Kolonialismus 2.0: Jak si USA a Spojené království berou od “menších mocností”, co chtějí
Kolonialismus 2.0: Jak si USA a Spojené království berou od “menších mocností”, co chtějí
Ve jménu sankcí, geopolitických zájmů nebo takzvaného “řádu založeného na pravidlech” dělají koloniální mocnosti to, co jim jde nejlépe – drancují ty, které považují za slabé a neposlušné.
Daniel Kovalik vyučuje mezinárodní lidská práva na Právnické fakultě Pittsburské univerzity a je autorem nedávno vydané knihy No More War: How the West Violates International Law by Using “Humanitarian” Intervention to Advance Economic and Strategic Interests.
FILE PHOTO. Americké vojenské vozidlo hlídkuje poblíž ropných polí Rumaylan (Rmeilan) v Kurdy kontrolované severovýchodní syrské provincii Hasakeh. © AFP / Delil SOULEIMAN
Existuje starý vtip, který stále rezonuje. Dítě se ptá rodiče: “Proč jsou v Egyptě pyramidy?” . Rodič odpoví: “Protože byly příliš velké na to, aby se daly odvézt do Británie.”
Samozřejmě, že mnoho pravdivých slov je řečeno v žertu. Ostatně existuje apokryfní historka, že kdysi, když byl Vladimír Iljič Lenin v londýnském exilu, rád vodil své přátele do Britského muzea a vysvětloval jim, jak a z jakých dalekých zemí byly všechny tamní starožitnosti ukradeny.
Člověk by si mohl myslet, že časy koloniálního drancování skončily, ale to by se velmi mýlil. Současných příkladů je mnoho. Pozoruhodný je samozřejmě případ zmrazení 7 miliard dolarů z afghánské státní pokladny, které USA stále drží, i když sledují, jak Afghánci začínají umírat hlady.
USA se zřejmě domnívají, že poté, co Afghánistán zpustošily dvacetiletou válkou a ještě předtím podporou mudžáhidských teroristů, mají nárok na určitou kompenzaci. Takovéto převrácené uvažování se hojně vyskytuje v myslích těch lidí na Západě, kteří se prostě domnívají, že si mohou vzít, co se jim zachce.
Podobně nyní USA drancují Sýrii – další zemi, kterou v nemalé míře zcela zdevastovali Washingtonem podporovaní bojovníci v kampani za svržení zvoleného prezidenta – a připravují ji o většinu ropy, přestože Sýrie trpí vážnými výpadky dodávek energie.
Podle syrského ministerstva ropného průmyslu tak “americké okupační síly a jejich žoldnéři”, čímž jsou míněny Syrské demokratické síly (SDF) podporované USA, “každý den ukradnou až 66 000 barelů z polí obsazených ve východní oblasti”, což představuje přibližně 83 % denní produkce ropy v Sýrii.
Podle údajů ministerstva utrpěl syrský ropný sektor od začátku války do poloviny letošního roku v důsledku americké kampaně proti krádežím ropy ztráty ve výši “asi 105 miliard dolarů”.
V prohlášení se dále uvádí, že vedle finančních ztrát, které ropný sektor utrpěl, byly zaznamenány i “ztráty na životech, včetně 235 umučených, 46 zraněných a 112 unesených”.
Jedna z největších loupeží, kterou USA provedly, je namířena proti Rusku. Po zahájení ruské vojenské operace na Ukrajině USA zabavily neuvěřitelných 300 miliard dolarů z ruské státní pokladny, které byly uloženy v zahraničí. Stalo se tak samozřejmě bez jakéhokoli řádného procesu a k velké škodě ruského lidu – a sotva za kritického slova západních odborníků.
Zacházení USA s Venezuelou oplývá dalšími příklady. V době, kdy píši tato slova, USA manévrují s cílem zabavit venezuelské dopravní letadlo 747 s odůvodněním, že kdysi patřilo íránské letecké společnosti, která měla nějaké spojení s íránskými Revolučními gardami (které Washington označil za teroristy) – což může znít jako chabé odůvodnění, ale USA k tomu opravdu nepotřebují žádný důvod. A to je jen špička ledovce.
USA již zabavily největší jednotlivý zdroj příjmů Venezuely – její ropnou společnost CITGO se sídlem v USA – a nyní tuto společnost po částech rozprodávají, i když Washington ruší omezení na venezuelskou ropu, aby podpořil svou vlastní ekonomiku. Velká Británie se mezitím rozhodla ponechat si více než 1 miliardu dolarů ve zlatě, které Venezuela naivně uložila do úschovy v Bank of England. Aby toho nebylo málo, USA nadále kritizují Venezuelu za těžkosti, které její obyvatelé snášejí jako přímý důsledek tohoto drancování.
Spojené státy mezitím nadále pronásledují kolumbijského podnikatele Alexe Saaba za to, že se snaží získat potraviny a léky pro venezuelský lid , kterému je toto vybavení odepřeno americkými sankcemi. Saab byl v roce 2020 na příkaz USA dopaden na Cabo Verde, když letěl do Íránu vyjednat dohodu o humanitárních dodávkách, včetně léků pro boj s pandemií koronaviru, na misi, kterou si ho najal Caracas. Saab byl od té doby převezen do federální věznice v Miami na Floridě, přestože mezi USA a Cabo Verde neexistuje smlouva o vydávání, a nadále živoří ve vězení
https://bit.ly/3pzhipY
Bol som dávnejšie s dcérou v British muzeum v Londýne. Po chvíli som začal dosť otrávene komentovať : ” Ale veď toto ukradli z Indie, hento ukradli z Grécka, tamto vyrabovali z Egypta, tie kamenné dosky sú z Mezopotámie a podobne. Kde je niečo echt anglické? Napríklad anglický čajovník? Kde ho pestujú, ako vyzerá, keď sú takí konzumenti čaju?” Dcéra sa za mňa hanbila a napomínala ma, že v múzeu mi môžu rozumieť turisti zo slovenska, či Čiech. No a?
Čo sa mám pozerať v anglicku na Egyptské múmie? Veď nech ukážu trebárs anglický dub a na ňom Robina Hooda, bude to echt anglické. Alebo je echt anglické to, čo nalúpili po celom svete? …no, je. A my to vnímame tak, že je to v poriadku.
Přesně,vše ukrást,to je jejich motto!!!!!
Tyto mladé generace ovlivněné sluníčkářstvím, pravdoláskaři, apod se budou těžce smiřovat s tím, že co je tito grázlové učili a co jim vtloukali do makovic je samá lež. Západ žil staletí z loupeží. Nejhorší ale je, že naše země se k těmto grázlům přifařily. Oni to byli pouze jednotlivci, kteří o tom rozhodli, ale naivní a nevědomý lid jim k tomu dal mandát.
Hm… Koukám, že v Rusku dobře vědí, proč, jak dnes informoval Šojgu svět, najeli na sériovou výrobu Zirkonů. Radarem nezachytitelné, protože při rychlosti jimiž se pohybují vzniká v důsledku tření plazma, čiže jsou “neviditelné”, dolet do Londýna cirka pět minut…
Všeho do času. I loupení. Soudím, že těch Rusku uloupených 300 miliard dolarů (cca tři a půl ročních rozpočtů ČR) ještě záchod hóóódně olituje. A to bude dobře.
1* 💤♎ čekám netrpělivě na první odpal! Konečně by jsme měli klidné vánoce!
…..ani hlava by nebolela.
Určitě litovat bude, souhlasím s Vaším názorem.
Stejně jim to nijak nepomohlo. Někde jsem četl, že chtějí prodat jachtu nějakého ruského
oligarchy. Peníze ale shrábne JP Morgan. Banka. A to bylo keců o tom, že peníze
půjdou ukrajincům. Musím se smát.
Vale, měl bych takový dotaz. Víte přesně jak fungují ty termobarické zbraně? Tuto oblast nějak nesleduji, je mi jasné, že je to součinnost teploty a tlaku. Ovšem, jestli se nemýlím, to může být vskutku hrozivá zbraň.
Pavle, nebuďte línej a vygůglete si “Termobarické zbraně”. Ono je drbna Wiki sice mrcha prolhaná, ale ne v těchto věcech. Rozhodně vám to vysvětlí lépe než já na pár řádcích.
Hotdogové se svou nejvěrnější podržtaškou jménem Anglie stále žijí v době koloniální
expanze,kdy stačilo vystřelit jednou z děla a pak si nakrást všechno,co tyhle vzácné
bašty demokracie doma potřebovaly,dneska ovšem proti nim nestojí jenom Etiopie,
Jižní Jemen a Lybie,kde se můžou beztrestně promenádovat se svým letadlovým šrotem,
na RF,Čínu,Irán ,Severní Koreu a další,tahle “osvědčená” taktika ovšem neplatí,jenom
to tyhle země i s celou EU dohromady jaksi nedokážou skousnout.
Vládu USA lze jen porovnat jen s podobným režimem jako bylo hitlerovske Německo.
Autor opomenul jednu permanentnú globálnu krádež, ktorá prebieha aj teraz: vďaka tomu, že USA prinútili celý svet kupovať ropu za doláre, tak z každého natankovaného litra automaticky odchádza poplatok z konverzie dolár – lokálna mena. Nikde som nenašiel presný výpočet, ale odhadujem, že je to 5¢. Takže len z Nemecka, kde sa denne tankuje cca 200 mil. litrov, FED vycucne denne 10 mil. €, ročne 3,5 mld. €. Koľko to je z celého zneokolonizovaného sveta?
Jeden z dalších důvodů tuhle svoloč zničit.
Ještě by to chtělo nějaký článek o ruském imperialismu, když je dnes výročí okupace Československa.
O ruském imperialismu tady nepiš, když tak sovětském. Ale na to, ty jsi ještě mladý
a hloupý, jak se zdá. Tak drž hubu.
Kterou po naléhání Fricka a Pšonka podepsal Banderovec Brežněv!
Okrem iných dôvodov, ako boli československom nepostavené silá Javor pre sovietske rakety vyvažujúce Perschingy v Nemecku, videl som kópiu dokumentu podpísaného Churchilom v Jalte. Ak sovieti uvoľnia dobytú časť Rakúska a stiahnu sa, môžu si na 50 rokov ponechať vplyv na československo a pobaltie. V 1968mom to určite nebolo 50 rokov od Jalty. V 1989 už skôr. Okrem toho, že historicky sme na tom boli poriadne rozdielne, Česi protektorát, slováci Slovenský štát sovieti tu sedeli celý čas až do odchodu v kasárňach a veľmi sa do života spoločnosti nestarali. Ani čechom, ani slovákom. Tí, čo sa starali, boli “naši” v duchu komentára zo starej francúzskej komédie :”Oni iba položili kúsok syra a my sme okolo neho uplietli pascu na myši.”
U nás ve městě byli v kasárnách a abych řekl pravdu, snad jednou za celých deset roků jsem viděl dva vojáky jak doprovázeli důstojníka na nákupech, protože mu to samozřejmě nesli. Jinak jsem se s nimi osobně setkal, když jsme dělali automatiku na uhelné kotelně blízko kasáren, kde oni topili. V paneláku ale bydleli naši lidé. Byli nesmírně skromní až takoví plaší, výborní kluci. Když jsme spolu sedli a nabídl jsem cigárko, to jsem ještě bafal tu svoji 40 denně, byli vděční a věřím, že kdyby mohli, udělali by pro člověka všechno. A moje žena si je pamatuje také, protože jim jezdili skládat do školní jídelny brambory. A říká to stejné, slušní a skromní. Jsou to Slované a čím dále bližší mému srdci. Ať žije Rosija.
Už som si to “zlizol” viac krát v debatách, ale je mi to jedno. V 68mom som mal 9 rokov, ale dosť si toho pamätám. Žil som v dome vedľa cesty a železnice východ-západ. Regulovčíci boli bežne, ale potom prišiel technický transportér. Traja vojaci posádka. Stáli oproti nášmu domu. Dedo, inak legionár z Ruska čo sa odtiaľ nevrátil všivavý, ani chudobný, dal babke navariť čaj, natrieť chlieb maslom a zaniesli sme to vojakom. Dedo zakázal syrup do čaju, “sprostosti”, zobrali sme kocky cukru. Vojak zobral kocku cukru medzi zuby a cez ňu sŕkal horký, horúci čaj. Pýtali sa, odkiaľ vie dedo plynule po rusky. Babka sa bála, že ho ako okupanta a agresora zastrelia. Nie. Iba pokývali hlavami. Tak to bolo. Nemali problém. Ani dedo. Vedeli svoje.
Dosť si pamätám aj toho nášho “hrdinstva”. Chceli sme zobrať so susedom bielu acetónku a napísať na most “Idite damoj”. Suseda tatko vyfliaskal, že míňať farbu nebudeme. Potom šibenicu, na ňu sliepku s textom: “Radšej som si život vzala, než bych rusom vajce dala”. Vraj to kdesi bolo pri ceste. Chceli sme to urobiť, no to som schytal zasa ja od babky. Vraj, keď prídem pýtať vajce, môžem ísť na šibenicu. Ľudia iba postávali okolo cesty, čumeli a jediné na čo sa zmohli, bolo otrhanie smerových tabúľ pri ceste. Sovietsky regulovčík mi ukázal ich mapy. Aj decku mi bolo jasné, že sme s tabuľami akurát tak narobili sebe škodu. No ale s postupom času hrdinov, bojovníkov pribúdalo. Asi je to pravidlo. Skutoční hrdinovia padnú. Po nich nastúpia tí, čo kukali spoza zamknutej bránky a dverí, kto vyhrá, ku komu sa pridajú. …a bojujú dodatočne.
Týýýý vole, tak ono nás okupovalo ruské impérium? A kdyže to? Katka Veliká nebo Velikej Péta? Ty si fak nezasloužíš jiné hodnocení, něž tu (_!_) když jí myslíš.
Výročí německé okupace se nepřipomíná, nebylo by to hezké, že? Ty koncentráky, sekyrárna na Pankráci, střelnice v Kobylisích, Lidice, Ležáky a další vsi, Čechům a psům vstup zakázán, vyvezení všeho hodnotného do Říše i plánované konečné řešení pro tu slovanskou verbež……
a vaši předchúdci jim za to všechno lezli a dodnes jim takoví jako vy lezou do zadku.