Izraelské kolaterální zabíjení civilistů je konečně v centru pozornosti

Úvodní foto: “Nedejte se zmást mým úsměvem, jsem už mrtvý” – Shaaban al-Dalou, 19, uhořel zaživa poté, co Izrael zaútočil na nemocniční areál

Nedávná „bomba“ The New York Times předkládá fakta, která jsou známá již dlouhou dobu – a dělá vše, co je v jejích silách, aby je „vydezinfikovala“.

To je úvod kritické stati Roberta Inlakeshe, politického analytika, novináře a dokumentaristy, který v současnosti působí v Londýně ve Velké Británii. Podával zprávy z palestinských území a žil na nich a v současné době spolupracuje s Quds News. Ve svém článku polemizuje se zdánlivě odvážným zveřejněním „kolaterálních“ lidských obětí v NYT.

Píše, že The New York Times nedávno zveřejnil článek připouštějící, že izraelská armáda dovolila bezprecedentní množství ‚vedlejších škod‘. Timesy však prý vynechávají klíčové statistiky, které byly už dříve zveřejněny, aby mohly poněkud očistit svá odhalení. Inlakesh píše:

„Článek z 26. prosince, prezentovaný jako ‚bomba‘, popisuje, že Izrael vydal příkaz, který umožňoval zabít až 20 civilistů na každý ‚nízkoúrovňový‘ cíl Hamásu. ‚Rozkaz, o němž doposud nebyly žádné zprávy, neměl v izraelské vojenské historii žádný precedens,” píše se v článku.

Začátkem dubna roku 2024 však izraelské médium s názvem +972 Magazine nejen zveřejnilo tuto skutečnost s odkazem na zdroje z izraelské armády, ale odhalilo mnohem více usvědčujících čísel podrobně popisujících, co bylo považováno za ‚přijatelné‘ kolaterální škody.

Článek +972 odhalil, že izraelský útok, při kterém byl zabit velitel praporu Shujaiya Hamasa Wisam Farhat, měl povolení zabít 100 civilistů. Ještě více šokující byl nechvalně známý případ Aymana Nofala, velitele centrální brigády Hamásu v Gaze, kde podle zdrojů „armáda povolila zabití přibližně 300 civilistů“.

O zprávě +972 se mimochodem zmínil The New York Times s upozorněním, že to izraelská armáda popřela. Investigativní práce +972 Mag na toto téma však nezačala v dubnu. Ve skutečnosti článek publikovaný v listopadu 2023 citoval zdroj, který tvrdil následující:

‚Čísla vzrostla z desítek civilních úmrtí povolených jako vedlejší škody v rámci útoku na vysokého představitele v předchozích operacích na stovky civilních úmrtí v rámci vedlejších škod.‘

Takže i když je velký problém se skutečností, že tak vysoké počty vedlejších škod nemají ‚v izraelské vojenské historii žádný precedens,‘ IDF již léta vědomě odepisuje civilisty jako vedlejší škody. Stačí se podívat doslova na jakoukoli zprávu OSN o dřívějším vojenském chování Izraele, abyste to viděli.

Nejen v Gaze se normalizovaly takové strašlivé „vedlejší škody“, stalo se to také v Libanonu. Když Izrael provedl atentát na generálního tajemníka Hizballáhu Hassana Nasralláha, otevřeně oznámil, že celkový počet obětí odhaduje na přibližně 300 v důsledku srovnání řady civilních budov v jižním Bejrútu se zemí.

V článku publikovaném The New York Times není doslova nic nového; vše, co tam je, jen potvrzuje to, co již bylo nahlášeno, ale je to děláno způsobem, který pomáhá zlehčit zabíjení tím, že vynechává klíčová fakta a opakuje staré fráze.

Například opakuje jako prokázaný fakt rozšířené obvinění, že Hamás se záměrně usazuje mezi civilisty, aby je použil jako lidské štíty, což je bod, který byl již dříve shledán přinejmenším sporným.

Co je však nepopiratelné, je, že právě Izrael používá Palestince jako lidské štíty, jak bylo během války hojně zdokumentováno a bývalo to přijímanou součástí izraelské vojenské doktríny.

‚Od listopadu 2023, uprostřed celosvětového pobouření, začal Izrael šetřit municí a zpřísňovat některá svá pravidla nasazení, včetně snížení počtu civilistů, kteří by mohli být ohroženi, když zaútočí na níže postavené militanty, kteří nepředstavují žádnou bezprostřední hrozbu, na polovinu‘, uvádí se v článku NYT. Otázkou je, odkud se tato informace vzala? Podle samotného článku jsou zdrojem izraelští vojáci a úředníci.

Jediným předloženým důkazem jsou slova Izraelců. Byla provedena nějaká analýza nebo byly uvedeny příklady, které by prokázaly, že IDF zabije v průměru jen deset civilistů na každého nízko postaveného bojovníka Hamásu? Rozhodně ne, protože ani Izrael nemůže tyto informace veřejnosti prezentovat, ani jména tisíců údajných „bojovníků Hamásu“, na které se zaměřil.

Pokud se budeme řídit oficiálními počty Izraele, pokud jde o počet zabitých údajných militantů Hamásu, jejich počet stoupá takovým tempem, že to neodpovídá údajům o počtu obětí akceptovaným Organizací spojených národů. Zatímco oficiální počet obětí v Gaze je téměř 46 000, přičemž 10 000 dalších se pohřešuje a předpokládá se, že jsou mrtví, jediný způsob, jak dávají údaje o izraelských „bojovnících Hamásu“ smysl, je, že počet mrtvých je mnohem vyšší. Přijetí vyššího počtu obětí, aby byla izraelským tvrzením o bojovnících Hamásu dána větší legitimita, by však znamenalo, že by The New York Times čelily jinému problému: musely by se pak potýkat s tím, že zabíjení eskalovalo až v listopadu 2023.

K tomu všemu článek +972 z 3. dubna poskytuje mnohem hlubší vhled do systémů umělé inteligence používaných izraelskou armádou a poukazuje na to, že cíle, které generovala, byly vysoce nepřesné. Vyšetřování zjistilo, že když si systém Lavender vybral nižší cíle Hamasu, izraelská armáda ve skutečnosti použila svou smrtící neřízenou munici, protože ‚přece nechcete plýtvat drahými bombami na nedůležité lidi‘.

Navíc +972 poznamenal, že zatímco musí ověřit cíle zvolené AI člověk, než je nařízen zásah, nakonec se to scvrklo tak, že se jednoduše ujistí, že cílem je muž – a stráví v průměru asi 20 sekund, než stiskne spoušť.

Nikde v článku New York Times není žádná zmínka o vraždění civilistů tam, kde se nenachází žádný vojenský cíl, není tam žádná zmínka o masovém mučení, sexuálním zneužívání nebo demolici domů pro čisté potěšení vojáků. Vše je koncipováno jako příběh o armádě, která to po útoku 7. října vedeného Hamásem trochu přehnala.“

Tolik svědectví člověka z místa. Faktem je, že navzdory snaze vylepšit děsivá fakta, sám článek v New York Times z 26. prosince 2024 i fotografie v něm zveřejněné – ty zejména – jsou na poměry mainstreamových médií slušným ranou tvrzení o „právu Izraele na obranu“.

sdílet na