Nepřítel převzal naše státní řízení jako celek pro své cíle
Během Studené války proti sobě stály přes 40 let dva bloky odlišných státních řízení, i když tzv. „Studená válka“ byla ve své druhé části již přípravou na konvergenci a převzetí moci v obou blocích skrze nový model neoliberalismu – viz. předchozí práce
Východní blok během krátké doby kapituloval před západem. A teď musíme pochopit to hlavní: někdo vzpomíná na ,, reálný socialismus“ s nostalgií, jiný na ,, zlatá devadesátá“, někdo je více nalevo, další více napravo. Tak to přesně má být, abyste neviděli to hlavní – nešlo o souboj žádných abstraktních ideologií, ale konkrétních struktur a celých historických států. Bez ohledu na tyto subjektivní sympatie nebo antipatie, je Česká republika objektivně mezi poraženými státy tzv. Východního bloku. Neprohrál žádný abstraktní ,,socialismus“ a nevyhrál žádný abstraktní ,,kapitalismus“, prohrálo naše státní zřízení ( státnost ) a vyhrála (z) vůle západních mocností ( http://svobodnenoviny.eu/evropskou-unii-zalozili-prominentni-naciste-a-kartely-ktere-vybudovaly-treti-risi/ ) a mezinárodní, či lépe řečeno, globální oligarchie ( http://www.novarepublika.cz/2019/09/studena-valka-elit-proti-lidstvu.html?m=1 ). Pomocí konkrétních kroků se zaměřili na vytvoření souboru opatření k uchvácení našich přírodních, energetických a lidských zdrojů.
Ano, představitelé našich zemí si nyní podávají přátelsky ruce a už nemáme agenty v britské sněmovně. Proč by tak nečinili, jejich vůle je nyní stejná. Jen skutečný nepřítel se nezměnil: jsme to my, občané ,, poražených“ zemí, naše možnosti, vědomosti, kultura, zdroje a životní úroveň. Teď má nepřítel k dispozici skrze ovládnutí státního řízení naší země většinu státní správy, která v reálu začala pracovat na dosažení nepřátelských cílů ( protinárodních, proti lidských ), proti nám. Občané již nemají žádnou svoji organizaci, jsou atomizováni ( což je kryto kultem tzv. individualismu – ve skutečnosti izolacionismu jedince v davu a teorií tzv. ,, občanské společnosti“ ) pracuje proti nim jak cizí moc, tak značná část vlastního státu. Tragický nepoměr sil.
Nepřátelské síly se zaměřily na ovládnutí informačního pole, zavedení výše uvedených ideologií ( neoliberální teorie o společnosti jako shluku jedinců, které spojují a rozdělují maximálně právní a ekonomické vztahy, o kultuře ani zmínka ) do společenských vztahů a v případě zemí Východního bloku vytvoření nefunkčních právních řádů ( odtud ty justiční a exekuční mafie, viz. dřívější práce http://www.nwoo.org/2020/02/16/nepritel-skryty-v-talaru-kryje-a-organizuje-vrazdy-rusi-celostatni-volby-likviduje-nepohodlne-na-objednavku-zpusobuje-krize-bere-deti-rodicum-blokuje-efektivni-rizeni-statu-a-garantuje-ze-zadne/
http://svobodnenoviny.eu/perzekuce-obyvatelstva-za-miroveho-stavu-aneb-20-let-rezimniho-terorismu/ ) a ekonomické exploatace zdrojů ( https://ac24.cz/en/-/jak-jsme-znicili-republiku-cr-neni-pravnim-statem ). K výše uvedenému bylo zapotřebí uzpůsobené školství v tom smyslu, že vychová ,, lidské zdroje“ ( viz předchozí práce http://m.leva-net.webnode.cz/products/ne-vedomostni-koncepty-jak-se-vyrabi-ovcan/, http://svobodnenoviny.eu/soucasne-skolstvi-likviduje-mladez-vyroba-nervaku-fetaku-a-trosek/ http://www.novarepublika.cz/2020/04/chces-porazit-protivnika-vychovej-jeho.html?m=1 ), lidské zdroje vybavené znalostmi a praktickými návyky využitelnými jen pro daný ( a jakoby neměnný ) otrocký systém a v něm, ale nikoli pro jeho změnu ( vymanění se z něj ). Vyrostli jsme spolu v epoše, kdy se lidská disciplína a kultura myšlení nejenže cíleně od dětství nevychovává, ale dokonce cíleně deformuje. ,,Elitáři“ ( mezinárodní parazitická elita a její kosmopolitní podpindosnici ) podporována kultura je taková, že získat v ní lidskou strukturu psychiky je možné jen navzdory ní a nikoli díky ní ( v opačném případě by nebyla potřeba činnost alternativy ). To vede k tomu, že její vzdělávací systém dávkuje vědění a návyky nejen adresně, ale i filtruje celou populaci přes všemožné zjevné i skryté testy na loajálnost samotnému systému, který je vykládán jako naprosté dobro a komu se to nezdá, ten se buď dostane do potíží anebo k ,, odborné pomoci“. Důvodem proč mnoha věcem nerozumíme je, že nespadají do našich ,, věrnostních konceptů“ a jsou ve vztahu k naší vůli na úrovni víceméně nevědomého samořízení.
Každý rozum ( individuální i souborný ) v hierarchii složenosti struktur a procesů vesmíru řeší především: úlohy řízení, a to ve vztahu k hierarchicky nižším systémům a úlohu samořízení, a to v rámci možností, které mu poskytuje řízení, které je vůči němu hierarchicky vyšší a objemnější. Řízení, to je zjištění objektivních možností vytyčení cílů, a následné dosáhnutí cílů v praxi.
Z hlediska globálních procesů řízení byly polistopadové deformy (a perestrojka) silným-rychlým závěrečným manévrem při uskutečňování dlouhodobé (řádově 100 roků ) koncepce přechodu od
kapitalismu pod kontrolou národní buržoazie -oligarchie ke
kapitalizmu pod kontrolou nadnárodní oligarchie.
Bývalý Východní blok a území SSSR se stalo zároveň místem relokace subdodavatelských prací a ekologicky škodlivé a nebezpečné výroby ( což je záminka pro budoucí sociální likvidaci těchto zemí a brzy v rámci tzv. Uhlíkové neutrality a Zeleného údělu těžce spláčou nad výdělkem ) a má poskytnout svůj intelektuální a zdrojový potenciál pro expanzi struktur typu EU do Asie, kam se přesune centrum koncentrace řízení ze Západu.
O pravdivosti posledního tvrzení se všichni mohli přesvědčit po roce 1989, resp. 1991, když čerstvý režim začal ověřeně najímat ekonomické poradce přeškolené na západních univerzitách, případně vymydlených v temném tzv. MMF (Mezinárodním měnovém fondu ). Znenadání se devalvovaly měny, ve společnosti se objevil kreditně -finanční systém a všechen produkční potenciál společnosti, jeho surovinové a pracovní zdroje ve svojí cenové formě, ocitli v plném a neohraničeném majetku pánů a vládců kreditně – finančního systému. TJ., buď státu, anebo mafie kontrolujíce bankovnictví. Celým ekonomickým potenciálem naší krajiny tak disponuje ten, kdo ovládá kreditně–finanční systém a všichni ostatní pouze využívají jeho časti buď jako „soukromní“ vlastníci anebo jako nájemný personál, i když si to společnost neuvědomuje. Současné deformační hraní si na „privatizaci“, «pronájem» apod… je mafiánský blud, kterého je cílem legalizace a následná právní jakože nepostižitelnost kapitalizace inflačních sum, které se zkoncentrovaly v rukách mafie.
Novoreformátoři se sami vzdali direktivně – adresného řízení plánové ekonomiky, avšak ani na ,, tržní“ systém nemohli přejít bez cíleného zničení předcházející ekonomiky, protože pouze stagnace nestačila. Jestliže z pohledu oficiálně propagované jakože ,, živelnosti“ trhu je ,,politika koncentrovaným vyjádřením ekonomiky“, tak v této logice může ,, tržní ekonomice“ odpovídat pouze ,, náhodná tržní politika“. Frázím o ,, neviditelné ruce trhu“ jsem se vždy smál. ,,Trh“ asi nejsou konkrétní akcionáři a široká paleta ovládání trhů a burz až po masmédia, ale jakási bájná entita. Krásná pohádka pro ovládanou ,,pastvu“. Kalech ( podvod ) na góje.
,,Blahobyt“ národů Východního bloku tak začal ve finančním vyjádření velmi rychle růst. A ano blahobyt jakože roste, i když, a to si každý může všimnout, na růstu cen a údajích o růstu výroby, ale nikoli pro blaho populace, ale pouze v jeho finančním vyjádření. O kvalitě produkce ani nemluvím – viz potravinový průmysl, velká část farma byznysu a privatizované zdravotnictví celkově, korporátně odborně vytunelované fondy – důchodové a další (dodatečná páka na vydíraní států), nadnárodně řízená likvidace školství a totální debilizace ,,plebsu“ aby se nebránil před postupnou porážkou. Dokud skutečně nepochopíme, k čemu došlo ( a hlavně k čemu to povede ), jak funguje kreditně – finanční systém a řízení sociálních systémů, jaký je vztah k vlastní kultuře a státnosti, tak bude společnost neschopná se samospravovat – samořídit, tak se automaticky sama rozruší. V historické minulosti za tímto vždy následovalo vojenské dobití území ( okupace ), zničení kultury, vyhubení a zotročení obyvatelstva a jeho asimilace, jak jsme tomu nyní svědky na tzv. západě.
Daniel Novák