Nový světový finanční systém a agenda GESARA/NESARA se blíží

josh-xy 18. 5. 202218. 5. 2022

Jaroslav Tichý

18.5.2022

2. díl – NESARA

Část 1 – Úvod do problematiky, historie vzniku agendy NESARA

1. Úvod do problematiky

Informace obsažené v této sérii článků, které se týkají již zaváděného nového světového finančního systému a průvodních opatření, která mají jeho zavedení usnadnit, pod názvem NESARA, resp. GESARA, mají přesah i do dalších okruhů související problematiky (změna cyklu Země, Schumannova rezonance, transformace, vzestup a cesta Země, naše začleňování do Galaktické federace atd.).

Těmi se ale pro rozsáhlost celé problematiky nebudeme v tuto chvíli zabývat.

I tak budou informace obsažené v tomto cyklu článků pro mnohé občany zcela či vesměs nové. Touto cestou mohou čtenáři získat v předstihu potřebné informace a představu, a to v uceleném rozsahu a v potřebných souvislostech (dosavadní život v Matrixu, kolabující starý finanční systém, existence a obsah agendy GESARA/NESARA, nastavení nového systému).

Pro některé čtenáře budou určité informace snad i těžko uvěřitelné. Pro tyto případy chci připomenout následující slova Vladimíra Viktoroviče Pjakina: „mnohé věci jsou nám nepochopitelné ne proto, že náš rozum je slabý, ale proto, že jejich podstata nezapadá do okruhu známých nám pojmů“.

Tato slova jsou o to víc aktuální v době, kdy postupně zjišťujeme, že jsme byli po staletí záměrně udržováni v podmínkách 3D, kdy globální rezonance elektromagnetického záření působící na Zemi, které se přenášely formou vibrací na lidi, setrvávaly až na výkyvy na nízké úrovni (7,82 Hz apod.), což vyhovovalo globálním elitám, neboť nás tak mohly snáze udržovat na nízké úrovni našeho poznání a vědomí, kdy jsme nebyli schopni pozorovat a chápat více.

V zásadě jsme tak nevědomky žili v Matrixu, z něhož se teprve nyní novým poznáváním dostáváme.

V souvislosti s pohybem planety Země jsme se však dostali postupně do 4D prostoru (22.listopadu 2021), přičemž Země postupuje dále do 5D. A je na jejích obyvatelích, zda jsou schopni se tomu přizpůsobit či zda chtějí setrvat ve 3D podmínkách, jež jim neumožní další poznání ani pochopení toho, co by případně byli schopni nově vnímat. Historická šance k tomu nyní nastala. Posuzovat ale nové informace podle starých zkreslených či zmanipulovaných informací získaných v Matrixu je nefunkční.

2. Historie vzniku agendy NESARA

Agenda NESARA vznikla ve Spojených státech, a to v reakci na události, které se postupně udály více než 100 let před vznikem samotné agendy a před jejím pozdějším zpracováním v podobě zákona. To nakonec vyplývá i z rekapitulace základních událostí té doby:

1892 – Bankéři přijali manifest, ve kterém prohlašují: „Musíme postupovat opatrně a hlídat každý svůj krok, protože nižší třída lidí již vykazuje známky neklidu. Naší strategií musí být obezřetnost a zdánlivé ustupování vůli lidu, dokud nebudou naše plány natolik naplněny, že je budeme moci vyhlásit bez obav z organizovaného odporu.

Organizace Farmers Alliance (agrární hnutí v USA v 19. stol.) a Knights of Labor (odborová organizace v 19. stol.) by měli pečlivě sledovat naši důvěryhodní muži.

„Musíme ihned podniknout kroky k získání těchto organizací pro naše zájmy, nebo dosáhnout toho, aby se rozpadly. Soudy nám musí pomáhat, musíme vybírat dluhy. Dluhopisy a hypotéky musejí být co nejrychleji zabaveny. Když obyčejní lidé v právním procesu přijdou o své domovy, budou poddajnější a snadno ovladatelní státem – centrální imperiální mocí pod kontrolou předních finančních odborníků. Lidé bez domovů se nebudou hádat se svými vůdci. “

1907-1917 Tento Manifest bankéřů z roku 1892 odhalil americký kongresman Charles A. Lindbergh starší z Minnesoty před americkým Kongresem během svého funkčního období ( 1907 – 1917), aby varoval Američany.

1910 – John E. DiNardo, profesor veřejné politiky a ekonomiky na Michiganské univerzitě informuje ve svém článku „Zákon o Federálním rezervním systému“ o tom, že v noci 23. listopadu 1910 se setkala malá skupina zástupců nejmocnějších bankéřů světa se zástupci amerického ministerstva financí na ostrově Jekyll Island (Georgia) pod rouškou nejvyššího tajemství za účelem přípravy uvedeného zákona. Hlavním bodem tohoto zákona bylo získat pověření tisknout peníze a poskytovat je americké vládě na úvěr (takové pověření náleží z americké ústavy americkému Kongresu). Šlo evidentně o největší a nejničivější podvod, jaký byl kdy spáchán na Američanech a který měl následně dopad i na celý svět.

14.4.1912 – Zásadními odpůrci plánů chazarského kartelu Rothschild-Rockefeller-Morgan na:

poskytnutí takového práva soukromé společnosti na tištění peněz a jejich poskytování americké vládě formou úvěrů, jakož i
přípravu 1. sv. války

byli významní milionáři té doby (s ohledem na tehdejší hodnotu dolaru a dalších měn miliardáři ještě nebyli), z nichž nejznámější byli Benjamin Guggenheim, Isador Strauss a John Jacob Astor (tehdy zřejmě nejbohatší člověk světa.

Tito milionáři byli pozváni na jednání o celé záležitosti osnovateli uvedených záměrů z řad chazarských finančníků při cestě nové lodi Titanic z V. Británie do USA. Celé lodi a cestě dělaly velkou propagaci tehdejší mainstreamové noviny ve vlastnictví jednoho z členů skupiny osnovatelů celého podvodu J.P. Morgana.

Loď vyplula z V. Británie dne 10.4.1912 , aniž se představitelé chazarského kartelu nalodili. Jak známo, loď se cestou dne 14.4.1912 potopila údajně nárazem na ledovec v místě, kde se žádný ledovec s ohledem vzdálenost od polárních krajin nikdy nevyskytl. Odpůrci záměrů chazarské skupiny tak zmizeli a velká překážka v realizaci plánu chazarského kartelu odpadla.

23.12.2013 – Tento zákon s právem tisknout peníze soukromou společností (byť s názvem budícím dojem, že jde o státní instituci – FED – Federal Reserve Systém) a poskytovat je americké vládě na úvěr byl před vánočními svátky dne 23.12.2013 s použitím korupce odsouhlasen americkým Kongresem s nedostatečným počtem poslanců a senátorů (mnozí již jeli na domů na vánoční svátky) a následně podepsán i tehdejším prezidentem Woodrow Wilsonem.

Je třeba dodat, že bohatství klanu Rothshildů bylo v té době založené na kontrole Evropy, kdy v průběhu staletí vytvořili systém centrálních bank, které poskytovaly půjčky vládám. Tak k tomu došlo v Anglii, Francii, Německu, Itálii a v Rakousku. Ale hlavním článkem jejich záměru na ovládnutí finančního světa měla být ale tehdy ještě mladá Amerika za pomoci FEDu.

Dlužno říci, že někteří kritici kritizovali a stále ještě kritizují FED a jím vydávanou měnu (USD) s tím, že:

jde o peníze s nuceným oběhem (vytvořené mocí úřední, tedy peníze, jejichž množství (a hodnota) je stanovená zákonem. (jde o tzv. fiat měnu či fiat peníze)^*;
zřízení a činnost FEDu je protiústavní (výhradní právo k tištění peněz má v USA jen ministerstvo financí);
FED je soukromý a je ovládaný neprůhlednou úzkou skupinou osob;
je zapojen do vytváření světové finanční krize a provádí nelegální praktiky;
není nikým kontrolován a funguje fakticky jako nezávislý orgán;
jím vydávaná měna s nuceným oběhem ovlivňuje hospodářský cyklus a
po zrušení Brettonwoodského systému a opuštění zlatého standardu umožnila tato praxe nárůst inflace.

Faktem je, že FEDu byla později přičítána i vina (či minimálně spoluvina) na vzniku Velké hospodářské krize z konce 20. let minulého století cíleně vyvolané protagonisty FEDu za účelem vlastního obohacení na vyvolané krizi, jakož i postupný odchod USA od zlatého standardu jako následek činnosti FEDu. FED totiž tisknul a půjčoval americké vládě peníze, které později přestávaly být kryté zlatem či jinou reálnou hodnotou, zatímco americká vláda tyto půjčky vč. úroků splácela pomocí reálných aktiv, která tak chazarská mafie podvodně nabývala do svého majetku. Reálná aktiva (vč. zlata) v majetku amerického státu takto postupně přecházela do rukou soukromých vlastníků FEDu bez poskytnutí řádné protihodnoty ze strany FEDu americké vládě a státu. Oni bohatli, stát chudnul.

To potvrzuje i další vývoj v USA, jež následoval:

1933-1934 – do roku 1933 byly bankovky tištěné Federálním rezervním systémem (FED) kryté zlatem. Ke změně došlo na základě zákona – viz „Záznam z jednání Kongresu, 9. března 1933, HR 1491 str. 83:

„Podle nového zákona jsou peníze vydávány bankám výměnou za vládní dluhopisy, směnky, dlužní úpisy, obchodní akcepty a bankovní akcepty. Peníze budou mít hodnotu 100 centů za dolar, protože jsou zajištěny úvěrem národa. Budou představovat hypotéku na všechny domy a další majetek lidu tohoto národa.“

K dalšímu návaznému posunu ve prospěch bankéřů a státu došlo v r. 1934 v souvislosti s vydáním dokumentu Senátu USA č. 43,73. Kongres 1. zasedání (1934), který uvádí: „Konečné vlastnictví veškerého majetku je ve státě. Individuální takzvané „vlastnictví“ je možné pouze z titulu vlády a rovná se pouhému „uživateli“ a „užívání“, musí být v souladu se zákonem a musí být podřízeno potřebám státu.“

(Toto ustanovení se blíží poměrům v Austrálii, kdy kupující půdy nejsou jejími vlastníky, pouze uživateli. Veškerá půda tam patří britské královně. Ta je ovšem pod řízením Vatikánu, financemi ale vládnou Rothschildové).

* Měna s nuceným oběhem či peníze s nuceným oběhem jsou peníze vytvořené mocí

úřední,^[ tedy takové peníze, jejichž hodnota je stanovena zákonem. Měna s nuceným

oběhem se objevuje i pod názvy zákonná měna, fiat měna (obdobně fiat peníze). Měna s

nuceným oběhem je zákonné platidlo, neboť jím lze splácet úvěry a finanční obligace. V těchto případech tedy nešlo je odmítnout. Mezi měny s nuceným oběhem patřily donedávna všechny státní/národní měny. I měny s nuceným oběhem mohly být kryty zlatem či jinými komoditami, avšak od zrušení Brettonwoodského systému tomu tak nebylo.

70. – 80. léta

Federální pozemková banka nelegálně zabavila majetek z hypoték zemědělců po celém Středozápadě. V každém z těchto případů byli zemědělci oklamáni bankami se souhlasem Federálního rezervního systému. Tyto soudní případy nakonec vešly ve známost jako Program požadavků zemědělců.

Poté došlo k případu, který rozvířil poněkud „stojaté vody“ nově zavedené podvodné praxe:

1978 – v tomto roce si vzal postarší farmář p. Schwasinger půjčku od Federal Land Bank na koupi ranče v Coloradu. Po jeho smrti nabyl jeho majetek jeho syn Roy Schwasinger, generál americké armády v důchodu.

Nedlouho poté ho navštívil úředník dotyčné banky a místní policejní náčelník, kteří ho informovali o tom, že musí ranč vyklidit do 30 dnů, neboť ho zabavuje banka.

Ukázalo se, že jeho otec v minulosti podepsal bez vědomí syna podmínku ve smlouvě, podle které v případě smrti dlužníka (tedy otce) přechází předmětný majetek zpět na banku.

Roy E. Schwasinger ml. podal hromadnou žalobu u Denverského federálního soudu. Ta byla ale zamítnuta z důvodu chybného podání.

To přimělo Roy Schwasingera k iniciování vyšetřování vnitřního fungování bankovního systému.

1982 – Roy Schwasinger dostal od senátu USA a později od Nejvyššího soudu zprávu o vyšetřování bankovních podvodů, a to s přísným zákazem zveřejnění. Nemohl tudíž informovat média o učiněných zjištěních.

Ke konci 80. let začal sdílet své zkušenosti s dalšími vysoko postavenými příslušníky armády, kteří mu pomohli podat hromadnou žalobu proti federální vládě.

Nebyl zdaleka ojedinělým případem, byli i mnozí další. Výsledkem toho byla první série soudních žalob, která začala již v 2. polovině 80. let. K prvním z nich patřil i spor Williama a Shirley Baskervillových z Fort Collins (Colorado) s First Interstate Bank, kdy tato banka se snažila zabavit jim farmu kvůli bankrotu.

Roy Schwasinger zaslechl náhodně jejich rozhovor v restauraci s právníkem, který je právě informoval, že jim nebude moci v této záležitosti pomoci a odešel. Schwarsinger jim tedy poradil, jak se v této věci odvolat u konkurzního soudu.

1987 – V roce 1987 tudíž podali odvolání (věc č. 87-C-716) u Okresního soudu Spojených států v Coloradu.

1988 – 3. listopadu 1988 Denverský federální soud rozhodl, že banky Baskervillovy skutečně podvedly a přistoupil ke zrušení rozhodnutí o bankrotu.

Vzhledem k tomu, že zabavený majetek nebyl Baskervillovým vrácen, podali tito novou žalobou. K případu se pak postupně připojila dalších 23 farmářů, rančerů a indiánů, kteří se stali rovněž obětmi podvodu bank obdobným způsobem (účtování přemrštěného úroku, nezákonné zabavení majetku na hypotéku, nepřipsání provedených hypotéčních splátek na účet těchto klientů a jejich kradení a způsobení propadnutí majetku).

Poté, co žalobcům došly peníze na advokáty, pokračovali sami. S pomocí Svazu farmářů byla podána nová žaloba proti Federal Land Bank a Farmers Credit System (věc č. 92-C-1781).

Okresní soud rozhodl ve prospěch farmářů a nařídil bankám, aby odcizené nemovitosti vrátily s pomocí federálních náčelníků nebo národní gardy. Ale když nebyly provedeny žádné platby, farmáři vyhlásili nedobrovolný bankrot podle kapitoly sedm proti Federal Land Bank a Farmers Credit System. Banky se proti rozhodnutí odvolaly a trvaly na tom, že nejsou povinny zaplatit náhradu škody, protože nejsou podnikatelé, ale federální úřad.

Tým právníků hájících zájmy farmářů tedy přišel s novou strategií vycházející z charty Federal Land Bank z r. 1933, podle níž banky nesmí poskytovat půjčky kryté majetkem. K tomu může sáhnout teprve v případě, že žadatel půjčku nesplácí.

Právní tým farmářů měl s žalobou na náhradu škody úspěch, neboť Federal Land Bank toto pravidlo porušila.

Zpráva o tom se začala šířit, právníci informovali další postižené farmáře jak bojovat proti zabavení majetku a pomohli jim při podávání žalob (věc č. 93-1308-M). Farmáře přitom podporovaly také celebrity jako např. Willie Nelson, který pořádal koncerty, z nichž šly peníze na pomoc farmářům.

Další průběh kauzy byl ve stručnosti tento:

vznik vlny žalob farmářů a souvisejících soudních sporů;
vláda z obavy právních důsledků zavedla proti farmářům opatření (nepřiměřené poplatky od finančního úřadu, nesmyslná obvinění právního týmu farmářů a jeho uvěznění atd.);
farmáři pochopili, že vláda se staví nespravedlivě proti nim, do soudní síně začali po dohodě proto docházet vojenští generálové (jako byl R. Schwasinger) s cílem zajistit, aby podplacení soudci hlasovali v souladu s ústavním právem;
ve spolupráci s velkým týmem zkušených právníků podali farmáři novou žalobu o další náhradu škody za podvodné půjčky Farmers Credit System;
přes veškerou snahu vlády o urovnání banky prohrávaly jeden spor za druhým, na povrch vyplouvalo stále více důkazů o podvodné činnosti bank;
krom toho se ukázalo, že žádná z bank nedodržovala ustanovení Zákona o národním bankovnictví a neměla zaregistrované své stanovy u Federálního úřadu, jakož ani u Státního úřadu. To umožňovalo žalovat Farmers Credit System;
krom toho podle zákona finanční instituce jako Farmers Credit System, ale ani další polo-vládní organizace jako Federal Housing Administration, Department of Housing and Urban Development, a dokonce ani Federal Reserve Bank nebyly oprávněny k obchodování s Americkou bankovní asociací, což nedodržovaly ;
i přesto byla žaloba farmářů znovu zamítnuta a to soudy na všech stupních a záznamy o tom záměrně zničeny.

Na počátku 90. let minulého století předložil R. Schwasinger celou záležitost Nejvyššímu soudu Spojených států. Ten rozhodl, že:

nároky farmářů byly skutečně oprávněné;
zabavení majetku bankou Credit Farmers Systém bylo provedeno nezákonně a že všichni poškození musí obdržet náhradu škody
americká federální vláda a banky okradly zemědělce a všechny občany USA o obrovské množství peněz a majetku;
vláda USA nelegálně zabavila domy farmářů za pomoci federálních úřadů.
Federální rezervní systém je nezákonný;

http://www.save-a-patriot.org/files/view/frcourt.html

http://www.globalresearch.ca/index.php?context=va&aid=10489

http://www.apfn.net/doc-100_bankruptcy27.htm

Nejvyšší soud USA dále odhalil, že:

Finanční úřad USA (IRS) je trustem se sídlem na Portoriku (jeho zřízení nebylo dokonce ani ratifikováno americkým Kongresem).

http://www.supremelaw.org/sls/31answers.htm

kodex Finančního úřadu nebyl uzákoněn v Kodexu Federálních předpisů.

http://www.givemeliberty.org/features/taxes/notratified.htm

novela daně z příjmu není legální, neboť ji ratifikovaly pouze 4 státy USA (a to se všemi konsekvencemi z toho pramenícími).

Důsledky tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu USA byly skutečně obrovské, neboť znamenaly ve svých důsledcích, že všechno zlato, stříbro a vlastnické tituly (k majetku), které sebral Federální rezervní systém a Finanční úřad (Internal Revenue System) musí být vráceny lidem.

1991 – Tehdejší prezident USA George H.W. Bush vydal dne 23.10.1991 s pomocí tajného tlaku některých politiků v Kongresu nařízení, jež stanovilo, že každý, kdo má nárok vůči federální vládě, může přijímat platby v souladu s pravidly původního uspořádání případu(Nařízení č. 12778 – z 23.10.1991).

Podle Zákona o federálních rezervách z r. 1913 (Federal Reserve Act) musí všechny existující i budoucí dluhy vůči státní pokladně USA převzít Federální rezervní systém.

Právníci farmářů tak měli možnost:

využít ustanovení tohoto zákona k zajištění výplaty náhrady škody a
převzít ovládání bankrotu Spojených států, s.r.o.

K zajištění výplaty náhrady škody využili právníci nepříliš známého 14. dodatku Ústavy, kterým po americké občanské válce vláda umožnila uplatňovat nárok na náhradu škody občanům, kteří utrpěli škodu v důsledku toho, že federální vláda neochránila své občany před poškozením nebo škodou způsobenou zahraniční vládu. (Prezident Grant ho nechal svého času zatajit před veřejností, leč právníci ho vyhledali).

V doplňku jsou vyspecifikovány škody způsobené zahraniční vládou. Za tu byla zjištěna korporátní federální vláda, jež se na před veřejností vydávala za ústavní vládu.

http://www.freerepublic.com/focus/f-news/813840/posts.

Celá záležitost má oporu v Organickém zákoně z r. 1871 a v Zákoně o obchodování s nepřáteli z r. 1933. Podle nich jsou nepřátelskými bojovníky občané ve federálním systému Spojených států.

Justice a právníci farmářů tak učinili závěry o tom, jak zlou a zkorumpovanou se stala americká federální vláda. S cílem dostat americkou vládu zpět pod kontrolu přidali do dohody o vypořádání následující ustanovení:

1) požadavek, aby vláda platila zákonnou měnou krytou zlatem a stříbrem v souladu s ústavou viz – čl. 1, oddíl 10. (cílem eliminace inflace a opakující se hospodářské cykly vytvořené Federálním rezervním systémem). (to ovšem bylo v rozporu s tehdejší praxí FEDu, k němuž odkazoval Zákon o Federálních rezervách z r. 1913, který ovšem v 90. letech tisknul (na rozdíl od let bezprostředně následujících po r. 1913) již ničím nekryté peníze (pomineme-li v tomto případě tzv. petrodolar).

2) používat znovu angloamerické právo /common law) namísto námořního (lodního) práva. To je signalizováno zlatými třásněmi po lemech vlajky USA, které se používají na všech soudech a signalizují používání námořního práva.

Podle anglo-amerického práva není-li způsobena škoda, nejedná se o porušení zákona. V takovém případě by bylo zapotřebí zrušit obrovská množství zákonů, které v podstatě slouží ke kontrole lidí a k ochraně zkorumpovaných politiků. (Na druhé straně v tomto případě vznikly farmářům nemalé škody, což by v praxi znamenalo postavit před soud všechny viníky z řad bankéřů, státních úředníků a soudců).

3) Zrušení Finančního úřadu (IRS) a daně z příjmu a zavedení daně z obratu (prodeje) a převedení její správy pod americké ministerstvo financí.

Tato a některá další ustanovení se stala základem agendy NESARA v USA.

O další historii vzniku agendy NESARA v USA, jakož i o její náplni si řekneme více v další (již čtvrté) části této série.

Pokračování