Macron jako de Gaulle, Niinistö jako Kekkonen a Putin jako Putin

Během setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem náhle přišel jeho francouzský protějšek Emmanuel Macron s iniciativou na obnovu G8, což znamená pokus rozmrazit vztahy mezi Západem
a Ruskou federací, uvedl Rostislav Iščenko, prezident Centra pro systémovou analýzu a předpovědi.

Ruský prezident Vladimir Putin navštívil 19. srpna Breganson, kde jeho francouzský protějšek Emmanuel Macron najednou promluvil jazykem de Gaulla.
A 21. srpna se finský prezident Sauli Niinistö vydal stejnou cestou.

S láskou k Rusku

Urho Kaleva Kekkonen byl finským prezidentem po dobu 25,5 let (od 1. března 1956 do 27. října 1981). 
Obecně byl ve finské politice od mladého věku a v roce 1936 (36 let) se stal ministrem spravedlnosti a v roce 1937 ministrem vnitra. Kekkonen nebyl nikdy jestřáb, zastával umírněné politické názory a vešel do poválečných dějin jako velký přítel SSSR, držitel odkazu Lenina, Přátelství národů a laureát Mezinárodní ceny Lenina „Za upevnění míru mezi národy“. “

Za Kekkonena byly vztahy Finska(které spadalo podle Mannerheimské mírové smlouvy ze dne 19. září 1944
do výhradní sféry zájmů SSSR, ale zachovalo si nezávislost) s Moskvou zažívaly líbánky, které se táhly čtvrt století. Všichni se navzájem vážili, všichni byli v pořádku, všem bylo dobře.

Charles André Joseph Marie de Gaulle byl prezidentem Páté francouzské republiky pouze deset let (od roku 1959 do roku 1969), kdy dobrovolně opustil svůj post, aniž by zcela dokončil druhé funkční období, které mělo skončit v roce 1972. 

De Gaulle je hrdina, který zachránil čest Francie, organizátor a legenda odporu, muž, který zachoval své vlasti status velmoci a statečně bojoval o jeho skutečné naplnění. Ve snaze narovnat vliv Spojených států (otevřeně zasahujících do suverenity svých evropských spojenců) se de Gaulle pokusil přiblížit se k SSSR.
V rámci své východní politiky předložil myšlenku „Sjednocená Evropa od Atlantiku po Ural“, která se v součas-
né realitě proměnila v myšlenku jednotného politického a ekonomického prostoru z Lisabonu po Vladivostok (nebo z Atlantského oceánu do Tichého oceánu). 

Právě za de Gaulla vyhlídky na rozvoj sovětsko-francouzských vztahů byly nejperspektivnější po celé XX. století.

Obnovení G-8?

Během setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Breganconu náhle přišel jeho francouzský protějšek Emmanuel Macron s iniciativou na obnovení „skupiny osmi“ (Rusko přestalo být zváno na summity
v roce 2014, aby ho „potrestali za Krym a Donbass“, … a zůstal formát G-7). 

A Macron si také vzpomněl na formát „od Lisabonu po Vladivostok“. 
Pokud ho něco odlišilo od de Gaulla, byla to zdvořilst vůči ruskému protějšku. 

Dalo by se říci, že Macron si chtěl Putina udobřit, ale to by pravděpodobně vyznělo k francouzkému prezidentovi příliš hrubě, řekněme tedy, že se chtěl ruskému prezidentovi zalíbit. 
Francouzský prezident se zjevně snaží otevřít novou éru vztahů mezi Ruskem a Evropou.

Zajímavé je, že jeho myšlenku na rekonstrukci formátu G-8 nepodpořili evropští spojenci (Německo a Velká Británie již proti tomu oponovaly), ale Donald Trump – americký prezident, jehož globální zájmy jsou objektivně ohroženy pokusem o vytvoření sjednocené Eurasie „z Lisabonu do Vladivostoku“.

Mimochodem, Vladimir Putin také nespěchal s přijetím této iniciativy. 
Ruský prezident požádal o předložení konkrétních návrhů, dohodnutých a odsouhlasených všemi členy G-7, aby Rusko mohlo přesně posoudit, kam ho vlastně zvou a za jakých podmínek.

To je důkaz ostrého oslabení Západu a ztráty jeho přitažlivosti pro ruskou elitu. 
Před deseti lety bylo těžké si jen představit, že Moskva bude pochybovat o nutnosti účasti ve „skupině osmi“, a dnes je to objektivní realita.

Dnes je pro Západ velmi obtížné „prodat“ Rusku G-8, jak se nepodařilo (navzdory opakovaným pokusům) „prodat“ Ukrajinu po převratu v roce 2014. 

Ne, že by Rusko naprosto odmítlo nabídku, bylo to jen proto, že se Moskva vždycky zajímala o konkrétní podmínky dohody, a Západ se snažil udržet své ruce volné.

Pokud by to nebyl návrat ke gaullistické myšlence „sjednocené Evropy“, včetně Ruska (a francouzský prezident několikrát zdůraznil, že evropská a globální stabilita bez Ruska je nemyslitelná), bylo by možné předpokládat, že lákání Moskvy do G-8, je hra Macrona po dohodě s Trumpem. 

Klíčové body teze Macrona jsou však příliš v rozporu se zájmy USA. Je pravděpodobnější, že se francouzský prezident po střízlivém zhodnocení situace jednoduše rozhodl, že obnovením vztahů s Ruskem postoupí svým kolegům z EU.

Jeho demonstrativně přátelský příspěvek na Facebooku, navíc psaný rusky, je tak daleko za protokolem, že jej nelze interpretovat dvojsmyslně: na Západě začal závod o prvenství při obnově vztahů s Ruskou federací.

Helsinky něco ví

Mimochodem, finský prezident Sauli Väinämö Niinistö se vydal stejnou cestou. Pouze místo psaní na Facebooku přivítal Vladimira Putina při oficiálním slavnostním setkání v ruštině. Později během tiskové konference se ukázalo, že postoje Helsinek a Moskvy k otázce odstoupení USA od Smlouvy o INF se prakticky shodují. Finové se také bojí. Od minulého století si nepamatuji tak dojemnou jednotu při posuzování strategických problémů. Finové zřejmě také něco vědí a také se nechtějí opozdit ve věci budování konstruktivní spolupráce s Moskvou.

Ruský prezident však i v Helsinkách demonstroval pevnou pozici Moskvy v tom, že Západ, který nese odpovědnost za současnou krizi ve vztazích, by měl předložit konkrétní návrhy na její překonání. Poklony a komplimenty Moskvě jsou samozřejmě příjemné, ale nemohou sloužit jako základ pro dohody. Moskva potřebuje specifika, která by mohla být projednána. Přičemž jenom návrh „znovu přijmout“ do struktur Západu Rusku evidentně nevyhovuje.

V 90. letech bylo přijetí do Rady Evropy, vytvoření formátu G-7 + 1, a poté formátu G-8 pro Rusko důležité jako formální znaky jeho rovnosti se západními partnery, … rovnost, která ve skutečnosti nebyla. 

Nyní na rozdíl od 90. let, kdy Moskva potřebovala laskavost Západu, nyní je Rusko uznávaným světovým vůdcem, kterého potřebuje Západ. Proto na otázku arogantního novináře o údajném porušení pravidel Rady Evropy Ruskem, Putin klidně říká, že pokud se někomu něco nelíbí, může Rusko Radu Evropy opustit.

A na tom argumenty Západu končí. Protože je zřejmé, že organizace, ve které Rusko není členem, nemůže uplatňovat evropský, a už vůbec ne globální status.

Ještě nikdy nový světový status Ruska se neprojevoval s takovou odlišností, jako během těchto dvou návštěv….. Náhoda? Nemyslím…. Spíše trend.

Rostislav Iščenko
https://cont.ws/@ishchenko/1423981

sdílet na