O přerozdělování světových přírodních zdrojů ve prospěch Spojených států

Od Saúdské Arábie po Antarktidu

Útok dronů a řízených střel na dvě ropné rafinerie v Saúdské Arábii přispěl k dalšímu přerozdělení ropného trhu ve prospěch Spojených států. Tento proces začal v roce 2011 agresí proti Libyi, kde od té doby panuje chaos. Před válkou vyrobila Libye až 1,6 milionu barelů za den. Dnes produkují o něco více než milion barelů, ale tuto úroveň ohrožují nepřátelské útoky na ropná pole.

Vláda USA uložením sankcí vůči Íránu a Venezuele výrazně oslabila postavení těchto zemí na trhu s ropou.

V důsledku útoku na saúdské rafinerie byla deaktivována zařízení na separaci nafty (gas oil separation plant, GOSP) v Abkayk, které je kritickým prvkem celé ropné infrastruktury Saúdské Arábie, a jeho výrobní kapacita
je 7 milionů barelů denně. 
Ropa z Gavaru (jedna z největších na světě) a z Shaibachu se čerpá do rafinérie v Abkaiku. 

Předmět útoku byl vybrán tak, aby ochromil ropný průmysl království. 
Oprava poškozených saúdskoarabských rafinérií může trvat až rok, uvádí The Wall Street Journal.
Současně vysoké přesnosti útoků na objekty saúdského ropného průmyslu bylo možné dosáhnout pouze zaměřením pomocí satelitní konstelace, kterou nemají ani Hútiové ani Írán, uvedl v rozhovoru s Fondem pro strategickou kulturu, ruský vojenský analytik Alexander Sobjanin.

Vytlačením Libye, Venezuely, Íránu a nyní Saúdské Arábie z ropného trhu se Spojené státy nezastaví. 
Snaží se vyloučit Rusko z evropského trhu s uhlovodíky; jejich plány vyhnat Rusko z Arktidy jsou známy.

Pentagon má také plány na válku v Antarktidě, které oznámil 30. července 2019 velitel amerických vzdušných sil v indo-tichomořském regionu, čtyřhvězdičkový generál Charles Brown. 

Podle obecného plánu se bude Washington pokoušet o militarizaci Antarktidy, stejně jako v případě Arktidy. Válka, jak věří generál, začne v roce 2048, kdy vyprší platnost Antarktické smlouvy, která stanoví demilitarizaci šestého kontinentu a jeho využití výhradně pro mírové účely.

Claus Dods, profesor geopolitiky na londýnské univerzitě, který trval na ukončení smlouvy, uvedl, že ačkoli Antarktická smlouva „ přispěla k vědeckému výzkumu, podpořila mezinárodní spolupráci, zabránila militarizaci … a posílila ochranu životního prostředí“, v budoucnu strany dohody (USA, Velká Británie, Austrálie, Nový Zéland, Rusko, Norsko, Německo, Chile a Argentina) ztratí „příležitosti a pobídky pro rozvoj těchto oblastí“.”
Po roce 2048, Antarktida může být rozdělena mezi státy, jako každá jiná část země, také obklopující oceán a její zdroje.”, věří britský analytik.

Minulý rok schválil argentinský prezident Mauricio Macri vytvoření tří amerických vojenských základen v zemi. První základna bude umístěna v provincii Neuquen, poblíž obřího plynového pole (břidlicového plynu) Vaca Muerta, který obhospodařují Chevron, Exxon Mobil a Rocca Group. 

Druhá základna, blokuje cestu na jih, je ve městě Ushuaia hlavním městě Tierra del Fuego, nejjižnější provincii Argentiny, odkud je možno spravovat Antarktidu společně s britskými partnery Spojených států, kteří se zmocnili Malvínských ostrovů“ – píše Miguel Bonasso, známý argentinský spisovatel a politik, který bojoval
v řadách partyzánské organizace Montoneros. 

Třetí základna bude umístěna v provincii Misiones, v blízkosti sbližování hranic Argentiny, Paraguaye a Brazílie. Pod tímto územím je obří aquifer Guarani, třetí největší sladkovodní rezervoár na světě…. Náhoda, samozřejmě,” říká Miguel Bonasso ironicky.

Francouzský publicista Thierry Meyssan na svém webu „Voltaire Network“ řekl o projektech Velké Británie, Izraele a Chile v Argentině. Meyssan píše, že na konci Falklandské války byla kontrola vzdušného prostoru
v jižní části země a nad Antarktidou převedena na britské letectvo a Argentina musí informovat Spojené království o všech svých operacích v této oblasti.. 

Na začátku roku 2000 začala Velká Británie a Izrael na jihu Argentiny, v Patagonii, s realizací nového projektu. 
Obrovská území v Tierra del Fuego byla koupena za peníze britského miliardáře Joe Lewise; bylo zde vybudováno letiště s dvoukilometrovou přistávací dráhou pro přijímání civilních a vojenských dopravních letadel. 

Meyssan uvádí, že Indiáni Mapuche žijící v argentinské a chilské Patagonii byli velice překvapeni tím, že se
v Londýně objevila nějaká organizace Resistencia Ancestral Mapuche (Odpor starověkých Mapuche), která okamžitě vyžadovala nezávislost domorodých obyvatel Argentiny a Chile. V současné době je tato organizace považována za legální separatistické hnutí Mapuche, ačkoli jeho vůdci jsou financováni George Sorosem.

Cílem Američanů a jejich spojenců, píše Bonasso, je „nastolit strategickou kontrolu v oblastech s obrovskými přírodními zdroji“.

Pod vlivem restrukturalizace světových trhů, transkontinentálních dopravních tras a finančních toků se jižní Atlantik stává další oblastí zvýšené vojenské strategické činnosti. 

Německý Marshallův fond nedávno připravil zprávu, která uvádí že Jižní Atlantik se v blízké budoucnosti změní v nové centrum pro dobývání energetických zdrojů, ne horší než na Blízkém východě. Kromě Spojených států a dalších výše uvedených zemí se k boji o přírodní zdroje jižní polokoule připojují i ​​Brazílie, Indie a Čína.

V září 2018 vydala Národní geoprostorová zpravodajská agentura Spojených států (NGA), která má za úkol kartografickou podporu pro vojenské operace americké armády, mapu Antarktidy s vysokým rozlišením s podrobnostmi až do velikosti automobilu, která se nazývá Referenční model reliéfu Antarktidy (Reference Elevation Model of Antarctica). 
Mapa pokrývá asi 98 procent povrchu šestého kontinentu a umožňuje prohlížet objekty velikosti až do 2 metrů.

Pentagon již začíná připravovat plány proti americkým konkurentům na jižní polokouli. 
Ve snaze získat kontrolu nad zdroji celého světa se však Spojené státy mohou ocitnout v bodě, kdy proti nim bude celý svět.

Vladimir Prochvatilov
https://cont.ws/@severro/1455251

sdílet na