Jugoslávský bumerang se vrací do srdce Evropy

Konflikt mezi Francií a Itálií, který hrozí, že hluboce rozdělí Evropu, se objevil v létě roku 2018, kdy strany navzájem hovořily o otázkách migrantů. Francie se pokusila donutit Itálii přijmout nepřijatelné kvóty. 
Itálie byla rozhořčená. 
Macron řekl Itálii něco ostrého, Italové žádali omluvu, Francouzi odmítli a začalo to.

Nyní Francie odvolává velvyslance z Itálie. 
To je velmi závažný krok, po němž následuje jen zlom v diplomatických vztazích a válka. 
Jistě, k tomu nedojde, ale téma už rezonuje v evropském informačním poli. 
V Evropě si pamatují aforismus: “Nikdo nechtěl válku, válka byla nevyhnutelná.” Pochopitelně nebude žádná válka v pravém slova smyslu, ale rozkol v Evropské unii může být nepřekonatelný.

V Itálii se stávají silnějšími euroskeptici a ve Francii – eurointegrátoři. Jejich zájmy se radikálně liší. 
A pokud se nyní do Evropského parlamentu dostanou žluté vesty, protože v květnu budou volby, pak se euroskeptický tábor ještě zintenzívní. 
V Itálii již 40% obyvatel považuje Francii za nepřítele a Evropskou unii za past pro Itálii. 
A to není konec procesu. Stejné síly vyplouvají na povrch jak ve Francii tak v Německu.

Stalo se tak, že nyní Itálie a Francie vidí Evropu jinak a jinak chápou její výhody a škodlivost. 
Jedná se o evropskou integraci, ale protože Francie a Německo postupně zvyšují svou nadvládu a EU se stává jediným státem, Itálie nesouhlasí s tím, aby se ocitla na okraji Evropy, na jejíž vytvoření vynaložila tolik sil. 

Ale tak nebo tak, při současném průběhu událostí, Itálie se stále více stává chudou jižní provincií Evropy, řízenou komunitou Německa a Francie. 
Dluhy Itálie rostou, nemají přístup k emisím, a vzhledem ke svým potřebám nemůže řešit problémy EU. 
Migranti – to byl jen důvod pro výbuch, ale ne příčina. 
Příčiny se hromadily po dlouhou dobu a tak se stalo, že z množství, přešly na novou kvalitu – kvalitu postoje Itálie k nadvládě Německa a Francie v Evropě.

Objektivně je konflikt v EU prospěšný pro Spojené státy, protože ji oslabuje a činí Německo a Francii závislými na pozici Spojených států a jejich úloze arbitra v evropských záležitostech. Zde můžeme říci, že strategie zaplavení Evropy migranty pracovala správným směrem, potřebným směrem pro USA. 
V tomto konfliktu se Itálie sbližuje s Ruskem a usiluje o posílení svého postavení v Evropě.
A toto již není přínosné pro Spojené státy, ani pro Anglii, nebo pro Německo, ani Francii. 
Ukazuje se, že když Vladimír Putin prostřednictvím přátelství se Silviem Berlusconim přemosťoval cestu
k politickému společenství Itálie, tak jednal předvídavě.

Nyní v Itálii vznikla a stoupá důležitá část kontra elity.
Ta aktivně nepodporuje sankce proti Rusku, je nepřátelská k proamerické elitní skupině, chce získat ruský plyn a přitom podkopává americkou dominanci v Evropě.

Amerika a anglosasové obecně jsou známými tím, že jsou mistři zapalování požárů v cizích zemích, ale při tom vždy následně ztrácejí kontrolu a spálení tímto ohněm bývá velmi vážné.

Vtipkovat s ohněm je obecně špatné a když zapálíte místo, ve kterém jste i vy, jsou zranění nevyhnutelná. 
A proto klacek v podobě migrantů v Evropě má pro Spojené státy dva konce.

Na jedné straně EU dostala konflikt plný rozkolu, na druhé straně tento konflikt přestává být v zájmu Spojených států, protože jejich pátá kolona v Evropě stojí tváří tvář blížícímu se požáru, kde vyrostly nové politické síly, které Spojené státy nemají pod kontrolou.
A provinciálnost těchto nových politických sil velmi rychle přerůstá v dominantní silu.

Obecně, celá Evropa prochází podobnými procesy – v plném proudu je krize tradičních politických struktur. “Liga severu” a “Pět hvězd” Itálie, podobně jako “žluté vesty” Francie. 
V Německu nadále posiluje “alternativa pro Německo”, kterou také „porodila“ migrační krize, v důsledku které v těchto zemích klesla životní úroveň obyvatelstva.

To znamená, že se objevily nové politické síly, které adekvátně odrážejí rostoucí očekávání mas.
A tato nová politická uskupení současná elita nemůže neutralizovat. 
Klasická politologie říká, že počátkem konce moci současné elity je vznik kontra (proti)elity, kterou se jí nepodařilo zničit….. Růst nových sil a jejich příchod k moci je nyní jen otázkou času.

Politická mapa Evropy se mění před našima očima. A pravdu mají ti, kteří si myslí, že se EU bude nevyhnutelně zmenšovat, udrží si sever a centrum Evropy a ztratí východ a jih. 
Pravda, zatím je to daleko, ale tendence prohlubování konfliktů v EU se rozvíjí právě tímto směrem. 

Pro Rusko není proamerická EU výhodná, ale není výhodná ani slabá EU, protože v tom případě se jednoduše stane jenom dalším americkým státem. 
Zatímco silná EU má perspektivu v budoucnu usilovat o svrchovanost a výstup z amerického područí.

Takže i pro Rusko je výhodnější rozpad EU v současné konfiguraci a přechod k Evropě národních států. 
To by vrátilo dobu dvoustranných vztahů, ve kterých je ruská zahraniční politika tradičně silná. 
Kolaps EU je také v zájmu Spojených států, neboť bude o jednoho geopolitického konkurenta méně.
Pro USA je důležité neztratit kontrolu a udržet si dominanci v Evropě.

To nedělá automaticky z EU přítele Ruska, ale oslabuje současného hlavního nepřítele, což je v každém případě dobré pro Rusko.

Nesmíme zapomínat, že v Evropě stále doutná krize Španělska s jeho Katalánskem. 
Pokud bude EU ještě více oslabovat, budou se zde vyskytovat nekontrolované procesy rozpadu. 
Tato hrozba visí nad Británií a Španělskem, to je rozpad zemí v Evropské unii, a samotná EU se rozpadne pokud z ní odejde Itálie, Maďarsko a i někdo jiný, ​​kdo najde způsoby výhodného soužití v alternativní Evropě.

Ukazuje se tedy, že ruský systém strategických plynovodů se stává jedním z nejsilnějších evropských integrátorů. V Evropě je budována hierarchie moci z těch, kteří jsou  blíže ruskému plynovodu a z těch, kteří jsou od něho vzdálenější. 
USA tomu velice dobře rozumí, a tak se ze všech sil snaží připoutat k sobě své evropské loutky, aby zabránily rusko-evropským plynárenským projektům.

Zdá se, že někdo chce z Francie udělat jádro konfliktu v Evropě. Po mnoho let byla k tomu vedena – zemi zaplavovali migranty a při tom se zvyšoval tlak na francouzskou populaci. Pak stejné základy nainstalovali  i v jiných evropských zemích. A nyní položené miny pracují. 
A je to jen začátek detonační vlny, která v nadcházejících letech vytvoří efekt padajícího domina….. příliš zásadní rozdíly jsou v zájmech zemí EU, aby tato formace mohla existovat v současné podobě v rámci stávajících procesů.

Celkově konfliktní potenciál v Evropě vzrostl během posledních 10 let. 
Mechanismy pro koordinaci zájmů nefungují, což vytváří krizi evropských institucí. 
Centristický potenciál se blíží k vyčerpání, zatímco odstředivé trendy získávají sílu. 
Pokusy o vyvážení těchto proudů, které trhají Evropu, značně oslabí Evropskou unii a zde začíná soupeření mezi USA, Čínou a Ruskem.

I když to může znít paradoxně, právě tyto tři země jsou architekty nové Evropy. 
To lze velmi snadno ověřit – odstranění kterékoli z těchto zemí zásadně mění tvář Evropy. 
To znamená, že Evropa s celou svou velikostí a silou není subjektem, ale stálým objektem světové politiky. 
Divadlo válečných akcí, casinový stůl, na kterém ostatní hrají globální poker.

Komu možno nejvíce gratulovat? Budete překvapeni – Ukrajině. Vždycky se vlamuje tam, odkud ostatní odchází. 
Ukrajina tolik stromů pokácela, proto aby vstoupila do EU, a ta praská a rozlamuje se před očima. 
Představte si – rozbít si byt a vlézt do jiného, kde omítka padá na hlavu a stěny se začínají bortit.

Pokud je Ukrajina “v Europe”, pak pouze jedním kritériem – počtem problémů. 
A co pak mají lidé Ukrajiny říkat těm, kteří je tlačili do “evropského domu”, který se ukázal být havarijní budovou? Tuto skutečnost nelze odbýt pokrčením ramen, proto je zakázáno hovořit o tom nahlas. 
Všechno se zametá pod koberec.

Ale problémy nezmizí, ony už zrají. A až uzrají, dnešní Evropa se změní v jednu solidní Jugoslávii.
V každém případě – tímto směrem se bude ubírat.

A pak se jugoslávský bumerang vrátí do Evropy, na což ani nepomyslela, když ho do Jugoslávie hodila. 
Vesmírný zákon „odměny“ je stejně neúprosný jako zákon o zachování energie. 
Západ sklízí to, co zasadil.

http://www.iarex.ru/articles/64288.html

sdílet na