Migrační vlnolam: proč v Evropě začali mluvit o nutnosti přehodnocení Schengenské dohody

Francouzský prezident Macron promluvil o nutnosti upevnit hranice Schengenské zóny a navrhl, aby některé země, které neplní své povinnosti, zůstaly mimo ni. Zřejmě měl na mysli země Východní Evropy, které migranty odmítají přijímat. Podle pozorovatelů není vyloučení nijak jednoduché a řeči Macrona mají pravděpodobně pomoci upevnit vedoucí postavení Francie v EU. Řekl: 
„Lid se ještě přidržuje svých hranic. Věřím na otevřené vlastenectví ve Francii, která svítí na mezinárodní scéně. Abyste mohli být otevření, potřebujete mít hranice. Abyste mohli hostit, musíte mít dům. Znamená to mít hranice, mít pravidla.“

Také ministryně Francie pro evropské záležitosti mluvila podobně: země neplnící požadavky Schengenského prostoru v oblasti pohraniční kontroly musí Schengenskou dohodu opustit. Podle ministryně nelze výhody jenom přijímat, ale také respektovat povinnosti.

Migrační vlna

Diskuse o reformování Schengenské dohody začala už v roce 2011, když narůstal počet běženců z Blízkého východu do Evropy. Ti se bez nutnosti pasové kontroly mohli volně pohybovat mezi zeměmi EU. Většina migrantů míří do nejbohatších zemí s velkou sociální podporou. Nerovnoměrné zatížení těmito lidmi vyvolává nespokojenost v nejzatíženějších zemích. Jedná se o ty bohaté a ty vstupní. Přejí si kvóty pro jednotlivé státy.

Před časem vystoupil Macron s návrhem na vytvoření jednotné pohraniční služby, jednotných pravidel pro přijímání migrantů pro všechny země Schengenské zóny a jednoho úřadu, který by se zabýval otázkami politického azylu.

V této iniciativě nebyl první. Ještě před migrační krizí v roce 2015 byl spuštěn Eurosur (Evropský systém pro ochranu hranic), jehož utvoření schválil Evropský parlament. Měl zlepšit výměnu informací mezi zeměmi, kterými se valí přítoky nelegálních migrantů. Sledují se z vrtulníků, satelitů a dronů. Mělo to přinést snížení nelegální migrace, přeshraniční zločinnosti a obětí mezi přistěhovalci.

Eurosur vstupuje do systému Frontex (Evropská agentura pohraniční a pobřežní ochrany), která byla založena v roce 2004. Má koordinovat práci pohraničních služeb zemí EU, které jsou v Schengenské zóně. Centrum má ve Varšavě.

O posílení vnějších hranic EU se začalo uvažovat v roce 2015, kdy doznala migrace z Blízkého východu a Afriky vrcholu. Do té doby do EU přicházelo nelegálně 20 až 25 tisíc osob za rok, v roce 2015 to bylo až 1,8 milionu.
V roce 2016 přibyla k dosud fungujícím strukturám ještě ESPBO (Evropská služba pohraniční a pobřežní ochrany). Je podřízena evropským národním orgánům vlády a má pomáhat zemím EU, které se potýkají s velkým přílivem nelegálních migrantů.
Iniciativa vytvoření jednotné evropské pohraniční služby náleží Junckerovi.

Po roce 2015 se migrační krize zmírnila. V roce 2018 přibylo podle údajů Evropského parlamentu 150 tisíc  migrantů. Je to nejnižší počet za posledních pět let. Jenomže odborníci nespojují nižší migraci s prací celoevropských služeb. Zemím EU nepostačují zdroje na to, aby mohla evropská pohraniční služba pracovat naplno a střežit veškeré hranice.

Za krize by se taková služba musela spojit s národními soustavami a pomáhat jim. Ale národní služby s tím mají potíže, zejména ty na jižní hranici, například Bulharsko. Nyní jsou posilovány evropské struktury, ale hlavní tíže stejně leží na národních pohraničních složkách. Potíže jsou především finanční. Země EU nechtějí zvyšovat náklady na provoz národních služeb. Na ochranu svých hranic nemohou vyčleňovat velké částky a rozpočet EU je také omezen.

Podle slov docenta jedné z kateder MGIMO Alexandra Tevdoj Burmuliho, který provedl předešlé hodnocení, vadí řešení migračních problémů deficit celoevropského financování a byrokratické průtahy.

Mezitím může Evropu ohrožovat nová vlna migrace. Podle ministra vnitra Rakouska Kickla může nový příliv pocházet z Turecka. Proto začátkem dubna upozornila Vídeň Evropskou komisi, že prodlužuje režim pohraniční kontroly se sousedními zeměmi do konce listopadu 2019 a ministerstvo zahraničí Rakouska vyzvalo evropské orgány moci připravit plán pro případ nového vzplanutí migrace.

Naráz se objevily pochybnosti

V létě 2018 ohlásila kancléřka Merkelová, že Francie a Německo podporují myšlenku posilování Frontexu a vypracování jednotných migračních pravidel. V říjnu navrhl Juncker zvýšit do roku 2020 počty pohraničníků služby Frontex z jeden a půl tisíce na 10 tisíc osob a zvýšit jejich pravomoci. K tomu musí služba dostat vlastní loďstvo a letectvo. Iniciativa se nelíbí Berlínu. Německo by prý k naplnění tohoto úmyslu muselo dát do Frontexu 1200 osob a to dosud Berlín nemůže.

Nejvíce se proti rozšíření celoevropských pohraničních systémů ohrazují země Visegrádské čtyřky.
Podle polského ministerského předsedy Morawieckého nepodporuje Varšava rozšíření Frontexu a zvýšení finanční pomoci. Prostředky by bylo potřeba dát do rozvoje hospodářství. Podobně se vyjádřila i Praha.
Loni v září řekl Babiš, že Frontex není nezbytný, pokud každá země sama brání své hranice.

Juncker nazval takové řeči „nehoráznou licoměrností“ a připomenul, jak všichni vyzývali k akcím na upevnění vnějších hranic EU. A najednou takové pochybnosti. Že by prý šlo o zasahování do národní svrchovanosti, všechno se děje moc rychle a čísla jsou moc velká. V březnu 2019 došli zástupci Evropského parlamentu a zemí EU ke kompromisu – navýšit počty osob Frontexu na 5 tisíc do roku 2021 a na 10 tisíc do roku 2027.

Jablkem sváru mezi evropskými zeměmi je také otázka udělování oficiálního azylu migrantům.
Podle současného řádu může uprchlík žádat o azyl jen v zemi, do které vstoupil.
Přitom v EU existuje systém kvót a část migrantů přijímají země velmi vzdálené od vnějších hranic.
Velká část se jich usazuje hned na místě vstupu, jako je Itálie.

Část evropských států odmítá plnit kvóty na příjem běženců, hlavně země východní Evropy – ČR, Slovensko, Polsko a Maďarsko.

Principiálně nic nového

Macronův výpad byl určen především zemím Visegrádské skupiny. Paříž je jimi pobouřena.
Ovšem podle odborníků je dnes hlavním motivem Macronova rozhořčení starost o svůj vlastní obraz a postavení na evropském a světovém jevišti.

Alexej Muchin, ředitel centra politických informací uvedl: 
„V předvečer odchodu Merkelové z funkce kancléřky se Macron snaží chytit příležitost za pačesy a vytvořit obraz vůdce schopného vzít na sebe péči o budoucnost EU a Schengenského prostoru. Merkelovou nazývají matkou EU, Macron by chtěl být jejím otcem. Právě proto zahájil bouřlivou aktivitu, mluví o celoevropské armádě a posílení evropských zvláštních služeb. Migrace není výjimkou. Prezident má globální cíle.“

Macron neřekl nic zásadně nového a jeho řeči byly konfliktní. Byly adresovány Polsku, Maďarsku, Slovensku, Itálii a České republice. Prakticky jsou ta slova k ničemu, jen tak vyhodit zemi z Schengenu není možné.
Je to záležitost kolektivní.

Před květnovými volbami do Evropského parlamentu se budou tématu migrace věnovat i další evropští politici, konkrétně z německé strany AfD, ale i další. Pozitivní k adaptaci migrantů budou liberálové.

Alexej Muchin k tomu řekl: 

„Evropští politici se chopí okamžiku nespokojenosti obyvatel evropských zemí s migranty a budou hovořit o potřebě snížit úroveň migrace, zefektivnit migrační toky a zjednodušit postup vyhoštění. Jediné, co nikdo neřekne je to, že migrační krizi pomohlo zastavit Rusko, řešením problému IS v Sýrii.“

Naděžda Alexejeva, Aljona Medveděva
Převzato z RT.com
http://outsidermedia.cz/svet-ruskyma-ocima-504/

sdílet na