Navzdory propagandě
NA ROZDÍL OD PROPAGANDY: PROČ NA SVĚTĚ TAK RYCHLE ROSTE ANTIAMERIKANISMUS
Je hnutí proti „Velkému bratrovi“ spontánní nebo je na vině samotný Washington?
Unipolární svět je pyramida. A pokud je silný vrchol, pak není až tak důležité, kolik podřízených hráčů je na jeho základně. Když je na vrcholu silný stát – vůdce, plynou k němu potenciály ostatních a není náhodou, že na americké dolarové bankovce, a před ní na americké pečeti se tyčí oko nad useknutým vrcholem.
Koncept parazitismu funguje, pouze pokud má hegemon absolutní nadřazenost. Nyní, s rostoucí konkurencí mezi velkými mocnostmi, Spojené státy aby si udržely svou pozici, požadují příliš mnoho od svých „přátel“.
Satelity nejenže již nedostávají svou porci z „královské“ tabule, ale dokonce začínají ztrácet to, co již mají.
Mezi USA, EU, Čínou, Japonskem a dalšími hospodářskými centry se stupňuje boj o rozdělení trhů, o nej-
důležitější zdroje a další potenciál.
Za energii, kterou pozorujeme na příkladu Nord Stream-2 a zcela netržní zavedení amerického zkapalněného zemního plynu.
Za cenotvorbu, kterou také snižuje nákup vysoce kvalitní energie z Ruska, díky čemuž je finální produkt konkurenceschopnější.
Za čistou vodu, která ještě není v akutní fázi a neovlivnila zatím samotné západní země, ale již dávno přerostla do války nadnárodních koncernů za právo dodávat tento zdroj.
Za lidský potenciál, kvůli kterému země vytvářejí platformy pro přilákání lidí, kteří jsou schopni vytvářet ideje, kteří mají nápady… místo kopírování.
Za půdu vhodnou pro zemědělství, což je zřetelně patrné na zájmu západních společností o kdysi ruskou „ukrajinskou“ půdu.
Za příznivé prostředím pro podnikání,.. atd
Jinými slovy, s rostoucí konkurencí v geopolitické aréně, kde Moskva od roku 2015 Washingtonu brání ve vývozu chaosu do světa, Spojené státy ztratily klasický systém ekonomického obohacování.
V první fázi Washington zpravidla zničil strukturu států, ve druhé vyzval své vlastní korporace, aby ji „obnovily“, vyčlenil stovky miliard čerstvě vytištěných dolarů z „rozpočtu“, roztočil inflaci a ve třetím kole přijímal příliv fyzických bonusů a zboží. Tak pobídl ekonomický růst.
Po objevení konkurenta ve vojensko-politické aréně – Ruska, jakož i soupeře na ekonomické úrovni v podobě ČLR, se výhoda Washingtonu začala tavit. A brzy USA nabraly kurs k odklonu od univerzálního obchodního režimu – měkké vydírání prostřednictvím smluv a dohod za Obamy a mocenské přerozdělení ekonomických vazeb „pod sebe“ za současného prezidenta Ameriky. A to znamená, že tyto „umělé triky“ se týkají zejména „konkurentů-spojenců“, kteří jsou z finančního hlediska vnímáni jako nepřátelé.
K nespokojenosti, kterou nějakou dobu skrývala propaganda, se přidala i krize samotného kapitalistického modelu. Podstata kapitalismu je navržena tak, aby se vyvíjel po spirále. Pouze s možností predátorské expanze se kapitalismus může ospravedlnit, jinak začne pohlcovat své vlastní zdroje.
Kapitalismus nyní nemá kam růst.
V historické perspektivě to bylo snadno vyřešitelné uspořádáním světových válek nebo střetem hlavních hráčů. Trhy byly vynulovány a mohly být znovu naplněny.
V současné „jaderné“ realitě, a zejména po ruském „strategickém“ průlomu, se stará metoda úplně vyčerpala.
V důsledku toho začala na světě prudce růst sociální nerovnost, a to i proto, že i v předních průmyslových zemích začaly děti žít hůře než jejich rodiče.
Třetím důvodem nespokojenosti s USA, a to i v západním světě, byl americký přístup k řešení domácích problémů. V odpovědi na první záblesky sociálního pesimismu, který se po mnoho let netýkal na ostatních parazitujících USA, Washington místo přerozdělování příjmů přešel k okrádání „spojenců“.
Současně na vnitřním poli začaly pokusy tiše zavést totální kontrolu nad občany, což jen povrchně ukázali Snowden a Julian Assange.
A k tomu všemu se přidala i krize ideologií. Přinejmenším proto, že se zhoršováním životů lidí, je lidskou přirozeností ukazovat začátky kolektivismu. Místo toho však hollywoodská a americká propaganda nadále zavádí koncept individualismu, logiky nekonečných svobod bez odpovědnosti.
To způsobuje nesoulad mezi evolučními postoji lidského svědomí a do něj vštípenými umělými příběhy, což
v mnoha ohledech vede k neskutečným statistikám, ve kterých je největší počet sebevražd, odmítnutí porodit děti, aktérů zapojených do teroristických organizací a další sebezničující kroky jsou pozorovány „v nejrozvi-
nutějších“ kapitalistických zemích.
Zatímco v jiných systémech roste kolektivismus a konzervatismus a spolu s nimi i morální uzdravení.
Zjednodušeně řečeno, západní elity prostě nechtějí zaznamenat změny, které se odehrávají „pod vrcholem“
a soustřeďují se na vzájemné nepřátelství. Nakonec to způsobuje zklamání z „vůdce“, a to i mezi západními zeměmi, a to nemluvě o zbytku světa. Pozice Ruska v této souvislosti však roste, protože na rozdíl od Evropy, kde byrokraté stále strkají hlavu do písku a stále odkládají přijímat náležitá rozhodnutí, Moskva vždy jedná sebevědomě a v rámci suverénních kroků.
Evropané vidí tento kontrast a to i díky internetu a otevřeně prohlašují, že Brusel je doplňkem pro splnění amerických příkazů. A ani nyní, když se z dobrého kolonizátora stal zlý vykořisťovatel, nebylo vedení EU schopno nic udělat. Proto je takový zájem obyvatel západních (a nejen západních) zemí o silné vůdce, podle příkladu Vladimira Putina.
Navíc v posledních několika letech ani anglosaská propaganda neovlivnila autoritu ruského vůdce ve světě, naopak s ohledem na situaci mu přidala další body.
Proto se myšlenka antiamerikanismu ve světě rozšiřuje a bez ohledu na to, jak silně se snaží západní média, hollywoodská a internetová propaganda, …. ani občané západního světa si nemohou nevšimnout, že dnes skutečná iniciativa zahraniční politiky přešla na vůdce multipolárního světa – Rusko a Čínu, stejně jako do Indie a další státy, které se rozhodly převzít kontrolu nad svou vlastní suverenitou.