KORONAVIRUS: Evropská unie a neziskovky zklamaly
21. 3. 2020 FacebookTwitterShare
V době jakékoliv krize se vždy ukážou pravé vztahy a odhalí se ti, kdo chtějí skutečně pomáhat a na druhé straně se ukážou všichni, kteří pomoci nedokážou. V rámci současné koronavirové krize zklamala v tomto směru Evropská unie a většina neziskových organizací.
Evropská unie selhala v koordinaci
Bruselští politici a úředníci se nám dlouhodobě snaží čím dále tím více omezovat život různými příkazy a zákazy. Staví se do role koordinátora života občanů členských států unie. Rádi zdůrazňují potřebu posilování spolupráce mezi jednotlivými státy. Když se však dostavila krize, jako je koronavirová epidemie, kdy by se očekávalo, že je to přesně ta situace, kdy bude užitečná koordinace společného postupu proti nákaze, Evropská unie jakoby přestala existovat. Jak si jinak vysvětlit dlouhé mlčení a pouze obecná prohlášení o tom, že je to záležitost jednotlivých zemí? Z úst nové šéfky Evropské Komise Ursuly von der Leyenové dokonce zaznělo zpochybňování závažnosti epidemie a kritika opatření přijímaných jednotlivými státy, hlavně pokud se týká uzavírání vnitřních hranic Schengenského prostoru. Teprve tento týden Leyenová “prozřela” a přiznala, že závažnost epidemie podcenila (viz ZDE).
Neziskovky nepomáhají potřebným
Další smutnou roli hraje v současné krizi většina neziskových organizací. Přestože se rády prezentují, že pomáhají těm kdo to potřebují, nepřehodnotily pružně své operace a nezačaly účinně pomáhat hlavně svým spoluobčanům. Smutný primát v necitlivosti a aroganci prokázala asi nejvíce známá neziskovka u nás Člověk v tísni, které se nezdráhala pokrytecky prohlásit, že pomoc v boji proti koronaviru není její prioritou (viz ZDE). Neziskovky, které dostávají ročně ze státního rozpočtu miliardy korun, v době, kdy je občané této republiky skutečně potřebují, selhaly. Ukazuje to na jejich pokrytectví a skutečné cíle jejich konání. Pomoc někomu na druhém konci světa je pro ně přednější než pomoc lidem kolem nich.
Naštěstí zafungovala lidská solidarita
Ukázalo se však, že se lidé u nás dokázali postavit sami nové situaci a začali si pomáhat navzájem. Bez vnucovaných evropských koordinátorů nebo očekávaných pomocníků. Začali si šít ochranné roušky, organizovat pomoc lidem v nouzi a ohroženým věkovým skupinám obyvatel. Lidé pochopili, že se nemohou spoléhat na odcizené bruselské politiky a úředníky, které zajímá pouze jejich moc a vliv, ani na ty, kteří se rádi prezentují jako zachránci celého světa, ale ve skutečnosti nejsou schopni pomoci ani nejbližším lidem. Jak se říká, vše zlé je pro něco dobré. Současná krize nám mimo spousty omezení pomohla na druhou stranu odhalit skutečné tváře a cíle důležitých institucí, které jsou součástí našeho života a které se nás snaží ovlivňovat.
Rudolf Hruboň
ČLOVĚK V TÍSNI: Boj s koronavirem není pro nás prioritou
Nezisková česká organizace Člověk v tísni zveřejnila své stanovisko ohledně situace kolem šíření nového koronaviru. Jak v prohlášení uvedla, pomoc v boji s nákazou v Česku není v současnosti mezi jejími hlavními prioritami.
“Prioritou je pro nás pomáhat v zahraničí”
„Nacházíme se ve výjimečné situaci. Člověk v tísni se pomocí lidem v krizích, válkách a složitých situacích zabývá, podstata epidemie je však jiná,“ uvádí se. Organizace ve svém stanovisku píše, že řeší možnosti, jak zasáhnout v boji s novým koronavirem a promýšlí způsob, jak to udělat smysluplně. Podotýká, že klíčovým je zpomalit šíření viru, „aby nedošlo k raketovému nárůstu nakažených a aby byla zajištěna dobrá zdravotní péče těm, u nichž nemoc propukla a má vážný průběh“. Sama organizace tak omezila provoz na své centrále v Praze a pobočkách v Česku a zahraničních misích. Uvádí se však, že prioritou činnosti Člověka v tísni je pokračovat ve svých programech jinde, a to například v Sýrii.
„Oblasti a priority činnosti si určujeme sami“
Na svém oficiálním webu Člověk v tísni píše o sobě jako nevládní a neziskové organizaci, která údajně prosazuje ideály otevřené, informované, angažované a zodpovědné společnosti, a která prý „není lhostejná k problémům doma ani za hranicemi naší země“. Dodává se, že ve své činnosti organizace vychází údajně z osobní iniciativy a nemá konkrétní oblasti či priority: „Oblasti a priority činnosti si určujeme sami, podle naléhavosti situace a podle našich reálných možností něco změnit. Nemůžeme pracovat všude, za podstatný považujeme skutečný dopad.“
Rudolf Hruboň FacebookTwitterShare
JAK SE TOČÍ PENÍZE PRO ČLOVĚKA V TÍSNI
Člověk v tísni dostal bezva projekt a to pomoc pro Moldavsko. Co nás bude tahle sranda stát? Tak za tohle dostanou 13 500 000 Kč.
- regionální ředitelka za 300 300 Kč
- ředitelka mise za 678 900 Kč
- asistent za 418 200 Kč
- náklady na dopravu 734 150 Kč
- náklady přímo v Moldavsku 572 000 Kč na kanceláře, papír, sponky, net, PC atd…
- náklady na studijní cesty 708 000 Kč a více
- náklady na konference a workshopy 235 000 Kč
- náklady na metodické příručky 78 000 Kč
- náklady na studijní a networkingovou cestu vyjdou na 451 000 Kč
- náklady na sedmidenní studijní návštěva Gruzie 315 000 Kč
Tato čísla byla převzata z webu parlamentnilisty.cz.
13 500 000 je docela slušný balík, ale nějak mám silné pochybnosti o tom, kolik z nich se dostane až do svého cíle. Je zbytečné počítat všechny ty položky, protože si nemyslím, že je to konečná. Tohle se podniká pro sociálně slabé, ale nějak mne mate skutečnost, že ti, co mají mít soucit a pochopení si nechávají tak královsky zaplatit. Tak to moje hlava nebere. Zvědavého člověka pochopitelně zajímá, co jim za tohle zůstane za nehty. No, je to fakt vejvar všech vejvarů a člověku se opravdu zajídá, když má platit tyhle přísavky z našich daní.
Jsem ráda, že se to redakci Parlamentních listů podařilo odhalit a zveřejnit a proto tato čísla ráda umístím u sebe. Jen ať lidí vědí kde a jak se točí peníze v Neziskovkách.
Šimon Pánek je spoluzakladatelem Člověka v tísni. Tento nedostudovaný vysokoškolák se raději věnoval humanitární pomoci při zemětřesení v Arménii a za pomoci Jaromíra Štětiny (bývalého člena komunistické strany) vznikla první finanční sbírka. Šimon Pánek se stal revolucionářem, členem OF a nakonec členem Federálního shromáždění, ale tam jeho kariérní cestička nevedla. Cesta vedla do skvěle financovaného Člověka v tísni.
Pro mne jsou neziskovky jen koryta pro ty, co na to mají žaludek. Když chce někdo pomáhat, měl by to dělat dobře a levně. Ne za statisícové odměny, to je hluboce nemorální. Nic k tomu nepomohou ani výzvy hvězdiček typu Gaislerová, že každý si máme vybrat neziskovky a každý měsíc posílat peníze. Ano, máme si pomáhat, ale jen tehdy když se jedná o naše děti, o lidi sociálně slabé, nemocné atd. Navíc by si měli uvědomit, že ne každý má z čeho pomáhat.
https://bit.ly/2UuUI1G