938. O rozdělení Československa a jeho následné vymazání z mapy Evropy Němci usilovali proto, že bylo dosud bariérou při jeho expanzi na cestě proti Sovětskému svazu.

Hodnocení významných politiků uzavřené Mnichovské dohody

Winston Churchill – vyhodnotil situaci upřímně a nazval věci správnými jmény, když ve svém projevu v Dolní sněmovně britského parlamentu dne 5. října 1938 prohlásil: „Právě jsme utrpěli bezpodmínečnou a úplnou porážku. Vše je skončeno. Československo je zlomené, všemi opuštěné a v truchlivém mlčení se ponořilo do temnoty. Nastal čas podívat se pravdě do očí. Dost klamání sobě samým. Musíme reálně posoudit rozsah katastrofy, která postihla svět. Ocitli jsme se tváří v tvář nejhorší, rozsáhlé katastrofě, která kdy postihla Británii a Francii. Utrpěli jsme porážku, aniž bychom se zapojili do války. Důsledky této porážky se ještě dlouho budou připomínat. Nemyslete si, že nebezpečí pominulo, to zdaleka není konec, je to začátek grandiózního vyřizování účtů. Jedná se pouze o první zvonění. 

Tím Winston Churchill řekl naprosto jasně, že: „Prodejem svého spojence – Československa, tzv. západními demokraciemi v Mnichově, začala Druhá světová válka.“

Jak diametrálně odlišné je hodnocení téže situace ostatními politiky států, které se na zločinecké Mnichovské dohodě podíleli je zřejmé z následujících prohlášení.

Britský ministerský předseda Chamberdlainn – po podpisu Mnichovské dohody a návratu na Downing Street. 30. září 1938 prohlásil: „Toto je poprvé v naší historii, kdy byl z Německa na Downing Street přivezen čestný mír. Věřím, že je to mír pro naši dobu, tedy mír pro naši generaci. (Úžasná a směšná domýšlivost.)

Franklin Roosevelt – gratuloval Chaberdlainnovi k podpisu Mnichovské dohody 5. října 1938 slovy: “Plně sdílím přesvědčení, že dnes je zde velká příležitost zavést nový řád, jehož základem bude spravedlnost a zákon.

Joseph Kennedy – americký velvyslanec ve Velké Británii – (otec bývalého prezidenta Johna Kennedyho) prohlásil 19. října 1938: „Mnichovská dohoda mezi západními mocnostmi, demokraciemi a také Německem a Itálií, je jak pro demokracie, tak pro diktatury neproduktivní a je proto nerozumné zdůrazňovat rozdíl mezi nimi. Mohou pak se ziskem zaměřit své síly na řešení společných problémů tím, že změní k lepšímu své vzájemné vztahy.

Podobnými, nic neříkajícími hodnoceními se vyjadřovali další, méně významné osobnosti, které nebudu ani uvádět.

Hitler – po jednání o Mnichovské dohodě prohlásil: „Německo bude mít za všech okolnost zájem na zachování silného Polska zcela bez ohledu na situaci v Rusku, protože silné Polsko se svou armádou snímá z Německa velké břemeno. Divize, které drží na ruské hranici, zbavují Německo dalších doplňujících vojenských výdajů proti Rusku.“ Toto prohlášení je ve skutečnosti vojenskou dohodou Německa a Polska proti Sovětskému svazu.

Francie – se vzdala jakékoliv pomoci Československu už tím, že podepsala Mnichovskou dohodu a vzdala se tak svých záruk na ochranu celistvosti Československa.

23. září 1938 oznámil Sovětský svaz oficiálně Polsku: „V případě invaze Polska do Československa by byl porušen Sovětsko – Polský pakt o neútočení.“ Polský ministr zahraničí Beck to prohlásil za „bezvýznamnou propagandistickou kampaň. Navíc při obsazování Těšína udělají Poláci vše proto, aby zabránili Sovětskému svazu jakkoliv Československu pomoci“.

Dalo se válce předejít?

Jestli se dalo válce předejít, vyplývá mimo jiné i z následujících jednání a prohlášení významných politiků.

1. Litvinov – tehdejší nový komisař zahraničí Sovětského svazu na plenárním zasedání Společnosti národů v září 1938 uvedl: „Vyhnout se dnes válce a získat skutečnou a komplexní válku zítra, navíc za uspokojení chutí nenasytných agresorů a zničení suverénních států, neznamená jednat v duchu paktu Společnosti národů.“ 

2. Odpověď politbyru ÚV VKS (b) – ze dne 20. září 1938 na telegram zplnomocněného představitele SSSR v Československu, Alexandrovský píše: „Na přímou otázku prezidenta Československé republiky Edvarda Beneše, zda SSSR poskytne Československu okamžitou pomoc, v případě napadení Fašistickým Německem, pokud jí Francie zůstane věrná, dalo politbyro jednoznačnou kladnou odpověď. 

Z toho je naprosto zřejmé, že Sovětský svaz Mnichovskou dohodu jednoznačně odsuzoval, stal se osamoceným a musel přijmout realitu, kterou západní státy svým jednáním připravily. Rozdělení Československa bylo extrémně cynické a kruté. Mnichovská dohoda se stala zásadním bodem v obratu v dějinách, po kterém se druhá světová válka stala nevyhnutelnou.

3. V roce 1938 bylo ještě možné Hitlera zastavit společnou silou evropských států. Přiznávali to i západní vedoucí politici. Vyplývá to např. z rozhovorů francouzských a polských politiků o vyhlídkách na válku v Evropě a mezi italsko – německými a polsko – francouzskými koalicemi ze 17. května 1938.

4.  Na setkání ministrů obrany Francie a Polska – náčelník generálního štábu Francie uvedl: „V září 1938 poskytovala situace mnohem více příležitostí zasáhnout proti Německu než nyní.“ To znamená, že kdyby západní velmoci včas reagovaly, dalo se válce předejít.

5. Maršál Keitel – na Norimberském procesu na otázku, zda by Němci zahájili válku v případě, že by Prahu západní mocnosti podpořili, odpověděl a řekl jasně: „Ne. Z vojenského hlediska jsme nebyli dostatečně silní. Cílem Mnichovské dohody bylo vytlačit Rusko z Evropy a dokončit vyzbrojení Německa.“ 

6. Sovětský svaz se na základě mezinárodních dohod s Francií a Československem snažil zabránit tragedii – rozdělení Československa. Británie a Francie však své závazky vůči Československu přehodnotily, porušili a předhodily demokratickou zemi – Československo – Hitlerovi. Vědomě jej tak nasměrovali na východ. K tomu bohužel přispělo významnou měrou i tehdejší polské vedení tím, že bránilo vytvoření systému kolektivní bezpečnosti za účasti SSSR.

Další svědectví o protiruských štvanicích před rozpoutáním války

1. Protisovětské štvanice mají své mnohem starší kořeny. Svědčí o tom jednání náměstka ministra zahraničí Polska Szembeka s Hermanem Goeringem z 5. listopadu 1937. Goering na něm vyjádřil přesvědčení že: „Třetí říše nemůže spolupracovat nejen se Sověty, ale s Ruskem obecně, bez ohledu na režim v této zemi.“ Dodal také že: „Německo potřebuje silné Polsko, kterému nebude stačit jenom přístup k Baltskému moři, ale že by mělo mít cestu i k Černému moři“ (Je vidět, že jak v minulosti, tak i nyní straší Ruskem, carským, bolševickým a jakýmkoliv současným a nic se na tom nemění. Z toho vyplývá, že Polsko se tak může dohodnout o čemkoliv a s kýmkoliv, a dostane se mu německé podpory. Ve skutečnosti se tak děje i dnes.)

2. Z jednání německého ministra zahraničí Ribbentropa s polským ministrem Beckem, ze dne 5. ledna 1939 vyplývá následující: „Německo vychází z toho, že pokládá ukrajinskou otázku za privilegium Polska a bude ho podporovat ve všech ohledech, při projednávání této otázky za předpokladu, že Polsko zaujme ještě zřetelnější postoj proti Rusku. Jinak by jen těžko mohlo s ním mít společné zájmy”. Když se Ribbentrop zeptal, zda se Poláci zřekli ambiciozních zájmů maršála Pilsudského vůči Ukrajině, odpověděl Beck: „Poláci už v Kyjevě byli a podobné záměry jsou živé i dnes.“ (Z toho je jasné, že základem vší nenávisti je patologická rusofobie. To si jasně uvědomovali všichni západní politici.)

3. Zpráva francouzského velvyslance ve Varšavě pana Noela francouzskému ministru zahraničí Bonnetovi, 31. května 1938. V ní se mimo jiné píše: „Pokud Němec zůstává protivníkem, přesto je Evropanem a Mužem pořádku.“ (Polsko to velmi brzy pocítilo na vlastní kůži, kdy bylo fašistickým Německem 1. září 1939 zákeřně přepadeno.) Dále se píše: „Rus je pro Poláky barbar, aziat, ničivý živel a demoralizující prvek, s nímž je každý kontakt nebezpečný a každý kompromis smrtelný.“ Zde je možno bez komentáře říci, že jde o typické projevy rasizmu, nenávisti a pohrdání „podčlověkem“, mezi něž zařadili nejen Rusy ale i Ukrajince, Bělorusy a také se v tom seznamu ocitli i Poláci. 
Víme co se dnes děje v Evropě ve smyslu rusofobie. Jde o agresivní nacionalismus, antisemitizmus a fašismus, který vždy oslepuje a vymazává jakékoli morální hranice. Ti co na něj vsadili, se nezastaví před ničím, ale nakonec je to dostane. A tak to v minulosti bylo několikrát.

4. Z rozhovoru 1. října 1938 mezi německým velvyslancem v Moskvě Moltkem a polským Beckem, o Československo Polských vztazích a o postojích SSSR k této otázce je možno uvést: „Hitler stále zdůrazňuje, že Polsko je hlavním faktorem, který chrání Evropu před Ruskem. Ve shodě s Polskem, Maďarskem a možná i s Rumunskem. Hitler mimo jiné říká: „Další otázkou, v níž mají Německo a Polsko společné zájmy je židovský problém. Jsem odhodlán vytlačit židy z Německa. Ještě teď jim bude dovoleno vzít si s sebou část svého majetku. Přitom si s sebou odvezou víc, než měli, než se usadili v této zemi. Čím více se budou s emigrací natahovat, tím méně majetku si s sebou budou moci vzít.“ Dále uvádí, že ho napadla myšlenka řešení židovského problému cestou migrace do kolonií. Navrhuje poslat židy nejprve do Afriky. To v Hitlerově pojetí znamenalo, poslat je na vymření. To je první krok ke genocidě – vyhlazení židovského obyvatelstva, kterému dnes říkáme holocaust. Na to polský ministr zahraničí Back výslovně řekl: „Pokud by to (Hitler) uskutečnil a našel své řešení, potom mu postavíme ve Varšavě krásný památník.” 

V. V. Putin se nad tím vším zamýšlí a říká: „Po takových vyjádřeních v souvislosti s řešením židovské otázky se musíme ptát: „Co je to za lidi, kteří nastrčili svůj polský národ pod německý válečný stroj a přispěli k tomu, že vypukla druhá světová válka, ve které každá rodina v bývalém Sovětském Svazu utrpěla ztrátu některého ze svých členů či příbuzných.

To, bohužel, v dnešní Evropě nechtějí někteří politici a lidé vědět a všemožně to zamlčují. Proto se sprostě a bez zábran snaží překroutit dějiny a svalovat vinu za rozpoutání války z nacistů na komunisty. My všichni víme, kdo to byl Stalin a jakých chyb se dopustil, ale také všichni víme, že právě fašistické Německo zaútočilo 1. září 1939 na Polsko a 22. června 1941 na Sovětský svaz. Dokazují to všechny dosud nezveřejněné utajované dokumenty.

Obdiv a poděkování západních politiků Rudé armádě za záchranu civilizace

Celý svět ví, že hlavní tíhu války nesl Sovětský svaz a věděli to také i nejvyšší představitelé protihitlerovské koalice, kteří v tom smyslu také v průběhu války a ještě po ní vyjadřovali svůj obdiv za nesmírné hrdinství a díky za záchranu civilizace Sovětskému Svazu a jeho hrdinné armádě. Za mnohé je možno uvést, jak tehdy hodnotili pamětníci výsledky vítězství nad fašismem a přínos Sovětského svazu k tomuto vítězství, počínaje rokem 1941.

1. Whinston Churchill – „Byl jsem rád, když jsem se dověděl z mnoha zdrojů o statečných bojích a četných protiútocích, kterými ruské vojenské síly bránily svoji zem. Plně si cením vojenských výhod, které se vám podařilo získat tím, že jste přinutili nepřítele nasadit všechny síly a vstoupit do operací na předsunutých západních hranicích.(Britské vedení tak přiznalo, že boje na západě od Sovětského svazu v Evropě měly vojenský smysl v boji proti fašistickému Německu)
2. 22. února 1945 v předvečer 27. výročí oslav Rudé armády Winston Churchill píše Stalinovi. „Rudá armáda slaví své 27. výročí triumfem, který si vydobyl nekonečný potlesk svých spojenců.“

Zde je třeba upozornit, v souvislosti tímto blahopřáním, na usnesení, které bylo přijato nedávno našimi poslanci v parlamentu: „Budoucí generace uznají svůj dluh vůči Rudé armádě stejně bezvýhradně jako my, kteří jsme byli svědky těchto velkolepých úspěchů.“ (Uvidíme, jak bude reagovat dnešní pokolení politiků v Evropě).

3. Rosevelt napsal také v roce 1945 Stalinovi: „Pokračující vynikající vítězství Rudé armády, spolu s rozvinutým úsilím ozbrojených sil spojených národů na jihu a západě, zajišťuje rychlé dosažení našeho společného cíle – světa žijícího v míru, založeného na vzájemném porozumění a spolupráci.“

4. Trumen – o něco později jako nový prezident USA píše: „Hluboce si vážíme velkolepého přispění mocného Sovětského svazu ve věci civilizace a svobody. Prokázali jste schopnost lidu, který miluje svobodu, a vysoce statečného lidu schopného rozdrtit zlé síly barbarství, ať jsou jakkoliv silné.“

5. 22. února 1945 v předvečer 27. výročí oslav Rudé armády Whinston Churchill píše Stalinovi. „Rudá armáda slaví své 27. výročí triumfem, který si vydobyl nekonečný potlesk svých spojenců.“

Zde je třeba upozorni v souvislosti tímto blahopřáním na usnesení, které bylo přijato nedávno poslanci ruského v parlamentu: „Budoucí generace uznají svůj dluh vůči Rudé armádě stejně bezvýhradně jako my, kteří jsme byli svědky těchto velkolepých úspěchů.“ (Uvidíme, jak bude reagovat dnešní pokolení politiků v Evropě).

6. Rosevelt napsal také v roce 1945 Stalinovi: „Pokračující vynikající vítězství Rudé armády spolu s rozvinutým úsilím ozbrojených sil spojených národů na jihu a západě zajišťuje rychlé dosažení našeho společného cíle – světa žijícího v míru, založeného na vzájemném porozumění a spolupráci.“

7. Trumen – o něco později jako nový prezident USA píše: „Hluboce si vážíme velkolepého přispění mocného Sovětského svazu ve věci civilizace a svobody. Prokázali jste schopnost lidu, který miluje svobodu, a vysoce statečného lidu schopného rozdrtit zlé síly barbarství, ať jsou jakkoliv silné.“

8. V. V. Putin na závěr říká: „Ani my rozhodně nemůžeme zapomenout a nikdy nezapomeneme na hrdinské činy našich předků, matek, otců a dědů. Byli bychom velmi rádi, aby i naši kolegové na západě a zejména v Evropě to měli na paměti. Pokud nechtějí poslouchat nás, ať si poslechnou autority svých zemí, které chápaly co říkaly a věděly o těchto událostech z první ruky.

Přesto to všechno, jsou dnes znesvěcovány hroby těch, kteří ve válce zvítězili, položili své životy za osvobození celých států v Evropě, znehodnocují a bourají pomníky vojevůdců. Komu to chtějí poškodit a znesvětit jejich památku. To všechno byli hrdinové, obyčejní vojáci Rudé armády, dělníci, kolchozníci a byli to všechno občané Sovětského svazu, naši předkové, dědové, otci a matky, z nichž mnozí trpěli i za Stalinovy éry a samozřejmě i z těch zemí, které jsou dnes samostatnými státy po rozpadu Sovětského svazu. Těm všem byly postaveny památníky a s tím Stalin nemá v podstatě nic společného, protože byly postaveny z vůle lidu a národů, Rudou armádou osvobozených zemí. Přesto dnes jejich vladaři organizují nenávistné akce proti Rusku, hodlají odstraňovat pomníky vojevůdců a dokonce chtějí stavět památníky nacistickým pohrobkům. Proč to dělají? Zřejmě proto, aby nevyplavaly napovrch informace o faktickém spolčení některých tehdejších hlav evropských států s Hitlerem. Nejde o pomstu bolševikům, ale dělají to proto, aby skryli své vlastní postavení a postoje. Chtějí utajit, že tehdy jejich vladaři a politici podcenili skutečné pohnutky Hitlerova jednání. Dokresluje to skutečnost, co na poradě s představiteli Německé armády ve svém kancléřství v Berlíně Hitler řekl: „Nejde o Gdaňsk, jde o rozšíření našeho životního prostoru směrem na východ a zabezpečení potravin. Vůbec nejde o Polsko, jde o to, abychom si prorazili cestu pro útok na Sovětský svaz.“

Závěrem.

Sovětský svaz se snažil do poslední chvíle využít jakékoliv šance k vytvoření proti Hitlerovské koalice. Vyjednával v tom smyslu s vojenskými představiteli Francie a Velké Británie a dělal vše proto, aby zabránil vypuknutí druhé světové války. Prakticky však zůstal sám, v izolaci a byl posledním ze států Evropy, který byl donucen podepsat s Hitlerem smlouvu o neútočení. Ano je tam i tajná část o rozdělení nějakého území. Nevíme však, co je přesně v jiných dohodách Evropských zemí s Hitlerem, protože pokud jsme my své dokumenty odkryli, tak na rozdíl od nás vlády západních zemí obsah svých paktů s Hitlerem dosud utajují a přísně střeží. Teď už to pro nás není ani důležité, protože proč došlo k rozdělení nezávislého demokratického státu – Československa ve prospěch fašistického Německa a Hitlera všichni víme. Mnichovská dohoda potvrzuje, že se na tom podíleli významně i bývalé hlavy těchto států. Právě to otevřelo Hitlerovi cestu na východ, a právě to bylo příčinou vypuknutí druhé světové války.

Uvedu ještě, říká V. V. Putin, jak Sovětský svaz jednal, když fašistické Německo zahájilo válku proti Polsku. Pokud se na západě v okolí Lvova polská armáda ještě skutečně bránila proti fašistům, je také faktem, že po příchodu Rudé armády složila své zbraně do jejích rukou. Tím došlo do značné míry k záchraně mnoha životů z řad místní židovské populace, které v této oblasti bylo velmi vysoké. Nebýt toho, tak by po příchodu nacistů byli všichni posláni do pecí.

Co se týče Brestu, tak tam Rudá armáda vstoupila, až bylo toto území obsazeno fašistickou armádou. To znamená, že s Poláky tam Rudá armáda vůbec nebojovala. Navíc v té době už polská vláda ztratila kontrolu nad celou svou zemí i ozbrojenými silami, jejíž zbytky se nacházely kdesi v oblasti Rumunských hranic. Nebylo tedy ani s kým dávno bojovat. Brestská pevnost se tehdy stala citadelou na ochranu zájmů Sovětského svazu a naší společné vlasti. Byla jako jedna z výrazných stránek Velké vlastenecké války a byla obsazena Rudou armádou až poté, kdy odtud odtáhli fašisté, a Sovětský Svaz si z Polska nic nevzal.

Všichni účastníci jednání, celé vystoupení vyslechli, doporučili předat uvedená fakta a informace do veřejného prostoru.

I já vyjadřuji s těmito návrhy souhlas tím, že jej touto cestou pomohu zpřístupnit také našim občanům, aby se seznámili s pravdou o událostech, které bezprostředně předcházeli vypuknutí druhé světové války a které nám naše hromadné sdělovací prostředky na pokyn západních „školících“ institucí, velmi intenzivně překrucují a konkurují tak evidentně smutně proslavené zločinecké Goebbelsově nacistické propagandě.

Současně doporučuji každému, kdo má tu možnost, aby „Vystoupení V. V Putina“ v Ruském originále nebo tuto rešerši šířil co největšímu počtu svých kolegů a přátel. Prospějeme tak významným způsobem k šíření pravdivých informací a zabráníme počínajícímu šíření nacizmu v naší vlasti.

Děkuji za pochopení.

Prof. Ing. Bohumil SVOBODA DrSc. člen asociace Vojáci proti válce. 31. ledna 2020 – https://bit.ly/39bm4zO

sdílet na