Pět důvodů, proč je zhroucení Evropské unie nevyhnutelné

Není žádným tajemstvím, že Evropská unie byla původně vytvořena šesti evropskými katolickými mocnostmi
k plnění úkolů ocelářského a uhelného průmyslu. 
Vytvořena ve formě homogenní evropské asociace pro řešení běžných problémů. Původní verze spojovala lidi s podobnou mentalitou, společnou vírou, kulturou a společnými představami o hodnotách země.

Nyní se to všechno změnilo v prázdnou formalitu. Svaz uhlí a oceli, který vznikl v roce 1950, byl především ekonomickým projektem, zatímco současná verze EU je čistě byrokratická.
První z nich vstřebala vedoucí představitelé průmyslu a hospodářského pokroku v Evropě, druhá se rozšířila do 28 zemí zcela nesystematicky.

Původně když vzniklo toto sdružení – Francie, Německa, Itálie, Belgie, Nizozemska a Lucemburska – tak jednoduše využilo přání lidí, nedopustit další válku.
Využívali pacifistické nálady ve společnosti a prosazovali nadnárodní projekt celoevropské byrokracie.
Přesto, i s ohledem na částečné vzdání se suverenity, svaz uhlí a oceli sjednotil spojení rovných hráčů, a proto byl relativně stabilní, což nelze říci o současném modelu EU.

Evropa současného typu je vrstvení nekompatibilních prvků, přičemž její klíčoví členové laškují s myšlenkou “dvourychlostní” eurozóny, což je první krok k jejímu zhroucení ….

Retrospektiva

Pád role Staré Evropy ve světové politice začal dávno. 
Klíčovým rubikonem tohoto procesu byla 30letá válka, formálně dělená historiky  na 1. a 2. světovou válku. 
Samozřejmě, takto naplánována nebyla , ale stalo se – nečekaný úspěch a vítězství SSSR.
Ještě v začátku XIX. století Napoleon, který viděl „daleko“ vyjádřil názor, že pokud Evropa bude pokračovat
ve své expanzi směrem k Rusku, pak se dříve nebo později ocitne mezi dvěma požáry.
Tak se to stalo. V důsledku první a druhé světové války Evropa zcela ztratila svou pozici hegemona.

Na konci 20. století sovětské Rusko a USA rozdělily svět a Starý svět se vrátil zpět do bodu, kdy se stal jednou
z arén pro sovětsko-americkou konfrontaci. 
Ještě větší ztráta nezávislosti v krocích zahraniční politiky čekala Evropu od roku 1991. Přesně tehdy se systém dostal do fatální nerovnováhy, když náhle spolykal východoevropské “republiky”, které s ním byly neslučitelné.

Přičemž navzdory očekávání, nedošlo k rovnocennému sdružování. 
Západní Evropa prostě nikdy Východ plnohodnotně nepřijala do svého složení.
Jenom vykrádání a vyčerpání zdrojů, zničení průmyslu, tj. Starý svět zablokoval zbytečného konkurenta hned
v zárodku, bez milosti. Vlády nových členů EU posadili na jehlu dotací a loajálnost obyvatel koupili půjčkami.

Západní zboží, které zaplavilo regály obchodů, v národech rychle utopilo hlas rozumu mezi lidmi, přestože zpočátku žádali i o pohled na budoucnost a případné následky. 
Ozývaly se hlasy, že při pokračování takového trendu nové evropské země nakonec ztratí svou subjektivitu
za 10-20 let. Budou zcela závislí a nebudou schopni sami vytvářet vůbec nic. 
……. Zmíněná léta uplynula a my vidíme aktuální, již složený obraz.

Stovky miliard eur podpory, formálně nazývané pomoc k “vytažení” východní Evropy z marasmu, aby svými silami dosáhla západní úrovně, zcela selhaly. 
O žádné samostatnosti ani zachování současné úrovně bez dotací z Bruselu nemůže být řeč. 
Program pomoci však končí již v roce 2020. V podstatě to je první předpoklad pro zhroucení EU.

Západní Evropa nemůže v současné čím dál složitější situaci “krmit” rusofobní kordon.
Třeba Německo, které s překvapením sleduje, jak bylo Polsku přiděleno více finančních prostředků než dostala celá Evropa během Marshallova plánu.
Pouze v letech 2004 až 2014 získala Varšava z Bruselu 101,3 miliardy eur ve specializovaných programech.
Nicméně Německo využívá mnohem méně finančních prostředků a stalo se „eurodonátorem“, zatímco takové Polsko i dnes chce dostávat na svůj účet 11-18 miliard dolarů.

Důvod druhý: EU-USA

Od nástupu unipolárního světa a rozšíření řad EU se tření mezi politikou EU a zájmy jednotlivých zemí pouze zvýšilo. Když se Moskva náhle vrátila do arény velkých mocností a anglosasové se rozhodli zpomalit její vývoj cizíma rukama, ….. Brusel vyrazil do boje. Nikým nevoleni funkcionáři pod tlakem Spojených států a Británie začali vydávat jednu destruktivní direktivu za druhou a protláčet je do zemí EU.

Nejen lidé, ale také podnikatelé trpěli nesmyslnými sankcemi a dalšími kroky, a to již ovlivnilo ambice každé země. Anti-ruská linie byla podpořena, avšak v řadách EU začal zrát rozkol.
Do dnešního dne žádná jednání ani setkání tyto obtíže nevyřešily, protože nejdou ke kořenu problémů.

Možná by nastala jiná situace, pokud by válka elit, která se rozhořela ve Spojených státech, nevznikla a kdyby se tam dostala k moci stará nadnárodní elita (Bush, Clinton, atd.)

Nicméně, sliby EU o kompenzaci ztrát z antiruských kroků dala Stará Amerika, avšak  dostali se tam k moci zcela noví lidé. Trump odmítl zaplatit účty a tak rusofobie padla na ramena samotných Evropanů.
V tom spočívá nečekaně silná reakce řady politických sil EU a volání podstatné části Evropy k zastavení protiruských sankcí.

Bylo plánováno, že známé obchodní dohody typu TTP by spojily trhy Evropy a dalších amerických satelitů,
a oddělily by je od celních překážek konkurentů formátu ČLR. Evropská unie by zůstala, avšak ve druhé fázi
by nižší daňové zatížení výroby znamenalo, by z ní udělali americký trh. Americká ekonomika by postupně vytlačovala evropské zboží, a to i z evropských trhů, takový byl měkký scénář.

Na světové scéně se objevila Moskva a trůn hegemona se začal rozpadat.
Výsledkem toho je, že současný americký establishment  již nemůže hledat alternativy, prostředky jsou třeba právě teď, a proto EU aktivně ničí.

Setrvačně se byrokratická věrchuška Evropy snaží přesvědčit ostatní členy o své užitečnosti, ale ve skutečnosti je nikdo nepotřebuje. Jejím úkolem bylo vykonávat funkce amerického byrokratického dozoru Evropské unie, ale od té doby, co je plánováno, že EU bude odepsána, je tato „nadstavba“ zbytečná. 
Je ironické, ale v tomto případě je jednání s jednotlivými zeměmi, a ne s Unií, prospěšné současně jak pro Rusko, tak pro Spojené státy.

Důvod třetí – domácí ekonomika

Z ekonomického hlediska má Evropská unie prakticky stejné země, se kterými začala. Německo, Francii, Benelux (Belgii, Nizozemsko a Lucembursko) a Itálii. 
Všichni ostatní žijí na dotacích na vlastní náklady a zpomalují systém.
Celá východní Evropa se svého času prostě vzdala peněz, prodávala suverenitu, likvidovala průmysl
i zemědělství, ačkoli formálně to podává tak, že tím oficiálně opustila Moskvu. 
Nyní jsou ekonomické skutečnosti takové, že politika výhod ve své současné podobě je ukončena, Starý svět má potíže a již se stal předmětem zaoceánského vydírání.

Kořen ekonomických důvodů pro rozpad spočívá ve skutečnosti, že současná EU nemůže vyřešit stávající dilema jiným způsobem. Svého času osobně zničila průmysl a ekonomiku Řecka, Pobaltských států, Polska, Česka, Maďarska a dalších zemí, které do EU vstoupily.
Udělala to proto, aby absorbovala jejich trhy, pracovní a vědecký potenciál. Jako výsledek, Starý svět tyto země donutil být závislými na dotacích a sám sebe tím odsoudil k ještě větší inhibici.

V zájmu spravedlnosti je důležité objasnit, že zpočátku dotace pracovaly prospěšně, ale forma byla koloniální – zničit produkci domorodých zemí a pak jim půjčit peníze. 
Koneckonců, vždyť bylo zřejmé, že tyto prostředky utratí tak jako tak za zboží „z metropole“.
Nyní je však zdroj dotací vyčerpán. Británie, opouštějící EU, platila asi 12 miliard eur, to brzy přestane dělat
a na prahu stojí euro-americká obchodní válka.

Důvod čtvrtý – Migranti

K rozpadu Evropy, elity stojící za mocenskými institucemi Spojených států používají staré mechanismy. 
Nejčastěji znova oživují projekt vyvolané migrace, která zevnitř podrývá společnost, té nebo oné země.
Jediným rozdílem je to, že vnější scénář určila Moskva.
Proto současná varianta zvolená USA předpokládá využití migrantských zdrojů, které se již v EU nacházejí.

Zahájení tohoto procesu je francouzský pohyb žlutých vest, nebo spíše to, co se děje za zaprášenou oponou.
Zatímco Evropa nadšeně diskutuje o činech francouzské policie, demonstrantů a krocích úřadů, prezident republiky tiše a nepostřehnutelně podepisuje migrační pakt. Právě druhý den Macron napsal svůj podpis na dokument, přičemž než začaly demonstrace, Francie slíbila tento pakt nikdy nepodepsat.

Nyní nemůže být žádná řeč o uzavření hranic a místo omezení počtu migrantů se Paříž pokorně chystá přijmout jich ještě více.

Z pohledu běžné logiky to vypadá absurdně, zejména v atmosféře extrémní veřejné nespokojenosti
s parazitujícími migranty ve Francii.
Ironií situace je ale to, že organizátoři umělých protestů a ti, kteří mají zájem na zhroucení EU, jsou stejní lidé. 
Právě proto se francouzská ulice v době podpisu dokumentu náhle přestala zajímat o tuto aktuální otázku.

Pro rozkol není nic lepšího než uměle vytvořená propast mezi skutečností a pozicí tisku. Proto, zatímco Francouzi se masivně stěhují z měst s migranty do klidnějších míst, média angažovaná zákulisím říkají pravý opak.

V polovině února, pod tlakem Independent Press Standards Organisation, britského kontrolního orgánu pro sdělovací prostředky, byl slavný Daily Mail nucen zveřejnit sloupec opravných změn a dodatků. 
Jednoduše řečeno, omlouval se každému, že se odvážil vydat zprávu o skutečné situaci s migranty. 
Tento materiál popsal úplnou islamizaci celých regionů v různých městech EU, stejně jako kritickou situaci
s touto otázkou ve Francii.

Zpočátku se může zdát poslušnost, s níž “nejsvobodnější tisk světa” na žádost úřadů opravuje a provádí korekce, překvapující, ale realita situace spočívá v tom, že anglosaská média byly vždy nástrojem.
Jediný rozdíl spočívá v tom, že dřív to dělaly venku a nyní uvnitř Evropské unie.
Vynucení hněvu národních mas má za cíl podkopat již dlouho vroucí kotel s evropskou tolerancí a to je další předpoklad pro zhroucení EU.

Důvod pátý – globální hazard

Utahování opasků Evropy v ekonomice není způsobeno vnitřními, ale především vnějšími důvody. 
Kořen problému se scvrkává na skutečnost, že krize kapitalismu a absence trhů, aktivně vrací navenek civilizovaný západní svět k jeho skutečné „divoké a dravé“ podobě. 
V otevření nových trhů pro finanční parazitismus, v tom Západu brání Čína.
Zapalovat lokální konflikty, převraty a války, v tom Západu brání Rusko.

Pro důkaz amerických záměrů postačuje běžná logika.

• Evropa disponuje technologickými schopnostmi a výrobním potenciálem, aby uspokojila veškeré potřeby EU a částečně i Ameriky,

• Spojené státy také mají technologii a výrobní potenciál, aby plně zabezpečily svým zbožím jak své americké trhy, tak trhy evropské.

Jeden z nich bude muset odejít. A konkrétněji, jeden se stane jídlem pro druhého.

Spouštěčem této situace se stala ekonomická situace samotných Spojených států. 
Přesněji okamžik, kdy světová dluhová ekonomika ztratila hlavní spoušť pro svůj růst, schopnost vytvářet nové bubliny. Pro fungování dolarového systému, zcela postaveného na americké armádě a víře investorů, Amerika potřebovala neustále vytvářet nové konflikty.
Revoluce a války, které mohou rozervat libovolný region.
Země, jejichž zdroje byly znárodněny, se zhroutily, systémy v nichž dolar už byl, restartovala revolucí.
Nafukování bublin a vyvážení dolaru vně mohutného tiskařského stroje tak nikdy neoslabovalo.

Nicméně, od roku 2015 a příchodem Moskvy do Sýrie se vše začalo vyvíjet jinak. 
Velký konflikt, na který se Američané spoléhali, se nestal. Sýrie přežila, vynulování národních států a infuze milionů dolarů do dříve znárodněných aktiv, se nestalo, klíčové cesty a energetické zdroje nepřešly do Spojených států a kontrola nad teroristickými armádami byla ztracena.

Od té doby se pokus o prodloužení existence dolarového systému vytvářením nových finančních bublin
a chaosu, začal aktivně potýkat se společnou opozicí Moskvy a Pekingu. 
A EU se opět ocitla mezi dvěma ohni.
Aby odložili krizi dolarové ekonomiky USA, je třeba “spolknout” Evropu, a proto je třeba ji zničit.

http://www.iarex.ru/articles/64682.html

sdílet na